Levhartice
Iva Pekárková
Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností. Proti všemu očekávání si ji jeden z milenců přivede do rodiny jako „mladší manželku“. Její nová rodina je z Afriky, ale jen tatínek se tam narodil. Millino nadšení pro neznámou kulturu nakazí i děti - malé černé Angličánky, kteří o Africe nevědí vůbec nic. Když i tuhle rodinu potká neštěstí, řeší je Milla zároveň s dětmi a spolumanželkou - tentokrát po africku. Kniha se způsobem v české literatuře unikátním dotýká fenoménu tak častého v dnešní moderní společnosti: čím dál tím víc lidí se nechá okouzlit cizími kulturami, zatímco pohrdá svou vlastní - ať už z dobrých, anebo špatných důvodů.... celý text
Přidat komentář
První polovina knihy stačila k tomu, abych dál neztrácela čas.
Nemyslím si, že jsem puritánka, ale léčit si mindráky jako Milla je přinejmenším hloupé...
Dostala jsem na Vánoce. Anotaci jsem nedočetla, ale asi jsem měla. Možná bych nebyla tak zklamaná, že se kniha neubírala směrem, který jsem čekala. Za mě dobře rozehraná surová 1. část. Ve druhé bych uvítala víc psychologie hlavní postavy, takto to zůstalo jalové. Škoda.
Jedna z mých nejoblíbenějších českých autorek. Její styl člověk pozná na první dobrou.
Přesně jak říkám no... autorce očividně něco schází ale nedostává se jí toho, tak o tom jen přehnaně píše.
Otřes tohle i Zebra.
Kniha se mi dostala do ruky úplnou náhodou a sama od sebe bych po ní určitě nesáhla. Ale celkem mě překvapila i přesto, že mi spousta věcí vadila. Nejvíce asi to, že je v každé druhé větě závorka s vsuvkou nebo dovysvětlením. Chvíli mi trvalo na to, si zvyknout na styl spisovatelky, ale pak to šlo samo. Popisy sexuálních zkušeností ani jejich množství mne nijak nepohoršovalo a přišlo mi to zajímavé. Avšak to pozadí děje je takové mizerné. Důležité věci se odbydou pár větami, ale popisy zbytečností, sexu a nepodstatných detailů je naopak obsáhlý. Není to vyloženě můj šálek kávy a určitě se do knihy nepustím znovu, za čas však zkusím nějakou jinou knihu od Ivy Pekárkové. Každopádně neurazí nenadchne, doporučit nemohu.
Knížka ha se mi líbila. Sexu bylo v první části opravdu hodně. Jsem si říkala, že tohle přece nemůže vadit, ale opravdu ho bylo hodně. Ale až jsem dočetla do druhé půlky, začalo to mít děj, logiku, vysvětlení a všechno do sebe zapadalo. Super, přečetla jsem rychle, autorku mám ráda, tohle se mi od ní líbilo asi nejvíc.
Kniha se mi líbila. Byla to má první kniha od Ivy Pekárkové, kterou znám jen z médií. Mile mě překvapil její styl psaní, který k autorce sedí. Vůbec mi v knize nevadila přemíra sexu a pro někoho vulgarismy. Hraničí až s pornem? Pro mě rozhodně ne. Jsou to
pocity, prožitky ztraumatizované zralé ženy, která objevuje Londýn a černošskou kulturu. Kniha byla pro mě zajímavá a otevřela mi nové dveře. Krátké kapitolky daly knize spád. Určitě si přečtu další knihu Pečená žebra.
Knížka se mi hodnotí celkem těžce. V první části jsem byla hodně zklamaná - nedařilo se mi příliš začíst a neuvěřitelně zbytečná přemíra sexu mě odrazovala. V druhé části se příběh vyjasnil a knížku jsem dočetla vlastně s chutí. Nakonec bych řekla, že jde o docela příjemnou oddechovku, ale autorka to umí i líp.
Zajímavý příběh, dotýká se vážných životních témat, některé okamžiky jsou velmi silné a určitě mi zůstanou dlouho v paměti. Bohužel příběh je skryt pod vrstvou rozsáhlých popisů sexuálních zážitků, psaných syrovým až vulgárním jazykem - a to není zrovna můj šálek čaje. Přesto kniha stala za přečtení.
Na mě je ta kniha až příliš vulgární, snad to byl záměr autorky, ale nechápu proč. V reálu mi připadá autorka jako kultivovaná žena, tak nevím.
Začátek knihy nijak nenadchnul. Snad až budu starší pochopím tu touhu ženy 40+ prozkoumat všechno a všechny.
Od přestěhování Mily zbytek knihy naopak zaujal poutavým čtením, ve kterém sama autorka přestala mít potřebu každou kapitolu zakončovat nebo aspoň "kořenit" pornografií.
To je tak, když máte živelnou a živočišnou náturu a doktor vám nařídí lehnout do postele...Nemohla jsem si vybrat lépe :-) Je to teda prasárna :-), ale z pelechu mě to jen tak nevyhnalo a jestě mě to opravdu bavilo :-)
Netušila jsem, že se bude jednat o porno. Knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti, co tím vším vlastně autorka sleduje. Nic jsem se nedozvěděla, asi se jen potřebovala vypsat ...
Musím přiznat,že toto byla první kniha od I.Pekárkové,kterou jsem přečetla a že po přečtení prvních stránek jsem byla zprvu úplně šokována vulgárním jazykem,kterým je napsána.Nic podobného jsem nikdy nečetla a tak mě jako první napadlo.....Proč? Proč autorka knihy použila zrovna
tento styl psaní?Vždyť hlavní hrdinka knihy je z mého pohledu úplně normální ženská,která právě prochází procesem vyrovnání se s nastálou rodinnou tragedií.Jediná odpověď,která se mi naskytla je,že autorka chce tímto vyobrazit syrovost a drsnost zoufalé bezmoci člověka vůči životním tragédiím.....Akorát děj druhé třetiny knihy mi připadal spíš jako útěk do fantazie,než jako realita,nějak mi to nesedělo.....Nicméně též se ani neodvažuji hlavní hrdinku knihy nějak soudit,protože si prošla opravdu životním peklem,se kterým se snad ani nejde reálně vyrovnat! Svým způsobem ji obdivuji.......
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Někdy se v životě člověka přihodí, že ze dne na den o všechno přijde a stojí před ním otázka, jak dál. Pokračovat v nějakém podobném stereotypu nebo začít znovu a úplně jinak? Hrdinka to teda vzala z "gruntu", v cizím prostředí a s muži různých odstínů černě zapomíná na svůj minulý život. Druhá část knihy se mi už líbila méně, možná je to tím, že mi život hrdinky co by druhé manželky v černošské rodině prostě přišel až moc exotický. Ale jako poznatek si z knihy odnáším to, že my "běloši" asi máme pořád tendence něco řešit, plánovat atd., zatím co afričané žijí "tady a teď". Možná na tom něco je.
Pořád nevím, co přesně si o knize myslet. Svým způsobem mě velmi zaujala. Četla se skvěle, měla rychlý a zajímavý spád. Líbilo se mi, jak se autorka nesnažila něco zaobalovat. Vše, co měla na srdci, řekla jasně a stručně. Nic nezaobalovala. Neužívala cenzuru, ale tvrdý jazyk sexu a vulgarity. Jen samotný akt nazývala TO. To mě trošku zmátlo a překvapilo.
Celkově na takový konkrétní příběh moc nevěřím. Aspoň co se týče druhé poloviny knihy. Ale sdílím názor, že po těžkém rodinném životě a ještě těžším rozchodu a ztrátě někoho blízkého, či blízkých, se člověk může ze dne za den změnit v mnoha ohledech. Stát se někým jiným. Koho by jeho okolí nepoznávalo. Za mě kniha s něčím, co se u nás moc nevidí. Palec nahoru.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Kniha Levhartice je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 161x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 3x |
Řekla bych,že tento příběh je příběhem ženy,která utíká od bolesti ze ztráty dítěte.komletne změní svůj život,ztratí zábrany.jeji život nakonec změní směr.hodne zvláštní kniha,rozhodně je k zamysleni