Luční harfa

22.07.2023

Luční harfu slyšel každý, kdo se umí na chvíli zastavit v přírodě. Možná tomu říkáme jinak, ale já jsme si jí představila přesně tak, jak jí znám hlavně z dětství. Samotný pocit měl nejspíš přiblížit rozpoložení vzpomínajícího autora. Život plyne a i pocity z jeho událostí se mění. Snad budu i já po letech takto poeticky a s nadhledem vzpomínat na některé své životní údálosti.

17.04.2023

Myslím, že kdo má rád autora, nesmí si knihu nechat ujit. Už jen kvůli postavám tetiček Vereny a Dolly. Jak já jsem Dolly milovala!!! Období dospívání je jedno z nejkrásnějších a nejtěžších zároveň. Capote ho zachytil dokonale. Nádherná kniha, jemná co do stylu, a přitom zásadní, co do odkazu. Otisk muže na začátku jeho prvních kroků v dospělosti...asi vás taky přiměje vzpomenout si na vlastní roky dospívání. Jedna z mých knih tzv."na pustý ostrov." Lze ji číst opakovaně.

15.12.2022

Luční harfa Trumana Capoteho byla pohlazením, jemným čtenářským zážitkem, nejdelikátnějším zákuskem pozdního unaveného odpoledne.
.
Krásný jazyk, tradiční motivy jižanské literatury (groteska, zbožnost, vypravěčství,...) a především lyrické popisy přírody a lidských charakterů. Vždycky když si myslím, že už jsem toho četla dost, mě nějaká kniha udiví svojí krásou, jazykem, neotřelostí....
.
Navíc v krásné a citlivé grafické úpravě knihazlin

26.10.2022

- jedná se o poetický příběh jižanské rodiny a jejího receptu
- vyprávění osiřelého chlapce je tak něžné asi i díky autorovým autobiografickým prvkům
- Dolly je postarší dáma, která touží po svobodě a věřte, že každý by ji chtěl znát - je to taková kouzelná babička
- bylo to náročnější čtení, ale tak moc jsem si ten příběh zamilovala! - myslím, že si v tom každý něco najde, takový druhý Malý princ

Truman Capote je téměř geniálním tvůrcem "kapesních dramat", ve kterých zdánlivě o nic nejde, a zároveň jde právě o to nejdůležitější: o nás.
Příběh je opravdu jednoduchý: jedna trošku excentričtější postarší dáma se rozhodne po hádce se svou poněku více materialisticky založenou sestrou, bydlet na stromě. Samozřejmě, že ne na pořád, ale o budoucnost se nikdy v Capoteho knihách nikdo příliš nestará. Společnost jí tam dělá jeden uzavřený mladý kluk a postarší černoška, která prohlašuje, že je indiánka.
Zdánlivě lehce plynoucí komedie, se zvrtává ve chvíli, kdy si obyvatelé městečka rozhodnou naše uprchlíky přivést k rozumu. Jenže jak? Bydlení v budce na stromě přece není protiprávní, jen to není obvyklé, a to je právě to, co našim měšťanům žijícím v přesně vymezených linií vadí.
Neobvyklost. A tak se spor o bydlení na stromě zvrhává o bitvu o ně samé, o jejich přesvědčení, jejich postoje, které jsou neustále podrobovány zkoušce.
,,Říkala jsem si, že poznám, co je správné. Nestalo se to, nevím: Vědí to jiní lidé? Volba?, myslela jsem: žít život založený na vlastních rozhodnutích..."
Luční harfa je příběhem o lidech, o jejich radostech, prohřešcích a obavách, o jejich volbách, o hledání smyslu, svobody a ujištění se, že i přes všechno jsme ještě stále naživu.

21.10.2020

Celkom milé a pútavé dielko o dospievaní a udalostiach, ktoré nás formujú.