Ohnisko nenávisti
Arthur Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77421/bmid_ohnisko-nenavisti-RD2-77421.jpg
4
19
2
Příběh Američana, který pro židovské vzezření, které mu dodávají brýle, je pronásledován rasistickou protižidovskou organizací, která se koncem druhé světové války pod vlivem nacismu rozšířila po Spojených státech. Muž se nejprve brání a vysvětluje, že není žid, potom začíná přemýšlet, chápe absurdnost nenávisti vůči židům a nalézá východisko: Přestává se hájit a staví se do řad pronásledovaných.... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte od začátku do konce jedním dechem, s mrazením v zádech a sevřeným žaludkem, co se stane. Závěr jsem sice čekal dramatičtější, ale to nic nemění na celkové kvalitě.
Miller výborně vystihuje osobnost hlavního hrdiny, který není úplně ten pravý hrdina, jak by si čtenář přál nebo představoval. Člověk by chtěl, aby Lawrence Newman udělal, co se očekává, ale on ne, on má svou hlavu.
Pro mě velmi překvapující pohled na židovskou otázku v Americe za druhé světové války. 5*, 22. 9. 2019.
Štítky knihy
Židé zfilmováno americká literatura antisemitismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Smrt obchodního cestujícího |
| 2009 |  Čarodějky ze Salemu |
| 1971 | Všichni moji synové |
| 2010 | Pohled z mostu |
| 1966 | Ohnisko nenávisti |
Kniha Ohnisko nenávisti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 4x |
Příběh o tom, že i v obrovském velkoměstě New Yorku může žít nefalšovaný maloměšťák - ušlápnutý, konvencemi svázaný ubožák, slaboch hledící více na názory sousedů - těch správných, bílých Američanů, než na vlastní svědomí. Text místy připomíná humanistickou agitku - jak je nutné při posuzování lidí nebrát v potaz jejich vzezření, tvar nosů, barvu kůže, ale jen a pouze jejich lidské vlastnosti. Jenomže pro americkou společnost ve 40. letech (a vlastně dodnes) je značná míra segregace založené na vnějších znacích příznačná. Nadále jsou tam ulice, v nichž mohou bydlet jenom ti, kteří patří do "jednoho klubu" - nežádoucí sousedy je nutné předem odradit, anebo - pokud se vetřou, tak vypudit.
Poněkud groteskní (z dnešního pohledu) je, že podezření z příslušnosti k "nežádoucí skupině obyvatel" vyvolaly brýle, jejichž nošení tehdy nebylo vůbec obvyklé. Překvapilo mne, že už v době, kdy se příběh odehrává, ve 40. letech 20. století byly k dispozici kontaktní čočky.