Píseň kostí
John Meaney
Donal Riordan série
1. díl
První kniha série Donal Riordan. Vítejte v Tristopoli. Vítejte v městě smrti... Ve spleti katakomb pod ulicemi Tristopole leží nespočet mrtvých. A generátory nekrofluxu z jejich kostí čerpají energii. Díky ní žije mnoho obyvatel města v luxusu a blahobytu. Jednou však za to budou muset zaplatit... Kosti mrtvých uchovávají vzpomínky a prožitky svých majitelů - zpívají. Proto existují lidé toužící po kostech geniálních umělců. A někteří z nich odmítají čekat, až tito umělci zemřou přirozenou smrtí... Donal Riordan je dobrý policista. Dost dobrý na to, aby mu svěřili ochranu operní divy, která má vystoupit v Tristopoli. Její ochrana je otázkou života a smrti, protože vše nasvědčuje tomu, že i ona je na seznamu netrpělivých milovníků umění. Uspěje Donal ve městě plném přízraků, oživlých chrličů a zombií, ve městě, kde píseň kostí je nejzákeřnější drogou, ve městě, které udržuje při životě sama smrt? Nový román Johna Meaneyho je mimořádným spojením mysteriózního thrilleru a temného hororu. V Meaneyho vesmíru jsou naše nejtemnější sny chladnou realitou a smrt je teprve začátkem. Slyšíte píseň kostí...?... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2011 , Fantom Print
Originální název:
Bone Song , 2007
více info...
Přidat komentář
Příběh je zajímavý, ale není to vůbec promyšlené. CHtělo by to zpracovat trochu víc do hloubky, zapřemýšlet nad chováním osob, apod.
Vždy když čtu tento typ městské fantasy, srovnávám ji s Greenovou Noční stranou. Byť Noční strana není na žádném mém žebříčku top sérií, vychází z toho srovnání obvykle lépe. Výjimkou nebyl ani tento případ.
Autor má dobré nápady, ale nelíbí se mi jeho celkový styl. Nejvíc mě bavilo, jak se všichni podezřívali navzájem z toho, že donášejí. Pomalý rozjezd, vleklo se to a až ke konci události nabraly na tempu. Samotné postavy mě neoslovily a Donal Riordan nebude v záplavě fantasy detektivů patřit k těm, které si zapamatuji. Další díl se číst nechystám. Knize jsem nemohla přijít na chuť, i když zároveň nevím, co přesně mi na ní nesedělo a neměla jsem přímo potřebu ji odložit nedočtenou.
kniha je romanticka s nadychom fantasty. aj ked musim povedat ze sa skoncila dost tragicky. fantazijne chapanie alebo presnejsie dobra fantazia autorovi absolutne nechyba. tuto knihu odporucam kazdemu kto ma chut nielen na drsne fantasty kde sa kazdy ci uz ohana mecom aleo kuzlami ale da sa tam citit aj kusok emocii a teda romantiky.
Pěkná kniha. Už v půlce mi bylo jasné, že půjde o část větší série - to jak se začaly hromadit různé zajímavé a nevysvětlené detaily. Občas jsem se trochu ztrácela v rozhovorech (kdo co říká), ale to bylo spíš touhou rychle číst dál. Už se těším na pokračování, tohle skončilo vážně zajímavě ;)
Anotace mě docela zaujala, a musím říct, že jsem zklamaná nebyla. Thrillery mám ráda a tenhle se navíc odehrává v docela zajímavém fantastickém světě - fialové nebe, přízraky, smrtivlci...ano, ráda bych se o tomhle světě dozvěděla víc, ale většinou ne v tomhle příběhu. Ano, v některých případech by mohl detailnější popis být, ale fakt že není, příběhu neškodí. Je tak jak je poměrně vyvážený a nějaké pitvání se v detailech by ho jen brzdilo, v podstatě jediné vysvětlení, které mi opravdu chybí se týká Laury a Vixen.
Trochu problém jsem měla ze začátku s hlavní postavou, poručík Riordan je tak vzorný až mi lezl na nervy, ale naštěstí začne mít jiné starosti. Celkově by se možná dalo najít i pár mušek v příběhu, ale jen pár a ne moc důležitých.
Nechal jsem se zlákat anotací knihy, ale dopadlo to špatně jako s poutavou ukázkou k špatnému filmu. Lákadlo pěkně pěje, ale celek je ve skutečnosti špatný. Ze začátku to šlo do první akce s divadlem, ale pak to usnulo a děj se táhl divně nemastně až do konce.
Anotace této knihy mě překvapila a líbila se mi. Nápad energie vytvářené lidskými kostmi je opravdu zajímavý a zdá se být super. Jenže jsem od knihy čekala asi něco jiného, protože mě moc nenadchla. Kvůli nápadu je kniha senzační, bohužel (narozdíl od Bobokinga :)) mi tam chyběly bližší popisy. Takhle to nechalo čtenáře tápat v nevědomosti.. Neříkám, že je na tom něco špatného, ale tady mi to vážně chybělo. Ikdyž příběh to nejspíš dobře vyvážil. :) Aspoň nechyběl nečekaný závěr. ;) Jinak je kniha skvělá, bohužel jsem asi měla špatnou náladu na čtení. :)
Ostravské nakl. Fantom Print náš knižní trh s fantastikou v posledních letech zásobuje atraktivními titulu z žánru všeobecně nazývaného urban fantasy. Kniha „Píseň kostí“ svým námětem do tohoto edičního spektra náleží, ale je oproti titulům autorů jako např. Thurmanové či Briggsové přece jen jiná. Možná bych řekl, až téměř klasicky nedefinovatelná. Z počátku se příběh může jevit jako z našeho světa, ale pak začnete kapku po kapce tento pohled měnit. Svět megapolisu Tristopole vypadá jako každé jiné velkoměsto, má své policejní jednotky a detektivy, jezdí se v autech, má lepší a horší čtvrtě atd, to vše se jeví normálně. Ale pak najednou zjišťujete, že výtahy obývají přízraky (a ne jen je), že celý energetický systém města zajišťují nekrofluxové generátory poháněné lidskými kostmi, že smrtí vaše role v tomto světě nekončí, že jsou lidé, kteří vraždí umělce, aby z jejich ostatků poslouchali píseň kostí, že speciální vyšetřovací policejní komando vede zombie atd. Jak na přebalu píše nakladatelství, kniha je spojením mysteriózního thrilleru a temného horroru. Já bych šel ještě dál, a řekl bych, že kniha je esencí moderní temné fantasy, dokonce jak někdo na internetu uvádí, přímo gothic fantasy.
Hlavním hrdinou je tristopolní policejní poručík Donal Riordan, který dostane z úkol hlídat velkou operní hvězdu. Jsou tu totiž jisté indicie, že blíže nespecifikován skupina zvaná Černý kruh, složená z mocných a bohatých tohoto světa, chce získat její kosti dříve, než je její osud. Proti magické moci Černého kruhu ale má malé šance na úspěch. To snad má možnost dokázat speciální policejní jednotka velitelky Laury Steelové. Jednotky, která se nezastaví před ničím, a nespoléhá se na pouze na schopnosti obyčejných smrtelníků.
„Píseň kost“ je skutečně něco jako temný thriller, kde o mrtvoly není nouze („… a sebou mrtvola trhla, otočila se, sedla si a sklouzla z oltáře. Pod bosýma nohama drtila těla mrtvých dětí. Měkké mrtvolky si stěžovat nebudou.“), kde sex může překvapovat („… a na levém ňadru ji visel odchlíplý kus kůže, trojúhelník dokonalé pokožky, kterou líbal a laskal jazykem i prsty, a odhaloval dutinu v hrudi a lesklou, černou, mokrou masu, která pumpovala…“), kde lidé mají jiné choutky (… se bude moci pustit do řezání a čistění, bude moci jednu po druhé vyleštit drahé kosti…“), kde smích nezazní a slunce snad nikdy nesvítí.
Příběh je skutečně příkladem moderního pojetí čisté fantasie, kde není důležité vědět, proč a jak Tristopole funguje, kde jen prostě musíte nasávat atmosféru temnoty a nechat se provázet autorovou temnou fikcí jiného světa. Právě ta temná, až hororová atmosféra je tím hlavním prvkem, co odlišuje tuto knihu od jiných. Přitom to je založeno na klasickém detektivním thrilleru, plném vyšetřování, pronásledování, konspirací atd.
„Píseň kostí“ (orig. Bone Song, 2006) anglického autora Johny Meaneyho je návštěvou temné strany lidské fantasie.Musíte jen sednou … a pokusit se slyšet zpívat kosti.
V překladu Kateřiny Niklové vydalo nakl. Fantom Print 2011.
Píseň kostíKniha Píseň kostí je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 51x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 49x |
| Chystám se číst | 12x |
Tento román má atraktivní prostředí, které zpočátku skutečně působí zajímavě a neotřele - leč jen na první a velmi povrchní pohled. Jakmile se podíváte na příběh z města "Tristopolis", tak pod efektně střiženým kabátem z černé kůže obité střibrnými cvočky a vyzdobené runami ve tvaru blesků (dobrá, u těch run teď trochu fabuluju) na vás vyhlédne vychrtlá kostřička prostinkého, tisíckrát už variovaného a zcela sterilního scénáře z noirových detektivek, vyšperkovaného pouze rekvizitami ve stylu rodiny Adamsovy. Donal Riordan jako postava šustí papírem. Nemá psychologii, nejsou jasné jeho motivace, nevíme o něm nic. Jen že je "správnej polda". Což je věru málo. Stejně vypadají všechny ostatní postavy. Apropos - pokračovaní ("Black blood") je relativně stejně efektní - a stejně zoufale povrchní čtivo. Na jedno přečtení (asi) pobaví (dost nenáročného čtenáře).