Osada
Kir Bulyčov (p)
Pavlyš série
Uprostřed lesa se ukrývá malý shluk chýší. Žijí v nich lidé – či lépe řečeno přežívají, neboť okolní svět živých stromů a nočních netvorů je zlé a nepřátelské místo, kde je člověk nevítaným hostem. Záhuba zde číhá v tisíci různých podob a každičký krok může přinést smrt nebo šílenství... Obyvatelé osady den co den svádějí boj o přežití i o zachování své lidské důstojnosti. Sní o tom, že se jim podaří proniknout na vzdálený sever, kde se možná nachází naděje na záchranu. Cesta k ní je dlouhá a nesnadná. Vede divočinou plnou dravých bestií a zasněženými velehorami s jediným schůdným průsmykem. Přesto se lidé na začátku každého léta, jež je v tomto světě vzácností, vydávají na cestu. Až dosud končily všechny výpravy nezdarem, avšak nyní na strastiplnou pouť poprvé vyráží nové pokolení, mladí lidé, kteří vyrostli v osadě a doby před jejím založením znají pouze z vyprávění...... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2015 , Triton
Originální název:
Posjolok , 1988
více info...
Přidat komentář
Kniha v podobe, v akej som ju cital teraz, sa rodila dlho. Za komancov k nam zo dva tri krat prisla rozkuskovana casopisecky, pripadne v dvoch zvazkoch od Saturnu a podobne neucelene, zcenzurovane, skratka nedostojne. Az v 2015 konecne komplet. Aspon dufam. Ona aj tak nejak poviedkovo vznikala a tovarysc Pavlys sa tiez nejak vyskytol, az ked sa to Bulycovovi rozlezalo lepsie v hlave :)
Co musim napisat je, ze som snad od cias priamociarych jednoduchych verneoviek nieco taketo mile necital. Fakt to pripomina dobrodruzstva pre mladez. Nieco ako komiksy z ABC o stroskotani na cudzich planetach, robinzonady, lety balonom, napinave cesty nepriatelskou prirodou cudzej planety. Je to fantastika zo zlatych cias, neexperimentalna, nezlozita, proste putava. Osada je taky chameleon. Ako pisem, ak mate nacitane, raz to bude Robinson, chvilu Lost, potom 5 tyzdnov v balone, potom Aldisov Sklenik, potom Moskva-Kasiopeia, ku koncu Weirov Martan a nahanacka a bludenie o prezitie. Obcas Bulycov kladie otazky o clovecenstve, tak ako sa na plnokrvnu staru sci fi patri, ale nezatazuje citatela filozofovanim. Je to naozaj velmi prijemne dobrodruzne citanie. A teda ak citat nieco co k nam prislo z vychodu, tak potom Bulycovovu fantastiku. Navyse cez Alenku pristupnu aj detom, cez Guslar humornu.
Naozaj Bulycov bol spisovatel fantasta co k tomuto zanru pritahoval novych a novych citatelov. Osada je taky jeho vaznejsi kusok ale stoji za to. A tych zvierat a rastlin co si tu Kir navymyslal, z toho by ste zlozili malu encyklopediu fauny a flory, kadejake blche mrazive a kraby slintave, kozy obrovske... opancierovane.
Docela se mi bude po Osadě stýskat...
Líbilo se mi, že vlastně do poslední chvíle jsem si nebyla vůbec jistá jak to skončí... podaří se jim kontaktovat Zemi?/spojí se s výzkumníky?/přežijou to všichni nebo někdo zemře?/atd.... Napětí, které si knížka udržovala bylo skvělé. Škoda, že nevíme nic o jejich "vysněném" návratu na Zemi, ale možná je to tak lepší...
Za mě skvělý námět, skvělá myšlenka a skvěle zpracované. Sice to nebyla knížka, kterou bych zhltala za den-za dva, ale jsem za to naopak ráda, protože jsem si tak mohla plně vychutnat život v Osadě a na planetě, kde je pomalu vše jedovaté nebo se vás to snaží zabít.
P.S. Trochu mi to připomínalo sci-fi knížky od Johna Wyndhama.
(4,5 hvězdičky)
V maličké osadě utopené v blátě, zadušené pod stálým příkrovem oblaků, kde téměř pořád prší, žije, či spíš se snaží přežívat hrstka lidí, od nejmenších až po starší. Za ohradou všude kolem je málo zdrojů potravy a mnoho predátorů z živočišné i rostlinné říše...
Ti, kteří pamatují jiný život a jiný svět, se do něj touží vrátit zpátky. Ti, co přišli do Osady jako malí nebo se v ní už narodili, si z vyprávění pamětníků jen těžko představují starý domov... Příliš je nepřitahuje... protože jejich domov už je ve skutečnosti zde...
Mám pocit, že sci-fi, aspoň to, co jsem přečetla, se soustředí na dva směry. Jsou to úžasné technické výdobytky, občas zbytečně popisované do detailů - proč ztrácet čas a stránky s tím, co neexistuje? A potom je to setkání pozemšťanů s mimozemšťany všeho druhu.
V Osadě nám autor představuje méně obvyklou situaci - i když i takové knihy existují (přišel mi na mysl Nonstop). Ale kdo se chce dozvědět víc, musí si přečíst tuto knihu. Je docela stará, žádná moderna. A navíc je z pera ruského autora.
Podle mě ovšem patří do police, nadepsané Základní kameny sci-fi, stojící ve velké knihovně, kde jsou uloženy všechny literární počiny od začátku psané historie lidí.
Skvělá kniha, dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)
Můj komentářík je docela malý, protože jsou tu jiné moc dobré a hodné přečtení: od Pavlina50, Franc a Skala 317.
Kniha je to dobrá, napínavá. Místy se čte jedním dechem. Ale nic hlubšího ve mně nezanechala. Nevím, komu bych ji doporučil. Milovníkům survivalu? Na cizí planetě tu ztroskotá skupinka lidí, o záchranu se pokusí až ale jejich druhá generace, která už nic jiného než tu novou planetu nezná. Trochu mi uniká, proč by se ta druhá generace chtěla dostat pryč... Trochu neuměle je do příběhu naroubovaná další linie s vědeckou misí, která na planetě přistane.
Námět, který mělo smysl realizovat jako sci-fi. Rozhodně jedno z nejlepších sci-fi naspané za železnou oponou, které jsem doposud četl. Jediné mínus vidím v tom, že autor byl očividně humanitně vzdělán, a do technika měl asi daleko, takže budoucí technika v jeho podání zní dnes spíše usměvavě, ale o tom tento román naštěstí není.
Příjemný návrat do dětství. Příběh jsem prvně zaregistrovala v jednom dětském časopise z té doby. Na název si již bohužel nevzpomenu, ale dodnes mám před očima ty krásné černobílé ilustrace. Diky vydavatelství Čti mi, jsem si příběh mohla s odstupem mnoha let zopakovat v podobě audioknihy a mohu konstatovat, že se mi příběh líbil úplně stejně tak jako před lety. Zároveň musím konstatovat, že se v minulosti psala mnohem lepší vědeckofantastická literatura, nežli je tomu dnes. Dříve byl kladen důraz, na příběh, napětí a především tajemno a záhady. V dnešní době je většina příběhů především téměř bezduchou střílečkou. Důraz se klade na akčnost příběhu, ale myšlenka, napětí a tajemno se prakticky úplně vytratilo. Jedinou věc, kterou knize Osada musím vytknout, je samotný závěr. Musela jsem se přesvědčit, jestli se mi přehrávač jenom nevypnul. Konec byl dost useknutý a to je velká škoda. Audioknihu načetl pan Martin Čevora. Dialogy jsou naprosto perfektní. Určité rezervy vidím pouze ve vyprávění prostého děje.
Další klasické hardcore sci-fi s přesahem.
Je to jedno z těch nejznámějších děl z Ruského prostoru. Trvalo mi nějakou dobu se k němu vrátit a pořád je to dobré. :) Základní linka postavená na izolaci malé kolonie ztroskotanců na divoké planetě, kde se rodí nové pokolení, pro nějž je země jen zprostředkovanou nejasnou vzpomínkou a generační konflikt je umocněn natolik odlišnou zkušeností, že pro některé postavy je těžké představit si vstup do civilizace.
Nicméně je patrné, že knížka je staršího data. Knížky a příběhy, na které se autor odkazuje a pokládá je za obecně známé se v čase přesouvají do okrajových společenství. Důraz na papír, absence solární energie… To jsou věci, které dnes působí celkem pošetile. Nicméně ta nostalgie byla příjemná.
Knížka se skládá ze dvou knížek, které na sebe navazují. A na konci druhé by čtenář uvítal ještě jednu, kterou by se příběh nejen zakončil, ale mohl by plně rozvinout potenciál izolované osady a jejich důsledků na psychiku postav. :)
„Lidé bez dějin přestávají být lidmi…“
Moje první sci-fi……a sama jsem dost překvapená, že mě to prostě bavilo.
Vlastně ani nevím, jestli jsem se nevědomky ve svém věku pustila do literatury pro mládež, nicméně důležité je, že je to vlastně úplně jedno. Myslím si totiž, že je to kniha svým obsahem vcelku nadčasová a každá věková skupina si v ní může najít to, co ji zaujme. I přesto, že tato kniha poprvé vyšla už cca před čtyřiceti lety.
Je to napínavý příběh o skupince přeživších ze ztroskotané vesmírné lodi, která se ocitla na neznámé a ne zrovna moc přívětivé planetě. Při životě je drží hlavně naděje na záchranu, kterou vidí v opravě vysílačky ve ztroskotané lodi a v navázání spojení se Zemí.
Vedle tohoto dobrodružného děje mě ale dost bavila i ta „filozofická“ stránka této knihy, která mě neustále přiváděla k myšlenkám na téma, zda je možné zachovat si lidství v té podobě, v jaké ho známe, pokud se úplně ztratí kontakt se svou civilizací.
Jak dlouho může lidem trvat, než ztratí své vrozené civilizační návyky, lidskou důstojnost, nepodlehne barbarství a nepřizpůsobí se drsným podmínkám nového domova?
A lze tyto návyky vštípit i další nové generaci, která už život na Zemi zná jen z vyprávění?
Je vůbec možné zůstat člověkem jinde než na Zemi?
Ano… možná lze namítat, že takové téma vlastně není nijak originální…..třeba D. Defoe už dávno do podobné situace postavil svého Robinsona. Ale myslím, že Bulyčov to přece jenom dotáhl o něco dál.
Robinson byl i po ztroskotání pořád „pánem tvorstva“, byl na Zemi, i když bez kontaktu s civilizací, přece jenom v prostředí, ze kterého pochází. Ale co ti ztroskotanci z Osady? Kdo je „pánem tvorstva“ na této planetě?
Je zajímavé sledovat i generační rozdíly a jejich vnímání domova. Zatímco pro starší generaci s vazbami na Zemi je pobyt na nové planetě nechtěným dobrodružstvím a přetrvává touha vrátit se do svého pravého domova, mladá generace už považuje za domov právě tuto planetu. Za dobrodružství, i když v tomto případě chtěné, naopak považuje cestu do domova svých předků, po které paradoxně touží také, i když hlavní motivací je zřejmě jen zvědavost.
Strašně moc jsem hrdinům knihy držela palce, aby cestu domů přece jenom našli. Zda to vyšlo, prozrazovat nebudu, ale každopádně i když se jedná o žánr, který nepatří zrovna mezi ty, které pravidelně čtu, myslím, že je to jedna z knih, co mi tak brzy z hlavy nevypadne. Za přečtení určitě stojí.
Již několik zim uplynulo od okamžiku, kdy jsem se naposledy vydal k průsmyku v původním dvousvazkovém vydání této knihy. A pamatuji si, kterak silně na mě tehdy kniha zapůsobila.
Teď, po letech, na její síle ničeho neubylo, naopak, čtenářský zážitek je možná ještě silnější než při prvním seznámení se s ní. Při četbě jsem si vzpoměl na Šachovou novelu od mistra pera Stefana Zweiga. Hlavní hrdina tehdy podlehl rozdvojení osobnosti při hře v šachy se sebou samým. Něco podobného zažíváte při četbě této knihy. Jednou částí mozku nahlížíte na planetu očima trosečníků, druhou pak očima průzkumné výpravy. Před očima máte stále jeden svět, ale svět, který současně znáte a neznáte, svět kterému se umíte přispůsobit, svět který nechápete.
Je neuvěřitelné, kterak barvivě, drsně, a neúprosně vykreslil autor prostředí, ve kterém trosečníci musí žít. Prostředí, který Vám nic nedaruje, ale naopak téměř vše bere.
Řeklo by se, že nosnou myšlenkou první části je pouhá cesta, ale jde o to, co tato cesta představuje. Střet mizející civilizace s nastupujícím divošstvím. Zoufalé lpění jedněch na minulosti, pragmatismu a přizpůsobení jiných současnosti. Mimořádně čtivě je zde popsaná rezignace v konfrontaci s vírou, vírou, že vše se v dobré obrátí.
Způsob, jakým nechal autor plynout a splynout dvě dějové linie vedle sebe v druhé části byl a je prostě fenomenální. V jeden okamžik jdou téměř ruku v ruce a Vy si říkáte "Teď", aby mezi ně během doby potřebné k vyslovení onoho "Teď" vstoupila vzdálenost vesmírných pustin.
Naděje a doufání jedněch může být během chvilky zhaceno znechucením druhých, při každé stránce, větě, neřku-li slovu fandíte a věříte, že ta urputná touha dojít vytyčenému cíli bude naplněna.
Jak jsem již uvedl, jedná se o mimořádně silnou knihu, které v nevelkém rozsahu nabízí mnoho k zamyšlení, zamyšlení nad vůlí přežít, nepodlehnout, nepřestat věřit ani v okamžiku, kdy se vše zdá být ztraceno.
Osada nám ponúka ustálený pomerne jednoliaty dej v ktorom autor priam až fantasticky a nadpozemsky vykreslil živočíšnu i rastlinnú ríšu planéty. Niekto z užívateľov tu písal, že by sa aj film Avatar mohol schovať.
Áno, presne. Príroda, zvieratá, kvety, stromy sú tu vykreslené neobyčajne plasticky, farebne, podmanivo. Stromy a liany lovia, snežné blchy štípu naozaj až do zbláznenia, mustangovia tu nie sú kone, ale veľký hmyz. Niektoré stromy sú vysoké niekoľko kilometrov, pod nimi behajú draví šakali a kozy s obrnenými šupinatými panciermi. A do toho všetkého si treba dať pozor na stvorenia, ktoré pľujú lepidlo, aby mohli svoju korisť vysať ako pavúci... Vynikajúce, plastické a podivuhodné stvárnenie.
Páčilo sa mi prevedenie dialógov a vykreslenie charakteru postáv, ktoré ako kniha plynula dostávali stále nové úlohy. Vďaka tomu sa ich charakter rozvíjal a vždy to bolo pre prospech všetkých.
Práve to chcem napísať, že môžeme hneď na povrchu posúdiť, že "Osada je skvelé sci-fi, dobrý dej a klasika žánru". Tak sa to javí na prvý pohľad. No ak nazrieme pod jej pokličku, uvidíme možno aj toto:
V celom diele nie je záporná postava voči ktorej by sa bojovalo. Obyvatelia osady nebojujú medzi sebou, ani s nikým iným. Ich cieľom je prežiť. A aby prežili, spájajú svoje sily. Kdesi som čítal, že aby bol akýkoľvek príbeh dobrý, musí obsahovať dobrú aj zlú stranu. Teda aj záporáka, ktorého by sa všetci báli a bojovali by s ním. Ak si všimnete v bežných filmoch /aj animovaných/ hlavne z produkcie USA, to takto je. Záporák je síce možno aj zvieratko, no je "záporák". Prečo? Pretože tak má dej dynamiku a je o čom písať. Bežným nenáročným divákom sa to páči... No Osada je úplne niečo iné. Bez záporákov, bez bojov, len ucelená komunita ide za svojím cieľom.
Charaktery a povahy postáv sa postupne odhaľujú a vždy smerujú k zachovaniu celku. /teda NIE spoločnosť ako celok, ALE komunita ako celok- to je rozdiel/ Áno, pretože dnešná spoločnosť je orientovaná hlavne k zachovaniu jedinca. Je sústredená na individualitu a vlastnenie. Osada nám však ukazuje komunitu ľudí, ktorí držia spolu. Ich prvotným záujmom nie je diferenciácia voči ostatným a vlastníctvo, ale SLUŽBA pre celok. Služba pre komunitu.
Ak sa nad tým zamyslíte, tak v takejto komunitnej spoločnosti nie sú krádeže ani násilie. Každý vie, že na jeho prínose záleží prežitie nielen jeho, ale všetkých. Ak padne komunita, padne aj on. /čo sa o spoločnosti nedá povedať/.
V knihe síce bola zmienka o osobnom vlastníctve, ktoré sa tam skoro "nenosilo". No je to len malá ukážka. Ak je taký malý počet ľudí v komunite, akosi všetko patrí všetkým a celá energia spoločenstva smeruje k jedinému cieľu.
Bulyčov tu vytvoril koncept fungovania komunity a ukázal ako v nej možno žiť. Aj keď je jasné, že to nebol plánovaný a prvotný cieľ tejto knihy, no našiel som to tam a zaujalo ma to.
Na druhej strane som však knihu nečítal "jedným dychom". Atmosféra tu postráda pre mňa tak pútavú mystickú atmosféru ako ju poznáme napríklad z kníh pána Holdstocka, / aj keď nemožno týchto dvoch pánov porovnávať/ no zato sa pristihnete ako sú Vám všetci obyvatelia Osady sympatickí a držíte im palce. Dialógy nie sú umelo vnucované, naopak, pôsobia až priveľmi autenticky.
Kniha má dve časti. Prvá je pomerne napínavá, zoznamovacia a prebehne nečakane rýchlo. Dej druhej časti je v začiatku statický /podľa mňa až príliš textu sa venovalo Pavlyšovi na úkor účastníkom osady/ asi sa tu trochu prešľapuje na jednom mieste, aby sme však boli svedkami dobrodružného a gradujúceho záveru.
V diele sa objavuje niekoľko postáv, ktoré mi boli sympatické, no jedničku má u mňa Kazik. Do kelu, tu sa ukazuje, čo chýba dnešným malým chlapcom. Kazik je mimoriadne húževnatá až strhujúca postava! Dostáva síce miesto až ku koncu knihy, no o to je jej pôsobenie autentickejšie a ide obrovským príkladom. Kazik je skvelý!
Niekto sa v komentároch pozastavoval nad "useknutým" koncom, no ja neviem ako to mal pán Bulyčov lepšie napísať. Ak by som si mal vybrať, radšej by som zostal na planéte ako sa vrátiť na Zem.
Kniha je v brožovanom vydaní /škoda, mohla sa použiť tvrdá väzba- kniha by si to zaslúžila/. Na konci nájdeme detailný doslov s premietnutím celej tvorby pána Bulyčova, vďaka čomu sa dozviete množstvo vecí aj z jeho života.
Okrem toho sa dočítate, že Osada bola písaná na časti a časový rozdiel medzi prvou a druhou časťou knihy je asi šesť rokov. To možno vysvetľuje /podľa mňa/ statický stred knihy, ktorý by sa dal označiť ako plánovanie osadníkov ako ďalej.
Z knihy ide veľká odhodlanosť, ľudskosť, práca pre druhých, možnosť k rastu, obetovanie sa, sebazaprenie. Nie ja, ale my... To je smer, ktorý je v dnešnej dobe viac ako žiadaný...
Bavilo mě to, ale potřebovala bych ještě nějaké pokračování. Možná už ho autor nestihnul napsat, nebo...?
Mně to přišlo jako nastavovaná kaše a ani Pavlyš tady není tím Pavlyšem. Jako jo, jako by autor vzal Pavlyše ze Zákonu pro draka, kde řeší jiné prostředí a naše činy v něm, ale tady je ta myšlenka podle mne upozaděna a hledání se těch dvou skupin je na mne neúměrně dlouhé.
Zo začiatku som sa veľmi ťažko orientovala v tom čo sa deje v príbehu, ale netrvalo dlho a knihu som si doslova užívala. Kniha je trošku ťažkopádnejšia, nakoľko bola napísaná dávnejšie. Napriek tomu ma bavila a jediné čo ma mrzí je otvorený koniec. Myslím, že si ju ešte zopakujem niekedy...
Předchozí romány jsem četl ještě časopisecky jako Průsmyk a Druhá cesta k Průsmyku. Romány vyšly na pokračování v Sedmičce pionýrů. Když vyšly knižně pod nesmyslnými názvy Slyšel jsem Zemi(Pereval) a Země je příliš daleko(Za perevalom) v adici Saturn(14 a 13 Kčs) tak mi unikly. Šťastnou náhodou jsme na ně narazil před deseti lety v antikvariátu(5,- kč/kus). O Osadě se dozvídám opět šťastnou náhodou a pokusím se ji získat třeba jen na zapůjčení. Opravdu mě zajímá kam autor děj zasadil.
P.S. Ono to s těmi překlady je opravdu složité když překladatel nejdřív přeložil hlavní hrdinku románů do časopisu jako Alisu ( Ohníček) a do knížky jako Alenku.
Jedna z knih, které stojí za několikeré přečtení. Líbí se mi, jak je tam popsán život v osadě, boj o přežití, stařešinové, kteří ještě přežívají, postupný úbytek znalostí a potom cesta na sever... Zajímalo by mne, jestli se naděje naplnily.
Milovala jsem jeho Alenku z planety Země. Jeho Osada mne ale dostala, nešla odložit, musela jsem ji dočíst. Zajímavý příběh i svět, ve kterém se odehrál.
Kira Bulyčova mám zafixovaného z mládí, kdy jsem jako kluk hltal Alenku z planety Země a moc se mi líbila. Osadu jsem tedy otevíral s určitou nostalgií... a bylo to nečekaně skvělé!
Parádně vykreslené postavy se mi okamžitě dostaly pod kůži, exotické prostředí mě okouzlilo a odhodlání hrdinů z osady jsem prožíval s nimi.
Zkrátka proklatě napínavé dobrodružné čtení bez slabých míst se strhujícím závěrem a morálním přesahem. Do čtenářského plánu rozhodně musím zařadit více ruských spisovatelů!
Štítky knihy
boj o přežití ruská literatura osady
Autorovy další knížky
| 1985 |  Alenka z planety Země |
| 2015 | Osada |
| 1987 | Alenčiny narozeniny |
| 1989 | Milión Alenčiných dobrodružství |
| 1979 | Mimozemšťané v Guslaru |
Kniha Osada je v
| Přečtených | 159x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 114x |
| Chci si koupit | 36x |
| dalších seznamech | 6x |
Mistrovsky napsaný sci-fi příběh o kolonii ztroskotaných lidí na k lidskému životu velmi nevlídné planetě. Dějové linky s těmito nedobrovolnými osadníky jsou napsané skvěle a téma rozevírající se mentální propasti mezi dospělými, kteří si pamatují Zemi a standardní životní podmínky a mezi novou generací, pro které je naopak Země něco velmi abstraktního. Snahy o předávání pozemské kultury a vzdělání vnímají spíše jako pošetilý folklór, který nemá praktický význam a spíše obtěžuje. A spíše jen z povinné úcty souhlasí s extrémně rizikovou výpravou ke ztroskotané kosmické lodi.
Části děje věnované trojčlennému pozemskému výzkumnému dílu jsou o něco slabší a je dobře, že nedostávají velký prostor.
Každopádně, jak se všechny dějové linky na závěru sbíhají, je opravdu neskutečně strhující a od knihy se na posledních stránkách snad ani nedá odtrhnout.
Velká škoda, že všechno končí ne sice uťatě, ale přesto až příliš náhle, bez dojezdu.
A další škoda je, že není další díl. Bylo by moc zajímavé číst si, zda obyvatelé osady kompletně přesídlí na Zemi nebo jestli naopak na cizí planetu přibudou další kolonisté a vznikne životaschopnější osídlení.
Rozhodně by si tahle knížka zasloužila důstojné zfilmování.