Město smutku a radosti
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47137/bmid_mesto-smutku-a-radosti-pWB-47137.jpg
4
129
17
Novela Město smutku a radosti se odehrává během jednoho jarního dne roku 1936 v Helsinkách. Sledujeme několik příběhů, zdánlivě izolovaných, které se však postupně začínají proplétat a jako barevné nitky vytvářejí fascinující obraz doby, kdy o Finsko a celou Evropu začínají bojovat dvě zrůdné ideologie. Představa lidských osudů jako částeček velikého obrazce se objevuje v řadě Waltariho děl. Vyjadřuje jeho přesvědčení, že život každého člověka je cenný, každý má na světě úkol a poslání, byť si jich sám třeba není vědom. Nitkami jsou zde příběhy několika lidí: nenaplněná láska, životní tragédie, umírání, vzpoura proti řádu... Jedno z nejlepších Waltariho děl vychází česky poprvé.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2010 , HejkalOriginální název:
Surun ja ilon kaupunki , 1936
více info...
Přidat komentář
4,5 hvězdičky
Krásný, náročnější text, vychutnávala jsem si každé slovo, myšlenku, celé to bylo napsané tak citlivě.. Líbilo se mi to, moc, tohle je přesně ten typ literatury, který mám moc ráda, hodně pocitová, melancholická..
Zajímavá mozajka. Třeba pak budete víc pozorovat svět kolem. Co kdybyste ovlivnili život někoho jiného? Nevědomky, vědomě, láskou, či násilím. Nebo jen tím, že půjdete kolem.
A co vy víte? Možná to děláte každý den.
Nezaujalo mě, 3* dávám jen za hlavní myšlenku. Tento typ literatury ale nemusím.
Helsinky, politika, jediný den, milión postav, které vlastně tvoří jen jediný velmi úzký příběh narušený několika náhodnými cizinci. Minulost a idealizovaná i obávaná budoucnost. To všechno naprosto precizně, jak to pan Waltari umí.
Toto je má první kniha od Waltariho. Na knize se mi líbil styl vyprávění. Samotný děj mi trochu připomínal film Písně z druhého patra, který obdobně jako kniha popisuje osudy různých lidí v průběhu jednoho dne. Tím však podobnost zcela končí. Kniha je oproti filmu více reálná, avšak po obsahové stránce mne moc nezaujala. Občas jsem se ztrável v tom o jakou postavu se jedná, dále mi nesedělo takové to vlastenecké filosofvání a nakonec závěr, který vyznívá úplně do ztracena. Dávám tři hvězdy.
Vyprávění příběhů několika postav, jejichž osudy spolu zdánlivě nesouvisí. Kniha je to dobře napsaná. I nápad napsat příběh jednoho dne v jednom městě je geniální. Nicméně, co mi vadilo bylo to, že se to vleklo celou knihu a na posledních pár stránkách se příběhy dramaticky urychlily, přesto mi přijdou nedotažené do konce. Nakonec jsem při čtení měla občas problém rozeznat, o které postavě vlastně zrovna čtu.
Četla jsem v červenci 2011. Podle mých poznámek:
Den nebo dva ve městě - lidé s různými osudy, životy, starostmi. Ty se vzájemně propojují.
Asi jsem čekala nějaké vyústění, výbuch, akci, ale tak jak běží děj, to i končí - běží dál.
Hořkomléčné vyprávění, krátké věty, city, pocity.
Krásna kniha. Je úplne skvostná a napísaná tak citlivo a jemne, a pritom sa dotýka tém, ktoré sú viac než aktuálne.
Přesto, že byla kniha napsána před osmdesáti lety, její myšlenky jsou stále živé. Takhle prostě píší mistři.
"Kniha se rodí ze smutku a zklamání, kniha se rodí z nezbytnosti, kniha se rodí a svého tvůrce spaluje a spotřebovává." (str. 30)
Přiznávám, že s Waltariho "nehistorickou" tvorbou jsem zatím neměl tu čest a teď vidím, že jsem o dost přicházel. Nenásilně propojené příběhy několika lidí různého věku i společenského zařazení se sice odehrávají v Helsinkách 30. let minulého století, což jsou pro nás už samozřejmě dějiny, ale Waltari je psal jako novelu ze současnosti. A od jeho historických románů se také liší. Méně sází na barvitost prostředí nebo dobrodružnost dějových zvratů (tady se všechno odehrává během jediného dne) a naopak se soustředí na psychologickou drobnokresbu a úvahy.
Není to ale žádný suchopár. Waltariho styl je i dnes docela moderní a čtivý. Všichni hrdinové vlastně právě stojí v nějakém klíčovém bodě svého života, buď je něco donutí hořce zabilancovat nebo naopak udělat krok, který zásadně ovlivní jejich budoucnost. Ústřední postava venkovana se sekyrou v batohu, ta se dívá oběma směry - do minulosti i do budoucnosti a celou tu mozaiku osudů jakoby spíná dohromady.
Název knihy je výstižný, optimismus i pesimismus se tu mísí v jakousi útěšnou melancholii. Řečeno s Homolkovic dědečkem: "Život je krásnej, i když stojí za hovno." A Waltari tenhle pocit dokázal zprostředkovat decentní, ale velmi naléhavou a místy vyloženě dojemnou formou.
Ve Waltariho dílech je zjevné, že má autor rád lidi. Velice jej baví zaobírat se psychologií postav. V této knize mi to přišlo maličko na úkor příběhů. Jednotlivé osudy bych uvítala více dotažené do konce. Snad až na stařenku. Tam je to zjevné, jak to s ní dopadlo..
Krásná, silná, čtivá kniha, která naplní člověka dojmy od hlavy až k patě. Jednoduše nádhera.
Štítky knihy
finská literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Kniha Město smutku a radosti je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 182x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 59x |
| Chystám se číst | 62x |
| Chci si koupit | 4x |
Jeden den a osudy několika lidí ve Finských helsinkách roku 1937. Umírající stará žena, nešťastný mladý rolník, mladík z chudých poměrů, farář, bohatá dívka, majitel firmy a další postavy, jejichž osudy se během dne střetnou. MW na pozadí mistrně vylíčil sociální poměry ve finské společnosti před druhou světovo válkou a ahledání smyslu života jako takového.
"Údělem člověka je uchylovat se do společnosti sobě rovných"