Přežila jsem Osvětim
Krystyna Żywulska (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37243/bmid_prezila-jsem-osvetim-V8o-37243.jpg
4
112
21
Polská spisovatelka vypráví svoje zážitky z koncentračního tábora v Osvětimi. Snaží se pravdivě, nepřikrášleně, někdy i otřesně vylíčit všechno to, co lidé některých národů museli prožít a připomenout to všem lidem těch národů, které podobných hrůz a utrpení byly ušetřeny.
Literatura faktu , Biografie a memoáry , Historie
Vydáno: 1957 , Naše vojsko
Originální název:
Przeżyłam Oświęcim , 1946
více info...
Přidat komentář
Kniha je trochu jina než vše na toto téma, ze začátku je to stejné jako všichni, selekce, nedostatek jidla nemoc, opravdová ukazka toho jak bylo se židy za valky zachazeno, ale pak přijde zmena a je zde ukazka, že byli lide kteří se měli o malinko lepe
Kniha není spatna čte se hezky a je to opět malicko jiny pohled na tuto dobu a misto
Tuto knihu budu zřejmě hodnotit velmi rozporuplně. První dvě třetiny knihy ve mě nezanechaly dobrý dojem. Oproti jiným knihám, které se zabývají stejným tématem jsem postrádala jakousi vyváženost strachu, bezmoci a slabosti s nadějí. Byla to obrovská záplava strašných činů, situací a osudů, ze kterých vyplývá jen pocit “smrt nemůže být horší”. Hodně bezútěšné a depresivní, často se opakující a stereotypní předkládání hrozných událostí. Na druhou stranu závěr knihy nabírá trochu jiný směr. Je v něm jasně patrné odlehčení (jistě spojené s blížícím se koncem války). Skvělé jsou pak i doslovy k autorce!
“Jaké já mám štěstí, že jsem vnučka bývalé osvětimské vězenkyně! Necítila bych se dobře, kdybych byla vnučka někoho z těch, kdo v Osvětimi mučili a týrali! I když by to vůbec nebyla moje vina, jako není moje zásluha, že jsem vnučka jejich oběti…”
Knih s touto tematikou jsem přečetla opravdu hodně a bohužel musím říct, že v záplavě toho množství mě tato kniha trochu zklamala... Neříkám, že je špatná, to bych si nedovolila, protože se jedná o vzpomínky. Jen místy mi vadí trošku jiný styl psaní. Nicméně, své příznivce si jistě najde.
K tomu příběhu není co dodat. Kniha vypovídá o lidské touze žít a přežít za každé situace.
Jen mi na konci knihy chybělo doplnění osudů Basii, Zochy a Wacka. Pevně věřím, že i oni se dokázali zachránit a přežít do konce války.....
Četl jsem druhé české vydání knihy z roku 2021 (první 1957), které vychází z vydání synů autorky v nedávné době, bez cenzurních (autocenzurních) úprav. Kniha samotná, pokud jde o formální obsah a styl, není převratným analytickým historickým dílem o vyhlazovacím táboře, ani literaturou za kterou berete literární ceny, ale pohledem cca třicetileté ženy sepsaným bezprostředně po válce a vypráví „život“ v „nežidovské“ (autorka se po útěku z varšavského ghetta vydává za Polku) části ženského tábora Osvětim I a Osvětim II – Březinka v letech 1943-1945. Pokud bych tady skončil, tak se obávám, že by mohla být část čtenářů zklamaná, pokud by si neuvědomovala souvislosti. Pokud jste ještě nic o Osvětimi nečetli, tak tahle kniha není vhodným úvodem do tématu, je důležitá, všem ji doporučuji, ale pro začátečníky není, ačkoliv toto vydání obsahuje velmi důležité poznámky pod čarou, které pomáhají. Kniha je zajímavá tím, že popisuje pohled členky jednoho z „privilegovaných“ oddílů v Březince, který třídil ukradené věci obětí, částečně líčí likvidaci maďarských a řeckých Židů/Židovek.
Nakladatelé a prodejci označují knihu za slavnou, někde i za jednu ze základních knih o Osvětimi. Nevím co na to říct, ale je třeba znát souvislosti. Kniha se dočkala nákladů ve statisících, protože byla vydána nejen v Polské lidové republice, ale i Československu (1957) – můj děda ji měl v knihovně, SSSR a také i na západě za železnou oponou. Autorka se stala obletovanou komunistickou odbojářkou, členkou Polské sjednocené dělnické strany, byla ve Hlavní radě Svazu polských spisovatelů, jinými slovy podporovala prosovětský režim na území Polska. Autorka svůj židovský původ tajila až do 60. let - zjevně tušila proč – a jakmile původ odhalila v jedné ze svých následujících knih tak posléze nevydržela protižidovskou štvanici koncem 60.let a byla z Polska vyštvána a do konce života žila, možná pro někoho paradoxně, v Německu. (Připomínám, že přeživší Slovák židovského původu Filip Muller, člen sonderkomanda, také dožil svůj život v Německu.) Nicméně její profil na wikipedii je pouze v polštině a němčině – ne že by to byla automaticky známka nějaké slávy. Nicméně její příběh po roce 1945 by stál za samostatný román.
Knih o holocaustu jsem už pár přečetla a tuhle řadím k těm lepším,,četla jsem to nové vydání a neměla slov,zase husí kuže,slzy,strach,ta hruza okolo.V knize je hodně poznámek pod čarou,které vše vysvětlují..určitě stojí za přečtení,je taková skutečná,,,,,
Dostala jsem tip na tuhle knihu, protože “ráda” čtu knihy z období války a po ní. Ale jak už je i zmíněno v předchozích hodnoceních. Kniha je psaná nezáživným stylem (chápu.. O takových věcech nelze psát jinak) ale nebyla jsem tak nadšená z příběhu a četla jsem ji dlouho po kouscích.
Nicméně svoje obdivovatele si určitě najde.
Četla jsem nejnovější vydání z roku 2021, které vyšlo s novým překladem a bez původních cenzurních zásahů.
Kniha je vyprávěním vzpomínek hlavní hrdinky (Polky), která se do Osvětimi dostala jako "politická" a pracovala v Effektenkomandu, takže nezažívala vsechny ty hrůzy jako Židé (mohla např. dostávat balíčky z domova), ale byla jejich každodenním svědkem.
Kniha byla napsána relativně chvilku po válce. Někomu se může zdát, že je napsána nezáživným stylem ale zcela upřímně: jak chcete o takových zvěrstvech psát poutavě?
Silný příběh, ovšem kniha je napsána trošku jiným způsobem, než knihy které vycházejí nyní, takže mně úplně nevtáhla a četl jsem ji vždy po kouscích.
Celý příběh má neuvěřitelnou vypovídající hodnotu. Každé slovu vyzařuje nepopsatelné emoce. Čtenáře chtě nechtě vtáhne do děje, a ačkoliv popisuje hrůzné události našich dějin plné lidské zrůdnosti, není vůle přestat číst. Je surová, ale svým způsobem nádherná. Nádherná ve smyslu neutuchající síly člověka přežít takřka nemožné. Kniha se stane jedním z klenotů na toto téma v mojí osobní knihovničce.
Opravdu moc pěkný příběh, který ve mě zároveň vyvolal spoustu otázek ohledně autorčina života před koncentračním táborem. Doporučuji.
O Osvětimi jsem četla spoustu knih, ale tato je opravdu hodně dobrá. Je psána hned po válce a je tam hodně emocí a je taková surová. Není jako dnešní knihy o holocaustu.
Těšila jsem se, že si počtu vzhledem k vysokému hodnocení a úplně mě to nechytlo.. Přečetla jsem knih s touto tematikou už několik a tahle mě "netáhla". Asi je to tím, že je stará a nebyla psaná poutavě jako knihy, které teprve vycházejí. Přežila jsem a snad si příště spravím chuť.
Příběh, který jsem četla před mnoha lety je tak silný, že mne opakovaně dohnal k slzám. Neuvěřitelné, že taková zvěrstva dokáží páchat lidé lidem....
Člověk neustále o tomto tématu slyší a čte, ale až tato kniha tím, jak velice "živě" a syrově bez obalu popisuje vše, co se dělo v koncentračních táborech, mi doopravdy pomohla vcítit se do těch lidí. Při čtení jsem i plakala, mrazilo mne....Toto dílo ve mně zanechalo hluboký citový zářez v duši, obdivuji autorku i ostatní za jejich statečnost, sílu a jsem jí vděčná, že své strašné zážitky svěřila papíru pro výstrahu dalším generacím, aby toto již nikdy nikdo nedopustil......
Úplné úžasná, krásně napsaná kniha, ze které vám běhá mráz po zádech, syrové a pravdivé vyprávění a ... tak nějak vlastně nemám slov.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor)
Přežila jsem OsvětimKniha Přežila jsem Osvětim je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 181x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 325x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 7x |
Velmi silná kniha.
Surová, plná bolesti a ukázky nezdolné touhy žít.
Doporučuji všem, kteří se o téma 2sv.v. zajímají.