Vzpoura davů
José Ortega y Gasset
Ortega y Gasset ve své knize z roku 1930 reaguje na rozpínavost nacismu a komunismu. Kritizuje zde tzv. davového člověka. „Ani tato kniha, ani já nejsme političtí. Námět, o němž se tu hovoří, politice předchází a patři k jejímu podloží. Moje práce je temnou prací horníka. Posláni takzvaného „intelektuála" je jistým způsobem opačné než poslání politika. Intelektuální dílo často marně usiluje věci objasnit, kdežto dílo politika obvykle věci ještě více zatemní. Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem – oba tyto způsoby jsou ve skutečnosti formami mravního ochrnutí. Kromě toho přežívání těchto přívlastků nemálo přispívá k ještě většímu zfalšování „reality" přítomnosti – falešné již jako takové –, poněvadž obracejí naruby politické zkušenosti, k nimž se vztahují, jak to dokládá fakt, že dnes pravice přislibuje revoluce a levice tyranii. Pracovat na problémech doby je povinnost. Nepochybně. Dělal jsem to celý život. Vždycky jsem k tomu byl připraven. Ale jednou z věci, o níž se dnes mluví jedním dechem, je to, že i za cenu myšlenkové jasnosti musí prý každý dělat politiku sensu stricto. A dokládají to dokonce citací Pascalova příkazu d'abêtissement. Já se však už delší dobu učil být ve střehu, cituje-li někdo Pascala. Jde o obezřelost související s elementární hygienou. Integrální zpolitičténi, vstřebání všech věci i celého člověka politikou je totéž jako fenomén vzpoury davů, o němž se tu píše. Vzpouzející se masa ztratila všechnu schopnost religiozity a poznání. Není schopna mít v sobě víc než politiku, a to politiku nemírnou, ztřeštěnou, pominutou. Takto se totiž snaží nahradit poznání, náboženství, sagesse – koneckonců jediné věci, které jsou svou podstatou vhodné k tomu, aby zaujaly střed lidské mysli. Politika zbavuje člověka osamění a intimity, a proto hlásání integrálního zpolitičténi je jednou z metod, jichž se používá k socializaci člověka. Když se nás někdo zeptá, jakou politiku zastáváme, anebo s neomaleností příslušející ke stylu naší doby si pospíší, aby nás k nějaké přiřadil, máme se místo odpovědi toho drzouna otázat, co se on domnívá, že je člověk, příroda, dějiny, co je společnost, kolektivita, stát, zvyk a právo. Politika spěchá, aby zhasla světla a všechny kočky byly černé. Je nezbytné, aby evropské myšlení vrhlo na všechny tyto otázky nové světlo. K tomu tu je, a ne aby na akademických shromážděních natřásalo svůj paví ohon." José Ortega y Gasset: Předmluva pro Francouze... celý text
Literatura naučná , Filozofie
Vydáno: 1993 , Naše vojsko
Originální název:
La rebelión de las masas , 1930
více info...
Přidat komentář
Je až neuvěřitelné, jak je tato kniha z roku 1930 aktuální... Zdědili jsme rozmazlenost, neomezujeme své choutky a vzbuzujeme dojem, že všechno je dovoleno a nic přikázáno. Bytost žijící tímto způsobem nenabude zkušenosti o mezích svých možností. Získá přesvědčení, že existuje jenom ona, a navykne si neohlížet se na jiné, a především nepokládat nikoho za vyššího, než je sama. Zajímá ji pouze blahobyt a ten důsledně vyžaduje jako své vrozené právo... docela by mě zajímalo, co by říkal na stav věcí dnešních... Dav drtí vše, co je jiné a historická síla Evropy tkvěla právě v tom, že stejná nebyla.. .
Kniha má dvě části. První se věnuje Davu, druhá krizi Evropy, či evro/panství vůbec; době zlomu, ve které se nachází (hospodářská krize, vzmach nacionalismu, inu 30. léta 20. století). První část má jednodušší jazyk a současnější obsah. Ve druhé se Ortega y Gasset projevuje moderně (myšleno nikoli post-moderně), což je zjevné z nesrovnalosti jeho a dnešní představě o úloze Evropy. Jeho eurocentrismus může být mladému čtenáři nepříjemný a přehnaný. Věřím, že nebyl založený na rasismu, přesto dobře odráží ducha intelektuála své doby - kdy jedna část světa, obvykle ta, ze které intelektuál pochází, měla být ELITOU, kde má nešvary řešit neustálý pokrok (pokud nám to barbaři nebudou kazit). Atmosféru odráží i jazyk.
"Evropa už neví jistě, zda ještě poroučí, a zda ostatní svět poslouchá. Dějinná svrchovanost je roztříštěna."
Jistě, Evropa tehdy už nebyla sousedství zemí, z nichž téměř každá měla své impérium kolonií. Ekonomická situace byla zlá. Těžko říct, co se to děje v Rusku. Sebevědomí sláblo ve světle, které vrhaly Spojené státy. A za 6 let od prvního vydání Vzpoury davů mělo dojít ve Španělsku k občanské válce. Ortega y Gasset tak s odporem sleduje zneužívání demokracie a davu, bobtnání byrokratizace a státu výměnou za povrchní přísliby. Pro něj to mělo úzkou souvislost a nárůst zásahů státu do života prostřednictvím davovosti, kde dav je prohlášen za stát, je příčinou ubíjení vitality - jak po stránce každodenní, tak natalitní.
Autor správně předvídá šíření bolševismu a fašismu a jejich byrokratizaci života. Možná, že se toho obával každý liberál, zatímco jiní varovali před koncem světa způsobený židy. Třeba to byla doba obecně inspirativní pro všechny druhy fatalismu (avšak Ortega y Gasset hledá vždy také pozitivní stránky popisované situace), a právě jeho se ukázal namístě.
Nicméně první část věnovanou Davu bych doporučila automaticky každému bez ohledu na mé výtky.
"Žít znamená být fatálně nucen vykonat svobodnou volbu, rozhodnout se, čím budeme ve světě. Nutnost volby nám ani na okamžik nedopřává odpočinku."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Vzpoura davů |
| 1994 | Eseje o umení |
| 1993 | Evropa a idea Národa |
| 1969 | Úkol naší doby |
| 1996 | Meditace o ženách a o lásce |
Kniha Vzpoura davů je v
| Přečtených | 55x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 39x |
| Chystám se číst | 65x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 2x |
S touto knihou jsem se potkal poprvé před 25 lety v rámci přípravy na zkoušku. A protože o ni v knihovně občas zavadím pohledem a navíc se vše kolem nás hrne tam, kam se to hrne, nastal čas si ji znovu přečíst.
Gasset ji začal tvořit před téměř sto lety – v době, kdy si už lidé mohli číst o zániku Západu ve Spenglerově slavné knize, Itálii změnil pochod černých košil na Řím a v nově ustaveném Sovětském svazu začínala stalinská diktatura.
Nicméně nástup fašismu či komunismu není prvoplánově předmětem této knihy. Zabývá se spíše pozadím jevů, v které v jeho době začaly nabývat „materiální“ formy, které však koření hluboko v 19. století. Toto století přineslo vlivem industrializace významný pokrok a rozvoj i pro široké vrstvy obyvatel. Otázkou však je jaký „rozvoj“. Není to nic povznášejícího, protože v jeho očích člověk dospěl k pohodlnosti, sebestřednosti a hlouposti. Relativně materiální dostatek osvobodil člověka od existenciálních problémů a předestřel mu „problémy“ nové. I pojem svoboda začíná být tak, jak je to dnes pravidlem – jako osobní svoboda bez odpovědnosti, nárok na vše na světě, despekt k institucím, soustředění na sebe…
Vzniká davový člověk se všemi neduhy, které známe. Tím jeho nejvýznamnějším charakterový rysem je pojem, který mám obzvlášť rád, a sice „intelektuální lenost“. Davový člověk není hloupý, ale je líný používat mozek. V extrémních případech pak nejde jen o lenost mozku, ale o stupiditu. Ale to už se dostávám k jinému autorovi - Františku Koukolíkovi. Díky této lenosti je davový člověk náchylný k přebírání „hotových“ soudů a názorů a tudíž také k manipulaci. Jeho chování se pak stává iracionálním. Důležité je zmínit, že Gasset davového člověka automaticky neztotožňuje s lidmi ze spodních vrstev společnosti. Nelze než konstatovat, že v tom byl prozíravý, protože tuto zkušenost zažíváme dnes a denně. Nebezpečí vidí autor v tom, že davový člověk usiluje o převzetí moci a má ambice řídit stát a není přitom schopen zajistit ani svoji vlastní existenci.
To co ale určitě stojí v knize za zmínku je Gassetovo vizionářství spojené s jednotnou Evropou. Sjednocená Evropa je pro něj únikem před primitivním nacionalismem a dalšími projevy davového člověka.
Nečte se to úplně snadno, respektive jsou některé pasáže náročné na soustředění. Přesto asi stojí za to si Gasseta přečíst. Už jen proto, že má tak často pravdu.