Příběhy sráče

Příběhy sráče

Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985). Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s ... celý text

Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985). Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s velkou dávkou sebeironie své (hrdinovy) životní zážitky a příběhy. Jeho nadhled a naturalistický styl psaní (v počátcích tvorby byl autor ovlivněn psaním Charlese Bukowského), vás nakonec přesvědčí o tom, že ani v těch nejhorších, nejnepříjemnějších, či nejbizarnějších situacích se nemusí život brát úplně vážně.

(ukázka z povídky Hank)
Jana se nenechala odbýt, přisedla si opět blíž ke mně a položila mi svou malou ruku na pravou nohu. Chytil jsem ji za zápěstí a odtrhnul ji od mého stehna. Vtom se opět otevřely dveře a v nich stál mladý kluk v příšerně dlouhé fialové mikině.
Byl o pár čísel menší než já a vzhledově vypadal jako žák sedmé třídy, čemuž bych se nakonec ani nedivil. Všiml si mé ruky položené na Janině zápěstí a okamžitě vytřeštil oči.
„Co se to tu, sakra, děje?“
„Co asi myslíš? Hrajeme si se slečnou na maminku a na tatínka,“ odpověděl jsem s klidem, aniž bych očekával nějaký možný blížící se průser.
„S mojí holkou?“
A průser byl na světě… méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/170180/pribehy-srace-170180.jpg 4.524
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Jonathan Livingston
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Přidat komentář
Ivča_Ivča
07. března

Tak jo....Najdi si co miluješ a nech aby tě to zabilo....myslím, že tímto se autor úspěšně řídí. Jeho povídky mají ten správný říz, sami sebe v nich nesčetněkrát poznáte a nudit se rozhodně nebudete. Takže doporučuju! Budete je milovat a nebojte, nezabije vás to :)

antonin0999
30.10.2016

Autor se ve svých povídkách opakuje, často se neobjeví ani žádná pointa, nemůžu ani říct, že jsem se četbou nějak vyloženě bavil. Četl jsem však, dál a dál a poměrně rychle jsem se dostal přes všechny povídky. A musím říct, že přes dle mého názoru nepříliš velkou literární kvalitu, ve mně sráč něco zanechal. A i kdyby to měly být jen žaludeční vředy, tak...

PS: Hemeroidy jsou fakt zlo.

lukas.fojtu
10.10.2016

Autoruv autobiograficky denik me moc bavil. Antihrdina je opravdu neskutecny srac! :-D (zapujceno v MZK Brno)
Prirovnani k Bukowskemu je na miste a tesim se na osobni setkani s autorem na jeho listopadovem cteni v Pardubicich!

Soa
20.09.2016

Doporucuji! A povidka "Vune kulecnikoveho platna' byla dokonala, jak kdybych videla spoustu muzu, co jim je vse prednesji, nez samotna zena ;)
Vic vam k tomu nepovim, bezte na autorske cteni Jaroslava Irovskeho a posudte sami. I ja tak udelala a ted musim mit dalsi knihu, je to jako droga :)
Adios amigos ;)

pokreslená
16.07.2016

Na recenzi jako takovou nemám koule, takže komentář, krátce po přečtení a krátký.

Jsem lehce ovlivněna osobním setkáním s charismatickým autorem a některými jeho zážitky, jež se jeví s mými málem duplicitní. Je zvláštní pocit číst vlastní myšlenky od někoho jiného. I tak jsem
s to ocenit dílo jako čtivé, fascinuje mě oxymoron lehké tíhy v povídkách obsažený. Bez příkras, bez milosti, upřímně- tak autor vypráví a proto mě to neskutečně baví.

ucca
26.04.2016

Nějaký čas jsem se chystala, že i já napíši recenzi a přidám své pocity a dojmy. Když už jsem se odhodlala něco napsat, napadlo mne, že si znovu přečtu jednu dvě povídky. Jen tak na chuť a pro připomenutí atmosféry Sráče. A ten den už jsem se k psaní "recenze" nedostala, neboť jsem knihu musela dočíst až do konce. A jedním dechem - jako poprvé.
Příběhy Sráče na mne nepůsobí jako soubor povídek. Připomíná mi spíše deník, kdy nám autor (naprosto otevřeně) dovolí nahlédnout do jeho světa a duše. A je to dost dobrý deník, protože...
Je to čtivé, je to sprosté, je to syrové, místy smutné a místy opravdu komické. Ale je to hlavně punkové!
Líbí se mi, jak si autor pohrává s emocemi čtenáře. Povídku od povídky jsem si nebyla jistá, jestli dostanu záchvat smíchu, úzkosti, nebo jestli do sebe nekopnu pořádného panáka. A možná proto mě to tak strhlo. Nebo to byly ty konce povídek, které já tak ráda? Nevím. Každopádně nelituji.
Naopak jsem nesmírně ráda, že jsem na Jaroslava Irovského a jeho knihy narazila, že rozšířil mou knihovnu a že knihy tak kdykoliv mohu vzít do rukou a znovu se jimi nechat strhnout.

Miri.Slovackova
18.04.2016

Dlouho mi trvalo, než jsem se ke komentáři odhodlala, nemohla jsem najít ta správná slova na vyjádření všech svých pocitů.
Jelikož jsem majitelkou i Obyčejného života, můžu srovnávat. Oproti němu jsou Příběhy sráče daleko více otevřenější a depresivnější. Autorova touha po autodestrukci jde cítit z každé stránky a necenzurovaná zpověď týkající se konzumace drog a alkoholu jen podtrhuje celkovou syrovost obsahu většiny povídek, jejichž čtivý styl psaní je tradičně originální. Knížka je opravdu nasáknuta "bukowštinou", takže fanoušci tohoto autora si přijdou na své.
Je to občas náročné čtení a z některých pasáží jsem měla husí kůži, ale o tom asi je/byl (Irovského) život. Nejsilnějším momentem je pro mě jednoznačně dialog s Henrym Chinaskim v povídce Hank a už jen díky němu si knížka pět hvězd a doporučení zaslouží.

hofulka
16.04.2016

dost dobrý

iveta83
28.12.2015

Po Obycejnem zivote jsem se konecne dostala i k Pribehum srace a musim rict ze je tato kniha jeste daleko syrovejsi nez prave Obycejny zivot. Depresi a pocity bezmoci a bolesti v kombinaci s litry proliteho alkoholu jsem podvedome citila z kazde povidky a nebylo mi pri jejich cteni moc dobre po tele, i kdyz i tady je ve velke mire obsazeny Irovskeho nezamenitelny skvely smysl pro humor a sarkasmus.
Tato sbirka me ujistila, proc se Irovskemu prezdiva Cesky Bukowski a musim rict, ze pravem. Doporucuji a tesim se na dalsi knizky! Iv.

miawallacova
24.11.2015

Pro milovnici Bukowského, jsou Příběhy sráče klasa! Tak se mi to líbí, tak to mám ráda a chci toho víc a víc a víc.

orson
23.11.2015

Jak už tu zaznělo, je to takový český Bukowski a já se u jeho povídek královsky bavil! Jdu se mrknout na jeho další knihy a hlavně vygooglit, jestli autor žije stejně jako hlavní postava povídek :)

-Nikola-
21.06.2015

Miluji klasiky. Miluji je, protože věřím, že nám můžou přenechat moudré rady do života, zabránit v opakování chyb, které sami udělali, ale především nabízí pohled na věc z jiného úhlu. Jak už ze společenského hlediska, nebo dobového, národnostního, sociálního, atd.
Ale možná se nemusím obracet jenom ke klasikům. Naprosto jedinečný pohled na věc nabízí i Irovský. Rozdíl je v tom, že to člověka možná chytne ještě víc za srdce. Stejná doba, stejní lidé, stejná země... Člověk se potom přece jen zamyslí. Možná je lepší vyhledávat pesimisty nebo spíše realisty drcené osudem. Možná je lepší nadávat, ale jít stále proti davu.
Zárověň kdybych měla srovnat Irovského s Bukowskim, tak dodávám, že autor umí napodobit atmosféru skoro identicky. Taky mě mile překvapilo, že v díle stále zaznívá naděje na lepší život. Přece jen autor může ještě něco změnit. Bukowski už byl většinou smířený se svým osudem a myšlením "udělal jsem, co jsem udělal a klidně si mě za to snězte".

Daniel.F
29.03.2015

Knížka mi přijde spíš jako deník než soubor povídek. Autor se sice občas opakuje (ne tématy povídek, ale spíše myšlenkovými pochody), na druhou stranu jsou povídky přesně takové, jak popisuje anotace. Ve sbírce je navíc spousta deprese (i když humorných pasáží je tam také dost), a v určitých pasážích mi přišlo, jako bych opravdu četl Bukowského. Zaujal mě především autorův "vztah" k ženskému pohlaví, moc se s těmi slečnami nepáral. Každopádně pro někoho asi psychicky náročná a síly beroucí četba. Pro mě underground, jak má být.

Pozn. Původně jsem dal čtyři hvězdy, pátou přidávám dodatečně, protože u nás není mnoho autorů, kteří dokážou psát "na plnou hubu". A to se cení.