Trnová dívka

29.02.2020

Dalo se to číst :)

15.10.2019

[audiokniha]
Topol si záměrně vybírá příběhy patrně nejstarší, nejméně ovlivněné bělošskou křesťanskou civilizací . . . . . . dočetla jsem se v recenzi.

Ohlodané je tam všechno, nejen jazyk, ale často i srdce vypravěče. Umím si představit vyprávění u ohně a atmosféru strachu kolem. Zvlášť po audioknize načtené autorem. Příběh skončí, zanechá strach, beznaděj nebo odpor? Výsměch?
P.S. Doporučuji přečíst si v rozhovoru s autorem 'Nemůžu se zastavit' kapitolu o indiánech.
3/5

21.08.2019

„Tyhle příběhy se nikdy nevyprávějí ve dne. To aby je nevidělo Slunce.“

Syrové a drsné příběhy, skutečně velmi nepodobné tomu, co očekáváme od podobného žánru v našich civilizačních souřadnicích. Hodně sexu, hodně smrti. Proměny lidí ve zvířata a zvířat v lidi. A msta, za tepla i za studena, neodvratitelná a neúprosně logická posloupnost činů, kdy jedno zlo plodí druhé. Tohle všechno ve všech myslitelných kombinacích. I nemyslitelných.
Bylo to působivé, magické, silné svojí krutostí. Ale chyběl mi tam soucit, odpuštění, empatie. Ochota vystoupit z koloběhu násilí a proměnit svým příkladem svět v lepší místo.

Nemůžu nezmínit jazyk. Úsečný, přímý, ohlodaný na kost. Například: „Ale sestry nezapomněly, co udělal, neodpustily mu to. Navedly pumu, aby na otce skočila. Puma ho zabila.“

30.01.2019

Typicky syrový folklór dávných národů zapsaný odpovídajícím lakonickým jazykem. Je poznat, že Topolovic (Psí vojáci) k němu mají blízko.

11.05.2016

Docelá drsné jedna z mála knih kde větčinou kladní hrdinové zahynou,ale jinak tak průměr.

14.09.2015

Někdy jsem musela přestat a jít to celé zaspat. Drsné, opravdu nepohádkové, stejně jako Mýty lakotů od Jana F. Ullricha. Ale život přece není pohádka....

18.05.2013

Líbí se mi, jak je každý příbeh vystaven úplne jinak nez bežný (evropský) ctenar ocekava. Obzvlašte zajimavý je pak take zretelný vliv nekterych "našich" pribehu a vynalezu na indianské obyvatelstvo:)

05.01.2012

Tato kniha neni o indianskych pohadkach na dobrou noc. Je hruzna a samanska. Syrove pribehy nenechaji nikoho na pochybach, ze tu nejde o popularizovany a ctivy navrat ke korenum, jak jej v poslednich dobach zazivame.

Pamatuji si jeden obzvlast vypeceny pribeh o kojotovi, ktery mel rad mlada devcatka. Vedel, ze chodivaji sbirat do lesa jahody, tak si jednou lehl do listi a vytahl tu svoji "jahudku". Jak se pak radoval, kdyz se holcicky divily, ze nejde utrhnout.

:))