Tygřice
Torey L. Hayden (p)
Pokračování knihy Spratek V předchozí knize Spratek se Sheila rozloučila se svou učitelkou a ta o ní neměla několik let žádné zprávy. Když se Torey dozví, že se v letním programu pro děti s handicapem, kde bude pracovat, objeví jako praktikantka studentka střední školy Sheila, přijde jí to nejdříve jako zajímavá náhoda. Záhy zjistí, že to je ta „její“ Sheila a osudy obou hrdinek se na čas znovu propojí. Dospívající Sheila se vyrovnává nejen s tím, že její učitelka zveřejnila jejich příběh knižně, ale také dává Torey a celému okolí najevo, že ona přece není žádná literární postava. Navíc je v ní stále velmi živá bolest z toho, že ji její matka opustila a že neví, kde a jak žije její mladší bratr. Snaží se zapojit do práce v letním kempu pro děti s handicapem, ale bohužel to provede hodně „po svém“ – nechce se jí respektovat pravidla a má dojem, že odhadne lépe než učitelé, co se v dětech skrývá. Její iniciativa „na vlastní pěst“ vyvrcholí tím, že unese chlapce Aleja, který má přejít do jiné školy, aby ho „zachránila“. Její dospívání je plné zvratů, ale Sheila, která se postupně vyrovnává s traumaty z dětství, nakonec vyspěje a je z ní spokojená mladá žena. Kniha osloví zájemce o skutečné příběhy s psychologickou tematikou, lidi, kteří se věnují práci s dětmi s handicapem a poruchami chování. A samozřejmě všechny, kdo chtějí vědět, jak to dopadlo se Sheilou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , PortálOriginální název:
The Tiger's Child , 1995
více info...
Přidat komentář
Kniha nebyla tak působivá jako první díl, ale přesto se mi líbila. Důkaz toho, jak nás rané dětství ovlivňuje po celý život.
Tato kniha trochu vybočuje z řady ostatních knih spisovatelky, protože se jedná o pokračování Spratka. Zjišťujeme, co se se Sheilou dělo, když se Torey odstěhovala, co prožívá nyní. Mě osobně na knize nejvíc fascinuje, jak o věcech přemýšlí Sheila v 6 letech (Spratek) a ve 14 letech (Tygřice), jak i velký odborník jako Torey se může mýlit v některých úvahách a nedojde jí, jak moc tuto zranitelnou slečnu zasáhla svým (byť i neúmyslným) jednáním. Subjektivní realita na každém kroku. Jsem vděčná za takové silné osobnosti jako je Torey, a hlavně že se s námi čtenáři dělí o své příběhy, protože mě to zároveň vzdělává a inspiruje, dokonce více než leckteré psychologické knihy.
Byla jsem taky zvědavá jak to s Sheilou dopadne po tak ukrutném dětství, jak bude schopna uchopit svůj život a poprat se s ním, okolnostmi i vlastně sama se sebou. A zvládla to a Torey na tom měla dle mého názoru obrovský podíl, i když často přemýšlela zda udělala to nebo ono správně. Měla o to děvče upřímný zájem a tím, se nedá přeci nic pokazit.
Hodně mě zajímal konec, jak to s Sheilou dopadne a dopadlo to tak jak nejlépe mohlo...za mě určitě ano :)
Posloucháno jako audiokniha. První díl se mi líbil víc, ale protože jsem chtěla vědět jak to se Sheilou dopadne v životě, tak jsem dočetla i Tygřici.
Kniha Spratek věnovaná malé Sheile mě nadchla, a tak jsem pokračování jejího příběhu rozhodně nemohla vynechat. Byla jsem zvědavá, jak to s ní dopadlo poté, co se rozloučila se svou učitelkou Torey... Doufám, že neprozradím nic důležitého, když řeknu, že žádný happy end se nekonal a Sheilin život i nadále připomínal divokou jízdu na horské dráze - kdy se ty dobré momenty střídaly se sešupy a krizemi (kterých bylo na takhle mladého člověka až až...)
I tato kniha měla všechny klady té předchozí - opět se projevil dar autorky, která umí psát velmi poutavě a dokáže čtenáře připoutat ke stránkám a hltat každé slovo. Příběh byl protkán nesmírnou lidskostí a empatií, což jsou věci, které jsou autorce očividně vlastní, dobře s nimi pracuje a které mě na jejích knihách nejvíce baví. Díky nim je mi jako čtenáři příběh ještě bližší a dokážu se do jednotlivých postav dobře vcítit, pochopit jejich motivace, prožívat to vše s nimi... Vzhledem k tomu, že Sheila byla v tomto díle už starší (znovu se s Torey setkala až v období dospívání) měl příběh trochu jinou dynamiku než v první knize - a to ho činilo zcela novým a svěžím, s řadou nových motivů a podnětů k zamyšlení.
Sečteno a podtrženo - Torey L. Hayden se definitivně zařadila mezi mé oblíbené autorky, tato kniha je skvělá a doporučuji ji všem, komu se líbil Spratek.
Mela jsem dojem, ze One child skoncil skoro v pozitivnim duchu. No, diky Tygrici uz vim, ze by bylo naivni si myslet, ze chvilka s Torey Sheile v jejim dalsim zivote nejak vyrazne pomohla.
Jsem ráda, jak to nakonec se Sheilou dopadlo.. zajímalo by mě , jak se má asi dnes?
Kniha byla čtivá jako všechny ostatní od Torey.. :)
Nedávno jsem četla Spratka (a taky pár dalších autorčiných knih), takže jsem byla moc zvědavá na pokračování osudu malé Sheily. Knihy, které jsem zatím četla, pojednávají hodně o pedagogické práci Torey s "narušenými" dětmi, tato je spíš příběh dospívající dívky, která hledá sama sebe a musí se vyrovnávat s přetěžkou minulostí. Nelehké čtení pokud jde o obsah, ale napsáno velmi čtivou formou.
Tygřici jsme si chtěli společně předčítat s přítelem už před pár lety stejně jako knihu Spratek. Jenže bezprostředně po Spratkovi jsme se nepřeklenuli přes první část. Nebavilo nás to, protože Torey připomíná a opakuje děj z první knížky.
Já jsem se nyní odhodlala začít znovu. Všechno se mi tím vrátilo - ten pocit bezmoci, bezpráví, vztek na pitomou byrokracii, lítost. Ale taky nekonečný obdiv a uvědomění si spousty věcí.
Za sebe můžu doporučit pokračovat s Tygřicí až s odstupem času.
Spratek je natolik silným příběhem, že vám to nedá a chcete vědět, jak se osud Sheily vyvíjel dál.
Pro mě nejhezčí části z knihy:
„Si děláš srandu. To si jako dělá do kalhot?" zeptala se.
Usmála jsem se.
„To je hnus. Tohle jsi mi neřekla. Nebudu ho muset přebalovat, že ne?"
„Uvidíme."
„To teda neuvidíme," odpověděla. „Zavřeme oči!"
Rozesmála mě.
Byl to okouzlující obraz: poušť se zlatým pískem, která se táhla po celé délce tabule, a nad ní skoro nic. Stál na ní osamělý vysoký kaktus a několik rozvětvených keřů bez listí. Dole v písku však bylo neuvěřitelné množství nor a doupat plných hadů, myší, škorpionů, králíků a brouků. A úplně na kraji stála trempka s batohem, v pohorkách a kraťasech a s červeným šátkem na hlavě.
„Páni, to je dobré. Nevěděla jsem, že jsi taková malířka," řekla jsem.
„Nevíš toho o mně spoustu, Torey."
„Je to opravdu dobré. Vystihla jsi výraz té ženy velmi realisticky. Ale hlavně se mi líbí všechna ta hnízda v písku. Koukni na ty králičí nory. To je úplné bludiště, a ta spousta doupat, kam si můžou králíci zalézt. A ten škorpion! V životě jsem ho nedokázala nakreslit jen tak zpaměti."
Sheila se uculovala: „Ráda dělám věci, které tě překvapí."
Důkladně jsem si obraz prohlížela. „Ta paní ale vypadá osaměle. Je to osamělá trempka, před kterou se všechno schovává."
„Hele, nechoď na mě s tou svou psychologií. Je to jenom obrázek."
„Tak mi o něm pověz něco sama," navrhla jsem.
„Je to jenom obraz. Ona jde pouští. Je to kalifornská poušť. Viděla jsem nějaké její fotky, s takovýmihle keři."
Kalifornie, kam utekla Sheilina matka, napadlo mě, ale nahlas jsem to neřekla. „Z pohledu té trempky ale vypadá pořád pustě."
„No jo, pouště jsou hodně osamělé. Máš tam takový pocit, že se před tebou prostírá prázdnota do daleka," odpověděla.
„A všechno živé se před tebou schovává?" odvážila jsem se.
„No, jo, třeba, nebo..." Otočila se, podívala se na mě a rty jí zvlnil vědoucí úsměv. „Nebo že se všechno schovává těsně pod povrchem a čeká, až to někdo objeví. Trefila jsem se? Nachytala jsem tě? Umím taky interpretovat obrázky?"
Dobromyslně jsem pokrčila rameny.
„Nemůžeš se dočkat, až si mě přečteš, co? Ve skutečnosti po mně chceš, abych řekla, že ta osoba jsem já a ta poušť můj život, že jo?"
„Jenom pokud je to pravda."
„Ale jo, je to pravda," řekla. „A ty bys to měla vědět."
Po přečtení Spratka jsem nutně potřeboval pokračování, protože to nelze jen tak ukončit v tajemnu... Ze začátku jsem byl z knihy trošku rozčarovaný, ale postupně jsem musel uznat, že život je spisovatel, neberoucí ohled na své postavy.
Obrovský respekt Sheile i Torey...
Přečteno za jediný den. Nesmírně čtivý příběh, určitě si od autorky přečtu i další knížky.
Dospívající dívenka s výjimečným IQ, která si prošla peklem - a také to na ni zanechalo následky. Její intelekt se projevuje v mnoha oblastech jejího života (nakonec je přeci jen ve třídě se staršími dětmi).
V knize je hezky popsáno, jak se může nálada této mladé dívky náhle změnit, pokud má pocit, že jí např. kritizujete nebo opouštíte. I sama autorka si uvědomuje své přenášené pocity vůči Sheile a jejich vztah je zpočátku vcelku komplikovaný a tak trošku na horské dráze. Škoda je, že Sheila svůj potenciál využila někde, kde si myslím, že je to s jejím IQ celkem škoda, ale což: hlavně aby byla v pořádku a šťastná. Těžko říci, jestli by Sheila oficiálně inklinovala k nějaké diagnóze, případně až poruše osobnosti: to je ale spíš plané filozofování.
Z knížky byste si měli odnést jednu hlavní myšlenku: i když nějaká situace vypadá beznadějně a špatně, s dostatkem síly a vůle se zvládne i zdánlivě nezvladatelné.
Tygřice je trochu jiný příběh, než na který je člověk u Torey zvyklý, je to pokračování příběhu už jenom jednoho teď už náctiletého dítětě, která by možná aby nevznikl, kdyby lidi nechtěli vědět, co se se Sheilou vlastně stalo. Před námi je dojemný, smutný, ale i milý a veselý příběh o této velké tygřici, ale i o její učitelce, která zasluhuje moje velké uznání za svoji práci.
Pokračování příběhu dívky jménem Sheila. Na tuhle knihu jsem se těšila, protože mě samozřejmě život malé dívenky velmi zasáhl. Teď už ale není malá, ale velká tygřice. Kniha odhaluje pohled do duší.. A zasahuje vaše nejcitlivější místo. Nechci odhalovat více. Určitě stojí za přečtení. Už jen proto, aby se tento příběh aspoň trochu uzavřel. Na velký konec nečekejte..
Dala jsem si oba díly za sebou, aby se mi příběh uzavřel. Tygřice ze všeho nejvíc odhaluje bolest spjatou s dospíváním, ale nabízí taky pozvolné smíření a akceptaci minulosti. Autorka v tomto díle nebyla hybnou silou děje, vše nechávala na malé Tygřici...
Nečekala jsem úplný happy end, a vlastně ani nevím, co jsem čekala, celkově mne to tolik neoslovilo, ale za přečtení kniha rozhodně stojí a hvězdičku jí neubírám, v knize se totiž popisují i příběhy jiných ("výjimečných") dětí. Je bohužel smutné, že děti musejí mít takovéto osudy a kéž by bylo tak skvělých dam, jako je Torey, a díky nim a jejich pochopení by měli život snazší.
Moc mne zajímalo, jakým směrem se osud malé Sheily vyvíjel, takže pokračování v podobě Tygřice jsem si zkrátka nemohla nechat ujít.
A i když jsem si v hlavně vytvořila scénář, který by mi "seděl " více, kniha mne vůbec nezklamala.
Neměla to jednoduché ani jedna z těchto úžasných dvou dam.
Snad Sheila našla konečně svou šťastnou hvězdu.
Štítky knihy
psychologie poruchy chování speciální pedagogika děti s výchovnými problémy psychická traumata sebepřijímání
Autorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Kniha Tygřice je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 396x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 133x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 1x |
Torey Hayden je sázka na jistotu. Jsem moc ráda, že napsala pokračování a víme, jak probíhalo Sheilino dospívání.
Ale proboha, kdo psal tu anotaci ke knize? Torey nezjistí, že v letním programu je ta "její" Sheila, ale naopak to místo Sheile sama zařídí. Další věc - Sheila se nemusí vyrovnávat s tím, že Torey zveřejnila její příběh, protože Torey dá Sheile přečíst rukopis ještě před vydáním knihy.
ČV 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí.