Potopa
Henryk Sienkiewicz
Druhá, historie samostatná část historické trilogie H. Sienkiewicze Potopa (Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski) zobrazuje vpád švédských vojsk do Polska v roce 1655, za vlády Jana Kazimíra.
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 1988 , Vyšehrad
Originální název:
Potop , 1886
více info...
Přidat komentář
Román, který nám pomůže pochopit nejen polské dějiny, ale hlavně ty nejlepší stránky polské mentality.
(SPOILER) Pokud se někomu zdálo, že Ohněm a mečem je silná kniha, tak Sienkiewicz pro jistotu přichází s ještě silnější, ale stejně jako u prvního dílu má i zde děj ohromný spád, ačkoliv příliv nových postav je rychlejší než vpád Švédů do Polska. Na této knize oceňuji, že hlavní hrdina Kmicic není ani zdaleka tak perfektní hrdina jako Skrzetuski v Ohněm a mečem, je to hrubián, který nemá téměř k ničemu a nikomu úctu, přísahou se nevěda zaváže sloužit vlastizrádci, takže tato pohana dopadne i na něj, ale v průběhu děje - a na 900 stranách je prostoru dost - sledujeme první hlodání mysli, změnu postoje, zradu svého knížete a nakonec porušení přísahy, boj proti Švédům a postupnou nápravu hříšníka v takového hrdinu, jak se patří. Setkáváme se tu i se starými známými Skrzetuskim, Wolodyjowským nebo Zaglobou, takže není nouze o nebezpečné situace, bitvy, ani zábavu a nějaké ty fortele. Jednoduše shrnuto - jedná se o parádní historickou exkurzi do poloviny 17. století, které její rozsah nic neubírá na čtivosti, ale právě naopak.
Kniha o vlastenectví, lásce a hrdosti, košatý historický román se vším všudy. Román, který mě naučil vidět Poláky jinak.
"My, Jan Kazimir, karol polski, veliky knaz litowski i mazowiecky, prusky, et cetera, et cetera…"
Toto je jediná literární pasáž, která mě pošle do kolen a vžene slzy do očí. Potopa je národovecká pohádka o zlobivém princi, který projde peklem a zabije draka. Ale je tak umně napsaná, že byste Sienkiewiczovi toho draka sežrali i s chlupatou švédskou princeznou v žaludku.
Spoustu let mi můj táta říkal: Tohle si přečti, je to skvělá kniha. Spoustu let jsem to odkládala, protože - bože, tolik stran? Na průklepovém papíře? To budu číst sto let :)
Když jsem se na to nakonec vrhla, byla jsem překvapená. Překvapená, jak moc se mi to líbilo, překvapená, jak moc čtivé to bylo. Jak stránky ubíhaly, jedna za druhou, jak moc se mi nakonec s hrdiny nechtělo loučit...
Ondřeje jsem milovala a tak nějak jsem ho i chápala. Byl mladý, horkokrevný, hrdý. Byl statečný. Byl čestný. A byl člověkem, který dokázal překvapit - a to nejen mě.
Tahle kniha je přesně tak skvělá, jak vždycky říkával můj táta. Je úžasná, je neopakovatelná a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla. A pokud v sobě někdy najdu odvahu znovu pokořit těch téměř tisíc stran, jo, rozhodně se budu těšit na opětovné shledání ;)
Výborný příběh. Sienkiewicze mám moc ráda a tahle kniha je opravdu extraliga. Hlavní hrdina, pan Ondřej Kmicic je opravdu sympatický. Má spoustu chyb a když se je snaží napravit, tak jen zapříčiní další katastrofu. Jak lidské a osvěžující, po těch "dokonalých hrdinech" historických románů. Dále přidejme napínavý děj- Švédové v Polsku, obléhaní Czenstochové, politické pletichy knížat Radziwillů... Nechybí ani humor, tradičně reprezentovaný panem Zaglobou. Zároveň doporučuji i toto vydání knihy. Spousta stran na tenkém papíře, ideální na cesty :-)
...moje nejoblíbenější.Autor přivedl scény z boje k dokonalosti a z některých pasáží běhá mráz po zádech (zastavení Švédů v průsmyku,útok Babinicze(Kmicice)přes řeku,převzetí Tatarského čambulu,atd.).Kdo četl,ví....
Potopa, druhý díl Sienkiewiczovy trilogie, popisuje hrdinské činy a proměnu oršanského korouhevníka Ondřeje Kmicice na pozadí švédského vpádu do země v roce 1655. Ondřej Kmicic je mladý, vášnivý, vznětlivý, lehkovážný ale odvážný voják a čestný šlechtic. Po dlouhé době trávené mimo domov, kdy se protloukal se svou korouhví jak se dalo, se vrací zpět, aby přezimoval se svými vojáky a přihlásil se o dědictví, jehož součástí je i Alexandra Billewiczówna (Olenka) a do níž se bezmezně zamiluje. Za dramatických okolností opouští svůj dosavadní život výtržníka a snaží se získat zásluhy v očích Olenky v boji proti Švédským vojskům i zrádcům z řad polské šlechty představované zejména vilenským vojevodou knížetem Januszem Radziwillem a jeho příbuzným Bohuslavem. Na své cestě se Ondřej setkává, rozchází a opět setkává s pány Wolodyjowským, Skrzetuskými, Zaglobou.
Přestože je román Potopa čtivý a krásný, nedostavila se u mne extáze z předchozích Sienkiewiczových knih Quo vadis a Ohněm a mečem. Prostě, je to jako s láskou - první si člověk pamatuje celý život. Očekával jsem podobně silné pocity a vzrušení, avšak Potopa je nevyplavila. I když je Ondřej Kmicic zajímavá postava, chybělo mi tam více Zagloby a Wolodyjowského, líčení válečných útrap není tak barvité, Kmicicova dobrodružství tak poutavá...
"Našly se peníze, nadšení, odvaha; i nejzoufalejší duše došly k přesvědčení, že není takového postavení, takového úpadku, takové slabosti, z níž by se nebylo možno zachránit, a že tam, kde se rodí děti, nemůže umřít naděje."
Mám rád celou Sienkiewiczovu trilogii, ale souhlasím s dalšími komentátory, že Potopa je asi fakt nejlepší. Mým hrdinou v těchto příbězích ale odjakživa byl především pan Zagloba - ti jeho kamarádi válečníci jsou taky fajn, ale jemu to prostě pálí. Historka o tom, jak Rochovi Kowalskému nakukal, že je jeho strýc a pak mu utek i s jeho pláštěm, šavlí a na jeho koni, aby se vzápětí vrátil a osvobodil i ostatní vězně, to prostě nemá chybu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Potopa je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 265x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 140x |
| Chystám se číst | 59x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 3x |
Polsko sedmnáctého století to rozhodně nemělo snadné. Sotva se vzpamatovalo z povstání Chmelnického na Ukrajině a už je sužováno vpádem švédského vojska. Příběh začíná na Litvě, ale v jeho průběhu navštívíme i Slezsko. A samozřejmě se setkáme se spoustou známých postav z prvního dílu Trilogie. Ale hlavní postavou je fanfarónský, z počátku nesympatický, Andrzej Kmicic, který se ale v průběhu románu dynamicky mění v polského hrdinu, jenž dělá vše proto, aby vykoupil svou vinu zrádce vlasti. A samozřejmě získal srdce své vyvolené, protože celá Trilogie není jen o válčení, ale i o lásce a milování. Podobně jako u první části vychutnávám si druhou část Sienkiewiczovy historické trilogie v originále v podobě audioknihy tentokrát v podání skvělého Wojciecha Żołądkowicze.