Melancholie
Vladimír Holan , Li Čching-čao , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161187/bmid_melancholie-161187.jpg
5
14
2
Antologie čínské poezie dynastie sungské 960–1279 po Kristu. Vladimír Holana ji přebásnil z francouzského překladu čínských originálů. Básnířky a básníci jsou řazeni v časové posloupnosti. Holan podal současnými prostředky české a evropské poezie čínskou poetickou ideu, lyriku a pocitovost.
Přidat komentář
Skvělé básně, které jemnými a jednoduchými prostředky přibližují pocity a nálady autorů. Holanovi se podařilo navodit dojem, který asi mají čínští čtenáři, pro které je tato poezie spojením slova a malby při jejich kaligrafickém stvárnění.
...Tam liška zběsilá hned za svítání
divokou husu spolyká
a řvoucí tygr za noci tam trhá oslíka...
...Na polštáři, ve sladkém snu,
v motýla byl jsem proměněn,
když, jako bych dostal ránu bičem,
jsem zaslechl zpěv kohouta...
Štítky knihy
Kniha Melancholie je v
| Přečtených | 19x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Holanovy překlady čínských básníků vznikaly nejspíš někdy za války a vyšly v r. 1947, na češtině je to už znát:
Outlými prsty loupe dívka
pomeranče nové,
a v první vlahosti alkovny brokátové
vlá vůně pižma zas a zase...
I když Holan překládal tyto staré verše z francouzštiny, projevil celký cit pro atmosféru básní, vždyť melancholie (dá se říct), byla jeho parketou! Od smrti svého bratra v dětství se znovu a znovu zaobíral tajemstvím smrti a odcházení, jako mnoho lidí, kterým zemřel v nejcitlivějším věku někdo blízký. Proto měl i blízko k buddhistickému pojetí prázdnoty: "Neposlouchej ušima, ale srdcem, neposlouchej srdcem, ale dechem, neboť sluch končí uchem a srdce představou, jenom dech je prázdný, připravem přijmout vše, co přichází. Cesta je v prázdnotě a prázdnota - toť zdrženlivost srdce." (Taoistický mistr Čuang z 3. stol. před Kristem.)
Nutno říci, že Holan byl velmi poctivý k těm starým básníkům a na rozdíl od B. Mathesia (Zpěvy staré Číny) do překladů nepřidával žádné vlastní "vylepšující" veršíky a vize.
I přes jistou archaičnost jsou Holanovy překlady stále skvělé a plné melancholie jako druhý listopadový den:
C´-mej předčasně mi umřel!
Šang-ji jest nyní na jihu.
A já, nešťastník, jsem jako vůz
se zapřaženou čtveřicí koní...