Krhútská kronika
Ervín Hrych , Pavel Weigel
Ervín Hrych seznámil českou veřejnost s existencí, reáliemi, zvyky, historií, náboženstvím a jazykem Krhútů, jakož i se stavem národního obrození tohoto neprávem zapomenutého, ale právem vymyšleného národa. Nové vydání je doplněno o další zábavné kapitoly pokračovatele krhútské tradice Pavla Weigela. Přináší čtenářům okořenění dějin národa novými fakty a provázání se současným kulturním a hlavně literárním světem.... celý text
Přidat komentář
Roští nestvořil bůh dost, abych z něj Hrychovi kol makovice věnec splet; Hrych byl pán, co pán, Hrych byl hroch! Vždyť jak jinak moh, co pouhý žert, tlamou svou polknout chmur svět, oušky zavrtět, a zvrátit jej, co Slovanskou epopej, před nohy své nám na zem zpět?
Kapesní akumulátor jedinečně útulné a bezstarostně rozšafné nálady. Radost číst, i se jím nabíjet...jako fajn, je možná pravda, že proud jím skýtaný je poněkud kolísavý a nevypočitatelný, ale co naplat; mě je zkrátka celkový duch tohoto, z restaurací, divadel a obdobně věrohodných buňek partyzánsky vedeného odboje, v nichž se dějiny krhůtů kuly, pivem kalily a vůbec všelijak smýšlely, sympatický natolik, že jej jakožto správný Bujar, přispěchavše si ku pomoci bystrou kalkulací levé ruky, pod pět spadnout nenechám.
PS: „Dlouho šel Krhút s Mrzenou, kavka a havránek nad nimi kroužili, řeky je vedly a lesy mátly, byli šťastní za doušek vody, za úsměv druha, za malinu na stráni i za ptačí zpěv. To vše si brali s sebou, aby nepřišli s prázdnou a měli co odkázat národu, který založí.“
Když koncem roku 2022 šel do kin Avatar 2, nemohl jsem si nevzpomenout na krhútského vládce Avatára. Mrknul jsem na internet, abych zjistil, co je nového u Krhútů a zjistil jsem, že před deseti lety vyšlo čtvrté vydání Krhútské kroniky, s novými kapitolami Pavla Weigela. Zakoupil jsem si ji, protože jsem vlastnil jen jakési starší samizdatové vydání. Nenašel jsem v knize vyznačené, které kapitoly/přílohy jsou nově přidány, což mi ale až tak nevadilo, protože jsem si stejně chtěl Kroniku zase jednou přečíst celou. Nakonec jsem poznal, co doplnil pan Weigel - Hrychovy texty, o čemž snad nikdo nepochybuje, jsou i dnes geniální prča, a rád přiznávám, že např. i u Weigelovy přílohy Krhútské národní písně a tance jsem se velmi dobře bavil. V knize zůstal starý překlep, takže stále nevím, zda lesy byly Zdravášovy či Zdaravášovy (ale Zdravášovy jsou v knize jen 1x, takže je to asi jasné). Taky mě trklo do oka časté dělení slova Krhúti na konci řádku na Krh-úti, ale proč by Krhúti nemohli mít vlastní pravidla pro dělení slov (spíš by bylo divné, kdyby je neměli). V knize ale lze najít více drobných překlepů, z nichž nejviditelnější je občas chybějí mezera za Poznámkou, takže následující text je s Poznámkou slepen. Pokud se v pátém vydání Krhútské kroniky podaří vychytat mouchy, rád dám plný počet hvězdiček (budu-li ještě). Dnes jednu ubírám. JM