Princezna Masako
Ben Hills
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80671/bmid_princezna-masako-CNI-80671.jpg
4
29
8
Příběh Masako Owadové, japonské korunní princezny, a jejího života za „chryzantémovou oponou“. Sní o tom mnoho mladých žen: vdát se za krásného prince, přestěhovat se do nádherného paláce a pak žít šťastně až do smrti. Ale život Masako Owadové, zcela moderní ženy, která se dostala do střetu s prastarým systémem, se vyvinul jinak. ´Princezna Masako´, nahlížející do tajemného světa japonské císařské rodiny, kam vstup je důsledně odpírán, vypráví o tom, jakému tlaku byla princezna vystavena ze strany Úřadu císařské rezidence, aby dala život mužskému dědici a zachránila tak nejstarší královskou dynastii světa před vymřením. Odhaluje, jak zasáhlo její nešťastný život, když její švagrová, princezna Kiko, porodila mužského potomka, i veškeré naděje, že by se její dcera, malá Aiko, snad jednou mohla stát vládnoucí císařovnou Japonska. V novém doslovu Ben Hill popisuje, jak se stalo, že kniha byla v Japonsku zakázána (k vydání se připravuje až nyní) - další vzrušující příběh sám o sobě. zdroj: přebal knihy... celý text
Literatura světová , Literatura faktu , Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , Jota
Originální název:
Princess Masako , 2007
více info...
Přidat komentář
Masako Owada, japonska diplomatka, absolventka Harwardu, jedné z nejprestižnějších světových univerzit,a nadějná pracovnice ministerstva zahraničí, se rozhodne přijmout žádost o ruku tehdy korunního prince Naruhita. Jaké důvody staly za tímto osudovým rozhodnutím?
"Ani tak pro ni nebylo vykročení na profesní dráhu lehké. Konkurence u vstupních testů v této elitní kategorii japonské státní služby je velice tvrdá, pracovní doba je nekonečná, plat není nijak vysoký, ačkoli výhody a výsady spojené s těmito posty mohou být velmi štědré. Zaměstnanecký poměr je přitom v Japonsku, dokonce i v dnešní době, spíše celoživotní úvazek.
Na japonských pracovištích se se ženami nezachází nijak dobře, dokonce hůř než v kterékoli jiné asijské zemi vyjma Koreje a Indonésie. Stále zde v drtivé míře platí viktoriansky názor, že mužovo místo je na pracovišti a místo ženy v domácnosti u dětí. Ačkoli se v posledních letech tyto poměry mírně zlepšily, průzkumy stále ukazují, že Japonsko musí urazit ještě dlouhou cestu, než srovná krok se světovým vývojem. "
"Možná si Masako po třech letech práce na ministerstvu také začínala uvědomovat, že vybudovat si zde kariéru je úkol ještě mnohem těžší, než i ona sama očekávala. Začínala poznávat, že realita života úředníka v sektoru zahraničních vztahů je přece jen jiná, než to, co si představovala. Že ministerstvo zahraničí je typ organizace, která ženu nepustí výš než na úroveň vedoucí úseku, i kdyby byla srbeschopnejsi......... "
To se dá pochopit. Ale asi by všechno bylo lepší než stát se vezenkyni paláce, chodici dělohou, na kterou je dnem i noci vyvíjen nátlak, aby dala trůnu dědice, o popirane depresi nemluvě. Chudák ženská.
Nerada bych, aby se zaměňovalo hodnocení osudu princezny s hodnocením knihy. Její osud je přinejmenším obtížný, nezáviděníhodný a neporovnatelný.
Jenže Hills o tom píše na můj vkus moc investigativně. Jako by se snažil vymáčknout aspoň špetku pikantnosti všude, kde to jde. A já si nechtěla číst "Chvilku pro Tebe", chtěla jsem si přečíst knihu. Navíc z něj cítím averzi vůči Evropě a trochu i vůči Japonsku. A s takovým přístupem se jen velice těžko píše. Také vůbec nerespektuje, že Japonci totiž nejsou tak egoističtí, jako většina západního světa. Pro ně je sebeobětování na velmi vysokém stupni uznání, upřednostňují celek před jednotlivcem. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale je potřeba to pochopit. To se zde nestalo.
A i další jeho postřehy jsou občas nedostatečně informované a až trochu balíkovské, viz například přirovnání šerpy a kokardy ženicha k ozdobám na výstavě drůběže. Hm. Že někde v americkém buranově zparodovali běžné ozdoby šlechty asi nebude chyba té šlechty. Takových věcí tam byla spousta.
Navíc umělým natahováním knihy ve stylu: "Měl na náš rozhovor jen dvacet minut", kvalitě nepřidal. Koho to zajímá? Chtěl tím omluvit, že nezjistil víc?
Snad knihu někdo přepíše. S využitím faktů, ale bez subjektivních, někdy až bulvárních komentářů (ty knihu sráží na dno).
Knížka mě dostala tak, že jsem si z mnoha stránek udělala výpisky a nakonec si ji v bazaru sehnala... Síla, síla, síla. A pro svobodného člověka neuvěřitelné, co se může na světě dít, obzvláště v tak civilizovaném Japonsku. (Aneb jaké přehnané konstrukty dokáže společnost za staletí vytvořit.)
Velmi zajímavé čtení i silné ženě se zářnou budoucností, kterou zkostnatělost a byrokracie císařského dvora semleta v trosku trpící těžkými depresemi. Kniha mě bavila vzbudila další zájem o tématiku japonského císařského dvora. Jedinou vadou byla neschopnost autora zachovat objektivitu. V textu jsem se několikrát setkala s citovým zabarvením, které podkopávalo mou důvěru v pravdivost některých informací.
Jednim slovem - strasne! Princezna zije ve zlate kleci ze ktere neni uniku ven. Na knize je videt, ze moderni stat neznamena moderni ve vsech podobach. Cisarsky dvur se zasekl v dobe davno minule, kde se opravdu velmi stryktne dodrzuji tradice z minuleho stoleti.
Tuto knihu doporucuji - obycejny clovek si potom uvedomi, ze penize a moc opravdu nejsou to nejdulezitejsi, aby byl clovek stastny.
Životopis princezny Masako a také jejího mažela prince Naruhita. Kniha poskytuje naprosto nevšední pohled na život císařské rodiny žijící pod vlivem velmi přísných tradic, které jako by ani nepatřily do 20.-21. století. Na dodržování těchto tradic dohlíží Úřad císařské rezidence a omezuje tak svobodu obyvatel císařského paláce.
Štítky knihy
Japonsko životopisy, biografie
Princezna MasakoKniha Princezna Masako je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 49x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 2x |
Knihu jsem se snažila poctivě přečíst, ovšem zvolená forma mi moc nevyhovovala.
Pominu-li pro mě nepochopitelné tradice ( to ale nevytýkám, ty nezměním, to je můj pohled ), vadilo mi poněkud bulvárně- vulgární pojetí autora. Chtěla jsem uvést do jiného světa, o kterém nic nevím, ne číst Nedělní Blesk.
Popis svatebního roucha manžela mi přišel úžasný, fotka však byla zklamáním, jako dva kašpaři oblečeni v ubrusu.
Zmíňka, že aspoň jeden z novomanželů nemá žádné sexuální zkušenosti, co si pod tím mám představit? Kdo je má a s kým, a oni sami spolu jako ne? To už tam pan chytrý nenapsal.
A ty nesmyslnosti se svatebními dary!
Nemají na ně, nevadí, dáme vám peníze, ať nám můžete dát kraviny za 4 miliony, které nikdo nepotřebuje.
Šokovalo mě, že princezna musí být vymazána z matriky a všeho, prostě není a nebyla nic, je JEN paní svého pána. Ve středověku budiž, ale dnes, a absolventka Harvardu? Nedivím se, že je na palici, kdo by nebyl.
Nemá být východní filozofie moudrá a naučná? Asi pouze pro muže, ženy jsou jen nástroj, aby rodily syny. A panbu s nimi, když je neplodná, nebo sice počne, ale je to dcera!
Dnes už je nehážou ze skály, i jméno jim dají, ale postoj k ženám a postavení žen ve společnosti, to je stále těžká doba temna.