O(byčejný) život

O(byčejný) život

O(byčejný) ŽIVOT, takový název nese v pořadí třetí vydaná kniha olomouckého prozaika, básníka a muzikanta Jaroslava Irovského (*1985), obsahem i stylem jazyka volně navazující na předchozí sbírku povídek s názvem "Příběhy sráče". Ve dvaadvaceti dekadentně laděných povídkách a dvou básních se autor coby hlavní (anti)hrd... celý text

O(byčejný) ŽIVOT, takový název nese v pořadí třetí vydaná kniha olomouckého prozaika, básníka a muzikanta Jaroslava Irovského (*1985), obsahem i stylem jazyka volně navazující na předchozí sbírku povídek s názvem "Příběhy sráče". Ve dvaadvaceti dekadentně laděných povídkách a dvou básních se autor coby hlavní (anti)hrdina opět otevřeně a bez příkras vyjadřuje k problémům dnešní doby a společnosti a dává čtenářům nahlédnout do svého (ne)obyčejného, bohémského způsobu života.
Životní zkušenosti, peripetie a situace, silně gradující až do závěrečné pointy, jsou protkány lehkou depresí, melancholií, častými útěky od reality v podobě sexu, alkoholu, drog, snění,… To vše Jaroslav Irovský popisuje nesmírně čtivým, osobitým a syrovým stylem bez jakékoliv cenzury, každá povídka je navíc okořeněna silnou dávkou inteligentního humoru, sarkasmu a (sebe)ironie. Zkrátka „obyčejný život“, v němž jde často i „o život“. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/22_/228954/o-bycejny-zivot-228954.jpg 4.525
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Jonathan Livingston
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Přidat komentář
Soa
23.10.2016

Jarda se nám ukazál v pravém světle ;) syrový styl psaní je to, co jsem dlouho hledala... :)))

DOPORUČUJI !!!

pokreslená
08.08.2016

Po Příbězích sráče jsem čekala, že O(byčejný) život naváže na stejnou notu. Tahle knížka je ale o poznání víc odlehčená, jasná, srovnaná... vyjma jedné temné povídky, která se mě dotkla více, než bych chtěla, jsem měla úsměv na rtech po celou dobu čtení a ještě dlouho poté.
P. S. Není nad to se zasmát antihrdinově přístupu k ženám, když nejde právě o Vás :)

ucca
27.04.2016

Hned po dočtení Příběhů sráče jsem otevřela další dílo Irovského – O život. A těch několik málo hodin, kdy jsem se nemohla odtrhnout, jsem se opravdu výborně bavila.
Antihrdina je věru sympatický člověk. Pořád stejný sráč a pořád stejně pohotový a vtipný. Své nedostatky a vady Vám rád nadhodí prakticky při jakékoliv příležitosti s takovým nadhledem, že jsem je ke konci už brala za klady. Ve svém vyprávění se dostává do absurdních situací, strhne Vás s sebou, celou zápletku proplete skvělými dialogy a jen tak v poslední větě Vám mimochodem sdělí, jak to vlastně všechno dopadlo. Aby se neřeklo, žejo.
Jinak... Opět Irovského deníček, opět naprosto otevřený, sarkastický a opět si s Vámi bude hrát stejně, jako si hraje kočka s myší. Hlavně u povídky Obsah vytahané frndy jsem se dost nasmála a pak přišla rána v podobě Příběhu dělnického domku, kdy vám naskáče husí kůže a na konci ukápne nejedna slza... A pak taky poslední povídka Dej na své představy, která vlastně celý kruh uzavírá. A pak... No, nebudu Vám tady všechno popisovat, předčtěte si O život sami, rozhodně to stojí za to! :)

lukas.fojtu
12.03.2016

Priznam se, ze ceske spisovatele moc nectu, ale tahle knizka je fakt pecka! Smal jsem se od zacatku az do konce. Jestli takhle autor opravdu proziva svuj obycejny zivot, chci byt jeho kamos! :-D (zapujceno v MZK Brno)

hofulka
24.02.2016

Děkuju, že mám tu čest a vlastním knihu O(byčejný)život. Přečtena byla jedním dechem a má úplně všechno, co má kniha o životě a ze života mít. Klobouk dolů Pane Spisovateli. LenkaH.

d.vilhelmova
07.02.2016

Knížku jsem si koupila na autorském čtení a těšila se, až si ji přečtu. Nakonec jsem to zvládla za půl dne. Nejvíce mě pobavila povídka Rande ve čtyřech – strašně jsem se u ní nasmála. Naopak u příběhu dělnického domku mi bylo smutno a chtěla jsem číst dál a dál, jenže byl konec. Všechny povídky mají právě to „něco“, co hodně čtenářů hledá. Vplout snadno do dějové linky a nechat se strhnout jejími pravidly. Nechat se rozesmát i rozesmutnět, ale hlavně celý příběh „prožít“.

Miri.Slovackova
06.02.2016

S přítelem jsme si knížku zakoupili na olomouckém čtení a jelikož jsem při rozhovoru s Jaroslavem slíbila, že se po přečtení kvůli ní zaregistruju na databázi, činím tak.
Chci jen tímto komentářem hluboce smeknout před autorem, protože napsat tak zábavnou a čtivou knížku za necelé dva týdny a hlavně jen pár měsíců po smrti maminky dokazuje, že je nejen velmi talentovaným spisovatelem, ale i silnou osobností. A proto mu patří můj neskonalý obdiv.
Sbírku jsem celou přečetla hned ve večer po čtení, přítel následující ráno, za oba dávám 100 % a také i 100% doporučujeme!

MisAri
05.02.2016

Knížka čtenáře okamžitě vtáhne do svého nitra - jen co otočí první stránky. Příběhy jsou okořeněné obrazností a pikantní humor je dobře namířený jako šipka doprostřed terče. A stejně tak zasáhla i mě.
(Anti)hrdina je okouzlující sráč :)), zesměšní každého, kdo mu nestačí, místy je zranitelný, surový, povýšený, ulhaný :D, ale vždycky svůj. Několikrát jsem se nahlas rozesmála v MHD nebo ve vlaku - a to se mi dlouho s žádnou knihou nepodařilo :).
Doporučuji!!! Jediné, co mě mrzí je to, že jsem knihu přečetla tak rychle, ale jinak to nešlo :).

VeronikaJu
05.01.2016

Knížku můžu určitě jen doporučit. Jeho povídky jsou protkané humorem, sarkasmem, místy i smutné, což čtenáře jistě zasáhne a nechá v nich mnoho emocí..
O (obyčejný) život je první knížka, kterou jsem od autora přečetla a již nebudu váhat a přečtu si i ty dvě předešlé.. Budu se těšit na další. :)

orson
09.12.2015

Oproti předchozím Příběhům sráče, mi přijde, že v těchto povídkách je více Irovského a méně Bukowského. Ale to rozhodně není na závadu - humor a sarkasmus se v nich střídá s mnohem vážnějšími tématy. Každopádně moc se mi líbí jeho styl, takže si přečtu ještě jeho prvotinu a pak budu netrpělivě vyhlížet další knihu, co napíše (snad se na své čtenáře nevyse***).

miawallacova
24.11.2015

Trochu jsem se bála, že po Příbězích sráče bude další kniha o něco slabší, ale opak je pravdou a Obyčejný život mě bavil ještě víc. Super, extra speciál!

nejdy
22.10.2015

Tak i já se přidám s pár hodnotícími řádky.
Ke knize jsem se dostala přímo z rukou autora, za což jsem a budu asi dlouho vděčná. Již při prvních pár prohozených větách a několika vyměněných názorech mi bylo jasné, že tento, na první pohled velmi sympatický člověk, se nejen svou tvorbou, ale i celkovým postojem k životu trefil do melodie mého myšlení a smýšlení. O to víc jsem se po příjemné večerní procházce po krásné Olomouci těšila, až knížku otevřu a konečně se do ní začtu a třeba nahlédnu o kousek hlouběji do autorovy, více než zajímavé duše.
Při prvním, zběžném prolistování knihy na mě vykouklo i velmi milé osobní věnování, které odstartovalo celkovou úžasnost sbírky. Tu jsem, asi jako každý jiný, zde píšící a hodnotící, přečetla ,jedním dechem’. Knížka je, dle mého názoru, naprosto dokonalá. Málokterý z (nejen současných) autorů ve mě dokáže při čtení jeho knihy probudit snad všechny emoce, kterých je lidské tělo schopné. Od nezvladatelných výbuchů smíchu (které občas přicházely v nejméně vhodných chvílích), přes nevěřícné zírání až k slzám. Knihu jsem dočetla dnes, stále ve mně dohasínají všelijaké pocity z jejího čtení a už teď se těším, že si ji jednou otevřu znovu.
Nemůžu jinak, než ohodnotit 5*. Díky a těším se na další kousky z Irovského dílny.

-Nikola-
12.08.2015

Přečteno jedním dechem.

A co je vlastně na téhle knize tak zvláštní? Výjevy z každodenního života, které může zažít každý z nás. Ano, ten rozdíl je, že je autor zvěčnil a okořenil svým sarkasmem hezky do hořkosladka.

Každá povídka je neuvěřitelně osobitá, i když jde o příběh z tramvaje či pornoherce Henryho. Je to svěží, humorné, naprosto ujeté, upřímné a často až dojemné.

Autor mi ukázal společnost tak, jak jsem ji ještě neviděla.

iveta83
07.08.2015

Kvuli tehle knize jsem se rozhodla zaregistrovat. Proc? Uz dlouho se mi nestalo aby me nekdo ze soucasnych ceskych autoru takhle dostal. To co me zaujalo nejvic je ctivy syrovy styl psani a rozmanitost temat. Hlavne skvele dialogy zenou kazdy pribeh dopredu bez sebemensiho zavahani a pointa povidek vygraduje az posledni napsanou vetou.
Irovsky si navic zrejme rad a uspesne hraje se ctenarovymi emocemi. Po par vylozene vtipnych tematech pri kterych jsem se smala na cele kolo, prisly povidky plne smutku, bolesti a jedna z nich (Pribeh delnickeho domku) me dohnala az k slzam. Hlavnimu hrdinovi nejde nefandit, uz proto jak se srdnate za pomoci sarkasmu a spousty skveleho humoru pere s kazdou nepriznivou zivotni situaci.
Vsem urcite doporucuju, pro me osobne je to jedna z nejzajimavejsich novych ceskych knizek co jsem za posledni dobu cetla. Autorovi take dekuju za krasne venovani. Iv.

mischelinmisa
02.08.2015

Všechny povídky jsou můj šálek čaje a hovnocuc je už ted pro nás legendární. Je to syrove, sarkastické, vtipné a místy smutné. Je to prostě o životě.. Tesim se na další povídky.

ver7
09.07.2015

Knížku rozhodně doporučuji k přečtení. Je to kniha plná vtipných momentů a sarkastických poznámek, které jsou autorovi vlastní. Mám přečteny všechny autorovy publikace a těším se na další!

misa2777
01.04.2015

Po návštěvě jednoho autorského čtení jsem usoudila že tu knížku musím mít, a po jejím přečtení jsem došla k závěru, že autor rozhodně vylepšuje stav současné české literatury a rozhodně je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem, snad i všech generací.

Daniel.F
29.03.2015

Irovský je magor! :-D Kamarádka mě vytáhla na jeho nedávné autorské čtení v Olomouci (do té doby jsem ho vůbec neznal), ale skvěle jsem se bavil, a tak jsem si následně knížku (i dvě zbývající) půjčil v knihovně. Většina povídek se nese v ironickém duchu, jde vidět, že autor je (nejen oproti předchozí knize) hodně nad věcí a nebere se příliš vážně (to bylo poznat už na autorském čtení) a každá hořkost je stokrát vyvážená nějakou humornou "scénkou". Slovník je občas pěkně drsný, ale ničemu to nevadí, naopak podtrhuje autorův styl a do pasáží v příbězích pasuje jako prdel na hrnec a naprosto přirozeně. Irovský navíc v celé knížce hláškuje opravdu "o život", a povídka o pornoherci je jednou z nejvtipnějších tragikomedií, co jsem kdy četl. Pro fanoušky a čtenáře Bukowského by měly být knížky jeho českého "kolegy" povinnou četbou... :-)

turcmen
29.12.2014

Nabízí se srovnání s předchozí autorovou sbírkou "Příběhy sráče". První dojem je takový, že jsou si hodně podobné, ale po hlubším ponoření se do čtení, musím říct, že na mě působí tak trochu jinak. Většina povídek je protkána sarkasmem autorovi vlastním, který zaručeně baví od začátku až do většinou hořkosladkého konce. Je tu ale i několik povídek, které ve mně zanechaly mnohem hlubší pocity a troufnu si říct, že mě emocionálně zasáhly. Jednoduše velmi pestrá sbírka dvaadvaceti dobře vystavěných příběhů, olemovaných básněmi. Rozhodně doporučuji.