Válečný deník
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11489/bmid_valecny-denik-TsG-11489.JPG
4
119
19
Podobně jako Orwellovy válečně eseje, jež patří k vrcholným projevům anglické literatury, zachycuje jeho Válečný deník na pozadí všechních dnů německým bombardováním sužovaného Londýna pokrytectví anglické vyšší třídy a lavírování britských politických kruhů diktované změnami sovětské politiky vůči nacistickému Německu.... celý text
Literatura světová , Válečné
Vydáno: 2007 , Levné knihy
Originální název:
My Country Right or Left, 1940–1943. Vol.2-Essays. , 1968
více info...
Přidat komentář
Výzva 2024 - Kniha, jejíž děj se odehrává během války.
Ano, občas zbytečně faktografické, na druhou stranu zajímavá sonda do života "obyčejných" lidí. To, jak se připravovali na budoucí invazi Německa do Británie (přijde mi, že po téměř pětaosmdesáti letech se v armádě moc nezměnilo), to jaká byla nálada během bombardování Londýna atd.
Bohužel mě celkem zklamalo autorovo těžké levičácké myšlení.
Zajímavé postřehy:
- Nikdy bych si nedokázal představit, že se dožiji toho, aby mne dělostřelecká palba nudila, ale stalo se.
- Nevyslovitelná deprese, když každé ráno podpaluji v kamnech loňskými novinami a vždy na krátký okamžik zahlédnu, jak se nějaký optimistický titulek mění v dým.
- Veškerá propaganda je lež, i když se říká pravda
- Dle propagandy Němci zabili už nejméně deset milionů Rusů (v roce 1940) a Rusové naopak postoupili na západ až někam daleko na širý Atlantik...
Soubor deníkových záznamů z prvních tří let 2. světové války – pokrývající období od 28. května 1940 do 15. listopadu 1942 – od počátku evakuace britského expedičního sboru z pláží Dunkerku po znovudobytí Tobruku spojeneckou armádou. Naprosto brilantně napsaná sonda do každodenního života v obléhané Anglii z pera jednoho z nejvýznamnějších a nejzásadnějších spisovatelů 20. století.
Deníky pokrývají chronologicky události z různých oblastí života ve válečném Londýně a Anglii – od detailního popisu německého bombardování Londýna, politickou situaci Anglie, mezinárodní vojenské a politické dění i situaci v zázemí – všímající si každodennosti života země ve válečném stavu. To vše je okořeněnou spoustou autorových trefných analýz, glos a hodnocení, které kriticky hodnotí vnitropolitické dění (inklinace části politických i ekonomických elit k fašismu, všeobecných chaos ohledně organizace britské armády i domobrany, přehmaty v oblasti státní propagandy a cenzury, kritika stalinismu a jeho anglických satrapů v podobě komunistické strany Anglie, kritika vojenského velení armády, rezignovanosti a zaslepenosti významné části společnosti). Orwell se v srpnu 1941 navíc stává redaktorem rozhlasového vysílání BBC (sekce pro vysílání do Indie) a poskytuje tak komplexní rozbor situace ohledně snah Anglie zachovat si Indii jako kolonii, fiaska vyjednávání a situace indických domácích i exilových politiků a intelektuálů. Deníkové záznamy končí v době po znovudobytí Tobrúku – vítězstvím britských a spojeneckých vojsk v Egyptě.
Výrazný přínos tohoto díla vidím hlavně v autorových poznámkách a postřezích, které velmi trefně analyzují a kritizují mnohé události v rámci zachyceného období. Mezi výrazné patří mimo jiné významná kritika britské vlády a establishmentu, ve kterém byly na začátku války silné hlasy podporující uzavření separátního míru s hitlerovským Německem a shovívavého přístupu k dalším fašistickým diktaturám (Španělsko, Itálie). Působivá je také kritika stalinismu a anglických komunistů – autor pokrývá zásadní aspekty paktu Molotov-Ribbentrop, zrůdností i paradoxy stalinského režimu i pokrytectví v podobě dojednání „spojenectví“ mezi SSSR a Anglií v době napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941. Tím (a dalšími záznamy nejen v deníku) se vyvrací mnohokráte opakovaná lež, že Orwell byl komunista nebo příznivec Sovětského svazu. Autor zachycuje i události kolem vyhlazení Lidic nacisty 10. 6. 1942 a přikládá další zvěrstva, která se udála v období před ní i v rámci průběhu války. V neposlední řadě mi přijde brilantní analýza společenských nálad (autor si všímá všeobecné morální rezignace a změn nálad ve společnosti – od intelektuálů a elit, přes široké společenské masy) – sympatie mnohých s fašismem a nacismem, pokrytectví v podobě rychlých změn politické linie vládních i opozičních politiků i komunistické strany Anglie, řízené Kominternou, kritika církevního pokrytectví. Velmi zajímavá je také kritika válečné propagandy a cenzury – tu autor shrnul mj. do následujících citátů: „Veškerá propaganda je lež, i když se zrovna říká pravda.“ „V tomto labyrintu lží, v němž dnes žijeme, se nejméně věří vysvětlení nabízejícímu se jako nejpravděpodobnější.“ V mnoha ohledech se jedná o velmi osvěžující pohledy na válečné dění nejen ve Velké Británii. Orwell ve svých vojenských analýzách (byl aktivním členem vojenské domobrany, i přes své tehdy již tuberkulózou podlomené zdraví) navíc v několika případech předpověděl či správně určil následné dění na různých bojištích války a dokázal poukázat na mnoho špatných rozhodnutí. Tleskám Vám, pane Blaire.
Každodenní střípky z válečného života, které Orwell glosuje věcně, občas s dávkou suchého anglického humoru.
Neurazí, nenadchne.
Zajímavé postřehy, o dost jiná "válečná" tvorba než na, kterou jsem zvyklá.
Je úžasné kolik situací, výroků a pasáží těchto knih naprosto dokonale sedí na dnešní dny, dnešní témata. Jak je chování společnosti - vlastně na příč uplynulému bezmála století - prakticky konzistentní. To jak události a osobnosti tehdejší doby mohli být společností vnímány - bagatelizovány. Přesto si dnes nedovolíme jakkoliv pochybovat... Je i v tomto tatáž paralela? Budou události dnešních dní, které jsou společností kritizovány a odsuzovány mít stejný důsledek? Počkejme si... nebo? poučme se?
Skvělá kniha. Skvělá! Je krásně vidět, jak moc se lidé mýlí v tom, kam se bude budoucnost vyvíjet. Jak náročné je odhadnout další vývoj světových událostí. A nezáleží na tom, jestli je člověk vzdělaný literát nebo ne.
Orwellovy deníkové zápisky z druhé světové války taky velmi zajímavým způsobem ukazují, že pro Británii byl v průběhu války zásadní vývoj ne na kontinentu, ale v Indii, na Blízkém východě a v severní Africe. Minimálně jeho záznamy o tom vypovídají.
Další část zápisků se týkala běžných každodenních věcí. Jak lidé reagují na nálety v Londýně, zda je dostatek potravin, jak se Británie připravovala na německý útok či jak válka dopadá na psychiku a pracovní výkonnost. Ze zápisků jsou jasně patrné Orwellovy levicové nálady. Očekával, že tváři v tvář válečnému strádání musí v Británii dojít k revoluci, jelikož nejbohatší část společnosti nebyla ochotna být solidární s lidem.
Jak vidíme, nebyla to jediná věc, ve které se tento výjimečný spisovatel mýlil.
Knihu doporučuji všemi deseti.
Vidět válku těmahle očima se nenaskýtá každý den. Je zajímavé, jak si na válku všichni v Londýně takřka zvykli. Se zálibou jsem četl detektivní činnost Orwella, kterak mnohé noviny zkoumal a mnohých lidí se vyptával, z čehož lze utvrdit Orwellovu horoucí touhu po pravdě.
Jednou nevýhodou pro nás čtenáře je, že Orwell svůj deník nepsal pro nás, nýbrž pro sebe (tak trochu definice deníku), tudíž nám nezbývá než ob stránku se naklánět do poznámkového aparátu, abychom měli alespoň nějaké plytké ponětí o tom politikovi, o tamtom ministrovi a o oněch novinách, tj. o okolnestoch Orwellovi samozřejmých.
(spoiler) - Nečekal jsem, že narazím na Lidice.
Přiznám se, že mám Orwella velmi rád. Bylo tedy zajímavé proniknout o něco víc do jeho soukromí. Nešlo ani tak o jeho názory, které jsem již před čtením znal, ale zejména o jeho bezprostřední vnímání válečných okolností. První část se mi možná líbila o něco víc. Orwell zde o dost víc popisuje každodenní život v Londýně během německých náletů, náladu společnosti či různé politické prognózy do budoucnosti. V druhé pak spíše komentuje situaci mezinárodní, na což měla určitě velký vliv jeho práce v BBC.
Na deníku mě ale nejvíce zaujala Orwellova schopnost pracovat se zprávami v novinách, rozhlasu či z hovoru kolemjdoucích. Samozřejmě byl v tisku zběhlý a uměl celkem dobře odhalit, z jakého důvodu určité noviny píší o určité věci. Někdy se také mýlil, ale přístup s jakým se ke médiím stavil, by měl být vzorem i v dnešní době.
Trošku jsem se trápil s velmi zdlouhavým poznámkovým aparátem a opakující se tématikou bombardování a s problémy s ostřelovaným Londýnem. Nicméně celá řada skutečností pro mně byla nová.
Kniha mi pár let ležela doma v knihovně a před tím, než jsem se do ní, vlastně napůl z donucení, pustil, pořádně jsem ani nevěděl o čem by měla být. Když jsem tedy konečně zjistil, že Orwellův Válečný deník je zcela nečekaně jeho válečným deníkem, neměl jsem vůbec představu, jestli mě něco podobného může bavit. K mému velkému překvapení ano. Orwellovo zápisky jsou mixem popisu běžného života válečného Londýna, světového politikaření a velmi zajímavých osobních úvah. To vše získává nadstavbu tím, že tyto světové události prožíval a v tu chvíli do svého deníku poznamenával někdo jako Orwell. Je zajímavé porovnat deník s deníkem Anny Frankové. Oba autoři psali deník, psali ho ve stejné době, v Evropě a týkal se stejného světového konfliktu. A jak moc rozdílné světy oba deníky zachycují.
Vidět válku očima lidí, kteří ji zažili, je vždy přínosnější než učebnice dějepisu. Dozvíte se, že život jde dál, i když se ve vaší zemi a kolem ní válčí, musíte řešit každodennosti. Pro mě velmi zajímavým poznatkem je analýza chování lidí ze všech společenských tříd, nesouhlas s vládou, která jen žvaní a nekoná. Připomíná mi to současnost...
Bylo to pro mě přínosné čtení: jednak mám dojem, že to pěkně dokresluje 1984, a jednak je to další střípek do pochopení Anglánů.
Žánr deníku p. Orwellovi vysloveně sedl a byl si toho zjevně i sám vědom, když i jeho nejslavnější román je vlastně rozšířený deník. p. Winstona Smithe.
Patrně nejlepší Orwellovo dílo, co jsem do něj zatím četl. Snad proto, že to není beletrie, ale vychází to přímo z něj a nijak se to nesnaží literárně uhladit. Pohled na válku z opravdu nezvyklého směru, nezvyklým způsobem. Takhle se na válku ještě nedívala patrně žádná jiná kniha, kterou jste o ní četli. Prakticky na každé druhé stránce citováníhodné myšlenky, závěry, postřehy a názory (za všechny jen jeden postřeh: "Veškerá propaganda je lež, i když se zrovna říká pravda."). Jestli jste ještě nečetli jeho 1984 ale chystáte se na to, doporučoval bych nejdříve si přečíst tohle, protože to mnohé věci z 1984 hází do trochu jiného světla, než je obvykle zmiňováno, protože tyhle jeho deníky jasně ukazují, že 1984 není kritikou JEN bolševické diktatury, ale mocenských diktátorských ambicí prakticky jakéhokoliv myšlenkového, sociálního i politického směru.
Orvell byl velmi inteligentní člověk a ve Válečném deníku popisuje válku z úplně jiného úhlu, než ji znáte. Kromě spousty věcných poznámek mě ale několikrát velmi iritovaly jeho levicové názory. Třeba ten o konci války. Když skončí moc brzy, tak nedojde k revoluci a u moci zůstane pravice. Tfuj. A umře hromada lidí.
Pár útržků, které mě zaujaly:
6. června 1940 – Obrovská reklama na boku autobusu: „PRVNÍ POMOC VE VÁLEČNÉ DOBĚ – PRO ZDRAVÍ, SÍLU A NEZLOMNOST: WRIGLEYOVA ŽVÝKACÍ GUMA“.
31. srpna 1940 – Výstražné poplachy jsou teď během každých čtyřiadvaceti hodin vyhlašovány nejméně šestkrát či osmkrát a začínají být pěkně otravné. … Včera večer jsme se zrovna chystali do postele, když vtom se ozval značně silný výbuch. Později v noci nás probudila hlasitá exploze, kterou prý způsobila bomba na Maida Vale. E. i já jsme jen konstatovali, že je to asi někde blízko, a zase jsme usnuli. Takové usínání s neurčitou ozvěnou palby protileteckého dělostřelectva mne v duchu vracelo do doby války ve Španělsku… a odněkud z dálky se nesl zvuk dělostřelecké palby, působící jako uspávací prostředek.
17. září 1940 – Když jsem byl včera ve městě nechat se ostříhat, ptal jsem se holiče, zda stříhá i během náletů. Řekl že ano. A co když zrovna někoho holí? Ale jo, normálně pokračuji, odvětil. Až pak jednou někde blízko dopadne bomba, škubne to s ním a někomu uřízne půlku obličeje.
V tomhle pekelném randálu je téměř nemožné psát. V naší čtvrti už je kvůli nevybuchlým bombám tolik ulic uzavřených, že dostat se domů z Baker Street – což je dejme tomu 300 metrů – je něco jako pokoušet se vymotat z bludiště.
21. září 1940 – Typicky žánrový obrázek těchto dní: úpravně smetené hromady skla, kamení a různých úlomků, pach unikajícího plynu, hloučky lidí tísnící se před policejními zábranami.
19. října 1940 – Nevyslovitelná deprese, když každá ráno podpaluji v kamnech loňskými novinami a vždy na krátký okamžik zahlédnu, jak se nějaký optimistický titulek mění v dým.
16. listopadu 1940 – Nikdy bych si nedokázal představit, že se kdy dožiji toho, aby mne dělostřelecká palba nudila – ale stalo se.
23. listopadu 1940 – Charakteristický válečný zvuk počínající zimy: melodické cinkání dešťových kapek dopadajících na helmu.
22. dubna 1941 – Churchill ve svém projevu řekl, že dokonce i vláda má problémy se získáváním zpráv o situaci v Řecku. Mne ale nejvíc zlobí jiná věc: totiž opakovaná prohlášení, že nepříteli způsobujeme obrovské škody, že Němci postupující v sevřených útvarech jsou koseni po stovkách a podobně. Přesně tak to bylo i během bitvy o Francii.
Nejtíživější na této válce není právě prožívané strádání, nýbrž vědomí, že nás vedou padavky… Je to jako kdyby váš život závisel na výsledku nějaké šachové hry – a vy prostě jen tak sedíte, sledujete partii, jste svědky naprosto idiotských tahů a nedokážete jim nijak zabránit.
14. března 1942 – V BBC už asi půl roku. … Jalové – případně horší než jalové – je prakticky všechno, co v současné době podnikáme. Naše strategie rozhlasového vysílání je ještě beznadějnější než naše vojenská strategie. Člověk přesto rychle začne myslet propagandisticky, a dokonce si osvojí i vychytralost, kterou předtím nevládl.
Veškerá propaganda je lež, i když se zrovna říká pravda. Nemyslím si, že na tom záleží, pokud člověk ví, co dělá a proč to dělá.
27. března 1942 – Vatikán si vyměňuje diplomatické zástupce s Tokyem. Katolická církev teď už má diplomatické styky se všemi mocnostmi Osy a díky bohu s žádnou spojeneckou.
6. dubna 1942 – …A přitom všude vládne obrovský nedostatek pracovních sil. Lidé prodávající cihly jsou ale zřejmě všemocní. Srovnejme například nadzemní protiletecké kryty – ty už od počátku jejich budování označili za nepoužitelné všichni, kdo něco vědí o stavebnictví. Srovnejme naprosto zbytečné opravy neobývaných soukromých sídel, probíhající po celém Londýně. Je zřejmé, že když nějaký skandál přesáhne svým rozsahem určité rozměry, přestane být nápadný.
25. dubna 1942 – Svoji propagandu tady musíme dělat na zapřenou a nenápadně sabotovat politické směrnice vždy, když jsou nesmyslnější než obvykle.
7. června 1942 – V tomto labyrintu lží, v němž dnes žijeme, se nejméně věří vysvětlení nabízejícímu se jako nejpravděpodobnější.
Mimoto jakmile jste jednou u moci, křiví se vám perspektiva. Pohled z ptačí perspektivy je možná stejně zkreslený jako pohled z perspektivy červa.
10. září 1942 – Člověk si vždycky dělá špatný úsudek, neboť naslouchá jen jisté vyhraněné menšině a zapomíná přitom na zbývajících 90 % lidí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Kniha Válečný deník je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 151x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 146x |
| Chystám se číst | 99x |
| Chci si koupit | 26x |
Je zajímavé číst, jak průběh války Orwell viděl a jak se v odhadech pletl nebo nepletl. A taky jak čekal socialistickou revoluci ve Velké Británii (a nedočkal se). Takže v tom je kniha super.
Z druhé strany kniha není zrovna moc "čtivá" a změť jmen, která mi nic neříkají, tomu nepomáhá. Rozhodně nemůžu říct, že bych si to čtení užil. Hold Katalánsku se četl mnohem mnohem lépe.
Navíc je škoda, že Orwell nepsal své deníky pořádně (tzn. že prostě skončil uprostřed dění), protože by mě zajímaly jeho názory na pokračování.