Pokoj č. 13 Hororové povídky
Jiří Hanák , * antologie
Anglie je nejen kolébkou Shakespeara, fotbalu a slaného pudinku, ale také specifického literárního žánru, krátkých povídek zvaných „short stories", často okořeněných hororovými prvky. Možná tomu částečně napomáhá i anglické drsně ponuré podnebí… V knize se setkáte s reprezentačním výběrem jedenácti povídek pěti britských spisovatelů a pěti autorek té éry. Mezi nimi je i tvůrce legendárního Draculy Bram Stoker anebo, tentokrát samozřejmě v jiné poloze, autor Tří mužů ve člunu Jerome Klapka Jerome. Za milý bonus lze považovat absolutně nejkratší hororovou povídku na světě citovanou hned v úvodu díla.... celý text
Přidat komentář
Pár povídek jsem už znal z jiných antologií. Jak už to u takovýchto počinů bývá, úroveň jednotlivých povídek dost kolísá. U některých sice čtenáře lehce zamrazí, ale většina nemá s hororem nic společného. V souhrnu tedy žádná sláva.
Jedna povídka mě nebavila, ale ostatní ano. Kniha se rychle četla, povídky nebyly zbytečně moc dlouhé.
Průměrná sbírka hororových povídek. Vyloženě nezklame, ani nijak neoslní. Z povídek nejlepší asi Soudcův dům.
Tohle opravdu nemusíte číst. Idiotská obálka a, s výjimkou tak dvou příběhů, zbytečný obsah.
Už je u podobných antologií takovou obecnou zvyklostí napsat, že kvalita povídek je značně nevyrovnaná, a platí to i pro Pokoj č. 13. Problém je, že soubor neobsahuje ani jednu skutečně výbornou povídku, takže se dočkáme jen několika průměrných a několika vyloženě podprůměrných, čímž tak k podprůměru sklouzává i celá sbírka.
Za mě jeden ze slabších výběrů. Doporučuji spíše Tichou hrůzu nebo Lupiče mrtvol.
Povídkové knihy je většinou těžké hodnotit, protože každá povídka má jinou kvalitu. U této knihy je třeba si uvědomit, že jde o povídky od autorů, kteří působili především na přelomu 19 a 20 století, kdy byl práh děsu úplné někde jinde, než je dnes. Sborník Pokoj č.13 obsahuje několik povídek, při jejichž čtení jsem si neukousal všechny články prstů na rukou, ale na konci většiny z nich jsem si tak úlevně oddychl a kroutil hlavou. Nejméně tři povídky se na mě podepsali, že si na ně vzpomenu při určitých příležitostech a jejich obsah ve mě tak stále leží a slabě mě děsí. Což se mi líbí, když se mnou příběh takhle pracuje po delší dobu. Nejde o žádné průlomové dílo, ale svůj účel poměrně dobře plní.
jediné co je samozřejmost u viktoriánských povídek je ta atmosféra....tu si představím už jen při škatulce těchto hororů :)
S viktoriánským hororem mám ten problém, že a) nejsem dostatečně žánrem nedotčená, aby na mě fungovala faktická prohlášení typu "můj kamarád jednou v noci viděl ducha bez voka" (i když jsem ochotna věřit, že u maloměstského krbu v 19.století by se moje praprabábi nejednou zajíkla děsem) b) povídky mrhají pracně vybudovaným napětím, viz Riddelová, která umně dovede své dílko do místa, jež čtenář považuje za pouhou náznakovou předehru před katarzí, a ejhle: on se z něj vyklube vrchol následovaný stručným závěrem, a konečně c) kvalita jednotlivých povídek v souboru je značně kolísavá, a pokud je tohle reprezentativní výbor viktoriánského hororu, tak to potěš koště (Mary E. Wilkinsonová má styl jako třináctileté nevypsané děvče).
Štítky knihy
hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Dveře dokořán
- Fialové auto / Fialový automobil 1910
- Hrůza v Hurly Burly
- Partner k tanci
- Pokoj číslo 13 / Třináctka / Číslo 13 1931
Kniha Pokoj č. 13 Hororové povídky je v
| Přečtených | 75x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 4x |
Mám ráda tajemno a k podzimu, to tak nějak patří, přesto jsem z povídek měla smíšené pocity.
Když už to vypadalo, že by povídka mohla gradovat,najednou bum a konec,sakra...
Příběhy jsou krátké a je v nich jen malá špetka děsivých momentů, přesto tento soubor povídek hodnotím spíše kladně.