Vábení krve

26.10.2011

[107/11] Nevím sice přesně co se stalo, ale nejspíše jsem narazila na sérii, která není tak úplně blbá. Na sérii, kterou stvořila autorka píšící knihy atmosférou ladící do romantiky klasického vampyrismu, ale přitom si u mě zachovala respekt a toleranci. Nejsem sice tak naivní, abych hned a teď odpřísahala, že tuto sérii nemůže nic pokazit, ale nechám si maličkou naději, že možná u našich vydavatelů svitlo na lepší časy i v této tématice a je úplně jedno, že je to dílo Levných knih, a.s..

Korektura zase mizerná. To říkám JÁ, naprostý ignorant. A říkám to hlavně proto, že se mi hnusí lidé, kteří neumí používat mě a mně a přitom si užíváním těchto slov přivydělávají/vydělávají na živobytí. Další věc, která mi naprosto narušila čtení, byla zmínka o české komerční televizní stanici, jako by zrovna taková věc potřebovala počešťovat. Fuj, hnůj a zlý pryč.

Hlavním tahounem této knihy je fakt, že obě vůdčí postavy jsou muži a celá mytologie krvesajců se navrací do původních kořenů, suverénní klasiky a málem rozevlátých černých plášťů. Není to ovšem žádné homosexuální duo, ale naprosto „bezproblémová“ upíří společnost otec a syn (s.r.o.) se stovkami let na krcích, háklivostí na bronzovou pleť, rakvemi ve sklepě, voodoo oltáři za pecí a spánkovým režimem přes nádherné slunečné dny. Milenky mohou zabít, ale nezabíjí a přitom si dodávají rozkoší jak nejvíce mohou. Sex, krev smíchaná s alkoholem a rychlá auta, pěkné oblečení a pár lidských přátel, kteří díky penězům naprosto respektují původ jejich pánů a zaměstnavatelů, milenců a zákazníků. Chce to jen trochu té dárcovské krve a osikové stromky nechat dál klidně růst a dá se vyjít i s predátorem.

Jediný problém, který mi brání dát plné hodnocení je ten fakt, že autorka myslí jako žena a přitom se dívá skrze hlavy dvou dospělých mužů. Sex popisuje zkrátka jako něžné pohlaví a to mi hrozně vadí. S postupem se to ovšem lepší, upouští od povrchní romantiky a nechává si své dávné sny někde daleko od psacího stroje, ale stejně… Pustit se do popisů skrz mužské myšlení a nebýt muž, to je hodně odvážné a většinou to ani nevyjde. Líbí se mi ovšem, že nechává s přehledem odstranit postavy, které se k tomuto účelu vyloženě nabízí a i když se okolo motá neuvěřitelné množství žen, ne každá hned chce prokousnout hrdélko.

Má to něco do sebe. Je tam trochu té originality a vlastních prvků, které mohou přinést do života upírů něco nového, ale zároveň se tam nachází vyšeptané kýče, které ale zase nepůsobí nijak nadbytečně. Zkrátka, možná jsem si něčeho šlehla, svezla se nevědomky na nové verzi šňupacího prášku, ale tahle kniha mě nenaštvala, nechtělo se mi ji vyhodit z jedoucího autobusu a škrtnout pod ní napalmem. Četla jsem ji docela ráda a vůbec… je to změna nečíst o tupých a naprosto vypatlaných hrdinkách, které si úzkostlivě střeží své pannenství před každým prudším pohybem.