Rekviem za Nanking
Cha Ťin
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166926/bmid_rekviem-za-nanking-FRR-166926.jpg
4
85
20
Nankingské rekviem je literárním zpracováním otřesné události známé jako Nankingský masakr, která se udála na přelomu 1937/1938. Během druhé čínsko-japonské války dobyla císařská japonská armáda Nanking, a poté následovalo bezprecedentní hromadné vraždění mužů a znásilňování žen, odhad počtu obětí dosahuje čtyřset tisíc. Autor vychází z dokumentů a pramenů, celý příběh však nechává vyprávět fiktivní postavou v ich-formě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Nanjing Requiem , 2011
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Řada lidí v těžkých dobách čte knížky, které jim umožňují danou situaci lépe zvládnout, nabízejí optimistický pohled do budoucna či alespoň chvilkové zapomenutí na to, co se děje. Trochu jim závidím, protože to mám přesně naopak. Ne, nemyslím si, že by se u mě projevovaly masochistické sklony. Jen prostě potřebuji vše analyzovat a pochopit... i když jsou věci, které pochopit nejdou.
Člověk, řečený Homo sapiens, je nejkrutější živočišný druh na naší krásné planetě. Tato temná stránka je skrytá v každém z nás, bez ohledu na národnost a kulturní prostředí. Japonce dnes považujeme za velmi kulturní národ, vyznačující se pro Evropany neobvyklou zdvořilostí. I oni se však nejednou v historii projevili jako barbaři a krutovládci. O jednom z nejhorších masakrů, znásilňování žen, zatýkání a ponižování, jichž se japonští vojáci dopouštěli na čínských civilistech, pojednává tato kniha.
Hlavně první část obsahuje množství popisů různých krutostí, takže příliš nedoporučuji číst před spaním. Zároveň zde však najdeme opačnou stránku – obrovskou obětavost a odvahu při péči o tisíce uprchlíků, zejména žen a dětí, jež se uchýlili do tzv. Bezpečné zóny města Nanking. Bohužel poté, co akutní nebezpečí pominulo, projevuje se i mezi zachránci únava, rozčarování z toho, co se nepovedlo, a navíc kritika ze strany těch, kdo v době války v Nankingu ani nebyli. Jedna z hlavních postav (a současně skutečně existující postava), "Minnie" Vautrinová vlivem těchto událostí volí předčasný odchod ze života. A život dalších postav je navždy poznamenán. Nejdojemnější mi připadala scéna v závěru knihy, kde se vypravěčka An-ling setká poprvé – a bohužel naposledy – se svou snachou a vnukem... v Japonsku, v zemi nepřítele, neboť syn An-ling to prostě cítil jinak a potají se oženil s Japonkou Micuko. Člověk se neubrání myšlenkám, že takové věci se dějí stále a že není nic smutnějšího, než když válka rozbíjí rodiny, v nichž by za normálních okolností vládla láska a porozumění.
V některých pasážích kniha zabíhá až do přílišných detailů, i když popisy krajiny a celkové atmosféry jsou působivé a pomáhají čtenáři lépe si představit pro nás exotické prostředí. I když nedávám plný počet hvězdiček, doporučuji knihu každému, kdo rád čte válečné romány či se zamýšlí nad dějinami lidského rodu.
Zajímavá knížka to byla, poučná, hodně jsem si dohledával informace a nestačil jsem se divit co se v Číně dělo. Ale bylo to na mě trochu utahané.
Člověk je nejkrutější tvor na této planetě. Nezabíjí totiž pouze z hladu ale i pro svou zábavu a potěšení.Nejlépe členy svého vlastního druhu. To bývá nejvíce vynalézavý. Pokud přežije, stále nemá ještě vyhráno. Má totiž city a emoce. A také paměť. Ta je jeho štěstím i prokletím.
Kniha mi zase trochu rozšířila obzory, neb o této události mnoho nevím. Je důležité si tyto události ale připomínat. Aby k nim už znovu nemohlo dojít. Alespoň na čas.
Rekviem za Nanking byla první částečně beletristická kniha, kterou jsem o tomto hrůzném okamžiku světových dějin četla. Co nedokážu asi nikdy pochopit, je snaha Číňanů "neztratit tvář". Ať se jedná o cokoli - hloupý dotaz cizince ma cestu, historické momenty, politická situace nebo ze současného dění šíření viru, hlavní a nejdůležitější motto Číňanů zní:" Neztrať tvář, i kdybys měl lhát a vymýšlet si!" Čím více do kultury asijských národů pronikám, tím více mě šokuje a mírně trápí tato zvyklost. Nezbývá mi než doufat, že svět už nebude mít potřebu hrůzy a zvěrstva stále a donekonečna opakovat. Obávám se ovšem, že toto přání je jen zbožné, protože dokud bude o co bojovat, lidé to budou dělat dál. Horší jak nejkrutější šelmy.
No a teď bych ráda vzala do ruky knihu, která by mě mooc bavila. Téma bylo závažné, asi ne úplně známé, i proto jsem ráda, že jsem na knihu narazila. To ale bylo celé.....
Nevím, jestli to vnímají ostatní stejně, ale osobně cítím takovou tu imunitu proti podobným hrůzám. Když se díváte na zprávy komerčních televizí, tak jsou prosyceny násilím (ten ubodal tu, ta se zabila, ...) a kde není poptávka, není ani nabídka. A u této knihy je to podobné. Když si ji beru ke čtení, tak si říkám, že se chci něco dozvědět o dané události. Ale co se chci dozvědět o tom masakru? Různé způsoby mučení, že bylo zabilo tolik a tolik lidí, ...?
Ale ke knize. Při nepozorném čtení se může zdát, že se jedná o běžný příběh na pozadí děsivých událostí, ale když si uvědomím, že hrdinou nemusí být pouze postava v pláštíku a upnutém trikotu, je kniha silně emocionální a popisuje a každodenní prohry a vítězství hlavních protagonistů.
A jak se posouvám knihou k jejímu konci a stále hledám ten šťastný konec, dostávám se až na poslední stránku a ono nic. Konec je temný jako doba, kterou kniha popisuje a to pro mě není fér. Je to jako brodit se bahnem a na konci vidět pevnou větev, která mi pomůže se odsud dostat. A když se nakonec k té větvi dostanu, tak ta se zlomí a vypíchne mi oko.
Tedy, hluboká kniha, kterou je potřeba číst s patřičným respektem.
Jak se říká za dobrotu na žebrotu , nebo také každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán .
Tak by se mohla cítit jedna z hlavních hrdinek tohoto románu nerománu . Jen ale v případě , že by nešlo o takovou nespravedlnost .
Kniha nás seznamuje s hrůzami války trochu z jiného pohledu.Oběti jsou zde především ženy a dívky , které aspoň na chvíli mohly mít pocit, že našly útočiště před běsnícími Japonci .
Pro mnohé to byla jen iluze , z které byly brutálně vytrženy.
Hlavní hrdinka se ze všech sil snažila o jejich záchranu a v okamžiku kdy snad mohla mít pocit,že se situace uklidňuje , objeví se článek , který ji označuje za viníka smrti a mučení několika desítek mladých žen.A tak i když přežila válečné běsnění , pochybnosti o tom,zda mohla zachránit víc lidských životů ji nakonec zlomí.
Je to další román , který ukazuje jak se z člověka stane zrůda bez citu a svědomí a že oběti nejsou jen vojáci , ale i civilisté
U téhle knížky se pořád nemůžu zbavit dojmu, že končí tam, kde má začít. (Více na http://mistotisk.blogspot.cz/)
Na knihu jsem se těšila, jsetli se to tak dá říct. Chtěla jsem se dozvědět něco víc o této málo známé události. Ale zklamala mě. Nebylo to o Nankingu jako takovém, ale o bezpečností zóně v něm, kde masakr probíhal daleko mírněji a ještě i tam to bylo zúženo na události uvnitř univerzity přeměněné na uprchlický tábor. Ne, že bych lačnila číst o tom, jaké hrůzy se tam děly, ale šlo mi o celkový obraz. Ten jsem dostala na začátku, nejvíc se toho paradoxně dozvíte z první kapitoly. Pak se děj čím dál tím víc věnuje pouze univerzitě. Ještě si jakžtakž uděláte obrázek o japonské správě, ale o znovuvstání Nankingu velice málo. O životě obyčejných lidí tam není skoro nic. Hrdinové knihy jsou svým způsobem privilegovaní, mají ochranu i zdroje. Ale jak přežili ti obyčejní? Jestli se nedostali do tábora, přežili vůbec? A jak žili dál? Nevadilo mi, že to nemá bůhvíjakou dějovou linii, ale ke konci mě už nudilo číst jen o sporech uvnitř univerzity, stará Američanka mi pila krev. Mrzelo mě, že Minnie Vautrinová, která zachránila tolik životů, zůstala nedoceněna a skončila, jak skončila. To si každopádně nezasloužila a jsem ráda, že tohle jsem se z knihy dozvěděla, o roli cizinců v Nankingu. Nebýt jich, asi by to bylo mnohem horší. Takže celkové hodnocení je takové rozporuplné. Pokud jste tématem nepolíbení, dozvíte se až dost, ale toužíte-li po hlubší sondě, počítejte s tím, že je to zaměřeno na užší oblast a ke konci to je už jen o ní. Těch pár vět o poválečných událostech na konci mi ale trochu spravilo dojem, takže dávám průměrné hodnocení.
Způsob zpracování tématu je z mého pohledu nešťastný. Kniha je napsána jako literatura faktu, ale literaturou faktu není. Souběžně má jít o román, ale jde do velké míry o popis událostí. Autor na jedné straně čerpá z řady zdrojů, ale postrádám vystavěný příběh, pro který by byla fakta jen kulisou. Na druhou stranu, ale knížku nelze brát ani jako literaturu faktu, protože čtenář neví, které pasáže si autor vymyslel.
Pokud však šlo primárně o poděkování cizincům, kteří obyvatelům pomohli, pak kniha jistě funguje.
Když se v Evropě mluví o druhé světové válce, zmiňují se hlavně souvislosti, které se vážou k Německu. Poměrně málo se hovoří (nebo píše) o situaci ve východní Asii a o Japonsku (pokud to není ve spojitosti se vstupem USA do války). Proto mě tahle knížka mile překvapila svojí tématikou.
Rekviem za Nanking je silné čtivo. Hned úvodní kapitola čtenáře odrovná brutálním popisem zvěrstem, které páchala japonská císařská armáda, vzápětí se vyprávěcí linie vrací pár dnů před pád Nankingu a je popisována snaha o vytvoření Bezpečností zóny pro uprchlíky.
Ok, možná tahle knížka nemá žádný "dramatický oblouk", ale to proto, že nejde o žádný dramatický příběh, který by se odehrával na pozadí nepokojných let. Už samotný název napovídá, že tohle je REKVIEM. (Plus si myslím, že knížka slouží i jako dobrá návnada. Pokud téma někoho zaujme, tak si může k tomu něco víc zjistit, ne?)
Tak tahle kniha je síla..
Věděla jsem co se v číně dělo, ale ne tak detailně, jak tenhle válečný zločin dokázal popsat autor.
Nechápu sražená procenta, tato kniha je výborná, je vám úzko z toho co válka z lidí udělá za bestie a je hezké že autor dohledal historická fakta a ne střílel od boku.
Doporučuji přečíst, pokud vás tohle téma jenom maličko zajímá
Zajímavá kniha o "znásilnění Nankingu". Mam dva zásadní problémy: Vzhledem k tomu, jak málo se o tomhle ví, mi chybí lepší úvod do historických souvislostí. Na druhou stranu člověka to aspoň dokope k tomu něco si opatřit. Druhej problém je struktura knihy, chybějící dramatický oblouk a jakákoli gradace. Kniha začíná samotným masakrem, močení dětem do pusy, mistrovstvím v usekávání hlav. apod. aby následně stále víc a víc zvolňovala a končí politickýma kecama a řešením všedních problémů.
Jinak pochvalu si zaslouží doslov. Hořká tečka o tom, že v rámci boje proti komunismu američani rehabilitovali spoustu válečnejch zločinců a vše zametli pod koberec. Třeba se to jednou bude číst povinně jako dnes Ostrov Gulag. (narozdíl od něj je tohle ale dobře napsaný).
A ještě něco - napsat na přebal scénu z poslední stránky knihy? Vážně si někdo myslí, že je tohle dobrej nápad? Vážně?
z knihy jsem měla husí kůži a nemohla jsem se od ní odtrhnout. navíc jsem se dozvěděla pár věcí o situaci, o které jsem skoro nic nevědla :-)
Úžasně napsaná kniha, která nás zavede nejen do tragických a krutých událostí, ale poskytne nám i obrázek o skvělých lidech plných odhodlání pomoct ostatním v těžké životní situaci.
Bylo mi z toho dost úzko. A komu by z takové hrůzy asi taky nebylo? Ovšem jako kniha je to hodně kvalitní dílo. Nechalo to ve mně stopu a já teď musím pořád uvažovat nad svým životem. Je přece tak fádní vedle života Minnie. Tu ženu obdivuju a myslím si, že tahle kniha je hold, který si zasloužila oprávněně. Jen málokdo v životě dokáže udělat tolik...
Štítky knihy
Čína 20. století americká literatura čínská literatura čínsko-japonské války Nankingský masakr
Rekviem za Nanking
Kniha Rekviem za Nanking je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 79x |
| Chci si koupit | 5x |
Přiznám se, že o událostech v Nankingu jsem dosud nevěděla zhola nic. A tak jsem minimálně z tohoto důvodu ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Z hlediska tématu bylo pro mne Rekviem za Nanking velmi obohacující a v něčem i objevné.
Styl psaní je takový pozvolný, kniha plyne pomalejší tempem, což ale vůbec nevadí, nějak se mi to tu hodilo. Spíš než jako jednu nabitou dějovou linii mi tento příběh připomínal sled epizod, které postihovaly dívčí univerzitu a místní lidí během japonské okupace. Autor líčí nejen útoky, vraždění či znásilňování čínských obyvatel, ale i to, jaký dopad to třeba mělo dlouhodobě z psychického hlediska i na zahraniční zaměstnance z misií, kteří pomáhali čínským uprchlíkům. Možná by se mohlo zdát, že některé události jsou popisovány poněkud odosobněně, ale nemyslím si, že je to na škodu. Líbí se mi, že autor naopak píše dost střízlivě.
Z nějakého důvodu nedovedu přesto hodnotit na plno, momentálně neumím popsat, proč. Nicméně pokud by vás lákala nějaká beletrie zaměřená na válečné události, o kterých se u nás třeba tolik nemluví či nepíše, tak tohle mohu doporučit.