Blahovolné
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94803/bmid_blahovolne-1sn-94803.jpeg
5
209
20
Mistrovská sága Neila Gaimana se řítí do finále. Bohové i démoni se střetávají v posledním klání a hraje se o všechno. Do světa smrtelníků vstupují mýtické bytosti a bezohledně jimi manipulují, jen aby dosáhly svých cílů. A nad osudem vládce snů se stahují mraky. Každý čin má své následky... a v dobré víře vykonané dobré skutky přinášejí nezastavitelnou tragédii... celý text
Horory , Komiksy , Fantasy
Vydáno: 2011 , Crew
Originální název:
The Kindly Ones , 1996
více info...
Přidat komentář
A pak že jsou komiksy jen pro děti. Ještě mi zbývá přečíst závěrečný desátý díl, ale právě teď mi přijde ta nejlepší chvíle pro malé ohlédnutí se nazpět.
Vždy žasnu nad Gaimanovou fantazií, pro Sandmana to platí navíc dvojnásob. Svět, který stvořil, postavy, kterým vdechl život, to vše utváří tohle právem vyzdvihované dílo.
V Sandmenovi byl příběh vždy až na druhé koleji. Netvrdím tím, že by byl špatný nebo že by o něj vůbec nešlo. Jen tu prim hrají osudy jednotlivců. Přesněji řečeno, jejich životy, strasti, naděje, touhy, sny... každý se v tom určitě někdy našel.
Kresba, snad až na dva případy, se mi vždy líbila. Někdy byla detailnější, někdy méně, ale vždy dokázala svými výjevy dokonale vykreslit atmosféru.
Číst tuhle sérii je jako ponořit se do úplně jiného světa a mít navíc pocit, že jsem toho světa součástí. Nedokážu si představit, že mě ještě někdy nějaký komiksový svět takto pohltí.
Co se stalo? Zmizel mi komentář!
Úplně nevím, co k tomu říct. Snažím se přijít na to, co říct a už půl hodiny tu zírám do prázdna. The Kindly Ones jsou neobsáhlejším dílem z celé série. Uzavírají se tu všechny příběhy, včetně toho nejdůležitějšího. Jak jsem tu tak procházela komentáře (asi abych načerpala inspiraci, co k tomu říct), všimla jsem si, že spoustě lidem se nelíbila kresba. Budu pravý opak, mě se kresba v TKO líbila a hodila se mi k tomu.
Tohle je opravdu monstrózní kniha, které jsem se bál právě tímhle rozsahem, ale taky kresbou, která je v tomhle díle naprosto jiná a pro mě osobně ne nutně lepší a líbivější, ale člověk si rychle zvykne. Klasická úprava a takový moderní styl Gaimanovy imaginace už je všem dobře známý. Nakonec z toho byl velkolepý a prozatím asi nejdůležitější díl celé ságy, takže to rozhodně stojí za všechen ten čas a snahu.
Hned od počátku se rozjíždí několik dějových os, které se zprvu možná až příliš epizodicky střídají a nijak na sebe nenavazují, postupně ale dostávají čím dál větší smysl a propojují se do jednoho obrovského momentu, který asi každý čtenář nějakou dobu očekává, ale tak nějak jsme doufali, že nenastane. Ale to je překvapení. když ale porovnám nějakých těch pár os, tak se mi moc líbila ta s Nualou a celkově její vztah k Morpheovi. Tak nějak ji chápu a nedivím se, že se takhle cítí a je to hezké, takový romantický příběh jednostranné nerovné lásky. Proč ne. Další příběh s Lyttou byl drsný, v některých ohledech, a pěkně propojil náš svět a jiné světy. Těžko říct, jestli tam je nějaké velké spojení s mytologií nebo ji síly jiných světů jen tak jako využily, ale bylo to taky dost pěkné. Nudnější pak byl příběh s Rose, která v podstatě jen pátrá zase po dalším rozuzlení týkajícím se svého napojení na věčné. Drobná dějová linka s Delirium byla fajn, myslím, že kdo si užil Krátké životy, tak si ji jistě oblíbil, v případě opaku to asi může být otrava, ale je to tam jen okrajově. No a pak všechna ta camea... Andělé, Lucifer, čarodějka Thessaly, Ódin... No a nakonec hlavní záporáci - Blahovolné. Možná trošku kostrbaté záporačky, celkově takový ne úplně logický záměr, ale zase se opravdu propojily snad naprosto všechny díly a je tam cítit ten celkový rostoucí záměr. Zužitkovaly se všechny informace a dosavadní zápletky, takže já si zkrátka nemám na co stěžovat.
Blahovolné jsou vyvrcholením celé Sandmanovské série. Příběh je výborný, rychle ubíhá a má spád. Většina hlavních i vedlejších příběhových linek je v knize uzavřena. Největší mínus knihy je kresba - působí odflákle a spoustu postav z předchozích dílů jsem poznal jen podle jména - bohužel jde o nejhorší kresbu z celé série.
"Děláme, co děláme, kvůli tomu, co jsme. Kdybychom se chovali jinak, už bychom to nebyli my."
Vyvrcholení celého příběhu o Sandmanovi. Všechny předcházející díly a postavy se skládají do velké mozaiky a závěrečného souboje, který vlastně vůbec není soubojem, ale setkáním se "sestrou". Pořád přemýšlím nad tím, proč to Sandman udělal? A baví mě, že vlastně nevím, přestože mám několik možných odpovědí.
Opět jeden z "nejlepších" dílů.
Devátý svazek ze série má jeden velký problém - nic moc kresbu, určitě nejhorší výtvarnou podobu ze všech. A je to škoda, protože tentokrát se nejedná o klasickou vyprávěcí nastavovací gaimanovskou kaši s novými/vedlejšími postavami, kterou v předchozím díle zdařile zdržoval, ale o další zásadní pokračování samotného příběhu Sandmana. Váš čtenářský požitek bude plně záviset na schopnostech kresbu přežít.
Blahovolne je dilko velice komplexne v ramci cele serie. V tomhle dile se vse zavrsi. I zdanlive nepotrebne stripky se tady objevi a ja si rikala, ze jsem mela davat vetsi pozor. Tahle serie bude jedna z tech, kde mozna vsechny souvislosti pochopi clovek az na nekolikate precteni. Je mi z toho smutno a sice jeste mam pred sebou par knih, ale myslim, ze uz to nebude uplne stejne. Stejne se na ne tesim.
Něco končí, něco začíná..
Asi nejucelenější a nejobsáhlejší svazek Sandmana, kde se skákalo z jedné linky ke druhé abychom nakonec zjistili, že se to všechno tak hezky proplete a dává to nakonec smysl.
Bohužel a nerad nemůžu dát plný počet a to asi kvůli pár místům, která mi tam přišla lehce zbytečná. Možná jsem velký puntičkář a pro vás ostatní si tam tu pátou hvězdu přidejte, přece jen je to Sandman, do jehož světa jsem se po nekonečném čekání na dotisk velmi rád vrátil:)
Musím říct, že nejsem ze Sandmana tak moc odvařený, jako autoři jeho předmluv. Samozřejmě, Niela Gaimana uznávám jako skvělého autora, ale mám s jeho dílem komplikovaný vztah - ne vše mi od něj sedne. V podstatě celé to tak nějak odráží Sandmanova série. Jsou v ní naprosto skvělé knihy, které mě dostaly na první přečtení, a knihy, které znovu dostanou šanci mě dostat někdy příště. Budou mít mnohem větší šanci než napoprvé, protože už budu vědět, že to nejsou jen povídky ze Sandmanova vesmíru, ale že to jsou často důležité střípky celkového příběhu a musím se v nich zaměřit na konkrétní momenty. A tím se dostávám k Blahovolným. Je to totiž kniha, ke které všechny předchozí knihy směřovaly.
Blahovolné jsou neuvěřitelně kompaktní kniha. Kompaktní ale možná není to správné slovo. Jaké je to slovo pro knihu, ve které se sbíhají dějové linky a střípky ze všech předchozích knih? (Tuhle malou parafrázi jsem si nemohl odpustit.) Blahovolné patří mezi ty knihy série, které se mi líbí. Ona mě ta kniha docela ohromila tím, s čím vším pracuje a kolik postav z předchozích knih spojuje a vrací do děje. Je také úžasná v tom, jak postupně buduje atmosféru. Z malinkých kousků z několika několika dějových linek slepuje jeden kompaktní celek, který stále rychleji směřuje k nevyhnutelnému konci. Na snahu pochopit smysl všech dějových kliček a odboček jsem už u Sandmana dávno rezignoval. Buďto mi to dojde při příštím čtení anebo nikdy. Nevadí. Tady jsem si zkrátka užíval atmosféru a oblíbené postavy.
I když kresba trochu uniká podobnosti s minulými díly, rozsáhlost a epičnost díla vás nenechá ani na chvilku polevit ve čtení.
"Král je mrtev, ať žije král!"
Opět se setkáváme se s tvory ze snění i ze světa bdících. Lytta ztratí svého syna Daniela a vydá se ho hledat. Cestou narazí na zvláštní věci i osoby, které by ji mohli pomoci syna najít. Pán snů stvoří nového Korinťana, který si pamatuje náhodné věci ze své předešlé inkarnace. Ale sám Morfeus není ve své kůži. Zná svůj osud a je s ním smířený, proto podnikne jisté kroky. Blahovolné se spojí s Lyttou a chtějí splnit své poslání, zatímco Delirium stále hledá svého ztraceného pejska.
Ráda bych dala plný počet hvězd. Ten příběh by si to vážně zasloužil. Jenže ta kresba... Za celou dobu jsem si na ni nedokázala zvyknout a rušila mě.
Vyvrcholení sandmanovské série, které mě však tak trochu zklamalo. Ani si nejsem jistý, čím přesně, ale kvůli spoilerům to tu nemohu podrobněji rozebírat. Každopádně je tenhle díl pro mě určitým zakončením této série, protože v dalších dílech Sandmana už to není ten „skutečný“ Sandman.
Svět Sandmana a jeho sourozenců vás pohltí a už není návratu - budete se k němu vracet znovu a znovu.
Když jsem před lety se Sandmanem začínal, nikdy bych nevěřil, že by mě dokázal tolik okouzlit. A to čistě proto, že se považuji za velmi přízemního človíčka, který má rád významově jasná poselství. Což je pro Neila Gaimana podle všeho dost otravná nuda. Jenže jak je jeho série psychedelická a esoterická, po příběhové stránce je překvapivě srozumitelná a obsahově velmi silná. Autor přitom hraje na strunu obyčejné dětské fantazie, kterou sice dospělost uzemnila věcnými argumenty, ale u mnohých tam pořád někde vzadu je a udržuje nás při životě.
Blahovolné pomalu ale jistě připravují Sandmana k uzavření. Opět je to vynikající čtení, oproti předchozím dílům snad jen hodně roztahané. Brzy ale pochopíte, že jde v důsledku o nejzásadnější kapitolu v celém cyklu. Zakončují se hlavní i vedlejší linie a finále se dere na svět s rozhodností malého vetřelce. Jenže díky rozsáhlosti vyprávění už člověk na mnohé zapomněl a tak album ocení nejvíc ti, kteří nedělali mezi jednotlivými knihami přestávky.
Přiznám se, čekal jsem od tohoto zásadního příběhu možná ještě trochu víc. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/06/1203-sandman-9-blahovolne-85.html
Strhující finále proslulé série. Děj se rychle posouvá kupředu a vede k nevyhnutelnému děsivému konci.
Blahovolné jsou obstojným zakončením celé ságy a to i přes fakt, že Gaiman lecos schválně nechá vyšumět do prázdna, což mě docela vadí, ale i tak jsem byl při čtení spokojen.
Opět výborné, ale po těch letech je spousta nití přestřihnutých a i když jsem si většinu postav zařadil a uvědomil která bije, přece jenom jsem místy tápal - po zběžném prolistování Preludií a Domečku vše dává trochu větší smysl. Gaiman roztočil obrovský vír událostí, z nichž některé jsou bohužel odstředivě odmrštěny a nevysvětleny, některé však zapadnou přesně tam kam mají. Střídání stylů kresby mi nevadilo, naopak bylo docela osvěžující, bohužel mám z toho celého dojem, že si Gaiman vzal až velké sousto, když opravdu hodně konců zůstalo volných...ale záhada přetrvá věky, ne rozluštění, jestli správně parafrázuju Luciena (nebo Kaina;)). Abych si to užil pořádně a pochopil snad více, počkám si na desítku a pak si to přečtu celé v kuse, třeba pak dám o nějaký bodík ještě více. Jinak bichle řádná, četl jsem ji před spaním poměrně dlouho.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Kniha Blahovolné je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 312x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 3x |
Já vlastně ani nevím, co k tomu napsat - když jsem to dočetla v podstatě jsem jen nějakou dobu koukala do blba. Všechny příběhy se zde propojí a nevyhnutelnost osudu, který se postupně tvoří na základě "malých" rozhodnutí, se naplní. Objevují se zde snad všechny postavy ze série, byť některé jen na chvíli, což potěší. Příběh "Lyty" je neuvěřitelně silný, včetně toho, jaké má dopady - které končí tak, jak ona sama ani nechce. Ale to se už v životě stává. Na druhou stranu je jasné, že si vlastně nemůže pomoct. Stejně jako sám Sandman.