Náhradní život

04.04.2017

Zlata a Srebra, sestry, siamská dvojčata žijí svůj nelehký život v bývalé Jugoslávii, ve Skopje. V devadesátých letech prochází jejich země bouřlivými změnami. Osobní a historická rovina příběhu se mísí a proplétají. Sestry jsou spojené pouze spánky, jinak jejich těla i mysli fungují odděleně a úplně normálně. Jak těžká je s takovým hendikepem každá, byť i prostá každodenní činnost. A nejen fyzická, naprostá absence soukromí a nutnost shody nebo úplného ustoupení jedné ze sester při každém rozhodování dělá z příběhu psychologické (nebo alespoň psychicky náročné) drama. Navíc rodiče ke svým „postiženým“ dcerám nenašli vztah ani cestu, žijí v chudobě, svým způsobem i dobrovolné a velmi přísné. Ve svých zaběhaných zvycích, tradicích, neměnných postojích a spletitých rodinných vztazích vytvářejí kolem dvojčat nelaskavé prostředí, ke kterému jsou i přesto obě sestry citově připoutané.
První část příběhu, od jejich společného dětství, přes dospívání až k vytoužené operaci je skvělá, napsaná tak, že se nelze od čtení odtrhnout. Žijete a trpíte se sestrami.

Celý příběh je vyprávěný z pohledu Zlaty a druhá část, po oddělení sester, najednou ztratí spád. Opravdu jako by polovina chyběla. Vyprávění se stane tak nějak odtažitým, Srebřina praktičnost a přímost v něm chybí. Zlata hledá vlastní cestu, konečně žije svůj život. Daleko více do něj prosakují politické a světové změny a události. Nevím, jestli autorce ve druhé části došel náboj a potřebovala prostě dopsat celé období vývoje bývalé Jugoslávie a okolního světa, nebo je ten proměněný styl úmyslem. Tak nebo tak, mě sice druhá část bavila méně, ale zároveň korespondovala s odtržením sester a ztrátou celé poloviny společné osobnosti.