Kyborgovo jméno
Vladimír Šlechta
Všechno na Mars - Oggerd série
< 3. díl >
Říká se, že Oggerd není člověk, ale kyborg, kybernetizovaný organizmus. Říká se, že kdo zaútočí na Bludnou loď, ten zemře. Říká se toho spousta. Ale ve světě po druhé energetické válce, kde na troskách atlantické civilizace prosazuje své zákony germánské Císařství, jsou slova pořád jen slova. A před kulkou vás neochrání. Mise v krutém Pohraničí se pro majora císařské armády Oggerda zvaného Orlosup, vyjednavače Pěnkavku Goweryho a čaroděje-technologa Halgerda Harga změní v zoufalý boj o přežití.... celý text
Přidat komentář
Zelení mužíčci z Marsu a jejich původ mě překvapil v podání Šlechty je to trochu jinak než nám bylo podáváno dříve.Škoda,že ten konec byl tak zvláštní.Doporučuji.
Tak mam za sebou další příběh Oggiho,Pěnkavy a Halika a bylo to opravdu pěkné čtení.Během pár dní tato trojice prožila víc,než já za půlku svého života..Dozvěděli jsme se zase neco víc o Oggerdovi a celkově to bylo opravdu zajímavé čtení.
Chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, ale pak už jsem se od toho nemohl odtrhnout a přečetl jsem to na jeden zátah. Nevím, jak ta kniha vypadala v původním vydání, ale rozhodnutí přepsat příběh do ich-formy bylo rozhodně dobrým nápadem. Celé to prostě nemá absolutně žádnou chybu - postavy, příběh, svět, autorův styl psaní, všechno dokonalé. Ani nevím, proč jsem Oggerda doteď přehlížel, když Krvavé pohraničí je mojí srdcovkou. Jestli to takhle půjde dál, Oggerd se jí brzy stane taky.
Vysvětlen původ malých zelených mužíčků z Marsu, je to jinak, než jste si mysleli! !!!!BOMBA!!!! :D
Kyborgovo jméno je vcelku fajn oddechová četba, která mě ani neurazila, ale ani nenadchla. Dvojice hlavních postav mi přišla dobře napsaná, charaktery se doplňovaly a byla radost sledovat jejich interakci. S postavami vedlejšími už to bylo horší, hlavně jediná ženská postava mi nadzvedla obočí.
Pokud jde o styl psaní, mám k němu jen jednu výraznější výhradu. Když došlo na akci, Šlechta zničehonic přešel na přítomný čas. Chápu, že tím chtěl zrychlit tempo a důraz vyprávění, ale na mě to působilo strašně rušivě. Spíš jsem se soustředila na to, jak je to napsané, než co je napsané.
Šlechta používá zvláštní povídkový styl psaní, který místy až hraničí s amatérizmem. Přesto jsou jeho knihy velice čtivé a zde tomu není jinak. Opět se setkáme s partou hlavních hrdínů oplývajícími charaktery sympatickými i když roztodivně extrémními.
Stejně jako v Ostří ozvěny a v Bersekrovi se v této Šlechtově knize vyskytuje ženská postava ve vysoké pozicí, která se zezačátku tváří velice drsně a záhy usvěčena z naprosté neschopnosti žadoní zoufalé o ochranu a nabízí jednomu z hlavních hrdinů sex. Když jsem četl první knihu od Šlechty, tak jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost, ale tenhle charakter (nikoli stejná postava) se nachází už ve třetím pokračování poválečné série a mě už z toho začíná být celkem blivno. Buď nemá Šlechta dostatečnou soudnost nebo trpí nějakou sexuální odchylkou, která ho nutí prznit svá díla podobnými přízemnostmi jak vystřiženými z akčních filmů let osmdesátých. Jinak se mi Kyborgovo jméno líbilo.
Štítky knihy
české sci-fi sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 | Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2015 |  Tajemství Morie |
| 2013 | Zahrada sirén |
Kniha Kyborgovo jméno je v
| Přečtených | 126x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 89x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
Vladimír Šlechta mě uhranul svým fantasy světem a tak jsem mu, vcelku rád, dal šanci i co se týče jeho sci-fi postapo světa. Pod názvem Kyborgovo jméno se dá skrýt cokoliv a tak jsem popravdě vůbec neměl tušení, do čeho jdu. Předem také upozorňuji, že jsem četl původní nepřepracovaný příběh.
Výsledek na mě ale působí poměrně kostrbatě. Prostředí postapo světa je hodně zajímavé a slibuje řadu dalších námětů. Horší je to s jednotlivými hlavními postavami, které mě jednak moc nebavily, ale navíc často jejich dialogy působily jak z typického céčkového sci-fi. Je to tedy vážně pojatý svět a nebo parodie?
Svět Oggerda ale určitě nezatracuji. Dokonce zvažuji, že v budoucnu rád zkusím i přepracovaný příběh vydaný pod nakladatelstvím Brokilon. Je možné, že ta forma vyprávění ich-formou by mohla více vtáhnout nejen do děje, ale i do samotného světa.