O hranicích dějinných období
Jacques Le Goff
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234970/mid_o-hranicich-dejinnych-obdobi-234970.jpg
4
15
1
Podtitul: Na příkladu středověku a renesance V posledním textu, který ještě stihl sám připravit k vydání, se světoznámý medievalista Jacques Le Goff (1924–2014), od něhož česky vyšlo více než deset titulů, obrací k metodickým principům historické práce se zvláštním zaměřením na otázku předělu mezi středověkem a renesancí. Stať se obrací k následujícím otázkám: Jakou roli má hrát sebehodnocení renesančních osobností v dnešním pojetí epochy, vůči které se vymezovali? Kde leží počátky historické periodizace vůbec a jaké podoby tento nástroj nabyl s ustavením historie jakožto akademického oboru? Kdy a jak se vytvořil dodnes populární obraz středověku jakožto „temného věku“? A jak pojmout úkol historika dnes, kdy řada významných autorů popírá samu nutnost globální periodizace? Autor hájí koncept „dlouhého středověku“ od 3. do 18. století, spojovaného kulturní dominancí latiny a (jednotného či rozpolceného) křesťanství, ale také strukturou společnosti, formou výroby, stravováním, rolí dopravy a dalšími rysy, a zastává se významu periodizace jakožto nástroje orientace a hledání historického smyslu i v dnešním, globalizovaném a polycentrickém světě.... celý text
Literatura naučná , Historie
Vydáno: 2014 , Karolinum
Originální název:
Faut-il vraiment découper l'histoire en tranches? , 2014
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1991 |  Kultura středověké Evropy |
| 1999 | Středověký člověk a jeho svět |
| 2003 | Zrození očistce |
| 1999 | Intelektuálové ve středověku |
| 2014 | Encyklopedie středověku |
Kniha O hranicích dějinných období je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Le Goff zkrátka rád provokuje...
Thesi o neexistenci renesance asi nelze brát doslovně, ale chápání středověku jako longue durée je zajímavý přínos k diskusi o dějinných obdobích.
Napsané hutně (a to pořádně hutně), ale obohacující.
V kostce autor říká asi toto:
1) moderní/renesanční znaky má již středověk, renesance je tedy jeho součástí (jednou z mnoha středověkých „renesancí“), a nikoli samostatnou periodou, natož opakem středověku
2) podstatné rysy středověku trvají až do 18. století (v dopravě, zemědělství, náboženství, ...)
3) idea renesance je poměrně mladá – vznikla ve dvou fázích: poprvé ji formulovali renesanční současníci a dotvořil ji romantismus, zejména Michelet
4) periodisace je vděčné vědecké téma, přičemž ovšem platí koncept dlouhodobého kontinua (období trvá nejen staletí, ale celá tisíciletí)
* Jules Michelet o renesanci: „Poté, co jsem se s ní setkal sám v sobě, se stala mnou samým.“; o historii: „Potřebuji ji, když cítím, jak umírám.“; „Milovat mrtvé – toť moje nesmrtelnost.“
* „Scholastická theologie, levobočná dcera Aristotelovy filosofie, špatně přeložené a pochopené, napáchala na rozumu a prospěšných studiích více škod než Hunové a Vandalové.“ (Voltaire)
* „Od roku 1492 se Evropa změní na Evropu národů a jazyků.“ (Le Goff)