Nevěsty bez ženichů
Adele Parks
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258662/bmid_nevesty-bez-zenichu-ujz-258662.jpg
4
71
24
Jak obstát ve světě, kde přestalo platit vše, v čem jsme žili dřív? Dvacátá léta: čas nadějí a příslibů. Na novoročním večírku lidé oslavují vstup do nové dekády a snaží se předstírat, že na Velkou válku už zapomněli. Je to pryč. Teď je třeba začít zase žít! Skutečnost je ale taková, že lidé, kteří přežili, už nikdy nebudou takoví jako dřív. Najít místo v novém světě se snaží i čtyři přítelkyně, z nichž každá stojí před docela jiným problémem. Ostýchavá Beatrice se obává samoty: nemá dost půvabu ani majetku, aby dokázala zaujmout těch pár nezadaných mužů, kteří se vrátili z bojů. Naproti tomu jiskřivá Ava se nechce vzdát nespoutanosti, kterou si mohla za války užívat, a manželství považuje za zlatou klec, do níž rozhodně nehodlá vstoupit. Sarah zaplatila cenu nejvyšší: její manžel padl. Lydia manžela stále má, ale v jejích očích je to zbabělec, který přečkal válku za úřednickým stolem. A pak se jedna z našich čtyř žen seznámí s charismatickým důstojníkem Edgarem Trentem. Teprve díky tomuto náhodnému setkání se spustí řetěz událostí, které přivedou všechny zúčastněné k pochopení, že stará pravidla už opravdu neplatí. Že štěstí je třeba jít naproti - a být připraven zaplatit za ně i velmi vysokou cenu... celý text
Literatura světová , Romány , Pro ženy
Vydáno: 2015 , Domino
Originální název:
Spare Brides , 2014
více info...
Přidat komentář
Od této autorky jsem nejdříve četla "Jestli odejdeš..." a proto jsem už měla srovnání. A za mě byl tenhle román zkrátka o něco slabší. Poválečná doba i zajímavé psychologické důsledky konfliktu, které si ne všichni dokážou uvědomit, poskytly skvělé pozadí pro děj. Ale co se týče postav - a jak tu už tu také někteří psali - více bych ocenila, kdyby se román soustředil třeba na Beatrice, nebo věnoval všem ženám stejně prostoru. Místy mi také přišel až zbytečně zdlouhavý..
Na knížce mě nejvíce nadchla doba, do které je děj zasazen. Ale jak už tu někteří psali - více bych ocenila, kdyby se vyprávění soustředilo třeba na Beatric. Příběh Lydie byl za mě až moc přeslazený.
Ale tak jo, já jsem byla spokojená.
Příběh Lydie a Edgara byl chvílemi až trochu otravný, především ta přeslazenost, takže za toto hvězdička dolů, ale konec to naštěstí trochu pozvedl. Mnohem víc mě zaujaly příběhy ostatních žen a je škoda, že se jim nevěnovalo víc prostoru. Jazykově je to v rámci žánru nadprůměr (aspoň bych řekla, zas tolik toho načteného nemám), našla jsem tam mnoho pěkných obratů, popisů i metafor, kdy jsem si uvědomila, že přesně takhle něco je, ale nikdy by mě nenapadlo to takhle popsat. Zasazení do poválečného období bylo zajímavé, trochu poučné a i k zamyšlení, stejně tak jako nastavení, pravidla a očekávání tehdejší vyšší společnosti.
Tohle byla tak trochu zvláštní kniha, která mi moc nesedla. A naštěstí jsem ji měla jen vypůjčenou z knihovny, protože bych si ji opravdu jen velice nerada ponechala pro sebe a zbytek rodiny.
Příběh o dozvucích první světové války z pohledu žen - šlechtičen mě opravdu zaujal. Samozřejmě, že vyprávění je ovlivněno jejich privilegovaným postavením a neodráží tedy život široké společnosti. Při čtení jsem povšiml pro naši společnost nezvyklého kastovnictví, které zřejmě ve Velké Británii zůstává i dnes. Jen tak někdo se mezi ně nedostane a pokud se tak i formálně (titulem) stane, otázka skutečného přijetí do společenství je věc úplně jiná. Životním cílem většiny žen bylo se výhodně provdat, dle očekávání rodiny a společnosti. Ale po válce chyběl milion mužů, kteří odešli a už se nevrátili. Jiní se konce války dočkali, ale jako mrzáci tělesní a prakticky všechny trápily duševní problémy. Problémy mužského světa se samozřejmě přelily i do světa ženského. Na to se zapomíná. Zítra si celý svět připomene Den válečných veteránů, který vzešel jako upomínka na ukončení první světové války. Je ale potřeba si s padlými, raněnými a nemocnými připomenout i ovdovělé manželky, osiřelé děti, zdrcené rodiče a sourozence. Zajímavou knížku hodnotím 4,3 hvězdami, tak zaokrouhluji na 4.
Toto ne, to bylo tak ploché až běda, strašně jsem se nudila a nebyl dobrý nápad brát si ji na tříhodinovou cestu vlakem.
Nedočteno, skončila jsem na straně 102 a mám dost.
Nemám moc ráda romance zasazené do dávné minulosti, po této knize jsem sáhla kvůli autorce, aniž bych tušila, že nejde o knihu ze současnosti. Ale nakonec bylo zasazení do poválečné éry, vynucená změna společenského smýšlení a pád honorace velmi zajímavou kulisou a rámcem celého příběhu. Každá z hrdinek - ač si všechny přímo sympatie nezískaly - mě něčím zaujala, jejich příběhy byly provázané, a přesto tak odlišné. I když děj někdy vázl, právě vztahy, myšlenky, očekávání i rodící se osobitý "feminismus" ho dokázaly příjemně posouvat. Kniha nejen k oddechu, ale i k zamyšlení, že za možnosti, které dnes my ženy máme, mohly právě i takové ženy, jako hrdinky této knihy.
Tak za mne se bohužel žádné velké nadšení nekonalo. Hrdinky mi moc sympatické nebyly, děj se dost táhnul, nedokázal doopravdy zaujmout a celé to bylo takové nezáživné. Až ten konec se povedl a tak trochu celý příběh zachránil - a právě za něj ještě jednu hvězdičku přidávám ;-).
Žena narozena okolo roku 1890 je skutečná hrdinka. V jedné válce přišla o muže, o syny se bála v druhé a ještě zvládla bojovat za ženská práva. Adele Parks mi zvládla zprostředkovat ve svém příběhu tento dojem, se kterým souhlasím.
Co se týče hlavních hrdinek, tak už tak moc nadšená nejsem. Beatrice mi bylo líto, trochu toho štěstí jsem jí přála, Sarah si dobrý konec zasloužila, pro Avu jsou akční dvacátá léta jako dělaná. S Lydií jsem měla problém, když se rozhodla zahodit vše, co má. Vadilo mi, že je v příběhu věnováno tolik péče právě jí. Více mě zajímaly její kamarádky. Ke konci jsem ovšem názor přehodnotila a obdivuji ji, jak si stála za svým názorem.
Edgar je bravurně napsaný, zasloužil si místo v mém osobním seznamu výjimečných literárních mužů. A že už dlouho do něj nikdo nepřibyl
Tak nějak nevím, jestli se mi příběh líbil. Ale spíš se přikláním k tomu, že ano. Určitě mě zaujala atmosféra poválečné doby. Bujaré večírky, pořádané ve snaze zahnat doznívající hrůzy z války. Do toho vysloužilci, zničení fyzicky i psychicky. Lehkomyslné mladé ženy a jejich konzervativní matky, které se nedokáží přizpůsobit změnám. To se mi líbilo. Hlavní postavy už méně. Lydia mi byla protivná. Nespokojená, sobecká a netolerantní vůči manželovi. Ava, znuděná zbohatlická dcerka se nakonec příjemně vyloupla, ale že to trvalo :) Beatrici bych přála něco lepšího a Sarah se nevymkla očekávání. Ale celkově se kniha čte příjemně, takže dávám tři hvězdy.
Kniha mě zaujala tématem. Mám ráda 20. léta minulého století. Ale celkově mě kniha zklamala. A konec úplně. Na mě až moc červená knihovna. Čekala jsem,že se rozvinou všechny příběhy,ale ke konci už se řešil jen jeden vztah a už to bylo celkem nudné.
Velmi podařené nahlédnutí do poválečné doby. Román se mi moc líbil a otevřel spoustu témat, která stojí za povšimnutí. Emancipace žen, společenské postavení, hodnoty, vyrovnávání se se ztrátou, manipulace .. Jsem ráda, že se taková vážná témata dokázala tak jednoduše zakomponovat do tak příjemného čtení.
Knihou jsem byla nadšená. Moc pěkně se četla. Zcela jsem se do příběhu přenesla a říkala si, že je strašné, když, je člověk bezmocný a může jen čekat, zda jeho blízký bude mít štěstí, a vrátí se z války domů. Brr. Nechtěla bych to zažít. Na druhou stranu, jak promlouvá jedna z hlavních hrdinek, pro nás ženy byla doba po I.světové válce dobou změn. Dnes si už ani neumíme představit, že by jsme nemohly studovat, chodit do práce a hodily jsme se jen na rození dětí.
Mně se kniha líbila, řekla bych každá postava dostala svůj "prostor", a nikdo tam nebyl jenom kladný nebo záporný. Pro mně nebylo předem patrné, jak to dopadne.
Kniha Adély Parks po dlouhé době přitáhla mou pozornost k době první světové války, tematice Remarqovy "ztracené generace," ale především k ženám, které v tomto hrozném konfliktu ztratily manžely, bratry, syny, stejně jako naději na svoji vlastní rodinu a manželství. A právě ten poslední pohled mě mimořádně zaujal, stejně jako doba, kterou autorka přesvědčivě vylíčila.
Dalším přínosem je i komplikovaná postava důstojníka Edgara Trenta, který sice nezaplatil v bojích vlastním životem, ale cena za přežití byla opravdu vysoká, vykoupená nočními běsy, pocitem zmaru a neschopností se od války odpoutat. Právě jeho výpovědi z války a vztah s Lydií patří k nejsilnějším momentům románu. (Vybavila si, jak popisoval začátek bitvy, a teď mu skutečně porozuměla. "Chytla ses žebříku a přelezla přes okraj. Muselas. Čas od času to jinak nešlo. Se žlučí v puse, výkaly nateklými do ponožek; bylo to jedno: jedna noha za druhou. Nezastavovat se. A byla v tom tak trochu úleva po všem tom čekání.")
Je pravda, že některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé a umořené rozsáhlými úvahami postav, zatímco čtenář netrpělivě čeká, až se děj posune dál. A přestože závěrečné rozuzlení podle mého názoru zcela neladilo s celkovým vyzněním příběhu, stojí Nevěsty bez ženichů určitě za pozornost a překračují tradiční rozměr románu pro ženy.
Kniha o ženách z dvacátých let po Velké válce o ženách ,které se nikdy neprovdaly o jejich zklamání a utrpení. Ale i přes toto závažné téma , mě tato kniha místy nudila a musela jsem přeskakovat stránky, což nemám ráda.
Velice pěkná knížka,která se dobře četla.Jen škoda,že v druhé půlce se autorka soustředila jen na osud jedné z hrdinek a proto dávám jen čtyři hvězdičky.
Ze začátku jsem měla trošku pochybnosti, zda se mi tato objemná knížka bude líbit, ale brzy jsem věděla, že ano. Ty poválečná dvacátá léta v Anglii mě chytly za srdce, stejně jako osudy čtyř přítelkyň, jejichž vnitřní svět a atmosféru té doby autorka tak krásně zachytila.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska pro ženy manželství 20. léta 20. století poválečná doba společenské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Tady a teď |
| 2014 | Stalo se včera v noci |
| 2013 | Život té druhé |
| 2016 |  Jestli odejdeš... |
| 2015 | Nevěsty bez ženichů |
Kniha Nevěsty bez ženichů je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 123x |
| Chystám se číst | 77x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Milé čtení. Trochu mě překvapilo, do jakého roku nás děj zatahnul. Čekala jsem příběh blíže přítomnosti. Ale nakonec za to dávám plusové body.
Milé, oddechové čtení. Které se místy celkem táhne. Ale i tak mě kniha dokázala zaujmout.