Koruna Élladu

23.05.2021

(SPOILER) Tak tenhle příběh mě pohltil. Neskutečný svět fantazie. Svět drsný a surový, ale i krásný a kouzelný. Veronika Válková umí vytvořit skutečné a barvité postavy, nezabývá zbytečně dlouhým popisem, a přitom nečtete jen monology.
Příběhy rytířů krále Ana byli velice originální a živé. Nejvíce mi přišel sympatický Skyrnet, Svest a Egil. Příběh Burjana byl dojemný:

"Musíme se podívat, co má ta děvka v břiše, a zabít to, než se to narodí a všechny nás to sežere," slyšel povykovat Ragnu. To mu zbystřilo smysly.

I život Egila Vážky byl smutný. Jeho strach z bolest, zklamání, pozdější nedůvěra v sebe samotného, láska k Chiomáře a smrt pro ni.
Jsem rád, že autorka věnovala rytířům první polovinu knihy, protože ve druhé přichází na scénu Wanne z Mortaluny, známý z předchozího dílu. Toho mi bylo celou knihu líto. Byl to syn nejvyššího boha, silný a urostlý, krom Sanduka nemá sobě rovného. A pod touto slupkou je malý, zrazený kluk, který musel v deseti letech opustit rodinu, sourozence. Několik let byl nemilován, neznal lásku a pak se objeví Fedb. Wanne si nedokáže přiznat, že ho taktéž miluje, že Fedb žije pro něj... A pak když si to uvědomí, tak zemře.

"Musíš odejít, protože jinak bys porušil přísahu a ztratil čest."
Wanne se jí hluboce zahleděl do očí. Byly jako bezčasá propast.
"Co je ví - čest, nebo láska?" zeptal se a bylo cítit, jaká muka mu ta otázka působí.
"Nelze milovat bezectného muže," řekla Fedb a nepřestávala ho hladit.

Knihy z cyklu Wetemaa jsou jedinečným požitkem. Je škoda, že tahle sága upadá v zapomnění, přitom by se měla řadit k fantasy světové. A proto ji chce nakladatelství Straky na vrbě pomoct. Chce převést všechny knihy do pevné vazby, s kvalitními ilustracemi a spousty dalšího. Vzhled Koruny Élladu je toho příkladem. Informujte nakladatelství o tom, že má smysl, dát celou ságu do pořádku.

16.07.2018

Slyšel jsem, že Wetemaa je výborná kniha a tak jsem přečetl první svazek, který se mi dostal do rukou. Až pak jsem zjistil, že se jedná o volné pokračování. Přesto se jedná o samostatný příběh.
Nápad s vlastním příběhem jednotlivých postav družiny je dobrý a perfektně zpracovaný. Čím vším museli hrdinové projít... (mimo mnoho jiných situací mám na mysli zvlášť jednoho družiníka, který byl od mala zvyklý snášet bolest a jen proto byl schopen se dostat ze zajetí, kde měl ruce svázané trnitými šlahouny)
Druhá část knihy již pojednává o společném dobrodružství. Ocenil jsem zvláštní kouzlo a zároveň syrovou krutost popisovaného světa, který patří mezi ty jedinečné, ty, které si zapamatujete. Navíc líčení dobrodružství skupinky schopných, kteří se vydávají za téměř nesplnitelným úkolem - úplně si dokážu představit partu lidí u mapy a kostek...
Jen konec a poslední přání vladaře mi dojem z knihy trochu zkazil. Od té chvíle to pro mne byl jen takový hořký "dojezd". Celkově se mi však kniha líbila a chystám se na předchozí díly.

12.09.2014

Epizody z dětství družiníků krále Ana mě celkem bavily. Nejvíc mi byl sympatický Střelhbitý Svest a Skyrnet. Celkem slibně se vyvíjel i popis dobývání Ottwary. Konec, kdy bratři povstanou proti sobě, mně ale přišel takový moc telegraficky podaný (utkali se v bitvě tam a tam a ten zde padl). Wanne se najednou objevil na hradě a ostatní pak hráli druhé housle. Předchozí díly cyklu jsem nečetla, a tak Wannovu story neznám, jen že je synem boha. Přivítala bych i víc ženských postav, které by jen na někoho nečekaly nebo ošetřovaly raněné (Chastre, Fedb).

05.07.2014

Přiznám se, že si nejsem úplně jistý, jak hodnotit. Kniha má v podstatě stejnou formu jako původní Wetemaa (v první polovině vypráví prostřednictvím povídek, jak se jednotliví rytíři dostali do družiny krále Ana, v druhé polovině pak máme samotný příběh), takže se přímo nabízí srovnání a v něm Koruna Elládu prohrává na celé čáře. Prvním problémem jsou postavy: rytíře jsem si ani zdaleka neoblíbil tak, jako družiníky z Wetemaai. Někteří jsou vysloveně nesympatičtí (Egil), o dalších moc nevím, co si myslet (Saro) a především většina z nich nedostává dostatek prostoru - všichni v podstatě jen přicmrdávají Wannovi (dobře známému ze ságy o Wannovi), který je tady tou hlavní postavou a společně s panošem Skyrnetem taky jedinou postavou, kterou jsem si dokázal oblíbit. A přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč autorka věnovala rytířům celou první polovinu knihy, když jejich role v následujícím příběhu je skutečně jen podřadná. Další věcí je samotný příběh, který mi přišel takový rozháraný, nejednotný, v podstatě se jedná o sled různých příhod Wanna a rytířů. V jeho průběhu se dokonce úplně změní hlavní zápletka. Nicméně i přes tyto nedostatky se kniha čte neuvěřitelně lehce a přečetl jsem ji za dva dny. Čtyři hvězdy jsou tak akorát, do dokonalosti původní Wetemaai má Koruna Elládu daleko, ale stejně se jedná o výbornou knihu.