Probuzení Tmy

24.11.2023

Kdybych byla -náctiletá, určitě bych shltala všechny dostupné díly. Takhle můžu konstatovat, že se mi to líbilo a že věřím v konečné vítězství Světla s Willem v čele...

11.06.2021

Po shlédnutí filmu jsem se na knihu těšila, protože film byl fakt dokonalý (až na pár nesrovnalostí se jmény, které zřejmě scenáristé popletli :-)). Ale kniha? Naprostý chaos, nejde se v tom vyznat. Kniha je zvláštní, divná, nelíbila se mi.

09.10.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Probuzení Tmy nahradilo původní "Jako zabít ptáčka od Harper Lee, které i přes zdejší doporučení do kategorie prostě s klidným svědomím zařadit nelze).

Probuzení Tmy jsem četl poprvé před lety jako malý capart a ještě teď si pamatuji, že mi to přišlo "divný". Bohužel tento pocit přetrval, i když jsem za tu dobu obsah prakticky kompletně zapomněl.

Příběh je zmatečný a hodně obtížně uchopitelný. Cooperová velice často ztrácela moji pozornost a to jsem se ji sakra snažil udržet. Světlo a Tma jsou zde nepříliš dobře vystavěné strany konfliktu, samotná cesta protagonisty Willa za šesticí znamení působí v konečném součtu plytce.

Jedenáctiletý hrdina vždycky někde postává, nebo se prochází, okolo něj se dějí prazvláštní, nezábavné a špatně vysvětlené podivnosti a najednou má jedno ze Znamení v ruce. Pokud mu začne zdánlivě téct do bot, vždy ho z toho autorka vyseká nějakým Deus Ex Machina nesmyslem.

Tady se prostě cestuje v čase různými směry, o zradách se ví, než se odehrají, každý ví, jaký nesmysl má vykonat a kdy přesně. Temno se svými havrany a Jezdcem je sice zlovolným nepřítelem, který však většinu času jen někde skřehotá venku, kouká za bukem, popřípadě přijde na návštěvu a dělá bububu. Nakonec tak působí absolutně bezzubě a její ambasador Jezdec jako trapný tlučhuba, co chvíli mlátí prázdnou slámu, aby ho následně jeden z Dávných zahnal způsobem vycucaným z prstu.

Zasazení do Vánočních svátku není špatný nápad, ale vyprávění, ve kterém je Will tak nějak samovolně vláčen od čerta k ďáblu napříč stoletími prostě nemá sílu vydolovat ze zasazení víc, než že dvě kapitoly fest sněží. Fajn byla snad jen silně osudová postava Hawkina, ale i ten kvůli vachrlatě vytvořeným zákonitostem nakonec vychází jako blábol.

Kniha byla kdysi dávno dárkem od rodičů.

Zkráceně? Probuzení Tmy bohužel není příjemně zvláštní, ale nezábavně divné fantasy, ze světa se zákonitostmi, které plavou na vodě. Jako malému čtenáři se mi kniha nelíbila a po letech jsem si díky výzvě ověřil proč.

Hodnocení na DK v době přečtení: 74 %; Moje hodnocení: 45 %.

23.11.2018

Aha... dobře. Právě se cítím docela podvedeně, protože dokud jsem si tu nepřečetla popisek, netušila jsem, že se jednalo o druhý díl. No, alespoň že se dá číst i odtud bez toho, aby vám něco nevysvětlili, ale co já vím, možná se pletu. Každopádně jsem ale dočetla díl tento, takže se vyjádřím k němu.
Na začátku mě zarazil krátký a tudíž jednodušší styl popisování, co ale později, když hlavní hrdina 'objevil' první z 'prvků', jsem to už skoro ani nijak negativně nevnímala. Nemohla jsem se pak ale kvůli stále přibývajícím slovům básničky moc soustředit, protože jsem z jakéhosi neznámého popudu prostě musela otáčet na desky a hrát sama se sebou hru, jak se který obrázek jmenoval a co představoval. Toť k tomu, proč jsem si pak nadávala za to, že jsem nepoznala, koho Pěšec představoval v minulosti.
Ve většině případů jsem nemohla naplno soucítit a dumat nad chováním charakterů, protože se chovali podle určitých vzorců a jejich samotné osoby se tak zdály už velmi průhledné. To mi však nevadilo, protože jsem s lehkostí nasávala atmosféru ledové vánice a náletů havranů a všeho možného, co to jen znásobilo. Tuším, že jsem se vlastně začetla v momentě, kdy začal být Will poněkud paranoidní, jak bylo vidět v záležitosti s pokojem. Avšak v kontextu s nadcházejícími událostmi bych to možná zase tak moc na lehkou váhu nebrala.
Zaujala mě knihovna a návrat v čase a celkové vyvrcholení, kde jsme se dobrali zase k dalšímu úkolu. Příští díl zní pro někoho, kdo tyhle věci vyhledává, docela slibně, takže si myslím, že bych si někdy Moranu jistě přečíst mohla.

24.05.2018

nadchla mě její čtivost

22.07.2017

Príbeh je velmi záujímavý ale vzhladom na to že od fantasy od prečítania Pána prstenov pred 15timi rokmi čosi očakávam ma to ani tak velmi nebavilo.Miestami boli opisy obsiahle a nudné a vobec som si to čo som čítala nedokázala predstavit.
Aj ked može byt že ma kniha sklamal vzhladom k tomu že som ešte počas jej čítania v televízii videla film....

18.07.2017

Všechny díly mě bavily

20.12.2015

Tak a je to dočtené. Jakmile jsem se odložila knihu, tak jsem si řekla páni. Na to, že je to tak stará kniha může stále, co nabídnout. Hltala jsem jí ke konci doslova jedním dechem. Škoda, že Jezdec neměl víc pole působnosti, ale to je asi tím, že víc fandím záporným postavám. Je to dobrá kniha na dlouhé zimní večery. Skvěle se mi četla, i když je pravda, že ze začátku to bylo trošičku nudné. Skvělá kniha, která má na rozdíl od některých moderních knih 21.století své nezapomenutelné kouzlo. Sice ne každému se zavděčí, ale určitě se k ní zase někdy vrátím, a třeba najdu něco, co jsem přehlédla. Ještě téhož večera jsem se vrhla na další díl ze slibným názvem Morana. Škoda, že první díl této série u nás nevyšel, to bych se alespoň dozvěděla víc o Grálu.

19.12.2015

Pardon, ale tato série byla dřív než nějaký Harry Potter...stačí se kouknout po internetu, a hned zjistíte, že tyto knihy, které vyšli teď jsou nové vydání. Takže podle mě se tady opičila trochu Rowling. První díl Probuzení tmy vyšel roku 1973, ale první díl Harry Potter a Kámen mudrců roku 2000, takže mi tu laskavě neodsuzujte Susan. Opičila se Rowlingová ne Susan...tohle nikdo nepopře. Série Probuzení tmy byla první, než série Harry Potter. Tečka.

Knížku čtu, a řeknu vám v mnohých směrech se mi líbí víc než Harry Potter. Jinak kdyby jste mi nevěřili, že je Probuzení tmy mnohem starší, než Potter(který má také něco do sebe, a má v sobě jisté kouzlo, ale stále je mladší než Will), tak zde je odkaz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Susan_Cooperov%C3%A1

Ještě k filmu. Film jsem viděla dřív než jsem četla knihu, ano v některých směrech se mi moc líbí. Třeba Jezdec se jim povedl. Byl přesně temný jak jsem si ho představila, ale nějak popletli koně :D Dalo by se říct, že si film utvořili podle svého, a na knížku nebrali žádné ohledy, ale nevadí dá se to přežít. Jinak první v této sérii jsem četla Šedého krále, aniž bych věděla, že jsou ještě nějaké další díly, až později jsem našla na internetu, že jsem četla třetí díl :D Jinak knihu zatím nemám dočtenou, ale brzy budu u konce. Stejně se mi, ale moc líbí. Jen mě mrzí, že první díl nevyšel v češtině...škoda..hned bych si ho koupila.

27.12.2014

je to celkem dobrý příběh

01.11.2014

Dobro a zlo, kouzla a čáry, chlapec a předurčení... Nezní to kapku povědomě? A přece, přece se Cooperová vytasila s něčím zvláštním, něčím, na co nalákala čtenáře jako mouchy na med - musela, protože proč by to jinak kdo četl? Další Harry Potter, mávli by lidi rukou, případně by si vzpomněli na nějaký méně profláknutý ekvivalent toho slavného jména. Takže - čím to?
Mne osobně zaujalo to, co mě před léty přinutilo Tmu odložit v půlce - nervy drásající prostota. Žádná bohatá slovní zásoba (každá druhá věta lpí na slovesu "být"), žádné patřičně hluboké postavy (hodný, zlý, hodný, zlý, a tenhle tady, to bude klišé; nebožák s pohnutým osudem, jehož trestuhodné činy rozhodně nelze odsuzovat), osudovost bránící výraznějším dějovým zvratům aka twistům (Wille, jsi poslední z Dávných, narodil ses tak a fakt s tím nic neuděláš), a co je vrchol všeho - žádné barvy! (Světlo, tma. Bílý kůň, černý kůň. Sníh, kouř. Husy, havrani.) Na druhou stranu, takovýto styl umožňuje efektivně stručné popisy čehokoli ve dvou třech větách. A tahle stručnost dodává příběhu život, chuť, cit, sílu okamžiku. Musím souhlasit - ten sníh byl tak úžasně opravdický, až z něho zábly prsty.

09.04.2014

A já musím říct, že mě to bavilo. Příběh není nijak složitý a čte se dobře. Velice oceňuji autorčinu schopnost vykreslit pocity, emoce, atmosféru. Docela jsem ten sníh cítila.

Mě to ...nebavilo. Možná je to i tím,že jsem to nezvládla do číst , ale po několika desítkách stránek jsem to prostě vzdala...

Podle předchozích komentářů to očividně není špatná knížka. Já nehodnotím, jelikož jsem to nezvládla do konce.
Ano, začátek je totiž vážně nezáživný, ale do jaké části knihy až sahá? Pročetla, lépe řečeno možná prokousala, až jsem si div nezačala kousat vlastní nohy, jsem se ke sté straně a stále nezaznamenala jediný náznak něčeho, co by mě bavilo nebo nějak nutilo, abych četla dál. Samozřejmě...co je sto stran? Vlastně nic, ale tady je to sakra už skoro polovina knížky!!
Je plno knih, které mají pomalejší rozjezd a třeba přibližně těch prvních sto stran se vážně nic moc neděje, ale u knihy, která jich má jen něco přes 200 už bych prakticky v polovině čekala, že se něco dít bude...prostě něco, vážně bych dala všechno za cokoli. Ale nedočkala jsem se toho.

Možná tomu někdy příště dám ještě šanci... a možná také ne, uvidíme, nejspíš to není nic pro mě.

16.05.2013

Oká, nechala jsem si to proležet v hlavě a měním hodnocení na tři hvězdičky.
Ačkoli jsem původně viděla film, což u mě tak obvyklé není, musím říct, že knížka docela zklamala. Bylo pro mě těžké představit si Willa, jak žije v moderní době.

21.02.2013

Výborná klasická, temná fantasy s docela nezajímavým začátkem. Krásně se to čte. Na to že to autorka napsala teprv v polovině 20. století, hezky zapadá do současnosti. Film tak dobrý není ale není špatný. Jsem rád že to nedělali tak velkolepě jako třeba Letopisy Narnie, kde byl Aslan spíš polobůh. Zkrátka: dobrá knížka a doporučuji každému.