O lidské přirozenosti

O lidské přirozenosti

Podtitul: „Máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem?“

http://www.databazeknih.cz/images_books/98_/98882/o-lidske-prirozenost-98882.jpg 3.99
Originální název:

On Human Nature (1979)

Žánr:
Literatura naučná
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
alef
14. března

S hledáním lidské přirozenosti je hodně úzce spojená otázka altruismu: „proč pomáháme druhým?“ ... v prvopočátečních úvahách (pátrejte až v antice) ... objevíte altruismus chápaný jako ctnost ... teprve později, někdy v období osvícenství, je možné zaznamenat změnu v pohledu na lidskou přirozenost – kdy je člověk primárně chápán jako tvor zaměřený na vlastní cíle (jako např. u Davida Huma, který tvrdil, že člověk se v rámci své přirozenosti stará především sám o sebe, ovšem má schopnost sympatizovat s druhými, to ovšem nepřináší nic jiného než dobrý pocit) ... tak to jen tak na úvod :-) ...

... v téhle knížce pak naleznete základní vymezení předmětu zkoumání sociobiologie (jak tady již bylo řečeno p. Willson je jejím zakladatelem), ... čímž je, „pozorování biologické podstaty veškerých forem sociálního chování všech druhů organismů na Zemi, vč. člověka“. ... Člověk je podle Willsona zásadním způsobem formován prostředím (kulturním), ve kterém se nachází, a samozřejmě, jeho genetickou výbavou, která významným způsobem ovlivňuje jeho sociální chování ...
Otázka kterou si autor klade, nezní zda je lidské chování – jeho přirozenost – geneticky determinované, ale jde spíš o to, jaká je míra tohoto ovlivnění, tedy, do jaké míry je naše přirozenost výsledkem přírodního výběru, a tedy ovlivněná našimi geny. Vždyť téměř ve všech základních rysech se lidské společenství v podstatě podobá jiným sociálním uskupením savců (hodně shodných rysů můžeme pozorovat např. u šimpanzů, a podobnost nepovažuje Wilson za nahodilou), základní rysy všech vytvořených lidských společenství zůstávají stejné (i když jsou lidé vychováváni v různých prostředích, nebo i kdyby byli úplně zbaveni kulturního vlivu, přesto si nakonec vždy vybudují společenství postavená na stejných základech, jako jsou zákony, pravidla, manželství, tabu, mýty, rituály, víra, psychózy, homosexualita, apod.) ... a hodně podobné rysům jiných savců (např. u šimpanzů nalezneme různé formy chování připomínající použití kooperativních manévrů v průběhu lovu a rozdělování kořisti, nalézáme u nich „zárodky“ kultury – používané techniky jsou pak schopni předávat dál, máme přímé důkazy pozorování imitace chování dospělých při lovu, které provozují mláďata při hře) ... pozor, slovem „civilizace“ se nemůžeme omezovat jen na hominidy :-), protože taky např. mravenčí společenství vykazují charakteristické kulturní znaky, jako společné bydlení, kastovní determinace, organizace, péče, populační politika, tykadlové obřady, rituály, výchova, aj. ... a co je nejzajímavější ...všechny tyto zaznamenané a pozorované jevy jsou přitom plně v souladu s hypotézou, že lidské sociální chování je organizováno geny ...
... Willsonova práce pak směřuje především k hledání odpovědí na dvě otázky: (1) jestliže je veškeré lidské snažení evolučně formované k prostému přežití, proč má člověk „v sobě“ smysl pro transcendentní záležitosti jako je víra, různé ideologie, atp. a (2) proč člověk od nepaměti řeší dilema spočívající v nutnosti volit mezi etickým způsobem řešení problémů (které mj. velí zachovat se altruisticky) a řešením vycházejícím z, řekněme lidské biologické (zakódované) přirozenosti, velící přežít (tedy jednat egoisticky)?
Sociobiologické pojetí, tak jak ho představuje Willson, pak staví na tom, že „každá osoba je formována vzájemným působením svého prostředí, obzvláště kulturního, a pak svých genů, které ovlivňují sociální chování“. Tedy jsou to geny, které hrají v tomto sociobiologickém pohledu na altruistické chování – a lidskou přirozenost - hlavní roli, ... evoluce je zde vysvětlována skrze genocentrickou představu o vzájemném soupeření sobeckých genů o přežití. Sociobiologické pojetí tedy popisuje altruismus, svobodnou vůli, ... prostě naši přirozenost ... jako (z velké části :-) ) ... chování podmíněné sobeckostí ... :-) ... našich genů ... jak později na tuto tradici navázal známý propagátor této teorie Richard Dawkins ... pokud se o toto téma zajímáte ... Willsonova práce (jako předcházející všem těmto úvahám) by pro Vás mohla být zajímavým čtením ...

hyperion
03.10.2016

Kniha "otca sociobiológie" E. O. Wilsona nie je ani tak o rozprave ohľadne existencie slobodnej vôli (ako napovedá prvá časť podtitulu knihy), ale skôr o prezentovaní možností sociobiológie pri skúmaní (a hľadaní) základov ľudskej prirodzenosti a ľudského spolunažívania ako takého. Hoci od doby vydania originálu (1978) už ubehlo niekoľko desaťročí, kniha si dodnes zachováva renomé priekopníka "biologizácii/naturalizácie" vied o ľudskom správaní. Aj keď na istých informáciách a formuláciách už badať "patinu doby" (napr. kapitola o agresivite, alebo altruizme je v súčasnosti už skôr depozitárom v evolučnom výskume; a obzvlášť kapitola o náboženstve trpí konceptuálnou archaickosťou a plochosťou výkladu), predsa len Wilsonova kniha v súhrne poskytuje aj dnes odborné a súčasne čitateľsky prístupné vovedenie do problematiky sociobiológie a evolučnej psychológie. Inšpiratívnou a dodnes aktuálnou témou je predovšetkým posledná kapitola ("Nádej") venujúca sa snahe po zosúladení či zjednotení ("konsiliencii") biologických/prírodovedných vied s humanitnými. Budúcnosť vied o človeku je podľa Wilsona práve v prekonaní dichotómie prírodovedného prístupu a kultúrneho/sociálneho prístupu pri skúmaní homo sapiens a ľudskej spoločnosti.