Štěstí (10 povídek)
Jiří Stránský
Soubor deseti povídek českého scénaristy se vrací do 50. let mezi politické vězně, kteří byli často za nicotné prohřešky internováni v pracovních táborech. V částečně autobiografických povídkách si autor všímá zdánlivě všedních situací, okamžiků. Oproti předchozímu vydání rozšířeno o povídky Žabák, Legendy a Citron.
Přidat komentář
Povídky z komunistických kriminálů. Některé jsem znal díky tomu, že je zfilmoval Hynek Bočan.
Myslím, že první dvě povídky jsou zpracovány filmově - Bumerang a nejsem si úplně jistá Štěstí, jenom že film se jmenoval jinak. Hodně povídek bylo použito aspoň trochu ve Zdivočelé zemi, kterou jsem viděla několikrát.
Povídka, která mě ale opravdu hodně zaujala je Uniforma, byl to velice zajímavý příběh o vojácích ve vězení.
Myslím, že netřeba psát, co byli komunisti a rusáci zač.
Bratra Jiřího Stránského mám v obrovské úctě. Byl to milý návrat do historek z filmů, kterým skrze scénáře vdechl duši. Nikdy bychom neměli zapomenout, co se zde dělo!
Kniha - mene tekel! Soubor povídek o zrůdnosti komunistické totality, na kterou se nesmí zapomenout, a to zvláště u nás s naší historickou zkušeností! Jiří Stránský uložil do souboru povídek esenci 50. let - doby koncentračních pracovních táborů, doby, kdy u nás aplikace komunistické myšlenky likvidovala nevinné lidi i životy a kdy se u nás ze dne na den objevila skupina bezúhonných občanů, které komunistický režim označil zkratkou MUKL - ,,Muž Určený K Likvidaci". Je v našem bytostném národním zájmu na tyto zvěrstva a zločiny komunismu nezapomenout! Opravdu s hlubokou úklonou děkuji panu Stránskému (stejně jako třeba Karlu Peckovi atd.) za jeho tak důležitou literární tvorbu! PS: Podle povídky Bumerang natočil v roce 1996 Hynek Bočan neméně silný celovečerní film z prostředí komunistického pracovního lágru, řada motivů z knihy se pak objevila i v seriálu Zdivočelá země (např. povídka Žabák atd.)...
Nádherná kniha povídek od skvělého člověka. Souhlasím se všemi, kteří zde píší, že se na obludnosti komunistického režimu nesmí zapomenout.
Krásné a silné příběhy z nelidské doby a ještě nelidštějšího prostředí.Smekám před všemi lidmi kteři prošli tímto komunistickým peklem s rovnou páteří,nadějí v duši a s láskou v srdci.Neměli bychom nikdy zapomenout na zrůdnost totalitniho režimu.
Velice čtivé povídky i když na smutné téma. Jak snadné bylo dostat se do lágrů za velezradu. Hlavní příčina udavačství z pomsty.(třeba za poměr s manželkou jiného)
Řada rodin měla někoho v kriminále,vězněni byli letci, sportovci, kulaci, továrníci,umělci, politici....
Neměli bychom zapomenout.
Štěstí mám od Jiřího Stránského vůbec nejradši. Soubor povídek, které se věnují u nás tak málo probíranému tématu komunistických pracovních táborů. Knížku jsem v rámci bakalářky srovnávala s Peckovou "Na co umírají muži", kterou můžu také jen doporučit (Pecka je tedy víc lyrický). Víc takových knih, ať nikdo nemůže zapomenout.
Jednoznačně no.1 z tvorby Jiřího Stránského. I když i většinu jeho ostatních knih hodnotím hodně pozitivně, tak povídkový výbor Štěstí na malém prostoru představuje silné příběhy z doby normalizace.
Povídky Štěstí, Bumerang, Játra, Uniforma, Žabák a Citron jsou nezapomenutelné. Při psaní scénáře k seriálu Zdivočelá země Jiří Stránský použil i některé motivy z těchto povídek.
Film Petra Nikolaeva natočený na motivy povídky Štěstí se jmenuje Kousek nebe. Zajímavé je, že ve stejném roce natočil Bohdan Sláma film Štěstí, který nemá s předlohou nic společného, řeší soudobé problémy.
Knihy pana Stránského se mi při čtení vždycky vryjí do duše, měly by se stát povinnou četbou pro všechny, kdo si stýskají po minulém režimu. Zločiny komunistů na lidech, kteří nechtěli nic jiného, než důstojně žít jsou neodpustitelné a neměly by ztratit v čase na své hrozbě.
Dostalo se mi do ruky vydání z roku 1990 a mám právě velice stísněné pocity, protože zrovna teď ukazují v televizi volební preference, kde jsou komunisté na 3 místě. Napadá mě heslo z plakátů, které jsme v 70-80 letech viděli na každé akci počínaje MDŽ , přes oslavy dne dětí přes dne železničářů až k Vítěznému únoru, kde na těch plakátech bylo LIDÉ BDĚTE. Tak mě zrovna napadá, sakra LIDÉ NESPĚTE. Všem voličům té strany , co to myslí se všemi tak čistě a dobře a slibují třešničky na dortu, bych povinně dala tuhle knihu do počátku voleb přečíst a od všech bych chtěla znát, co jim ta kniha dala a co si z toho vzali. A to by pak byl ten správný, volební guláš.
Pokud si někdo přečte tuto knihu s vědomím, že se jedná o příběhy opravdových lidí, kteří existovaly, tak nemůže říct: "Dřív bylo líp, za komunismu všichni měli práci atd."Pro takové by měla být četba podobných povídek povinností.
Některé povídky tvoří základní kámen scénáře pro filmovou verzi Zdivočelé země, konkrétně její části odehrávající se v kriminále (zejména povídka Žabák.) Autor představuje prostřednictvím několika jedinců onu nezvratnou vnitřní sílu, kterou potřeboval každý, aby v takovém prostředí, jakým byly uranové koncentrační tábory přežil se ctí.
Štítky knihy
50. léta 20. století političtí vězni zločiny komunismu české povídky
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zdivočelá země / Aukce |
| 1991 | Zdivočelá země |
| 1998 | Štěstí (10 povídek) |
| 2013 |  Balada o pilotovi |
| 2004 | Tichá pošta |
Kniha Štěstí (10 povídek) je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 2x |
Pokaždé, když čtu obdobné příběhy, které jsou vyprávěním toho, co autor skutečně zažil, mám tíživé pocity a nervy na pochodu, např. u povídky Žabák. Člověk musel mít opravdu silnou vůli a vysokou inteligenci, aby ho toto hrozné prostředí nesemlelo a nepřišel o svou důstojnost anebo přímo o zdravý rozum. Je hrozné, čím si museli tisíce slušných lidí, nepoklonkujících systému rudého teroru, projít :-(