Ohlédnutí
Jiřina Zábranová
Kniha vzpomínek matky básníka Jana Zábrany se při čtení na pokračování v českém rozhlasu setkala s nevšedním zájmem posluchačů. Kronika pohnutého ženského osudu je současně i nenahraditelným svědectvím o životě na malém českém městě ve třicátých letech, za hospodářské krize, v období německé okupace a o letech strávených v komunistickém žaláři. Byla napsána ve druhé polovině 60. a na počátku 70. let. Jiřina Zábranová se po propuštění z vězení v květnu 1960 nemohla vrátit do Humpolce, bydlela v bídném pražském podnájmu, s podlomeným zdravím živořila – jen vzdát se, to zanic nechtěla. Vzpomínky, které s obtížemi zaznamenávala do poznámkových bloků („psala nejdřív čmáranice, než se jí na těch zbývajících dvanáct let vrátilo písmo a řeč“), jsou výrazem její vůle žít, potěšit i předat svědectví.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha o velmi svébytné, svéhlavé a statečné ženě. A to i přesto, že mezi řádky probleskující povaha paní Jiřiny vůbec není mou krevní skupinou .. .. ..
Její vzpomínky se pěkně čtou, krásně plynou, je znát, že je kantorkou se vším všudy a má i nesporný vypravěčský talent. Zprvu spíše optimistické a pozitivní vidění, životní energie mládí v nesnadné před i meziválečné době .. .. ..
Už úvodní ohlédnutí do konce 19. století v rodinách rodičů mě snadno udrželo u knihy....tato rodinná vyprávění mají pro mě nejen své starosvětské kouzlo, ale i důležitost pro současnost. Ocenila jsem historické "maličkosti" jako vystoupení z církve, zřejmě jako reakce na klášterní výchovu v mládí....nedivím se a bylo mi z toho smutno. Nebo rušení celibátu pro učitelky či vynucený odchod paní Jiřiny ze školství, kvůli dvěma platům v rodině .. .. ..
S třetí kapitolou přichází protektorát.... začínají probleskovat vzpomínky na malého Jendu a jeho literární začátky........... a vězení. To je část, kterou jsem se prodrala jen ztěžka, téma, které osobně absolutně nemám potřebu číst protože po čemkoli levném, ale nesvobodném se mi ani na chvíli nezasteskne .. .. ..
Tuhle knihu jsem četla už asi počtvrté. Psát o ní komentář je velice těžké, navíc lepší než freejazz bych určitě nestvořila.
Jsem pyšná, že tuto knihu o neobyčejně silné a čestné ženě vlastním.
DOPORUČUJI!
pro všechny, kdo pláčou za mlékem za korunu devadesát a rohlíky po třiceti haléřích, bych tuto knihu doporučoval ne jako povinné čtení, ale jako jediné čtení. a prokládal bych to vzpomínkami samotného Jana Zábrany, aby ti obdivovatelé budovatelské éry měli neustále před očima, co dokáže zvůle lidu, ne lidu, lůzy, co dokázala komunistická hrůzovláda s jednou rodinou. ale stejně by jim nedošlo, co dokázala s celým národem...
čtěte!
Knihu jsem začala číst s nadšením, ale nedočetla. Text je napsán podivně, občas nevím o kom autorka vlastně hovoří, skáče z jednoho tématu do druhého, takže výsledkem je zmatek. Navíc v mnou čteném vydání nejspíš neproběhla žádná korektura a čte se to opravdu špatně.
Fascinující tzv. obyčejný život neobyčejně veřejně činné ženy...Je až neuvěřitelné, co všechno lze v krátkosti věcně a přitom barvitě vypovědět. Chvílemi to běží jaksi skoro až překotně, což vlastně vůbec není na škodu. Rozhodně doporučuji!
Neskutečně obohacující vzpomínková kniha. Před statečností a zásadovostí a zároveň lidskostí a smyslem pro spravedlnost a čest paní Zábranové nezbývá než uctivá poklona.
Fascinující čtení. Ale to není kniha, ke které by bylo možné psát komentář, jenom jí s pokorou zaklapnout a doporučit k přečtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) vzpomínky politická perzekuce
OhlédnutíKniha Ohlédnutí je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 24x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Vzpomínky výjimečné ženy, jejíž život neblaze ovlivnila komunistická vláda v této zemi. Zpočátku se mi to nečetlo moc dobře, trochu jsem se ztrácel ve jménech, ale od vzpomínek na německou okupaci jsem se buď naladil, nebo kniha dostala spád. Vrcholem knihy pak jsou vzpomínky na 11 let komunistického věznění. Zaujal mě nejen život paní Zábranové, ale i vykreslení "převlékání kabátů", oportunismus někerých postav z jejího okolí, a naopak i svědectví o statečnosti jiných. Velmi silné čtení. Na to (nebo možná díky tomu), že sama autorka to psala spíš pro rodinný archiv a nemohla počítat, že by kniha někdy vyšla, je to pozoruhorné dílo.