Podivuhodný příběh Henryho Sugara a jiné povídky
Roald Dahl
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2594/podivuhodny-pribeh-henryho-sugara-a-2594.jpg
4
82
12
V sedmi povídkách této sbírky se seznámíme s dalšími typicky dahlovskými hrdiny, kteří prožívají své velmi neuvěřitelné příběhy, ať už je to boháč, který se naučil vidět i bez očí, chlapec, který umí rozmlouvat se zvířaty, mazaný stopař a řidič, který mu zastavil, nebo oráč, který šťastnou náhodou našel poklad nesmírné hodnoty, a nechal se o něj připravit. Nejen začínající autory zajisté zaujme Dahlovo vyprávění o nesnázích s pedagogy a o tom, jak se i přesto nakonec stal spisovatelem.... celý text
Literatura světová , Povídky
Vydáno: 2008 , Volvox Globator
Originální název:
The Wonderful Story of Henry Sugar and Six More , 1977
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Znám Dahlovy knihy pro děti a tohle byla první kniha "pro dospělé". Musím říct, že to bylo příjemné čtení a určitě se k některým povídkám budu vracet (jen povídku o labuti už číst nechci ... ne že by nebyla dobrá, ale jednou to stačilo). A na závěr Šťastná náhoda - kde zjistíte, že se v dospělosti můžete živit i tím, o čem vám všichni učitelé v dětství tvrdili, že k tomu nemáte vlohy. Jen je potřeba potkat ty správné lidi ve správný čas.
Na to, že jsem knihu četla hlavně kvůli výzvě moc příjemné překvapení. Myslím, že si od Roalda Dahla v budoucnu ještě něco přečtu. Nejvíc mě zaujaly povídky Poklad z Mildenhall, Podivuhodný příběh H.S. a Šťastná náhoda. Ale za přečtení stály rozhodně všechny.
Vznešené to bylo... Představil své jemné, odvážné a křehké hrdiny a potom odkryl sebe...tím dostaly povídky další přitažlivý nátěr.
"...zábavné není nic, pokud toho můžete mít, kolik se vám zachce."
Škoda první a poslední povídky, to mezi tím byly skvosty, které mě nesmírně bavily.
Krásné povídky s úžasnými postavami a často velice překvapivým koncem. Klasický Dahl v plné síle.
Od Dahla jsem toho přečetla už hodně, ale stejně mě dokáže vždy zaujmout - nádherná knížka!
Velmi milá kniha.. Povídky jsou opravdu čtivé, nejvíce na mě zapůsobila povídka Chlapec, který umí rozmlouvat se zvířaty, ale i všechny ostatní jsem přečetla jedním dechem.
Štítky knihy
povídky humoristické povídky anglický humor
Část díla
- Chlapec, který hovořil se zvířaty 1977
- Hračka 1942
- Labuť 1977
- Podivuhodný příběh Henryho Sugara / Úžasný príbeh Henryho Sugara 1977
- Poklad z Mildenhall / Mildenhallský poklad 1946
Autorovy další knížky
| 2005 |  Obr Dobr |
| 2005 | Příběhy nečekaných konců |
| 1986 | Jedenadvacet polibků |
| 2017 | Čarodějnice |
| 2002 | Můj strýček Oswald |
Kniha Podivuhodný příběh Henryho Sugara a jiné povídky je v
| Přečtených | 127x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
„Když si toho někteří lidé vytrpí příliš, když dostoupí hranice svých možností, sesypou se a vzdají. Existuje ale i jiný druh lidí, a není jich mnoho, kteří jsou z nějakého důvodu neporazitelní. Potkáte je ve válce, ale i v míru. Mají neporazitelného ducha a nic, ani mučení ani hrozba smrti, je nedonutí se vzdát...
Četl jsem na doporučení přítele a byl jsem velmi příjemně překvapen. Bylo to moje vůbec první seznámení s Dahlovou tvorbou pro dospělé a já koukal, jak dobře píše i v tomto žánru, jak vtahující a chytlavé to je. Přestože styl byl ve velké většině případů na pohled strohý a věcný, nebyl pro mě problém vcítit se do života postav a prožívat i promýšlet jejich situace s nimi. A bylo co prožívat i co promýšlet: situace reálné i na hranici reality (nebo bych měl raději napsat: na hranici mého chápání reality? :-). Obojí mě bavilo.
Ze sedmičky povídek ke mně ale jedna promlouvala mimořádně výrazně a doslova mě chytla za srdce. Labuť. Příběh vyvolával pocity beznaděje plynoucí ze setkání s nesporným faktem, tedy že lidé křehcí a empatičtí jsou vystaveni brutalitě svého drsného okolí a že nemají žádné prostředky k obraně. Chlapec Peter dvojici svých trýznitelů jasně převyšoval, nejen morálně, ale i chytrostí, odvahou a vlastně i chladnokrevností (dlouho zvládal všechno tak statečně!) Jediné, v čem jim nemohl konkurovat byla fyzická síla a bezohlednost. A jen tím je odsouzen k týrání a ponižování? To je přece tak nespravedlivé, když někdo trpí za to, že z prostřednosti svého okolí vystupuje svojí mírumilovností a něhou! Proč mají být lidé za tohle trestáni, v mnoha různých variantách pořád dokola?!
Snad jako kompenzaci za pocity rozrušení, které mi sledování Peterova šikanování přinášelo, jsem nakonec dostal pořádnou porci naděje, když se v závěru povídky objevil motiv nadpřirozeného zásahu! Nedokázal jsem tu situaci nečíst nábožensky. To je možná i proti autorskému záměru, já vím, ale já si prostě nedokážu pomoct a nedokážu nevnímat Petera jako představitele toho, čemu se říká Christ figure. Je to přehnané? Ale vždyť Peter musí dojít až na samou hranici svého ponížení, do pozice, ze které už nemá kam uhnout (fyzicky i symbolicky) a právě v ten moment je jeho situace proměněna a on je obdarován něčím tak nečekaně úžasným. Jako by se nám tím chtělo říct, že si musíme sáhnout až na dno a zažít pocity beznaděje a neztratit při tom svoji nevinnost, aby se pak naše žití mohlo proměnit v něco duchovně pozdviženého.
„... Malý Peter Watson patřil mezi ně. Jak se snažil něčeho zachytit, aby nespadl dolů, najednou si uvědomil, že vyhraje. Vzhlédl a viděl, jak na jezero svítí slunce s takovou krásou a jasem, že od hladiny nemohl odtrhnout oči. Světlo ho vábilo, kynulo mu a on se k němu spustil a roztáhl křídla.“