Nezhojené rány národa

Kniha se věnuje dosti opomíjenému tématu rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých a šedesátých let, také vězňům samotným, zahrnuje i „nadčasové“ kapitoly. Úryvek z předmluvy knize od Ivo Feierabenda, emeritního profesora z State University Kalifornie v San Diegu (jeho otec byl ministrem za 2. republiky, krátce za protektorátu a pak v čs. exilové vládě v Londýně): „Proč je kniha důležitá k přečtení, i když je často drásavě provokativní a pro někoho nepříjemná, tísnivá? A proč si ta kniha zaslouží nejvyššího doporučení? Protože je to výkřik k probuzení a k boji o pravdivou minulost, o které se kvůli pohodlí či ze studu či z viny raději moc nemluví a na kterou by hodně lidí nejraději zapomnělo.“ Kniha zobrazuje nejen vnější život rodin a dopad totality na ně, zaměřuje se hodně na vnitřní dramata žen při zatčení manžela, při soudu a návštěvách. Vystihuje trvalý psychický tlak na ženy během věznění partnera, těžká rozhodování, zda se rozvést, a tak se zbavit týrání a pronásledování od komunistů. Extrémní ústrky rodin zůstaly z větší části stranou při ztvárnění padesátých let. Někteří vězni po letech pocítili dluh vůči svým manželkám a rodinám za to, že po svém propuštění viděli spíše svou pohromu než jejich tragédii, a pokud zaznamenali své osudy, příběhy nejbližších tam nepromítli. Kniha líčí obtížnou cestu rodin k vězňům po propuštění a obráceně, cestu vězňů na svobodě ke svým nejbližším. I pevná manželství se rozpadala – vracel se jiný muž k jiné ženě. V zahuštěné podobě se zde objevuje též realita života padesátých let, atmosféra doby, zločinnost a metody StB. Kniha popisuje zatčení, výslechy, život v lágrech a věznicích, ale především podchycuje vnitřní prožitky vězňů a jejich deprese, nevynechává však ani chvilky radosti a přesvědčení, že vše dobře dopadne. Nechybí ukázky „soubojů“ s bachaři. Stranou nezůstávají následky lágru na duši, neurózy a strachy, dozor StB nad propuštěnými. Nevěnuje se jen vnitřnímu a vnějšímu světu vězňů a jejich rodin. V nadčasových kapitolách přesahuje i do sou-časnosti a zabíhá do oblasti filozofie. Rozebírá údajné omluvy komunistů. Zamýšlí se, proč přišla totalita KSČ a proč se dnes do jisté míry pozapomnělo na minulou dobu. Jaký negativní dopad měla tlustá čára, kterou v devadesátých letech udělala politika i společnost za érou KSČ. Proč se nesoudily zločiny této strany. Zabývá se otázkou, zda a kdy je možné se při osobním selhání ospravedlnit vlivem doby a mládí. Uvažuje o významu „beznadějného“ odboje a důvodech vstupu do ilegality. Ukazuje různou míru spolupráce s režimem. Své místo má filozofický pohled na viny, tresty, na smysl odpuštění a lítosti, na vztah muklů k tzv. Vyššímu principu a Prozřetelnosti. Vybízí k zamyšlení nad silou člověka a jeho schopností překonat nepřekonatelné. Klade otázky, avšak ne vždy si dělá ambice odpovědět. Zahrnuje široké spektrum motivů od hluboce osobních zpovědí přes dějové úseky až po složitá zamyšlení. Tuto škálu nebylo možné svázat do stejné formy, stylu. V tomto směru není práce typickou knihou. Přestože se skládá z mnoha rozdílných částí, jako celek vytváří harmonii; řídí se svými vlastními zákonitostmi, nikoli běžnými pravidly. Forma se podřídila knize, nikoli kniha formě. Knihu napsal život, byť se rodila s masivní podporou autora.... celý text