V Afghánistánu Bůh už jen pláče
Síba Shakib
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/9197/bmid_v-afghanistanu-buh-uz-jen-place-oZm-9197.png
4
108
24
Příběh vypráví „obyčejný“, ale šílený život jedné afgánské ženy od jejího dětství až do dospělosti v době války v Afganistanu. Zemi okupují Rusové, Američané, pak mezi sebou bojují mudžáhidové a nakonec přijde Taliban, který ze země vymýtí opět Američané. Celá rodina ženy utíká před válkou a hladem z Afganistanu do Pákistánu pak do Iráku a zase zpět do Afganistanu. Hlavní hrdinka Širín Gol (Sladká Růže) dostane za muže člověka, který ji vyhrál nad jejím bratrem v kartách. Porodí osm dětí, z toho dvě vzešlé ze znásilnění v uprchlickém táboře, s kterými se v průběhu života rozloučí. Její manžel je stále více závislý na opiu a obživa celé rodiny závisí povětšinou na ní v době, kdy Taliban povoluje ženě jedinou obživu – žebrotu. V uprchlickém táboře v Afghánistánu se autorka, íránská dokumentaristka, setkala s Šírín Gol a její osud, pro afghánské ženy typický, ji nadmíru zaujal. Šírín Gol Sladká růže vyrostla v chudobě, v horské vesnici, její život určil korán a po staletí neměnné tradice. Byla vychovávána k obrazu islámské ženy, naší mentalitě těžko pochopitelnému. Po vpádu Sovětské armády otec a bratři odešli do hor a přidali se k odboji mudžáhidů. Sestry porušily pravidla, odložily roušku a sváděly ruské vojáky aby je posléze zavraždily. Když je jejich vesnice vypleněna, ženy uprchnou do Kábulu. Šírín Gol musí do ruské školy, z níž má strach, ale brzy zjistí, že jí vzdělání dodává sílu přežít vše zlé, co ji teprve čeká: nevydařené manželství, pronásledování a znásilňování i útěku ze zpustošeného, Tálibánem utlačovaného Afghánistánu...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Ikar (ČR)
Originální název:
Nach Afghanistan kommt Gott nur noch zum Weinen , 1999
více info...
Přidat komentář
Kniha, kde nám autorka ukazuje krutý život v Afghanistanu za různých politických režimů v období 70. - 90 let. 20. st. Deprimující je, že současná situace je stále stejná nebo horší. Příběh Šírín Gol je plný utrpení, bolesti a smutku. Styl vyprávění na mě působí jako syrový výčet válečného utrpení a strádání, dávám přednost propracovanému, poutavému zpracování příběhu. Např. skvělým vypravěčem je Khaleda Hosseini (zabývá se problematiku Afghanistanu), jeho Lovec draků patří mezi nejlepší knihy s tímto tématem. Třeba to byl záměr dokumentaristky Síba Shakib, aby ve čtenáři zůstala fakta a realita.
Přečteno rychle, jako už dlouho nic. Příběh hrůzopříšerný, nicméně čtivý. Ani se vám tomu věřit nechce, kolik bolesti a bídy unese jedna žena, rodina, kraj, stát....a když otočíte poslední stránku, která vám přeci jen dala naději, zjistíte, že kniha vyšla před dvaceti lety. Během nich padl Talibán, země se pomaličku zdvihala a od lońského odchodu Američanů tam zase vládnou zarostlí šílenci prznící zemi a malé chlapce....fuj, kdo zuboženému Afganistánu kdy pomůže? A to ani nezmiňuji postavení žen...
Kniha o každodenním životě afghánských žen. Změna režimu ani prostředí nepřinesla bezstarostnost, ale naopak nové problémy a výzvy.
Knížka člověka donutí přemýšlet. Lidé v různých koutech světa jsou různí, v odlišných podmínkách se jim žije jinak, a přesto jsme si v tolika věcech tak podobní...
Mno, co říct? Obsahově to není nic moc hezkého, jak se dá ostatně předpokládat, ale jsem určitě ráda, že jsem přečetla (téma momentálně velmi aktuální). Vypovídací hodnota je celkem vysoká, řekla bych, alespoň pro hrubou představu neznalého Středoevropana. Kdysi jsem četla Tisíce planoucích sluncí a vzpomínám si, jak jsem se také jako zde, musela neustále ujišťovat, že čtu knihu odehrávající se téměř v současnosti (dobře, tak třeba dejme tomu 20 let zpátky, ale i tak na prahu 21. století!). Bohužel, kdyby tady občas někdo nešlápl na minu, nevystřelil ze samopalu, kolem neprojelo auto, můžu si klidně myslet, že čtu o tom, jak lidé žili před 100 a více lety… Jistě, tady je nastíněn trochu asi extrém, život věčně na útěku, navíc jsou tu obrovské kulturní rozdíly… Ale i tak, odnáším si zas: Co dokáží vleklé války a fanatismus? Strach, chudoba, omezenost, nevzdělanost, NESVOBODA. Jsem ráda, že žiju v ČR.
Nic pro slabsi povahy, brutalni a smutne. Celou knihu jsem polil slzami. Autorka ale pise krasne.
Je neuvěřitelné, co všechno člověk zvládne, aby přežil se svými dětmi. Jak odlišný je život mimo Evropu. My tady hromadíme v domech věci a oni mají jeden kobereček a jediné šaty na cestu. Nad knihou jsem si uvědomila jak cenné je umět číst, psát a počítat. My si ani neuvědomujeme jak hrozný je život bez této možnosti. Smutné je, že ani po dvaceti letech od napsání knihy se tam toho moc nezměnilo.
Tato kniha odehrávající se v muslimské zemi vybočuje z obrazu,který většina evropanů nabyla po zkušenostech s imigranty z těchto zemí. Také vybočuje z knih,které jsem já četla o životě muslimských žen .
99% řeší a ukazuje utrpení způsobené jejich muži a fanatickou vírou v alláha.
Tato kniha ukazuje jiné nástrahy života , neustálý boj o přežití v zemi zmítané válkou .
Ukazuje zoufalství a beznaděj ,ukazuje nikdy nekončící touhu po normálním životě .
Nezbývá než jim držet palce a věřit , že snad jednou ,,,,
Kniha která vám dokazuje že člověk dokáže přežít všechno když chce...mám ji moc ráda...je zde ukryto moc moudra..kniha na kterou se nezapomíná
Kniha byla sepsána na základě skutečných událostí. Životní příběh hlavní hrdinky Šírín Gol odehrávající se v Afghánistánu je pro nás (a naštěstí) absolutně neuvěřitelný. Kniha se velice dobře četla.
Všichni kdo si stěžujete, jak špatně se máte, si přečtěte tuto knihu. Stejně tak Vy všichni, kdo si nevážíte vzdělání, svobody a volnosti, kterou Vám život v ČR nabízí.
Knihu jsem si oblíbila už pěkných pár let zpět, ráda se k ní vracím. Je poutavě napsána, vypráví příběh afghánské ženy. Příběh je silný, neveselý. A za přečtení stojí.
Styl psaní mi moc neseděl. Jinak je to opravdu silný příběh. Je až neskutečné, co vše Šírín Gol musela zažít, s čím vším musela bojovat, o co vše se musela postarat... A přesto všechno dokázala svoji rodinu ochránit. Knihu určitě doporučuji.
Můžeme děkovat, že žijeme tam kde žijeme...Silný příběh silné ženy, která touží studovat a stát se lékařkou, ale bohužel narodila se v Afghánistánu...
Tato kniha byla pro mě velice zajímavá, protože mi dovolila nahlédnout do života prostých afgánských venkovanů hnaných válkou z uprchlických táborů v Pakistánu do uprchlických táborů v Íránu, průběh sovětské okupace, války mudžáhidů a talibánského teroru. Kniha do detailů popisuje život obyčejné ženy a jejích mnoha dětí, některých jejího manžela, některých potomků znásilnění. Jak mohli všichni to utrpení přežít a stále být na útěku?
Po přečtení recenzí jsem se rozhodla tuto knihu půjčit v knihovně a dobře jsem udělala. Je až neuvěřitelné jak prostí lidé v Afganistánu musí žít, jak vůbec jsou schopni přežít a zdolat překážky, aby alespoň trochu nasytili své děti. Bohužel v této zemi válčí všichni proti všem a je jedno jaké jsou víry. V poslední době stále čteme jen o násilí k ženám v těchto muslimských zemích, ale tato kniha ukazuje i jinou stránku muslimů. Ne všichni muslimové jsou radikálové, ne všichni se ke svým ženám chovají jak k dobytku. Těch prostých lidí tam je mi hrozně líto....
Tato kniha poskytuje nejen silný příběh, ale také literárně zajímavé pasáže. Moc se mi líbil styl, jakým je příběh napsán, přiblížil mi kulturu a mentalitu obyčejných Afghánců - symbolika jmen, afghánské mýty a pohádky, způsob života a uvažování nejprostších vesničanů. Mnoho šokujících obrazů lidské krutosti vyváží nezlomná síla bojovat o vlastní život. Kniha nás nutí přemýšlet o úloze vzdělání (vzdělanost jako předpoklad zlepšení kvality života i obrana před možností manipulace), o úloze žen ve společnosti (ženy rodí, pečují, tvoří, zatímco muži boří, ničí a válčí) i o tradiční afghánské kultuře (pevné rodinné pouto, sounáležitost, soucit a solidarita).
V Afganistánu Bůh už jen pláče a v Česku brečím já :-) Silný to příběh.. Ani nevěřím, že jsem to vydržela dočíst do konce, jak mi bušilo srdce. Doporučovala bych to jako povinnou četbu. Moc se mi líbily důležité mužské postavy - manžel, zeť, syn, šéf pašeráků, zobrazeni jako láskyplní a úctyhodní muži a to mne velmi překvapilo.. Silná kniha plná bolesti i mouder. Zcela souhlasím s Tomas1111
Jedna z najlepších kníh čo som čítal. Pri prečítaní si človek uvedomí, ako sa tu v strede Európy máme dobre, aj keď sa stále sťažujeme.
Štítky knihy
Afghánistán islám Tálibán muslimské ženy iránská literatura
V Afghánistánu Bůh už jen pláčeKniha V Afghánistánu Bůh už jen pláče je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 153x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 95x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 4x |
Málokedy si uvedomujeme obrovské rozdiely sveta, v ktorom žijeme. Kniha je príbehom ženy a hlavne obrazom sveta, o ktorom nevieme, ktorý prehliadame a ktorý je aktuálny aj dnes. Je písaná ako dokument, so snahou o odstup do bezpečnej zóny. V kontraste s naším svetom je zaujímavé až bizarné sledovať ako si ľudia užívajú moderné technológie, majú všetko vrátane nadváhy a sady civilizačných chorôb z pohodlnosti a bezpečia a pritom sa sťažujú na svoju biedu. Je zaujímavé počúvať krik na námestí, že nám chýba sloboda slova. Všetci bojovníci za mier, spravodlivosť sa presunuli do bezpečia za klávesnicou.
Na konci je pekné zhrnutie, že hlavná hrdinka má napokon celkom šťastie, má pšenicu a koberček, ktorý sama uviazala. Má pár dolárov, ktoré dostala na cestu spoločne z nádobou na vodu od Spojených národov. V živote prečítala tri a pol knihy, ako dievčina pila čistú vodu z jazera. Ona sama, jej deti aj manžel (nadšený užívateľ ópia) majú stále obe ruky a nohy. Má dom, kam sa môže vrátiť, síce sa zmenšil, lebo ho trafila raketa. Viete v ktorej krajine je najvyšší výskyt jednonohých a jednorukých?