Šťastný princ a jiné příběhy

03.12.2022

Kniha mého srdce. Daroval mi ji táta, než zemřel. Mám pocit, že ji znám celou zpaměti. Nemohu asi objektivně hodnotit, nicméně moudro schované v těchto pohádkách je mi víc než blízké a vracím se k ní i pro její vlastní poselství.

26.07.2021

Tak to jsem nečekal ikdyž o tomto spisovateli jsem už slyšel,ale doposud se mi žádná z jeho knih do ruky nedostala až na tuto nádhernou pohádkovou knihu.

31.03.2021

Moje první kniha od Wilda, o kterém mi několik lidí řeklo, že má náročnější styl psaní a nemuselo by mě to bavit. I přesto jsem se do čtení jedné z jeho knih dala a musím říct, že jsem ráda, že jsem poprvé sáhla právě po téhle knize. Každý příběh měl své poslání, což se mi vážně líbilo a hořkosladké konce dodávaly příběhům větší podstatu a více podnětů k zamyšlení. Jako celek mě tahle kniha donutila často přemýšlet nad závěry jednotlivých příběhů a i přesto, že se našly některé, které mě bavily míň, hodnocení je takové, jaké je.

27.01.2021

Poetické, magické a často smutné pohádky, které si možná víc vychutnají dospělí než děti. Sebeobětování, přetvářka, sobectví, pokrytectví, bezcitnost, zloba a krutost – najdeme je i v jiných pohádkách, ale místo dobra, které vždy zvítězí, končí Wildovy pohádky spíš morálním poučením a vírou a naději v lepší zítřky.

01.01.2021

Pravda je, že ne všem pohádkám bych dala pět bodů, ale v souhrnu celé knihy si je Oscar Wilde zaslouží.

25.12.2020

U Šťastného prince vždy pláču, jako malé dítě. Nezařazovala bych knížku k pohádkám, v pohádkách jsme totiž zvyklí na šťastné konce, kterých zde mnoho nenajdete. Neschází ani překrásná volba slov a celková barvitost, jako u všech Wildeových knížek.

30.06.2020

Jeho pohádky nepohádky můžete číst stále dokola a dokola a vždy tam najdete nějaké hlubší poselství. Někdy jsou smutné a srdcervoucí, ale i přesto neztrácí naději a doufání v lepší zítřky.

23.06.2020

Dětem bych je nečetla, ale sama je miluji. Vřele doporučuji!

22.06.2020

Smutné, ale dost pravdivé pohádky. Nejvíc mě bavil Šťastný princ a Slavík a růže.

22.05.2020

Pohádky Oscara Wilda nejsou asi pro každého. Já mám ale ráda příběhy, které nekončí zrovna šťastně (což zde nekončí ani jeden), takže mě tato knížka potěšila. Nejvíc se mi líbila Jedinečná raketa.

15.03.2020

Oscar Wilde si mě jako dítě získal Strašidlem Cantervillským a na škole románem Obraz Doriana Graye. Za mě to na plné čáře vyhrávají příběhy Slavík a růže a Oddaný přítel. Moje přemýšlení a bloumání nad těmito dekadentními pohádkami mě vlastně donutilo myslet si, že to rozhodně není čtení pro mladší a rozhodně ne čtení před spaním.

25.11.2019

Přiznám se, že z celé knihy se mi líbil akorát Šťastný princ, jinak jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Když jsem začala číst další příběh, skoro jsem se bála, co přijde. Dílem jsem spíše zklamaná.

29.10.2019

Příběhy, spíše než pohádky. Mají jakýsi mravní podtext a ponaučení. Textem jsem se ke konci už hodně prokousávala. Zvláště popisy všeho do detailu a ve velkém množství byly občas náročné. I na udržení koncentrace. Nepřijde mi to moc vhodné pro 10lete děti, jako povinná četba. Protože za mě, by knížka v první řadě měla bavit. Jinak si k tomu člověk, a dítě obzvlášť, vypěstuje akorát odpor. Navíc jsem kolikrát musela hodně přemýšlet, co tím autor chtěl vlastně říci.

Pohádky, které jsou víc než poučné, vhodné spíše pro dospělé.... Hlavní hrdina je většinou předurčen ke zkáze, čímž boří představy o dnešním pojetí pohádky... :-) Vřele doporučuji k přečtení, příběhy jsou velice působivé a vedou čtenáře k zamyšlení....

25.07.2019

Wilde je prostě pan Úžasňák! Pohádky jsou bolavé..a krásné..

16.07.2019

Pohádky s morálním přesahem nutící k zamyšlení. Některé se mi líbily moc, některé méně, protože mi přišly dost rozvleklé a místy jsem se musela do četní nutit.

16.03.2019

Slavíka a růži znám od svých pěti let, kdy jsem ji slyšela ve vyprávění Karla Högera, a už tehdy jsem si ji zamilovala. Ale teprve teď jsem se dostala k ostatním Wildeovým pohádkám, které mě všechny velice zaujaly, barvité popisy míst ve mně vyvolaly velmi příjemné pocity. Ale Slavík a růže asi navždy zůstane mým osobním favoritem.
Co se týče vhodnosti příběhů pro děti, jak zmiňuji v úvodu, mně se tento styl líbil už v útlém věku, ačkoli jsem tehdy třeba nerozuměla, co znamená "ještěřička, která byla tak trochu cynik". Ale nijak mi to neuškodilo. Možná jsou ty pohádky trochu náročné, možná jsou trochu filosofické, postavy mají daleko k černobílosti, ale proč bychom měli děti držet od skutečnosti, proč bychom v lidech neměli pěstovat smysl pro krásu a vést je k přemýšlení už od dětství?

11.12.2018

Asi jsem od knihy čekala více. Určitě se jednalo o zajímavé příběhy. Které vyprávěly o kráse. Nejen o té fyzické. Které končily špatně. Většinou zlo dostalo ty dobré. Které nutily k zamyšlení. Nejvíce se mi líbil Šťastný princ a vytáčel mě Nejlepší přítel, i když jako příběh to bylo úžasné. Které obsahovaly motiv víry. Některé příběhy mi přišly příliš rozvleklé, takže mě čtení ne vždy bavilo. Určitě bych doporučila knihu spíše starším čtenářům, kteří budou číst mezi řádky. Příběhy nejsou pojaty černobíle, takže bych je nepředčítala dětem.

03.12.2018

Mám rád dětské knihy a pohádky, toto jsou pohádky spíš pro dospělé. I když jsem se v doslovu dočetl, jaké jsou zde skryté významy, mnohé jsem postřehl sám, já mám z knihy jediný dojem – smutek. A smutné pohádky číst nechci.