Ubu
Alfred Jarry
„Zatrubte prdelí v tubu, ať žije náš otec Ubu!“ Souborné vydání divadelních šprýmů na téma král Ubu.
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 1993 , Kra
Originální název:
Ubu Roi / Ubu enchainé / Ubu sur la Butte / Ubu Cocu
více info...
Přidat komentář
Ubu králem - ten gejzír nesmyslných nápadů. Jenže takovéto absurdity touha po moci přináší !
Ostatně byli jsme toho teď svědky - strašení válkou, umolousaná jezulátka v kapse pofiderního ztracence ... To ubuovské otvírání huby při rádoby smíchu! Co vše by pro moc neudělali!
,
A Ubu spoutaný? Ilustrace toho, jak je možno zprasit myšlenku svobody ("Kaprál mi zakázal chodit v tuhle dobu na cvičení. Jsem svobodný člověk, a proto sem každé ráno chodím." /str. 101/) a jak je možno se svobody obávat - "... budu se muset sám starat o všechny své potřeby" /104/.
Jarry vědoucí!
Velmi zajímavá kniha která rozhodně není určená pro každého. Moc se u ní nasmějete a zamyslíte zvláště pak u Ubu spoutaný.
Výborné, jazykově velmi pestré a až nepříjemně aktuální - jako bych slyšel pana premiéra a celou současnou vládní garnituru...
OTEC UBU: Pánové, zdaníme majetek deseti procenty, druhá daň bude za obchod a za průmysl, třetí za sňatky a čtvrtá za úmrtí, každá po patnácti francích.
PRVNÍ FINANČNÍK: To je přece blbost, otče Ubu.
DRUHÝ FINANČNÍK: To je nesmysl.
TŘETÍ FINANČNÍK: Nemá to hlavu ani patu.
OTEC UBU: Děláte si ze mne blázny! Do díry s finančníky!
Fascinuje mě anotace k této hře, kde to svádí k mnoha "kdyby". Ale základ je ve Francii, kde študáci (jak to tak bývá) měli na gymnáziu legraci z kantora, který je učil fyzice. Mnoho z nás si obdobné pedagogy pamatuje a vzpomíná na ně.
A v tomto případě jeden ze študáků Alfréd Jarry dokonce napsal z recese divadelní hru a netušil, že se stane slavným.
Napsal groteskní příběh otce Ubu, chvastouna a násilníka, blba a zbabělce, který je ztělesněním tuposti, podlosti a zla.
V roce 1929 v Praze dva mladí pánové tuto hru nejdříve upravili a uvedli v Osvobozeném divadle. Jmenovali se Jiří Voskovec a Jan Werich.
Díky nim jsem se s touto hrou seznámil (stydím se, že tak pozdě) při čtení knihy již okomentované níže.
Mám rád študácký humor a pokud je ochucen vtipem V+W je to pouze k dobru věci.
Přitom jde o humor platný i v této době. Stačí si pouze připomenout kolik blbů touží po moci a po trůnu.
I to bylo příčinou, že tato hra, nastudovaná v r.1968 Divadlem Na zábradlí, byla po srpnu téhož roku zakázána.
A stačí připomenout, kdo u nás po Janu Werichovi hrál hlavní roli:
(r.1968-Jan Libíček a ve filmové verzi v r.1996 Marián Labuda)
"Matko Ubu, ty jsi dnes ale obzvláště ošklivá. Je to tím, že máme hosty? "
Geniální divadelní hra! Jarry je předchůdce absurdního dramatu, a tahle hra, to je mistrovský kousek! Ukrutnost a blbost otce Ubu nezná mezí, stejně tak chamtivost matky Ubu. Je to vtipné do chvíle, než člověku dojde, že je to absurdní drama dosti často se odehrávající na prknech světa.
Otec Ubu: Druhý šlechtici, kdo jsi ty? (šlechtic neodpovídá) Odpovíš, holomku?
Šlechtic: Velkovévoda Poznaňský.
Král Ubu: Výborně! výborně! To mi úplně stačí. Do díry!
....
Král Ubu: Jaké máš důchody?
Šlechtic: Jsem na mizině.
Král Ubu: Za tu drzost táhni do díry.
První hra - Ubu králem - mě nadchla a nemohl jsem se přestat smát, ani ne nahlas, jako spíš tiše za to ale o to více ryze. Otec Ubu je hrdina jak má být a jeho sebestřednost a zároveň nikomu se nerovnající hloupost nastavuje zrcadlo společnosti - a to v každé době. Veškerá společenská vážnost se náhle jeví jako komika a čtenářovi dochází, že lidé jsou zvířata, co se nějakou zlou náhodou naučila mluvit a tím se snad jejich povaha ještě více zkřivila. Nicméně pak už mě to nebavilo a další hry mi znovu připadaly moc vážné a formální - zejména proto, že nepřekonaly "Ubu králem". Tak už to asi chodí, člověk (v tomto případě Alfred Jarry, v jiném třeba Igor Stravinskij) se snaží, aby jeho dílo konečně překlenulo nehybnou zatuchlost a přílišnou formalitu, kterou vyniká v té chvíli to, co se nazývá "klasika", opravdu způsobí ohromný poprask (a vždyť to je vlastně cílem), posune jeho obor do jiné dimenze, aby v této nové dimenzi mohl znovu zatuchnout a stát se "klasikou", aby pak přišel někdo další a celý proces opakoval. Ubu se tomu snad trochu vymyká, je velmi originální a kromě toho, že provokuje i ironizuje povrchní lidské vlastnosti, které se - bohužel - zas tolik k lepšímu nemění. Proto mi přijde divoký výkřik otce Ubu "Hovnajs!" aktuální i dnes.
"Při mém zeleném ptáku!" Text je to nadčasový. Nutnost vidět na divadelních prknech!!!
Tahle kniha mě moc bavila. Břitce humorná, sprostá (ale ne nějak nevhodně nebo prvoplánově), alarmující v mnoha ohledech, nutící se zamyslet nad tím, kdo jsme a jestli se taky náhodou někdy trochu nechováme jako ten Ubu...
Ubu mi jednoduše nesedl a odradil mě od čtení dalších příběhů o něm. Příběh mě na několika místech šokoval, na dalších nudil, na pár překvapil, ale výsledný dojem je, že si skoro nic nepamatuju a kniha ve mně nenechala žádný hlubší dojem
Kniha mě nudila a nepřišla mi ani ničím zajímavá.Jestli knize na zajímavosti měli dodat sprosté výlevy některých postav, tak se to nepodařilo, aspoň u mě ne.Hodnotila bych i hůře,ale zase musím uznat četla jsem i horší.
Autor, který značně ovlivnil moderní umění počátku 20. století. Zajímavostí je, že první překlad udělal Jiří Voskovec. Král Ubu je groteska a dá se říci předvoj absurdního dramatu. někdo má tento druh literatury rád, no, já jsem ráda, že už mám zkušenost s ním za sebou. Drama mě nijak neoslovilo, ani film natočený podle něj.
První díl hodnotím pěti hvězdičkami, to se mi vážně líbilo, ale s každou další hrou hodnocení klesá, takže tento soubor všech her hodnotím tak na 65%. Místy je to vtipné i poučné, ale vtipy se postupně opakují, přibývají vulgárnosti a nějaká (jakákoli) myšlenka se vytrácí. Nevím, třebas jsem to nepobrala, nikdo nemůže říct, co se autorovi honilo hlavou, když to psal a určitě mi uniklo dost narážek, který mají souvislost s dobou, každopádně na mě poslední dvě hry působili tak, že jsem se spíš rozčílila. Ale určitě stojí za to zkusit alespoň první hru.
Štítky knihy
Část díla
- Texty
- Ubu králem 1896
- Ubu na homoli 1906
- Ubu paroháčem
- Ubu spoutaný 1900
Autorovy další knížky
| 1968 |  Nadsamec |
| 2000 | Messalina |
| 1990 | Nadsamec / Messalina |
| 1993 | Ubu |
| 1961 | Ubu králem a jiné hry a prózy |
Kniha Ubu je v
| Přečtených | 135x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 24x |
| Chystám se číst | 32x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 4x |
Četla jsem vydání, které obsahovalo pouze hry Ubu králem a Ubu spoutaný, můj komentář se tak bude týkat pouze těchto dvou her.
Přiznám se, že jsem nějak netušila, co přesně mohu od těchto dvou her očekávat. Ale jméno krále Ubu se ke mně dostávalo už od gymnázia -čas od času jsem ne tuhle postavu narážela v různých narážkách či textech o Osvobozeném divadle, které krále Ubu uvedlo ve svém repertoáru. Tak jsem si říkala, že je na čase po Alfredu Jarrym konečně sáhnout. A ono ejhle, bylo to fakt zábavné čtení.
Nebudu tvrdit, že jsem těmto dvěma hrám dokázala porozumět na 100 %, protože úplně nedovedla, ale bavila jsem se u toho dost. Události hnané ad absurdum jsou zdrojem nejedné humorné situace a slovních přestřelek. Král Ubu je jak uragán - kam se vrhne, tak nezůstane kámen na kameni. Je to neuvěřitelně svižné. Ač tu dějovou linku najdete, hodně to podle mne stojí na situační komice a také ochotě čtenáře/diváka nebrat všechno tak vážně a nechat se pohltit chaosem.
Tohle si asi budu muset někdy přečíst znova nebo jít na nějaké představení protože mi tu asi ještě spousta věcí k plnému pochopení unikla. Nicméně na první přečtení to na mne určitě udělalo pozitivní dojem.