Mistr Kampanus

19.01.2023

Není to tak děsivé, jak se traduje. Myslím děsivě dlouhé a nezáživné. Ale holt Nezbedný bakalář (od téhož autora) to taky není. Dejte si radši toho, a pak se rozhodněte, jestli podobným jazykem zvládnete číst bichli s neradostným dějem. Winter holt vyniká erudicí a historicky co nejpřesnějšími popisy (na tehdejší dobu a míru poznání). A je to pořád čtivější než cokoli od Aloise Jiráska. Opravdu. Zkuste sami.

16.11.2022

100 mil před Jiráskem. Jde o historický obraz ne historický román, ten rozdíl mi přijde hlavně v tom zobrazení každodennosti. Je to delší ale čtivé, žádné archaismy nebo něco, neruší.

25.07.2021

(SPOILER) Jediný román Zikmunda Wintera (1846 - 1912) Mistr Kampanus beletrizuje osudy Jana Campana Vodňanského (1572-1622), spisovatele, básníka a především rektora pražské univerzity. Winter používá bohatě archaizující jazyk, ale román se mi četl dobře. Dovolím si odbočku. Pokud bych mohl srovnat s podobně uměle jazyk zdobícím pozdějším Jaroslavem Durychem - který mohl být ve svém díle i z náboženského hlediska jistým protipólem Winterova Mistra Kampana - tak Winter se čte krásně: používá sice mnohdy výrazy, které bych neuměl přeložit bez slovníku staré češtiny, ale sdělení každé věty či odstavce vždy jasně září nad její formu i bez znalosti detailu - když třeba hned nevíte, kdo je "plkoš". Narozdíl od katolíka Durycha, kterému v beletrii (viz Bloudění) já zpravidla nerozumím - vůbec nerozumím! - ač bych chtěl - a opájím se jen jeho krásným a barokně těžce zdobeným nesrozumitelným jazykem, vyprávění Winterovo v Mistru Kampanovi je na druhé straně: autor v příběhu z období Bílé hory na světlé návrší mučednictví a náboženské pravdy vynáší (převážně české) evangelíky, a jeho jazyk, ač starodávným bejlím se hemžící, je vlastně prostý a srozumitelný, je to jazyk, který přese všechno chce, aby byl chápán a který se nevyvyšuje nad - čtenáře z fabriky (rozuměj třeba mne).
Velmi poutavý byl pro mne hned úvod - živě a uvěřitelně líčící rozjařené řádění studentů den před zkouškami, tak prožité, až čtenáře napadá, jak žil své studentské roky adept teologie a historie Zikmund Winter, a jaká je relativita času: události zasazené nedlouho před rok 1620 se mohly odehrávat stejně tak i v současnosti jako v letech sepsání Winterova románu, tedy v letech 1907 a 1908.
Ve druhé části knihy se účastníme bitvy na Bílé hoře a pak sledujeme její dopady - postupné uzavírání a kleštění pražské univerzity na úkor koleje jezuitské, Klementina.
Více než příběhy z historických dějů vnímal jsem Mistra Kampana jako román o stáří, stupňující se opuštěnosti a marném vzdoru, bláhovém světě intelektuála, válcovaném v jeho údělu kolesem, kterým otáčí vítězové - zde tedy ti, kteří stáli na straně katolických sil proti povstání českých stavů. Většinu událostí vnímáme prismatem Mistra Kampana - ten shledává, že přestává rozumět dění kolem sebe a pokud se valí k němu a jeho univerzitě pohroma, nevěří jejímu příchodu do poslední chvíle. Z beznaděje uniká básněním - slušno říci, že z dnešního pohledu básněním smutnotragickým, vlastně přímo směšným - neboť věří, že múzy a ideál zmohou více než tvrdá bota vojáka.
(SPOILER) Nakonec Kampanus, v zoufalé snaze zachovat univerzitu volí konverzi ke katolicismu, posléze však vnímá, že tento pragmatický krok nedokáže jednak obhájit ani sám před sebou a jednak že tento krok byl zbytečný - jeho univerzita - rozuměj univerzita evangelická - zaniká, vnímá Kampanus, protože jí přebírají jezuité. Kampanus se ovitá na dušovním dně a rozhodne se po jistém zmítání a úvahách pro sebevraždu. Polyká jed i u vědomí toho, jaký osud může jeho duši podle tehdejší víry coby samovraha očekávat. (KONEC SPOILERU)
Co je pro mě jako příjemce Winterova románu obtížné přijmout, je ta od počátku do konce předkládaná věrouka románu, že stojí vždy (české) evangelictví výše nad (především německým) katolictvím - tak ovšem nemluví autor, ale jeho postavy - nemám na tuto věc zatím nijaký originální vlastní názor, jsa mj. oficiálně nijak nepraktikujícím a nepřesvědčeným katolíkem, ale Winterův román mě v ničem nepřesvědčil, že by staletý evangelicko-katolický spor měl být ještě dnes - nebo, řekněme, ve Winterově době - ohněm nevyhaslým. Či, ještě jinak řečeno, že by Winter dokázal ve mě, čtenáři, vzbudit sympatie s jakoukoli ze stran toho dějinného tření, které bylo ukončeno a přidušeno Bílou horu. To ovšem pro mě nijak nesnižuje kvality a čtivost románu, spíš mi vyvolalo úvahy o tom, které tradiční rozpory v (mé) lidské duši jsou nyní - 400 let pobělohorských - úplně ztichlé a které se tam nachází aktuálně a já je patrně teď nijak jasně nevidím.
Populární spisovatel a Winterův generační souputník Alois Jirásek svému o pět let staršímu kolegovi vytýkal, že v jeho románu chybí "vševědoucí" vypravěč nebo postava, která by čtenáři věci správně (ovšemže - v jaké verzi pravdy?) vyložil - ale právě tato unikavost a nedořečenost mi přijde nejsilnější, nadčasovou - a myslím i nad Jiráskovým ideologickým pojetím čnící - kvalitou Mistra Kampana.
Když to shrnu: pětisetstránkový Mistr Kampanus je románem místy pomalého běhu, snad někomu obtížnější na čtení, vyvolává více otázek než na kolik odpovídá, ale mně nabídl na tři večery požitek z robustního, poctivého díla s krásným jazykem. Myslím, že mu vydatně pomohlo i Winterovo vybavení poctivého a pracovitého dějepisce a kulturního historika.

27.03.2021

Zikmund Winter neprávem ve stínu tehdy slavnějšího Aloise Jiráska, ale jeho tvorba je úžasná. Úročí své znalosti z práce archiváře, historický kontext sedí. Zkrátka z Winterových knih se můžeme učit dějepis i si užít vyprávění. A Mistr Kampanus je toho příkladem.

08.01.2021

Tahle kniha pro mě představovala největší oříšek z povinné četby. Archaický jazyk a historické detaily mě nutily číst každou stránku dvakrát. Nemilé vzpomínky, ale věřím, že milovníci česko-německých dějin budou z díla určitě nadšeni. ;)

06.10.2018

Winter popsal historické reálie velice věrně a mnozí současní spisovatelé jako třeba Bauer by se od něj mohli učit.
Zajímalo by mne ovšem zdali byl sám autor katolíkem či protestantem, protože nelze si nevšimnout jeho náklonnosti ke všemu evangelickému na úkor katolíků a především jezuitů. U těch by se to dalo přičíst uměle vytvořené, pomýlené obrozenecko - havlíčkovské averzi, do jejíž doby lze zařadit i Wintera...

22.04.2015

+ Velmi čtivá druhá polovina knihy
+ Výborný popis bitvy na Bílé hoře a následného obsazení Prahy
+ snaha o ne úplně tendenční pojetí dobra a zla (evangelíci x katolíci)
- rozvleklá první část
- slabší popisy postav (příliš mnoho postav)
- spíše beletrizující popis historických událostí bez silné dějové linie

29.10.2012

Tak tohle rozhodne neni oddychove cteni. Kdybych nelezela v nemocnici, tak to asi nikdy nedoctu.