Mág
John Fowles
Román Mág (The Magus, 1965) je nejrozsáhlejší prozaické dílo Johna Fowlese. V roce 1977 se román dočkal přepracovaného vydání s autorskou předmluvou. Mág se patrně nejvýrazněji ze všech Fowlesových literárních textů vzpírá jednoznačnému žánrovému zařazení a interpretaci – v předmluvě k přepracovanému vydání autor sice prozradil původně zamýšlený titul knihy, The Godgame, Božská hra, čímž částečně naznačil určité interpretační možnosti, přiznal se k některým literárním i neliterárním inspiracím, zároveň ale přirovnal román k psychologickému testu bez jediného „správného“ řešení. Příběh mladého středostavovského absolventa literárních studií na Oxfordské univerzitě Nicholase Urfa začíná a končí v Londýně, jeho převážná část se však odehrává na relativně izolovaném řeckém ostrově Fraxos (řecky „Oplocený ostrov“), kam Nicholas přijíždí vyučovat angličtinu na chlapecké internátní škole. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, obývajícím vilu na jednom z mysů ostrova. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního dramatu, zároveň uhrančivého i nelítostného, v němž se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem předtím Sběratele a Milenku..., tak jsem se moc těšila. Ale tahle kniha je zvláštně obrovitá, plná různých smyslů a směrů, že mě prostě přerůstala. Některé pasáže mě vtahovaly a držely v napětí, jiné nudily a mátly. No, určitě na tuhle knihu nezapomenu.
Velice zajímavé čtení, místy jsem se nemohla dočkat, kam se příběh vyvine a místy jsem cítila spolu s hlavním hrdinou frustraci, že se příběh nevyvíjí tak rychle.
Kdysi mě vyloženě okouzlila Fowlesova Francouzova milenka, s Mágem jsem se na až tak spřízněnou vlnu nedostal. Ne že by neupoutal, i na dost velké ploše se mu to daří poměrně dobře. Jen mi celá ta dějová konstrukce, v níž skrze rozsáhlou mystifikaci dochází k jakémusi prozření vypravěče, přijde trochu vyumělkovaná. Na rozdíl od Milenky bych řekl, že už na Mágovi stihl zapracovat zub času, i když i v této mírně zvětralé podobě působí impozantně. Každopádně zůstávám autorovým příznivcem a jsem hodně zvědavý na Sběratele.
četl jsem zhruba před dvaceti lety, kniha mě úplně zajala, přežvýkala, zmátla a vyplivla a dosud nevím co si o tom všem myslet. je to něco jako první doušek alkoholu, první cigareta, první poluce, první pohled na mořský příboj. zvláštní, silné, iniciační.
Áno, dosť problematicky zaraditeľná kniha. Ale čítala sa dobre. Príbeh mladého angličana Nicholasa Urfa, začiatok sa odohráva v Londýne a opisuje hrdinove milostné avantúry, následne sa dej presúva na grécky ostrov Fraxos, kde hlavný hrdina prijme prácu učiteľa angličtiny na internátnej škole. Na ostrove sa zoznámi so záhadným milionárom Conchisom a začnú sa diať veci, ktoré tu nemôžem opisovať, aby som neprezradil prekvapujúcu pointu. Zaujímavé čítanie.
Nesnáším knihy o lásce. Takže když se ukázalo, že spletité cesty akčního divadla se točí právě okolo ní ... jak to asi mohlo dopadnout?
Ještě nedovyvinutý, syrovější, ale přesto nepopiratelně Fowles. Smyčky v příběhu se střídají tak rychle, že si člověk ani nestihne všimnout, že se mu jedna stahuje kolem krku. Postmodernismus je formou masochismu. Život bolí, ale někdo to má rád.
Tato kniha mi byla doporučena a doporučení ráda předám dál. Je to moc krásné dílo, které jsem přečetla jedním dechem. Už už jsem si myslela, že děj musí skončit, ale vždy mi zbývalo ještě několik stran do konce a pokaždé se odehrálo něco nového.
Postupně, promyšleně a velmi pomaloučku nás autor navádí k závěru, který jsem tedy očekávala alespoň tak dechberoucí, jako děj celé knihy. Ale nebyl... nejspíš je autorovým záměrem, aby si čtenář dotvořil konec takový, jaký uzná za vhodný.
Ovšem celý příběh a způsob, jakým je kniha napsána, mě velmi zaujal a získal si mě. Především pak jednotlivé postavy a jejich psychologické rozbory a rozbory života a fungování světa jako takového.
Mág od J. Fowlese rozhodně stojí za přečtení.
Nedočetl jsem, nebudu proto dávat hvězdy. V knihovně mne zaujaly první stránky, které, abych tak poeticky řekl, byly příslibem, který se neměl naplnit.
Poslední dobou jsem strávil spoustu času s čínskými autory, takže jsem měl dojem, že nastal čas, abych se vrátil k evropským kořenům.
Bože, spletl jsem se. Byl to obrovský a tragický omyl. Na rozdíl od amerických brakových nedouků, u kterých nehrozí ani náznak originální myšlenky, toto je zase jiný extrém, o nic víc přívětivější ke čtenáři.
Nudné knihy jsou hřích.
Když jsem před pár lety četla knihu poprvé, zdála se mi hrozně matoucí. Říkala jsem si, že si ji budu asi muset s odstupem času přečíst ještě jednou. Pak se ale naskytlo plno jiných, nových knih, a to "ještě jednou" se přihodilo až teď, když trochu marodím a bolest mi nedá spát.
A najednou to není vůbec matoucí. Najednou je to úžasná studie manipulace. Proč? Protože... Všichni bychom rádi věřili v nějaký vyšší smysl, že... Ale ono bohům žel, spousta toho, co žijeme, smysl nemá, natož hlubší či vyšší. Smysl tomu můžeme dát jen my. Doufám.
Díky za slovní mistrovství, byl to zážitek, na jaký hned tak nezapomenu.
(SPOILER)
Moje pocity z knihy nejlépe shrnuli uživatelé JP a rabor.
Dalo by se říci, že cca do půlky jsem byla i celkem začtená, ale pak se začalo pořád dokola a dokola fabulovat a pořád se vysvětlovalo a lhalo a "něco předvádělo", že už jsem se do toho zamotala i já, a vůbec jsem nechápala, co chce autor říct.
A hlavní vyústění? Po všech těch stránkách je to jen o tomhle? To ty lidi neměli doopravdy nic lepšího na práci a nenalezli možnost, jak lépe utratit peníze? Takže je ta kniha o znuděném milionáři a jeho hraní si na Boha nebo je o polepšení se hlavního hrdiny? Nebo o čem, že to tedy vlastně je?
Opravdu nevím, jestli mi někdy nějaká kniha,tak zamotala hlavu,jako Mág.Vždy, když už jsem si myslela, že vidím smysl v Conchisových mystifikacích,tak v další scéně mi opět unikl.I mimo knihu jsem byla opletená pavučinou lží a stále jsem hledala odpovědi,stejně jako Nicholas,ale odpovědi jsou smrt a otázky život....., takže jen,že každý sám sobě jsme kouzelníkem a tvoříme si svou vlastní realitu i pomocí lží a iluzí a vidět pravdu to sakra bolí.
Figurka na šachovnici nesrozumitelné Božské hry - a v její nečitelnosti spočívá její hlavní kouzlo, mámení oživlých mýtů řeckého ostrova, proměny a přeludy, unikání smyslu ... proto vyústění románu může působit nakonec poněkud banálně, stejně jako střízlivý pohled čtenáře na nereálnost této obří konspirace jen proto, aby si jeden bezvýznamný "zelenáč" uvědomil důležitost a opravdovost zdánlivě nejvšednějších věcí. Ale ten fascinovaný pohled jediného diváka nepředvídatelného Divadla, útočícího na všechny jeho smysly, city, charakter i zdravý rozum ... tomu rozumím.
Mimo mě. Podobnou intoušskou hru s kořením sofistikace (nikoliv obráceně) rozjíždí třeba Donna Tartt v 'Tajné historii', ale ta mě přeci jen bavila o něco víc, přišla mi kompaktnější a ucelenější i v tom, co se snažila říct. Ale 'Mág' je takové to dílo, co se natahuje a natahuje a pracuje se na něm roky a ani sám autor přímo nevidí co a jak se snaží říct, hlavně když mele jak mlýnský kolo. 'Sběratel' byl fajn, ale nevím jestli mi po tomhle bude po chuti se do něčeho dalšího od Fowlese pouštět ('Francouzova milenka', 'Aristos', hmm, hmm - jako autor mi moc neříká, speciálně po tomhle). Je to taková ta věc, pro kterou se musíte narodit ve správné době, na správným místě, jako správná osoba a číst ji ještě ve správnej čas svýho života, aby vás to bavilo. Mě to jelo hlavou jako vlak v Ishimura Train Station z Dead Space, z jedné stanice do druhé a mezi tím nějakej chaos, kterým se musíte prostřílet. Taková ta klasická dvouhvězdičková záležitost, co mě tak nezajímá a jde tak mimo mě, že už to víc opravdu nejde a jen to testuje, kolik ještě vydržím... i přesto, 'Mág' má svoje kvality, ale ne tam a tak vysoké, jak si myslí ostatní. Spíš bych ho uznával jako takovou úchylku, ve větách, kdy vám holka řekne "Co je se mnou špatně? Nejsem nějak ujetá na ty věci, co jsi zmínil, ale někdy čtu Mága od Fowlese... (zalapal jsem po dechu) a musím se přiznat... užívám si to." V ten moment by mě temnota sevřela a já si řekl "Zvrhlice." Tak nějak. A abych citoval jednoho předního českého literárního kritika "Ta kniha je především dlouhá. A to tak dlouhá, že kdyby snad byla o polovinu kratší, tak by furt byla dost dlouhá."
Hm. Z knihy jsem byla prvně nadšená, bavily mě hrátky se čtenářem a hlavním hrdinou, kdy nikdo z nás nevěděl, co se vlastně děje a já musela číst dál, abych zjistila, o co jde. Hlavní postava Nicka Urfa mi byla velmi sympatická, asi bych v mnoha chvílích reagovala stejně, a proto mě kniha tak bavila. Jeho postava byla uvěřitelná a reagovala na situace právě tak uvěřitelně a lidsky, že jsem v jeho jednání viděla smysl a měla pro něj 100% pochopení (nemám ráda, když postava dělá do očí bijící nerozumná rozhodnutí a já to musím jen číst a nadávat). Hlavní hrdina je v podstatě sympatický a inteligentní mladý muž, který má své mouchy, nicméně za celý děj prošel změnou k lepšímu. Okolnosti kolem něj ale byly tak zvláštní, že já ani nevím, co k tomu říct. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to celé vůči němu dost nefér, někdy ty jejich podivné hry zašly už příliš daleko. Vždycky jsem si myslela, že vím, co se děje, ale po čtvrté "pravdě" jsem to vzdala. Ten konec mě v podstatě zklamal. Čekala jsem trochu vysvětlení, co že to teda mělo celé znamenat, ale to se nedělo. Proč tohle cizí lidé vůbec dělali? Co z toho celého vlastně měli? Za to ubírám jednu hvězdu. Konec byl taky nakonec tak zvláštně obyčejný, oba s Nickem jsme čekali něco velkolepého a ono to nakonec bylo tak obyčejné. Byl to román o lásce? Já nevím. Vím jen, že se to moc dobře četlo, že to bylo opravdu výborně napsáno. I erotické scény byly vždy vkusně a moc hezky napsané, nikdy jsem neměla pocit, že jsou tam na sílu vecpané, což v 80 % často působí.
Nicméně nejlépe to za mě vyjádřil asi komentář SteveP1 :-)
Tak tohle byla opravdu náročná kniha. Nejen svým rozsahem, ale i obsahem a formou. Rozhodla jsem se však, že ji zvládnu přečíst a rozhodně to nebyla ztráta času.
Filozofický román, kde se proplétají osudy protagonistů se symboly řecké mytologie. Pro mě někdy velmi těžký oříšek, protože se v řecké mytologii zrovna moc dobře neorientuji. Místy mi děj tak trochu připomínal některé z knih H. Murakamiho (svět, ve kterém se ocitl hlavní představitel, byl občas na hraně s realitou), ale tohle bylo mnohem obtížnější čtení.
Mnohovrstevnatost románu, spletitý příběh, pátrání ve vlastním nitru, láska a zklamání, zrada, zvědavost, to jsou asi prvky, kvůli kterým jsem se musela tímto obsáhlým románem prokousat. Potřebovala jsem zkrátka zjistit, kam až mě autor zavede.
Jediné, čím si nejsem tak úplně jistá je skutečnost, zda jsem opravdu pochopila o co autorovi šlo. Co bylo hlavním sdělením této knihy. Nějaký pocit ve mě nechala, je-li však ten "správný" , včetně pochopení všech náznaků, symboliky apod., to opravdu netuším. Ale to není asi podstatné, stačí, že jsem se pohybovala ve svém vlastním "knižním světě", který byl pro mě pochopitelný, a který mi sám odkrýval některá tajemství a příčinny jednání hlavních postav. I proto má smysl takové knihy číst.
Poměrně rozporuplná kniha. Některé části jsou dechberoucí a napínavé, nesčetné vrstvení románu a hrátky se čtenářem (hlavním hrdinou) jsou skvělým spestřením a jakousi předehrou k románům postmoderním. Přesto jsou některé dialogy (hlavně milostné) hodně strojené a nejednou upadnou až do hloupé lacinosti či patosu. Neskromná délka také ubírá body a to samé lze říci o překladu s mnoha překlepy.
(SPOILER) To si takhle asi dvacet-třicet lidí řekne, že není nic lepšího než věnovat spoustu času a peněz na jednu hloupou životní lekci nějakému nesympatickému angličanovi. Přitom úplně zbytečně, kdyby ho tak poslali místo do Řecka třeba do Bruntálu možná by se to dalo i číst, stejně ta kniha je jako udělat si pořádnou opici. Zpočátku dobrý nápad, ale pak to začíná být trošku zmatené. Pravda a lež se mísí a kamarád je nepřítel a nepřítel kamarád. Najednou je z každého velký filozof, jenže pointa se vytrácí jak je všude už jen nablito až to klouže při zoufalé cestě domú. A potom jen plácnutí mokrého hadru na tlamu a sliby, že už nikdy víc.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura psychologické romány učitelé, učitelky internát experimentální literatura řecké ostrovy
Kniha Mág je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 262x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 261x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 8x |
Na Mága som sa ako fanynka kníh J. Fowlesa mimoriadne tešila - ale kniha ma, priznám sa, doslova ukonala, svojím objemom, ale aj neustálym spochybňovaním, hraním sa s hlavným hrdinom i čitateľom a vlastne aj rozuzlením celej zápletky. Prekombinovaním a rôznymi odkazmi sa mi nakoniec zdala byť skôr intelektuálnym cvičením ako napínavým a azda aj uveriteľným príbehom.