Poppy Day
Amanda Prowse
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305045/bmid_poppy-day-GTC-305045.jpg
3
64
26
Není větší lásky série
1. díl >
Co byste obětovala, aby se váš miláček vrátil domů? Od té doby, co si kadeřnice Poppy Day vzala svého miláčka Marta, byli spolu šťastní. Nyní je Mart na misi v Afghánistánu a Poppy počítá každý den, až se vrátí domů.Avšak jednoho dne zaklepou na její dveře neznámí lidé a její svět se zhroutí. Mart byl vzat jako rukojmí a pro armádu je příliš nebezpečné, aby se ho pokusili zachránit.Poppy je odhodlána přivést ho domů sama. Ale brzy bude stát před nejtěžší otázkou svého života: není cena za záchranu muže, kterého miluje, příliš vysoká? Silný příběh o ztrátě a odvaze od autorky, která z vlastní zkušenosti moc dobře ví, o čem píše.... celý text
Přidat komentář
No strašně se mi to tahlo,chvilemi mě to až nebavilo,,ale myšlenka samotneho přiběhu takove velke lasky byla užasna...
Nebaví mne to ... tak jsem ani nedočetla. Nutila jsem se až skoro do půlky knihy. Nebavilo mne to až tak, že mne ani nezajímá, jak to skončilo.
Asi nejhorší moment byl, když v takovém vážném rozhovoru se najednou objeví ve větě jméno komika Luďka Soboty ... to jako vážně ? Asi ta kniha nebavila ani překladatele Jana Stibora ... kniha je vlastně až trapná ... Jednu hvězdičku dávám jen proto, že se "možná" v originále dá číst.
(SPOILER)
Byla to docela milá knížka, ale něco tomu chybělo. Hodně mi vadily časté nelogičnosti a předvídatelnost. Líbila se mi myšlenka, že ženská nesedí na zadku a nečeká, ale vezme aktivitu do svých rukou a jde svého manžela zachránit. I když to bylo naprosto nereálné, ale s tím se člověk musí smířit. Trochu zvláštní mi ovšem přišlo, jak se na konci knihy choval Martin. Celou knihu se vlastně seznamujeme s Martinem i Poppy, takže si nemyslím, že by opravdu reagoval takhle. Jasně, chápu PTSD, ale prostě jeho reakce byly v rozporu s jeho charakterem.
A hlavně mě vytočilo, že mu tak vadilo, jakým způsobem ho Poppy vysvobodila. Prostě ranila jeho ego. Přitom prakticky neměla na vybranou.
Knihu už si nejspíš nepřečtu, ale nakonec se mi to docela líbilo. Rozhodně se hodí k nějakému deštivému odpoledni.
???????? Napínavý příběh s dobrým koncem. Že začátku jsem se nemohla začíst ale potom to stálo za to. ????
mě se kniha velmi líbila, byla hodně o emocích.... a emoce nejdou vyjádřit jen pár slovy
Hodně užvaněná kniha. Kdyby se šlo do jádra věci, stačila by polovina stránek. Nejméně. Nebavilo.
Příběh se mi líbil... Jen mě nějak nebavilo,jak je kniha napsaná (přeložená) .
Taková průměrná kniha, nějak mě nenadchla, ale nemůžu říct, že by byla vyloženě hrozná. Spíše takové odpočinkové čtení, když chce člověk nějak zabít čas.
Pro mě byla knížka velkým překvapením. Měla spád a napětí až do úplného konce. Velice dobře se četla. Měla v sobě dobrodružství, odvahu s trochou naivity a taky velkou lásku. Příběh o zajetí mladého muže v Afghánistánu a jeho záchraně má v sobě něco víc než by se na první pohled zdálo.
Nemůžu říct, že mě kniha vůbec nebavila, ale taktéž nemůžu říct, že bych z ní byla nějak extra nadšená. Tomu odpovídá i fakt, že jsem ji četla déle než měsíc, i když pro mě osobně 312 stran nebývá na víc jak týden. Nejvíce mě bavily poslední dvě kapitoly, což zrovna není moc. Nicméně mě to strašně mrzí, protože téma knihy znělo velmi nadějně, ale víc jak 3 hvězdy dát prostě nemůžu.
Poppy day, zajimavy pribeh s necekanymj zvraty. Knihu pravdepodobne nepochopi ti, kteri se celodenne o nikoho nestarali, obetovali svuj zivot jim. Poppy day je velice laskava a hodna slecna, ktera se stara o svou nemocnou babicku v penzionu, pracuje v kadernictvi a ma za manzela vojaka. Kdyz ho unesou, uvedomi si, ze krome nej a babicky uz vlastne nikoho nema. Proto zburcuje armadu, novinare a jede si pro manzela do afghanistanu. Myslim si, ze si plne neuvedomovala rizika sve cesty, ale proste jen jela za svym manzelem, aby ho zachranila. To jake nasledky to na obou zanecha je vec druha. Pro me absolutne jiny pohled na vojaky v USA.
Zajímavý a hezky napsaný příběh, který se možná jeví trochu nereálně, ale od toho je to přece příběh. Bylo to celkem silné, emotivní a k zamyšlení. Poppy byla opravdu naivní, ale i přes to, jí nechyběla odvaha jít a udělat něco, čeho nebyla schopná celá armáda. Myslím, že to stojí za přečtení. Nechybí tam ani špetka humoru.
Poppy Day... Od cca 200 stránky vám příběh začne připadat jako hodně přitažený za vlasy, naprosto nereálný. Nicméně se vsadím, že stejně jako já, knihu dočtete až do konce. Přes všechny výhrady, které bych ke knížce ještě měla (např. některé pasáže z minulosti byly prostě zbytečné), musím zcela upřímně říct, že jsem ráda, že jsem Poppy Day přečetla. Nejde totiž ani tak o umělecký počin, ale spíše o snahu donutit čtenáře se zamyslet nad hrdinstvím a odvahou. Vojáci, kteří jdou do boje jsou odvážní hrdinové. Ale jejich matky, manželky či přítelkyně... ty musejí prokázat odvahu taktéž.
Příběh byl pěkně zpracovaný a o tom, jestli by mohl být reálný či nemohl, jsem nepřemýšlela. Spíš mě zajímalo, jak Poppy Day zvládala nelehkou situaci svého života. To, že se zachovala tak, jak se zachovala, bylo v její situaci nevyhnutelné, pokud chtěla zachránit život svého manžela. To co udělala byla obrovská oběť lásky. Šla do toho přesto, že nemohla důvěřovat splnění slibu který dostala.
Poppy Day byla za poslední dobu nejvíce zaměřená kniha na sociální otázky, kterou jsem četla. Děj, jistě velice emotivní a plný naprosto nereálných situací, je doslova z každé strany ovlivňován prostředím, historií, původem hrdinky, sama jej také akcentuje ve svých úvahách i řečech. Čtení na dvě deštivá odpoledne, které ale hlubší stopu nezanechá...
Příběh je v celku nereálný, ale to mi vůbec nevadilo. Důležité je, co chce knížka říct a to, aby se člověk zamyslel nad tím, co má a vážil si toho. Poppy jsem si oblíbila a celou dobu jí držela palce.
Poppy DayKniha Poppy Day je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 73x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 92x |
| Chystám se číst | 53x |
| Chci si koupit | 10x |
A mě to bavilo, sakra. I když tuším, že když by někdo opravdu zkoušel to, co ona, posunulo by to knihu rychle do žánru "krev a střeva". Občas to prostě chce pohádku.
Akorát jsem si pod vlivem překladu dlouho byla na cca 300% jistá, že autorka je nějaká paní Prouzová z českých Kotěhůlek a píše pod pseudonymem. Pozor, spoiler: A vono ne. :-)