Zapadákov
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Soubor tří próz z různých období tvorby jednoho z nejvýznamnějších ruských prozaiků dvacátého století. Kritická novela Zapadákov (1914), odhalující poměry v carské armádě, líčí tragickou lásku mladého důstojníka na zapadlé vojenské posádce. Novela Psí život (1912) vypráví o venkovském zlodějíčkovi a chudákovi, který se po svízelném životě stává policejním strážmistrem. Poslední z nich, ponurá novela Vysoká voda (1929), je mistrným vyprávěním o ženě, jež si při porodu vzpomíná na zločin, který spáchala na životě své schovanky.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, zvláště úvodní novela Zapadákov. Nebere si servítky a ukazuje, jací jsme. Hnus.
Nápad se mi líbil, ale kniha se mi zdála zbytečně rozvláčná, přeskakovala jsem, stačilo by mi toho tak polovic, bez té omáčky....
Štítky knihy
Část díla
- Psí život 1912
- Vysoká voda 1929
- Zapadákov 1914
Autorovy další knížky
| 1989 |  My |
| 1999 |  Bič boží |
| 1970 | Zapadákov |
| 1934 |  Vyléčený mnich |
| 1967 | Blecha: Kumédie o štyrech aktech a třech antraktech |
Kniha Zapadákov je v
| Přečtených | 7x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Učiněná literární lahůdka!
Pan Zamjatin má skvělý pozorovací talent a dar slova, takže dokáže vystihnout charakter postavy klidně jedinou větou či myšlenkou, kterou jí vloží do hlavy - podobně jako dobrému karikaturistovi stačí pár čar.
Tři novely, v kterých budete těžko hledat nějakou kladnou postavu, nicméně všechny postavičky jsou něčím zajímavé a autor nám to servíruje s lehkostí a nadhledem, takže se člověk i zasměje. O to horší pak je, když vám dojde, jaký (by) asi byl život s takovými lidmi a v takových poměrech.
Veliká poklona vynikajícímu překladu, který textu dodává důvěrnou, skoro až živočišnou blízkost.
Určitě doporučuju.
---
"Čebotarka sedí v bryčce celá nakynutá a div nepřetéká přes okraj jako těsto."
---
"Timoša se usmál jako když rozsvítí lampičku ve špičaté tváři."
---
"Starý frátýrek má tvrdé spaní - pomaloučku si zvyká na věčný sen. Neslyšel nic, věchýtek plesnivý."
---
"Začal docela nenápadně. Ale potom vzal do prádla i popa, co posílal své kajícníky dohřešit, protože jim ukládal za dvě čísla patnáct otčenášů a pak to nemohl spočítat, pořád mu to vycházelo ve zlomcích."