Učiněné peklo
Simon R. Green
Noční strana série
< 7. díl >
Sedmá kniha z fantasy cyklu o Noční straně. Jmenuji se John Taylor a říkám o sobě, že jsem soukromý detektiv, ačkoliv ve skutečnosti jenom nalézám ztracené věci. Pracuji na Noční straně, ve městě uvnitř Londýna, kde nikdy nevychází slunce a kam si lidé i ti ostatní přicházejí vyrážet z kopýtka – samozřejmě za předpokladu, že jsou za to ochotni zaplatit patřičnou cenu v měně, kterou prodávající žádá. Po válce, která skoro proměnila Noční stranu v hromadu ruin, tu zůstalo mocenské vakuum přímo škemrající o to, aby bylo vyplněno. Našli se dokonce i takoví, co navrhovali, že bych se toho měl ujmout já. Jenže já jsem si to nemyslel. Ani Jeremiáš Griffin. To je jeden nesmrtelný a nechutně bohatý chlápek s vlastním názorem na to, kdo by měl být u vesla. Pak ale unesli jeho vnučku a budoucí dědičku, a on mě požádal, abych mu ji našel. Nebyl jsem proti; koneckonců částka, kterou za to nabízel, byla víc než slušná. Jenomže někdo – nebo možná něco – zablokoval moje speciální nadání. Což znamená, že mi nezbývá nic jiného než se svého úkolu zhostit tím pracnějším způsobem. A rychle, nebo si Griffin bude muset najít nového dědice… Překlad Josef Hořejší.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , PolarisOriginální název:
Hell to Pay , 2006
více info...
Přidat komentář
Klasický příběh z Noční strany, plný bizarních postav, ničím nespoutané fantazie, historických i popkulturních odkazů a hlavně více či méně povedených vtípků a hlášek, které čtenáře nejspíš nezlomí v pase s hysterickým záchvatem smíchu, ovšem úsměv na tváři vyloudí celkem spolehlivě. Green nekomplikuje Johnu Taylorovi cestu a sobě psaní: když jde z tlustých do tenkých, najde se v kapse trenčkotu nějaká ta užitečná všemocná relikvie, případně neblaze proslulý detektiv použije své nadpřirozené nadání a je po problémech.
„Učiněné peklo“ se četlo tradičně svižně, s hodnocením však nemůžu jít nad tři hvězdy; je to akorát plytká oddychovka, nic víc, nic míň.
Po zdemolování garáže: „Tady nemůžeme zůstat. Brzy se sem seběhnou majitelé aut, aby se podívali, co spustilo alarm. Skoro určitě dojde na obhroublé výrazy a výhrůžky násilím. Nebo ještě hůř, budou po nás chtít, abychom vyplnili formuláře ohlášení pojistné události!“
Taylor jak ho mám ráda je zpátky. Už není tím dokonalým nepřemožitelným skoro až bohem. Mnohem víc se mi líbí, když se dokáže z problémů dostat jen díky své vyřídilce (nebo pastičce na myši...). Nezklamali ani moji oblíbenci Alex a Walker. Ač mám Taylora ráda, tihle dva si vždycky ukradnou scénu pro sebe. Sice jsem si od téhle série chtěla dát pauzu, abych se toho nepřečetla, ale nedokážu odolat a sahám v knihovně pro další díl.
Hezké.. Konečně se neřeší Johnova matinka ale další detektivní případ, tentokrát únos dcery nejbohatšího a nejvlivnějšího (už zase) muže Temné strany. A John má konečně oficiálně partnerku. Ti co čtou od začátku série, už určitě vědí :-)
Ohó... Tohle byla jízda... Celé mě to opravdu bavilo, a obzvlášť přemožení satyra pomocí myší pastičky a přesvědčení boha kreacionismu o tom že vlastně nemůže existovat bylo bezkonkurenční...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Něco z Noční strany |
1999 | Jestřáb & Rybářka |
2000 | Východ Modrého měsíce |
2008 | Muž se zlatým torkézem |
2011 | Šance pro ducha |
Kniha Učiněné peklo je v
Přečtených | 172x |
Čtenářské výzvě | 2x |
Doporučených | 4x |
Knihotéce | 122x |
Chystám se číst | 25x |
Chci si koupit | 9x |
Noční stranu jsem začala číst zhruba před 9 lety. Pak jsem sérii nedočetla (asi kvůli maturitě) a teď, když jsem se k ní vrátila, jsem nemohla vůbec přijít na to, kde jsem skončila. Vyhodnotila jsem to na půlku série, ale celé Učiněné peklo jsem se nemohla zbavit dojmu, že i tenhle díl už jsem četla. Nebudu tedy raději zkoušet hodnotit, zda mě něčím překvapil nebo ne.
Co se příběhu a zpracování týče, souhlasím s Metlou. John Tylor je pořád zábavná postava, která používá malé triky k vyřízení velkých nepřátel, což je prostě super. Ale do tohoto konkrétního příběhu se mi začítalo těžko a autor občas omílá některé věci pořád dokolečka.
Už kdysi jsem Noční stranu brala jen jako zábavné béčko, teď u mě ale ještě kleslo. Styl mi přijde opravdu jednoduchý a v překladu vidím nedostatky, které jsem kdysi neviděla. Asi bych si víc užila originál.