Město a psi
Mario Vargas Llosa
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/10094/bmid_mesto-a-psi-UxO-10094.jpg
4
52
10
Tento částečně autobiografický román (Vargas Llosa, který několik let také z donucení studoval na vojenském gymnáziu, se dá identifikovat v postavě Básníka) se stal jedním ze zakládajících děl boomu latinskoamerické literatury 60. let, k jeho proslulosti v Peru přispělo mimo jiné i to, že jeho výtisky byly na dvoře vojenského gymnázia manifestačně spáleny. Vargas Llosa zachytil konflikt chlapců s nesmyslným vojenským drilem a absurditou lživého světa dospělých zcela novými postupy, které později zdokonalil a rozvedl v dalších svých knihách (prolínání časových a vypravěčských rovin, nejistá identita postav, tzv. skrytý údaj, zvyšující napětí jako v detektivce, otevřené interpretační možnosti apod.).... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2004 , Mladá fronta
Originální název:
La ciudad y los perros , 1963
více info...
Přidat komentář
Ze začatku jsem se trošku děsila, že kniha bude převážně o drsných až nechutných praktikách studentů peruánského vojenského gymnázia a malinko jsem se ztrácela ve větším množství vypravěčů. Ale jak začali chlapci v ich-formě vyjevovat i svoje citlivé duše (toužící po lásce, kamarádství a porozumění rodičů) a jejich příběhy se do sebe proplétaly, bavila mě kniha víc a víc a ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nemorální chování dospělých v zásadních věcech tu tvoří pěkný kontrast k teenagerům, kteří se sice k sobě běžně chovají jako psi, ale v důležitých otázkách jsou nositeli "vyššího principu mravního".
Chtělo by to po dočtení začít znova od začátku, podruhé se znalostí, které retrospektivní pasáže patří ke kterému kadetovi. Nevadí mi, že jsem se na začátku ztrácela, nejistota k Městu a psům patří, ale když jsem si ztotožnila hlasy, už jsem si nebyla jistá, co z předchozího se koho týkalo, příliš si byly ty mládežnické party a obdiv k dívce podobné. Může to ale být vinou delších přestávek v četbě.
Aby bylo jasno, složitou výstavbu se střídáním perspektivy, času i formy nehaním, vůbec ne. Právě napětí mezi celkem obyčejnými kluky a jejich o pár let starším smečkovým já ("psi" jsou sice nejnižší ročník, ale přísloví o silnějším psu tady platí všeobecně) z velké části tvoří dynamiku knihy. Vargas Llosa je výborný psycholog, takže jednak každá z postav, které dostaly víc prostoru, je jedinečná a zapamatovatelná, jednak několikeré proměny jejich chování i dojmu, jakým působí na čtenáře, jsou uvěřitelné. A že těch zdánlivě konečných gradací bylo několik. Není to překombinované, naopak je konec paradoxně civilní: účastníci zapomínají, to čtenář má o čem přemýšlet.
Výborný románový debut napsaný s energií,odvahou a suverenitou zralého autora.
Zobrazuje dva světy,které mladý Vargas Llosa důvěrně znal-přetvářkou a šikanou
pokřivený vnitřní svět vojenského gymnázia a za jeho zdmi životem pulzujícící město
Limu představující volnost a svobodu.
Pozoruhodný je i osobitý styl se střídáním míst děje/gymnázium,Lima/,časových rovin
i vypravěčů.Tato složitější kompozice není ale na úkor čtivosti,román se čte jedním
dechem a postupně graduje.
/Tuto vypravěčskou techniku dovedl MVL k dokonalosti ve famózním románu Zelený
dům vydaném o tři roky později-pokud jste ještě nečetli,vřele doporučuji!/
Čítať takúto knihu je pre mňa vždy zážitkom. Keď človek číta veľa jednu knihu za druhou, vždy ho poteší, keď sa mu dostane do rúk niečo, s čím sa ešte nestretol. O tejto knihe to platí v celom svojom rozsahu. Výborná téma, spracovanie, striedanie časových rovín, rozprávačov, hranie sa s pozornosťou čitateľa, skladanie nikdy nekončiaceho puzzle a pôsobivý záver.
Bolo mi ľúto, keď som čítala epilóg a lúčila sa s týmto skvostom, ktorý je prvotinou nositeľa Nobelovej ceny. Mala som tú česť vidieť ho pred pár dňami v Prahe na Svete kníh, bol to takisto nezabudnuteľný zážitok.
Vargas Llosa je dle mého názoru jedním z nejčtivějších autorů latinskoamerické tvorby, který je navíc schopen napsat knihu ve stylu jakéhokoliv žánru. Město a psi beru jako klasiku, zlatý kánon jihoamerické literatury.
Drsný popis života šestnáctiletých kadetů na vojenském gymnáziu, na které mimochodem chodil i autor knihy. Kniha je tedy částečně autobiografická, jak je konečně u Maria Vargase Llosy zvykem. A že se její děj příliš neodchyluje od reality dosvědčuje i to, že po jejím vydání ve zmíněném gymnáziu veřejně pálili její výtisky.
Život kadetů je plný šikany, vzájemných krádeží, dost otevřeně se popisují různé sexuální výstřelky pramenící z izolace od okolního světa. Není divu, že v takovém uzavřeném světě může dojít i k vraždě. Taková "mimořádná událost" by se ale samozřejmě nikomu z vedení gymnázia nehodila, o takovou kaňku v osobních záznamech nikdo nestojí a vyšetřování vypadá podle toho...
Čtenář v knize sleduje dvě vzájemně se prolínající časové osy, z nichž jedna popisuje osudy chlapců před vstupem do vojenského gymnázia, zatím co druhá pak události a život chlapců na gymnáziu.
Na počátku knihy je běžná klukovina (krádež otázek k testu), která však spustí lavinu událostí, jež na konci knihy vyústí v otřesnou tragédii, za niž nikdo nenese odpovědnost.
Naprosto bravurně, a strhujícím způsobem napsaná kniha, jež čtenáře zcela pohltí, a zároveň uvede do fáze nechápavého zděšení nad nesmyslností některého lidského počínání...
Já knihu podruhé zcela jistě číst budu :-).
Není to kniha, kterou bych si chtěl přečíst vícekrát. Nechtěl bych strávit ani vteřinu na zmiňovaném vojenském gymnáziu. Závěr knihy je strhující. Nemám rád knihy o šikaně.
Román, ktorý si ma bezvýhradne získal, témou i spracovaním. Témou paradoxne, pretože by som nikdy nepredpokladala, že prostredie chlapčenského vojenského gymnázia sa stane dejiskom jedného z mojich najobľúbenejších románov. A spracovaním, tak to je pre mňa vskutku úchvatné.
Llosa si zvolil namiesto jednej či dvoch hneď štyri hlavné postavy. Každá z nich vníma odohrávajúce sa udalosti veľmi subjektívne, čiste zo svojho pohľadu. Niektoré pasáže sú písané v prvej osobe, iné zas v tretej osobe, akoby ich podávala namiesto hlavného hrdinu ešte ďalšia nezávislá, pozorujúca osoba. Práve kvôli tejto výmene rozprávačov je niekedy ťažké sledovať dejovú líniu, keďže spočiatku neviete ktorý z rozprávačov práve rozpráva, navyše identita jedného z nich zostáva skrytá takmer až do samotného záveru, môžete len hádať, či tipujete správne, čo má presne takú dávku tajomnosti a napätia, aké kniha má mať. Aby toho nebolo málo, v románe dochádza k prelínaniu časových rovín – prevažná väčšina príbehu sa odohráva v prítomnosti, o dôležitých momentoch v živote jednotlivých postáv sa spätne dozvedáme len to najnevyhnutnejšie, budúcnosť v závere románu je len veľmi hrubo načrtnutá. Navyše posun deja z prítomnosti do minulosti sa vymyká akejkoľvek chronológii, je skôr logický vzhľadom na potrebu postupného objasňovania vzájomných súvislostí. Román pozostáva skôr z vnútorných monológov a úvah, na úkor opisov prostredia či postáv a tento minimalimus mu mimoriadne svedčí. Knihu som odkladala len veľmi nerada, s ľútosťou, že som sa dostala na jej záver.
Štítky knihy
napětí armáda psychologické příběhy Peru internát vojáci společenské romány peruánská literatura hispanoamerická literatura internátní škola
Autorovy další knížky
| 1984 |  Tetička Julie a zneuznaný génius |
| 2005 | Zelený dům |
| 2003 |  Vypravěč |
| 2007 | Zlobivá holka |
| 2004 | Kozlova slavnost |
Kniha Město a psi je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 64x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 51x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 5x |
Mario Vargas Llosa se řadí k autorům, jejichž prvotina patří k tomu nejlepšímu, co v životě napsali (tím nechci shazovat jeho pozdější tvorbu, zatím všechno, co jsem od něj četl, se mi hodně líbilo). Tady se ostatně asi ani není čemu divit, protože nejlepší školou je praxe a prvopis téhle knihy (jak se člověk dozví v krátkém, ale na informace bohatém, i když socialisticky tendenčním doslovu – vzhledem k době vydání) vydal na 1200 stran, než je autor důkladně seškrtal. Je to kniha velice působivá – v prvé části sice vypadá jen jako takové zajímavé vyprávění o nelehkém životě studentů vojenského gymnázia, druhá část je ovšem napínavá jako nejlepší detektivky (ostatně část odborné veřejnosti knihu jako detektivní román také označuje, byť se tomu autor vehementně bránil). Přinejmenším zčásti je to v použité metodě, kdy čtenář kousek po kousku odhaluje, co se stalo a proč, hlavně z vnitřních monologů hlavních hrdinů, přičemž až do postupného odhalení jednotlivých mluvčích může pouze hádat jejich totožnost. Možná trochu škoda těch radikálních zásahů do knihy ze strany autora – osobně si myslím, že konec původně autor zamýšlel trochu jiný – nikoli z hlediska toho, kdo je pachatelem činu určujícího děj druhé poloviny knihy, ale z hlediska jeho motivace. V každém případě je to ale kniha, kterou vřele doporučuji k přečtení.