Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330689/bmid_nebe-na-nemz-nesvitily-hvezdy-HaP-330689.jpg
4
311
108
Alija Bet je hebrejské kódové označení pro ilegálně organizované přistěhovalectví do britské mandátní oblasti Palestina. Pro Leah a Janneka svitla na obzoru naděje – oba jsou z rodiny jediní, kdo přežili koncentrační tábory, a nyní, v roce 1946, se stále ještě hluboce traumatizovaní potulují jako živé mrtvoly rozbombardovaným Mnichovem. Doslechli se o nebezpečné plavbě na přeplněných vracích parníků, o mnoha utopených nebo v britských sběrných táborech internovaných uprchlících, o neustálých bojích s arabskými obyvateli – ale nemají jinou možnost. A tak se oba vydávají jako ilegální běženci na cestu přes Středozemní moře s nadějí na novou vlast.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Himmel ohne Sterne , 2015
více info...
Přidat komentář
Přečtená před lety.
Krásný a dojemný příběh o dlouhé cestě do vlasti Židů. Ale tou nelegální cestou a způsobem. To jestli se jim podaří dojet do Palestiny a po mnoha letech věznění v táborech se setkat s rodinou to si musíte přečíst. Chytlavý příběh.
Tentokrát je to na hodnocení těžké. Nakonec dávám 5 hvězd, ale musím k tomu něco dodat.
Vysoce hodnotím obsah. Autor v doslovu uvádí, že 90 % se zakládá na skutečných a doložitelných událostech, a přikládá několikastránkový seznam použité literatury a pramenů. Zezačatku jsem si fakta ověřovala, pak už jsem mu věřila. Vypráví o poválečném osudu národa Židů jejich očima. Proplétají se tu velké dějiny s těmi osobními. A je to síla!
Pro mě to byl příval nových, překvapivých, ba šokujících informací.
Jen je mi líto, že se této látky nechopil nějaký lepší spisovatel. Neboli forma je všelijaká. Pro těch zbylých 10 % fabulace sáhl autor do červené knihovny a neměl šťastnou ruku. Zřejmě mu ten styl není blízký, takže vytvořil love story se vší schematičností, přeháněním záporných postav až do karikatury, šroubovanými dialogy, polopatickým vysvětlováním a klišé, až mě to iritovalo. (Věty typu ,,Usmíval se a vpíjel se do její přirozené krásy." by měly být trestné.)
Chápu, že zvolil román jako přístupnější formu než historické pojednání, ale osobně bych se bez toho obešla. Za celých cca 450 stránek jsem si k postavám nevytvořila nějaký hlubší vztah.
Nemohu hodnotit překlad, nicméně editor/ka stylu také neprospěl/a. Spousta chyb v interpunkci místy znesnadňovala porozumění textu a množily se chyby z nepozornosti - ať už v logické návaznosti, tak i v opakování stejných slov za sebou (zřejmě je někdo po úpravě formulace zapomněl vymazat).
Přes drobné vady na kráse je důležité, aby si tuhle knihu lidé přečetli. Prostě aby věděli. Pak bude možná méně knížecích rad, co mají Izraelci ve své zemi dělat.
Mám chuť zavrtat hlavu do písku, myslela jsem, že Němci byli poraženi a Židé žili šťastně až do smrti....
"Žid má za ušima. Zatímco my Angličani poctivě makáme a vyděláváme v potu tváře na chleba, Žid práci zaonačí tak, aby z toho vymáčknul tučný kšefty. Podle mě si to, co s nimi prováděl Hitler, zavinili z valný části sami."
Knihu jsem četla týden, protože tolik zla a nenávisti si musíte notně dávkovat. Nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak žili Židé po válce. Že je nenáviděl celý svět, přestože se tvářil blahosklonně a přehazoval si je jako horký brambor.
Najděte si na Google pogrom Kielce 1946. "Místní házeli židovské děti z balkonů, nemluvňatům rozbíjeli hlavy o zdi, ženy probodávali vidlemi na hnůj nebo bajonety, a ty, co utekly k blízký řece obklíčili a ukamenovali - a to pomalu, přímo se tím kochali". Ano, mluvíme o Polácích,kteří si s nacisty zažili své!
Příběh je o Leah a Jannekovi, přeživších z koncetračních táborů, kteří se spolu po válce náhodně potkají v Německu, které je v troskách. Rozhodnou se přidat ke skupině Židů mířících do Palestiny - země zaslíbené. Najdete zde spousty postav, každá s vlastním pohnutým osudem, nevíte koho litovat dříve. Autor vás ani na chvíli nenechá vydechnout a hrne do vás fakta o internačních táborech, ne nepodobných těm koncentračním, politiku a historické události. "Jestli exituje Bůh, kde byl v posledních letech? Neslyšel ten křik z plynových komor a neviděl kouř krematorií?"
Poté, co skupinka dorazí do Palestiny všichni zjišťují, že válka Arabů se Židy z této země udělala minové pole. Doslova. A tak místo zaslouženého života v klidu je čeká nekonečné martyrium boje o život a tvrdý, leckdy radikální až fanatický výcvik.
Tenhle příběh je neskutečná nálož emocí, bolesti, nenávisti a zrady. Určitě jej doporučuji ke čtení, minimálně z důvodu rozšíření obzorů, protože jsem zjistila, že můj pohled na svět je mnohdy omezený...
Bohužel ke konci příběhu už jsem se trápila, pasáže byly často vleklé a přijde mi, že se trápil ke konci i překladatel a editor, protože posledních 80 stran obsahovalo tolik překlepů, chyb a špatného překladu, že mi to kazilo dojem ze čtení. A na poslední stránce? Pocítila jsem osten nenávisti k autorovi a stekla mi i slzička, protože.... No však si to přečtěte sami. Hodnotím 3/5.
V některé fázi jsem měla pocit, že příběh dvou hlavních postav je zbytečně zdržovaný vysvětlováním politických souvislostí. Nicméně ten konec mě úplně rozsekal... P.S.: kdo má zlozvyk číst si poslední stránku ještě před začátkem čtení, nedělejte to. Na poslední stránce se to celé "vyřeší".
Cesta dvou mladých lidí, Leah Friedbergové a Janneka Raskowitze, z nacistických vyhlazovacích táborů do pekla arabsko-izraelské války. Leah a Jannek přežili plynové komory i pochody smrti, přesto jim v poválečné Evropě nekyne žádná naděje na lepší budoucnost. Jedinou možností se zdá být ilegální vystěhování do země předků - Palestiny, spravované britskou vládou. Že to nebude snadné a košer je více než jasné. Rainer M. Schröder zpracoval rozsáhlý dokumentární materiál o poválečném židovskému exodu a vtiskl mu vysoce dramatickou románovou podobu. Byť jsem byl na začátku hodně skeptický a chvílemi se i nudil, s přibývajícími stránkami mě autor dokázal do příběhu vtáhnout a několika dobře zaranžovanými scénami zaujmout natolik, že jsem se už pak bez problémů pročetl až k dojemnému konci. A to i navzdory tomu, že Schröder zápletky nijak přehnaně nedramatizuje a také gradace celého vyprávění tak trochu skomírá na úbytě. Je tu ale silné téma, zajímavé postavy a detaily, které není možné ignorovat a které nutí k zamyšlení. Takže šalom a palec nahoru.
Knihy na téma koncentrační tábory jsou vždycky těžké a vyčerpávající. Ale nikdy mě nenapadlo, co se stalo s přeživšími Židy. Vždycky jsem si konec války představovala jako konec utrpení...Všichni se rozešli domů a žili šťastně až do smrti.
Nechápu, jak mohli zrovna Poláci, kteří tak trpěli nacistickým zlem vyvolávat pogromy. Proč? Vždyť sami tak trpěli. O chování Britů ani nemluvě. To jsem četla s otevřenou pusou.
Asi v polovině jsem musela přestat, abych si oddechla. Dočetla jsem.
I když je to vyčerpávající, pořád se musí takový knížky číst, aby se nezapomnělo.
Musím hodně přemýšlet, jaký je vlastně můj názor na tuto knihu...
Začnu tím, čím mě kniha zaujala: Hodně překvapivé bylo zjištění, že jsem vlastně vůbec netušila, jaký byl osud Židů, kteří měli to štěstí, že přežili holocaust. Po přečtení mi to jejich "štěstí" hodně zhořklo. Ani tolik nepřekvapilo jednání Arabů, kteří odmítali Židy přijmout. Pro mne neznámý byl přístup Velké Británie, která svým postojem vůbec neakceptovala pocity Židů, kteří po přežití koncentračních táborů, odmítali žít v zemi nebo jejím sousedství, kde byly vyvražděny jejich rodiny. Co už jsem ale vůbec nedokázala pochopit, bylo chování Židů v kibucu, kteří přežití "nových Židů" chápali jako selhání, dokonce vinu, protože přežívší nebojovali s nacisty jako oni s Araby.
Bohužel vlastní příběh hrdinů knihy mi přišel takový chaotický, včetně turbulencí v milostném životě Leah + Jannek x Ari. Možná to je ale i proto, že mi příliš "nesedl" autorův styl. To se však netýká závěru knihy, kde se stáváme svědky bojů na egyptské frontě. Myslím, že tato část se musí dotknout každého čtenáře. A závěr, ten jsem, jako mnozí, také nečekala. Takže celkový dojem z knihy je "dost velký smutek".
Stává se mi opravdu málokdy, ale knihu jsem nedočetla. Moc postav a detailu.... pro mne nezáživné.
Komentář píšu po několika měsících po přečtení. A přesto si příběh vybavuji, stále ve mě zůstaly jeho ozvěny. A moc se mi líbil.
Dozvěděla jsem se o části historie, o které jsem neměla tušení. Překvapila mě úloha Britů, zdá se, že dříve stáli na jiné straně, než dnes. Přesto se mi tím vysvětlilo a ujasnilo. Mimo jiné i to, Jak přeživší druhé světové války vlastně dokázali jít dál, najít smysl života ve světě, ve kterém pro ně nikdo nemá místo. Leah i Jannek byli hlavní hrdinové svých životů, ale museli hodně bojovat, aby si to uvědomili a přestali se za to omlouvat.
To že někdy v letech kolem roku 1948 vznikl stát Izrael jsem věděla, ale co jsem nevěděla bylo, za jakých podmínek. Vůbec jsem netušila, že se Britové chovali tak, jak se chovali. Přitom si Židé prožili peklo na zemi v koncentračních táborech a přeživší se museli pomalu omlouvat za to, že přežili. Kniha určitě nabízí podnět k zamyšlení nebo alespoň pohled na malou část historie židovského národa. A kde je Izrael teď, co se týče třeba armády..! Milostná linie na pozadí hlavních událostí nijak nevadila, trochu se tím příběh zjemnil, ale dost mě překvapil konec knihy. To jsem opravdu nečekala. Knihu doporučuji, určitě stojí za přečtení.
Málokdy mě nějaká kniha donutí se veřejně projevit se svým názorem. Ale tahle mě neskutečně zasáhla. Jednak historicko - politicky, nevěřila jsem svým očím, že tohle se dělo po válce plné utrpení, jednak lidsky, že nejvíc zbídačený člověk, který sotva vyvázl životem byl nucen snášet další hrůzy. Vždycky mě hodně zajímaly dějiny 20.století,ale unikaly mi souvislosti nekonečné války v Izraeli a na Blízkém východě. Teď jsem spoustu věcí pochopila. Pochopila, nepochopila....je to příliš těžké a neuvěřitelné . No a ještě ke knize...jsem zvyklá si denně číst před spaním. V tomto případě jsem někdy nečetla, protože jsem se děsila, co bude dál...a dočítala s vědomím, že to stejně dopadne špatně...přesto doporučuju!
Úžasná a napínavá knížka, psaná velmi čtivým stylem. Nešlo odtrhnout oči a velmi na mě zapůsobila. Zajímavá tématika o které jsem toho doposud moc nevěděl a na její popud jsem se začal lehce vzdělávat.-)
Díky pane Schröder a za neméně skvělý překlad i Jiřímu Lexovi
V této knize jsem se dozvěděla mnoho nového a jsem překvapená a otřesená. Předpokládám, že příběh je napsaný na základě historických událostí. Popravdě ještě nikdy jsem se nesetkala s tématem, jak se žilo Židům po skončení války ať už v Německu nebo v Anglii, co se dělo v Polsku a Anglii rok a půl po válce. Jakou roli hrála Palestina. Knížka není asi přímo čtivý román, ale je to román který se mnou opravdu otřásl. O tom, co se dělo po válce, jak je to vlastně s Palestinou a Izraelem toho pořád vím hodně málo. Stále mám v sobě otázku Proč? Proč se židovskému národu po celá staletí dějí taková příkoří? Proč se o tom více nemluví, nepíše . Dost mě to zarazilo. Za téma musím dát 5*. I když to rozhodně není veselé čtení.
Během čtení jsem si nedokázala odpustit si některé informace vyhledat.
Kypr internační tábory - provozované britskou vládou pro internaci všech Židů , kteří se pokoušeli emigrovat do mandátem Palestiny v rozporu britské politiky, fungovaly od srpna 1946 do ledna 1949.Během aktivních táborů došlo k řadě pokusů o útěk. Nejvýznamnější byl v srpnu 1948, kdy odhadem 100 vězňů uniklo z věznice tajným tunelem, o kterém Britové věřili, že byl vykopán po dobu šesti měsíců.
Haifa - izraelský přístav. Počet Židů se průběžně zvyšoval díky imigraci (alija), a to zejména z Evropy.
Kibuc Bar Giora v Palestině ,v očích Palestinských Židů byli ti, co přežili koncentrační tábory zbabělci, těmi co selhali, špatný materiálem... Ač si dělali velké naděje nebyli v kibucu kladně přijímáni. Tyto informace jsem vůbec netušila.
Celkově jsem se dozvěděla hodně o fungování kibuců.
První arabsko-izraelská válka (v Izraeli uváděná jako válka za nezávislost), vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu 14. května 1948, když na území nově vzniklého státu vpadla vojska jeho arabských sousedů, kteří jasně deklarovali úmysl Izrael zlikvidovat.
Za vítěze války je většinou považován Izraelský stát, který uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům.
Knížka určitě nebude pro každého, není to lehké čtení je zde hodně informací historických i politických.
Knihu jsem asi po 150 stránkách odložila a myslím, že ji už nedočtu. Na mě moc postav, zbytečně zdlouhavé pasáže, kdy se nic neděje...
Kniha zněla podle anotace zajímavě a i ten začátek mne bavil. Ale pak jsem pomalu začínala mít dojem, že autor v některých místech jako by ztrácel dech. Navíc mi úplně neseděla milostná linka, na kterou jsem v době čtení neměla úplně náladu. A byť mi přišel námět zajímavý, zpracování mi nakonec nesedlo - s každou další stranou jsem měla pocit, že se nudím, což mne mrzí. Knihu jsem nakonec odložila nedočtenou...
Opravdu jsem se snažila knížku dočíst, ale ve třetí části jsem to vzdala. Na mě je v knize moc postav, v kterých jsem se ztrácela, nic moc se tam neděje a je zbytečně zdlouhavá. Za mě tedy 3 hvězdy, myšlenka dobrá, ale to je tak všechno.
Za mě byla kniha chvílemi složitá,ale i tak jsem četla jedním dechem. Příběh o hrůzné cestě do Palestiny, kde mají Židé najít místo pro svou budoucnost. Těžká doba sebou nesla spoustu ztracených životů, krveprolití, strach a všechny hrůzy. Nedokážu si to představit jak ta doba musela být těžká. Určitě to stojí za přečtení.
No ano, o holokaustu už bylo napsáno mnohé, ale o tom, že i po válce měli přeživší a navrátivší se z koncentračních táborů velmi těžký život, o tom už se příliš nepíše. Neumím si vůbec představit, kde ti lidé, kteří přežili roky hrůz, brali sílu a vůli žít a jít dál a k tomu ještě čelit odmítání, posměškům a šikanování svého okolí. Aby se nakonec dostali znovu do víru další války........ Čtení to není lehké,nejen obsahem, ale ani stylem. Abych byla upřímná, docela mě zpočátku rušily i ty hvězdičky, protože mi přišly nadbytečné, mnohokrát autor vlastně i v textu vysvětlil a mnoho z toho člověk prostě tak nějak ví. Takže jsem je přestala číst a přečetla jsem si je pouze v případě, že jsem, jak se říká, totálně nevěděla, která bije. Po dočtení ve mně stále přetrvává pocit hořkosti, smutku a zmaru.
Štítky knihy
Židé 20. století Izrael Palestina poválečná doba holokaust, holocaust historické romány přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nebe, na němž nesvítily hvězdy |
| 2019 | Dáma Měsíčního svitu |
| 2011 | Kronika rodu Medicejů - Strážci moci |
| 2010 | Do posledního dechu |
| 2013 | Jesika - Zkouška lásky |
Kniha Nebe, na němž nesvítily hvězdy je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 418x |
| Čtenářské výzvě | 78x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 320x |
| Chystám se číst | 403x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) Všem, kteří mají rádi knihy z 2. světové války, čtou příběhy o holocaustu, bych tuto knihu doporučila. Protože málokde se už pak píše co bylo dál.. Arabové x Židé..tato bitva se bojuje už tak dlouho a bohužel to nemá konce..
Místy mě kniha malinko nudila, na druhou stranu informace v ní byly vyčerpávající a pravdivé, autor si dal záležet.
K milostné lince můžu říct jediné..chudák Jannek..tolik si zažil a na poslední straně taková rána, lituju života, jaký bude po tomto žít..