Přidat komentář
Svět Holanových veršů je komplikovaný, i slovník by přišel vhod, a při prvním přečtení (zejména u Prvního testamentu) narážím na svou neschopnost udržet je v sobě jako celek, zůstávají pro mne v jakýchsi fragmentech... ale jsou to střípky velmi vábivé a vtahující, vášnivě intenzivní, ohromující svými metaforami, vnitřní symbolikou...
Ačkoli jsem zatím do Holanova tajemného světa jen nakoukla, nepronikla, možná jen něco letmo zahlédla, i tak mne uhranul a nezůstane jistě jen u této sbírky.
Čtyři hvězdy za První testament, tři za Toskánu, která, ač byla samotným autorem velmi ceněna a opečovávána, mě nijak zvlášť nezasáhla. K Holanovi snad netřeba mnoho dodávat, snad že se při jeho bloudění a putování člověk sám občas ztrácí v metaforách a místech za fyzičnem - ale to Holanově poezii sluší.
"Pojď, drahá, dál!... Hle, na líčku
máš všechnu slast, již hýčká mlha.
Nonparej tvojích kramflíčků
ruší jen hohol nebo vlna
a vločka padající v nic...
Jen veď mne chvíli zjev tvůj mladý
z tragična mirokosmiády
v dotyk, jenž cítí, že jsi tady,
nejskutečnější z božských skic!...
Ať zapomenu na svět křečí,
svět, jehož přetlak nevyléčí
křik prodavačů pijavic,
blamatý, lilkující v řeči.
Ať zapomenu, chvíli snad,
že negramotná hrůza mění
nám duši v enzym fantazmat."
str. 58
"Pak, jako ten, kdo blíž se ptá,
začal jsi chápat (dřív než radno),
že kdo jsou lehčí vody života,
nedostanou se nikdy na dno"
str. 49
Autorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1955 | Bajaja |
Kniha Testamenty je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 15x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Holan pro své smiřování se s osudem v Testamentech zvolil krásné verše vyšperkované neobvyklými výrazy. „ Hřbitovy kreslí frontispis toho, čím byly v době bosé. Byly to zastavárny kdys a trpělivě čekalo se, že Bůh vše jednou vyplatí… Dnes pouze marnost cítíme my, hrob propadá se v pouhou zemi, jde předkřesťanský průvan všemi s fatálnem škvír při lati … A marně po životě třeští a mosaz rozkoší svých leští a hřbety svoje klikatí… Psi dále vyjí, větří, věští.“ Toskána je jiná nejen stylem. Jako by skrývala tajemství, které básník chce, ale zároveň i nechce sdělit. Škoda, že ji místy hyzdí hrubší slova.