Příběh Služebnice

Příběh Služebnice

Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen je...celý text

Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen ještě něco mnohem horšího - služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají. Kniha získala ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a byl v užší nominaci na cenu Booker Prize. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/42_/4217/pribeh-sluzebnice-udz-4217.jpg 4153
Originální název:

The Handmaid´s Tale (1985)

Žánr:
Romány, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, BB art
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Přidat komentář
carcassonna
24. března

Nemám pocit, že kniha je vyslovene feministická, akou ju niektorí označujú. Sama autorka v jednom rozhovore povedala, že určite to nepísala s tým, že tvorí feministické dielo. Chcela len poukázať, čo sa môže stať, ak si nedáme pozor. Že kruté režimy a pokrútené ideológie tu boli už aj v minulosti, ľudia tým trpeli a toto bola jej vízia/verzia sveta, ktorá sa môže stať. Mňa občas zarážalo, s akou presnosťou niektoré veci "predpovedala".
Niektorí knihe vyčítajú plochosť, že ich to nudilo a celkovo to bolo nezáživné. Chápem to. O knihe je treba vedieť, že každá-skoro každá - vec v príbehu má hlbší význam (napríklad červené topánky, ktoré Fredova neustále spomína ako aj samotnú červenú farbu - tie sú odkazom na film Červené topánky z r.1948 o baletke, ktorá má sľubnú kariéru, ale zamiluje sa a zrazu stojí pred dilemou či láska alebo kariéra, vrhne sa pod vlak,lebo skĺbiť to nedokáže; je to symbol, že žena nemôže mať oboje, buď jedno alebo druhé, aj preto sa v knihe stalo ženám to, čo sa stalo) - niečo, čo sa deje pod povrchom ( v knihe sa drvivá väčšina deje pod povrchom, len mi to dostávame v akoby nezúčastnenej, okresanej forme - Fredovej rozprávaní - tu však treba spomenúť prečo: v originále sa kniha volá The Handmaid´s Tale, člen The je podstatný, lebo hovorí o príbehu konkrétneho človeka, nie je to A Handmaid´s Tale, kedy by to bol príbeh zovšeobecnený, platný na akúkoľvek služobníčku- toto je príbeh Fredovej, tento spôsob prežitia si zvolila ona a podľa toho koná).
Nie je to dystópia s akciou, hrdinami a rebéliou, skôr máte pocit, že sa tam nič také hrozné nedeje. Autorka používa veľa prirovnaní, opisov vnútorných pocitov, čo môže niekoho odradzovať a chvíľami som s tým bojovala aj ja. Za to nedávam plné hodnotenie.
Odkaz je však jasný: čo by sme robili my v jej situácii? Riskovali by sme alebo by sme sa podrobili a snažili sa zachrániť si život, nech to znamená čokoľvek?

Izzurr
18. března

Kniha je psaná stylem (aspoň dle mého, četl jsem však pouze Surfacing) typickým pro Atwoodovou - ich forma, retrospektiva, myšlenky a city hlavní postavy, komunikace se čtenářem...
Pro mě to byla trochu jiná dystopie, než na jakou jsem zvyklý. Vyprávění se zaměřuje spíše na hlavní postavu, popř. na vztahy mezi postavami, než na vykreslení hrůz totalitního systému. Ne že by tam nebyly, ale nejsou tak časté a drsné jako v jiných románech tohoto žánru.
Co se týče složení společnosti Gileadu, očekával jsem černobílý svět krutých mužů a nebohých žen - není ve skutečnosti až tak černobílý, i muži mohou být obětí systému a naopak.

Nakonec hodnotím 4/5, očekával jsem propracovanější, "klasickou" dystopii namísto spíše psychologického románu a také se mi místy nelíbí styl Atwoodové.

Audrina
10. března

Chvilku mi trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla, ale potom to stálo za to! Autorka skvěle popsala totalitní režim aniž by sklouzávala k otřepaným klišé, tím pádem z příběhu udělala spíše dystopii pro dospělé a vyspělejší čtenáře. V knize je výborně popsána touha postavy žít klasický život, její myšlenky mě nutily se zamyslet na spoustou věcí. Zakončení celého příběhu vás navíc opravdu donutí přemýšlet, což je věc, kterou by dobrá kniha měla zvládnout.

ajasin
15. února

Za mě jedním slovem výborné. Už si ani nepamatuji kdy naposledy mě nějaká kniha takhle zaujala a nasadila mi do hlavy tolik otázek. Díky "poslední kapitole" vše v knize dostalo smysl. To jak je psaná i její zdánlivé nedostatky. Autorka může být na toto své dílo právem hrdá.

hedvikasylar
10. února

Výborná kniha, čte se sama a nedá se přestat. doporučuji. koho by zajímalo podrobněji tak koukněte v recenzích.

Hawkey
06.12.2016

Závěrečná otázka mě pobavila: Nejake dotazy? Asi tak milion! Jsem zklamana. Pribeh je napsan ctive a ocenuji autorcinu hru se slovy a zajimava prirovnani,ale prijde mi nepropracovany. Vytvorila zcela novy svet, ale mam dojem,ze jsem ho shledla za oknem rychliku. Co takhle zastavit? Rada bych se toho o jednotlivych zastavkach dozvedela vice..

haki34
20.11.2016

Zajimava knizka... Hodne veci naznaceno neurcite, dejove linie z minulosti , budoucnost nejasna, pritomnost - bizarni realiata s pridelovymi listky a podivnym systemem sluzebnic, ktere zaskakuji za pani domaci.. A zaroven jakoby nebyly - vezenkyne v stejnokrojich, zavrene v izbach, k nekomu se chobali lepe, k jine nikoliv... Vzkazy vyryte ve skrini mi pripomeli doskrabany okenni ram z Burlivych vysin... V domacnostech dale funguji hospodyne - sluzebne - "Marty" , dle hierarchie odlisene oblecenim - neco jako sat radovych sester v ruznych barvach...
Hlavni hrdinka mlhave vzpomina na predchozi zivot, manzela Luka, syna... O ich osudu a osudu deti se opet mluvi jen v naznacich....jeji velitel si ji docela oblibi, v utajeni ji dopreje i lepsi jidlo, kosmetiku ( " odkladali sme maslo a vtirali si ho do kuze" ) dokonce ju zatahne na par nebezpecnych undergroundovych vecirku.....( coz se nekterym sluzebnicim nepovedlo, nezachazeli s nimi nejlepe, i nejake nasili bylo...)
Nakonec dochazi k prevratu a cela bizarni spolecnost pada... Co bude dal ???

ber-tram
06.09.2016

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16

Dzovicek
30.08.2016

Nějak jsem čekal celou dobu něco, co by mě posadilo na zadek. To nepřišlo. Budování atmosféry taky slabé, například u 1984 jsem se každou vteřinou o hrdinu bál, tady mi přišlo, že si služebnice dost často dělá co chce. Vyústění příběhu mne zklamalo. Je mi líto, po perfektní Oryx & Crake jsem u Příběhu služebnice prohloupil.

GreenMagritte
12.05.2016

Margaret Atwoodová v Příběhu služebnice předkládá obraz společnosti, ve které vládne těžká sexuální represe, v jejímž důsledku už nežijí muži s ženami přirozeně, ale násilně pod vlivem gileádských zákonů. Plodné ženy jsou nuceny rodit děti pro bezdětné páry, aniž by mohly samy mít potomky a milostný akt je degradován na pouhý mechanický odosobněný proces dvou cizích lidí. Atwoodová se v tomto románu, jako ostatně ve většině jejích děl, vyjadřuje k postavení žen, k jejich potřebám a touze najít si své pevné postavení ve společnosti a to zcela otevřeně, nesentimentálně, hrdě. Ač jsou tyto témata pojímány skrze antiutopii, nejsou a priori extrémní a přehnaná, ale naopak nacházejí paralelu v dnešní společnosti. Hlavním motivem románu je však podle mého názoru především myšlenka zneužití náboženství pod rouškou domnělého dobra lidstva (sytém kast a služebnic vychází z biblického příběhu o Abrahámu a Jákobovi, kteří plodí ženy mimo manželství se služkami).

Lucipeci
27.01.2016

Přečteno jedním dechem. Dost mrazivá a depresivní knížka, ale velmi čtivě napsaná. A v současné době i velice aktuální. Je tak snadné po krůčkách nenápadně manipulovat celou společností...

nika.moravec
08.01.2016

Velice čtivý a poutavý příběh služebnice,která zde formou líčení svého osudu i vzpomínek popisuje společnost,ve které by jistě nikdo z nás nechtěl žít.Pochmurná atmosféra samotného příběhu v nás může vyvolat mrazení po zádech.I když se jedná o antiutopistické dílo,autorka v otevřeném závěru dává lidstvu naději na lepší život, čtenář si tak může domyslet různé konce.Osobně mám raději závěry knih dokončené,nerada vymýšlím alternativy,jak to s hrdiny dopadne.

ziriant
19.11.2015

Chcete-li si zadělat na kvalitní tísnivé sny, doporučuju dočítat před spaním! Margaret Atwoodovou mi doporučila ještě na gymplu má vyučující češtiny. Myslím, že jsem jí za to nikdy skutečně (po přečtení) nepoděkovala. Proto: děkuji.

Lenora
01.09.2015

Nejčastějším problémem dystopií je, že jejich sdělení (týkající se problémů současné společnosti a jejich potenciálního zhoršení) bývá poněkud přímočaré. Tady je zmíněná slabina zmírněna zábavným odstupovým trikem v závěru, který upřesňuje i mlží zároveň. A zejména tím, že celý text je napsaný dech beroucím způsobem. Styl autorky sice místy paradoxně oslabuje výpovědní status hrdinky (která vše vypráví pro kazetovou nahrávku, jak se později dozvíme); narátorka, jež touží zejména vylíčit svůj příběh, by se možná nezabývala zemitě svůdnými popisy, např. zahrádky:
"Tulipány jsou červené, u stonku až tmavě rudé; jako kdyby je někdo řízl a teď se v těch místech začínaly hojit."
(nebo)
"Tu a tam jsou vidět žížaly, důkaz plodnosti půdy, jak se polomrtvé zachytily na slunci, pružné a růžové jako rty."
Podobné příměry však obvykle také odrážejí situaci protagonistky i její touhu po starém světě, jehož drobných radostí si dostatečně neužívala, dokud mohla. I když tedy barvitý a bohatě strukturovaný jazyk narušuje iluzi zdánlivého mluveného proudu vědomí (přičemž jeho účelem je rovněž v průběhu čtenáři zatajit, z jaké pozice a jakým způsobem jsou vlastně události podávány), lze mu jen těžko odolat.

spdb
09.08.2015

Silná kniha. Už je to pár let co ji autorka napsala, a přece neztrácí nic ze svojí aktuálnosti. Neodhaluje všechno najednou, ale postupně nechá čtenáře zabředat do prostředí tak absurdního, až se člověk obává, zda se někdy může stát realitou. Pochmurnost děje a zvraty v přístupu hlavní hrdinky trochu uvolní konec knihy, který dává naději že lidstvo si vždy najde pokračování v liniii kde teror nebude hlavní doktrýnou.

IvanaBr
13.07.2015

Knihu jsem přečetla již dvakrát. Vždy mi z ní běhá mráz po zádech. Příběh je velmi uvěřitelný. V současné politické situaci je jeho uvěřitelnost ještě větší.
Těším se, že tento příběh zůstane pouze fikcí a nikdy se nenaplní.

denca9880
22.05.2015

Ahoj chtěla bych se zeptat jak kniha přesně skončí ,dělám referát a chtěla bych to nečím obohatit :)) Děkuji

Zdery
25.12.2014

Včera jsem knihu dočetla a mám z ní rozpačitý dojem. Námět byl zajímavý, ale podle mě z něj autorka příliš nevytěžila. Dost mi vadilo to neustálé střídání současného děje a různě staré minulosti. Na knize je poznat, že byla vydána již v roce 1985 - odvážný námět napsaný tak nějak babičkovsky. A konec je taky takový podivný.

kneslova
20.10.2014

Knihu jsem začala číst jen tak , že jsem se k ní náhodou dostala a nelituji. Je to zajímavé a beznadějné, skvěle napsané. Ano, dost dobrá kniha.

bondula
11.09.2014

Mám rád, keď sa do písania pokleslých žánrov púšťajú kvalitní spisovatelia. Knižiek z antiutopického sveta sú dnes plné police, no veľkí autori v tomto formáte dokážu vytvoriť niečo viac. Příběh služebnice nie je pop. Nie je to ľahká literatúra. Ani témou, ani spracovaním.
Z knihy silno cítiť, že autorka je žena. Uhlom pohľadu na zvolenú tému, celým nastavením deja na ženské postavy, ale i v detailoch. V hraničných situáciách nejde do extrému, neprekračuje nijakú vnútorne stanovenú čiaru nevkusu. No a dobre píše, hoci to je vec na pohlaví nezávislá. Vzniká tak dielo veľmi pútavé, originálne a súčasne myšlienkovo hlboké. Stopy orwellovej 1984 sa však ani Margaret Atwoodovej úplne zamiesť nepodarilo...

adorjas
02.09.2014

Ako sme sa už v informáciách dozvedeli jedná sa o antiutopistické dielo. A keby ho písal ktokoľvek z nás, tak by dej opísoval chornologickým, vecným štýlom. Ale táto kniha veru nie. A práve v tom spočíva jej kúzlo- kniha nás vtiahne do duše hrdinky. To, čo robí túto knihu skvelou knihou je práve štýl písania. Odporúčam.

Lenka.Vílka
25.08.2014

Doprcic, to bylo husty! Kdybych mela hodnotit pribeh samotny, napadlo by me, ze by to dokazala vymylset kazda dvacetileta holka, kters chce byt v dnesnich dnech spisovatelkou, jenze...mluvim tady o stylu, jakym je pribeh pojaty...ocitame se ve svete, kde musite poslouchat a delat neco, co by zena s moznosti vyberu neudelala...jenze tak v polovine knihy jsem zjistila, ze je pro me pribeh na druhe koleji...jde o rozbor situace, vnitrni pochody a ty skoky do minulosti byly dokonale a v naprosto vhodne momenty...kdyz uz byla atmosfera moc husta, vzpominka na rozptyleni (a moc se mi libilo: na tohle nechci vzpominat, tohle je bolestive, ale musim vypravet dal...)...takze ano, nic tak dobreho jsem uz dlouho necetla a to nejsou jenom trapne kecy post oparu...protoze Pribeh neni jenom "dalsi kniha v zanru", jak by se dalo na prvni pohled zdat...tohle je prvni zanrovka, ktere skutecne verim, ze by se za nejakou dobu mohla odehravat a nejedna se o pouhy vymysl (tohle byl vice procenty psychologicky roman)...historie uz dostatecne ukazala, ze takove knihy skutecne existuji...pribeh sluzebnice k nim prirazuji...

faoleha
20.08.2014

Dlouho mi z knihy tolik neběhal mráz po zádech.

Káča Máča
21.07.2014

Přečteno jedním dechem. Nic tak depresivního jsem dlouho nečetla...

Verrrunka
18.07.2014

Námět knihy byl nepochybně zajímavý, jenže ten styl vyprávění mě moc nebavil. Skákání z jedné linie do druhé, někdy zamotané vysněné situace... Kdyby šlo vše postupně za sebou, tak by se mi to možná líbilo víc, byla by tam nějaké forma gradování. Takhle jsme vlastně nejdřív zjistili, v jaké situace je hlavní hrdinka, a pak teprve jak se do ní dostala. A to až poměrně pozdě. Takže začátek mě moc nenadchl, ke konci už to bylo svižnější a objevilo se víc zvratů, ale "historické poznámky" mi zase dojem trochu zkazily. Prostě velmi rozporuplná kniha.

Karcoolka2210
16.05.2014

Dúfam, že žiadny z podobných príbehov sa nikdy nestane skutočnosťou. Kniha obsahom naozaj alarmujúca. No ako literárne dielo, to bolo skvelé čítanie. Príbeh podaný z pohľadu služobníčky mal všetko, čo by dobrý príbeh mal mať a dosť ma hnevalo, že som pre nedostatok času musela knihu odkladať z rúk. Ale som rada, že som siahla po tejto knihe, lebo je naozaj vynikajúca. Trochu ma však mrzí ten nejasný koniec. AJ

THERISA
29.01.2014

Výborná kniha, přesto nejsem schopna dát lepší hodnocení než průměr. Byť autorka předkládá zajímavé téma, nedokázala ho úplně vytěžit. Ačkoli je příběh velmi čtivý, zhruba od poloviny ztrácí dech nejen on, ale i čtenář, protože se v knize vesměs nic moc neděje a čtivost není vždy zaručeným klíčem k úspěchu. Vykreslení totalitního režimu je hrůzné, samozřejmě, ale uvědomme si, že v některých zemích je i dnes se ženami zacházeno ne úplně v souladu s dobrými mravy, a když se hlouběji zamyslíme nad postavením žen v Příběhu, tak jejich pozice není tak slabá, jak se může na první pohled zdát. Ženy služebnice jsou zde sice jakýmsi nástrojem, ale nástrojem v rukou jiných žen, které jsou na společenském žebříčku výš. Hrůznost Příběhu dle mého mínění spočívá spíše v rozkastování společnosti, které je extrémně neprostupné, než v ponižujícím postavení žen vůči mužům, protože jak je během čtení vidno, mnohdy jsou těmi největšími hybateli režimu/děje právě ženy.

Enehy
25.12.2013

Margaret Atwood opět ukazuje, že ženy umí psát stejně dobře jako muži, a že se umí vypořádat i s dystopií. Tato kniha se snadno a rychle čte a přitom donutí čtenáře přemýšlet a to dost tvrdě. Pro mě jedna z nejzajímavějších knih, co jsem za poslední dobu četla. Pozor: rozhodně není určena fanouškům Steelové, Pilcherové a E.L. Jamesové!

kakadousek
22.12.2013

Nevím, jestli k něčemu podobnému můžeme dospět u nás (České země a Slovensko), ale USA mají k dystopii popsanou M. Atwoodovou vyloženě nakročeno !!! Uvědomme si, že ve Spojených státech mají nábožensko - fundamantalistické koncepce 40 % podporu ve společnosti! V oblasti ozbrojených sil pak dokonce ještě větší! ... v důsledku současného krizového vývoje americké a světové ekonomiky může dojít k situaci, že US dolar ztratí charakter univerzální světové měny, USA tak nebudou moci uměle udržovat svou ekonomiku na úrovi na jakou jsou zvyklé (dolary, kterých se nedostává již totiž nebude možno si, jako dosud, v podstatě jen tak natisknout). Drastický pokles ekonomické a životní úrovně, který lze v takovém případě očekávat, vyvolá politickou krizi, kterou se budou nábožensko-fundamentalistické kruhy americké tzv. Christian Right snažit využít k uchopení moci a přeměně poměrů v USA v teokratickém duchu!!!

Takovou malou ilustraci o povaze a cílech americké křesťanské pravice je možno získat například, když do vyhledávače zadáte heslo (samozřejmě vedle mnoha jiných stránek) "Rodina - srdce amerického křesťanského fundamentalismu" (rád bych v této souvislosti upozornil například na zde zmiňované fundamentalistické megakostely budované na základnách ozbrojených sil USA! ). .....
Další možné odkazy o fundamentalismu v USA např. http://www.theocracywatch.org/

Skjaninka
09.12.2013

Je možné aby sme raz dospeli k niečomu podobnému? Je to šialená predstava, ktorá núti k položeniu tejto otázky. Atwoodovej sa podarilo zachytiť svet, ktorý žiť by sme naozaj nechceli. Ale čo ak? Čo ak, smerujeme práve k tomu, že niečo podobné by sa naozaj mohlo stať? Presne takéto špekulácie vyvstanú v mysli každého čitateľa a ostáva len dúfať, že táto fikcia ostane navždy len v Príbehu služobnice a nikdy sa ani len nepriblíži k tomu nášmu obyčajnému životu. Autorka veľmi dobre vie, ako zapôsobiť na čitateľa a preto dávam 5/5.