Když Nietzsche plakal
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51621/bmid_kdyz-nietzsche-plakal-4Lr-51621.jpg
4
479
79
S podtitulem: Román o romantické posedlosti, osudu a lidské vůli. Jeden z bestsellerových románů prominentního amerického psychoterapeuta. Děj románu nás přivádí do Vídně 19. století, do kolébky psychoanalýzy. Hlavními protagonisty fiktivního příběhu jsou filosof Fridrich Nietzsche a psycholog, jeden z otců psychoanalýzy, Josef Breuer. Nietzsche přichází kvůli svým sebevražedným tendencím k Breuerovi, aby se podrobil psychoanalýze. Na pozadí jejich vztahu, tedy vztahu mezi jedním z největších evropských filosofů a nadaným terapeutem, dochází k setkání světů filozofie a psychologie. Když Nietzsche plakal je příběhem o posedlosti, o zachraňující moci přátelství, o úkolu odborníka pohlédnout do tváře vlastnímu démonu a tak nalézt schopnost pomoci svému klientovi.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2003 , Portál
Originální název:
When Nietzsche Wept , 1992
více info...
Přidat komentář
Yalom nás prostredníctvom tohto diela pozýva na cestu alternatívnou dejovou líniou (možno nie až tak alternatívnou), resp. načrtnutie situácie, ak by sa Nietzsche skutočne odhodlal uposlúchnuť svojich priateľov a pokračoval by v hľadaní odbornej lekárskej pomoci, ktorá by mu pomohla s vyliečením jeho útrap.
Dialógy medzi Doktorom a nadaným nemeckým filozofom sú famózne a pútavo skoncipované , nasiaknuté neskutočným množstvom psychoanalytických (Yalom je sám psychoanalytik) a filozofických otázok - je to možno aspoň nejaká sonda do Nietzscheho hlavy a predstavenie jeho popredných myšlienok a toho, nad čím filozofoval väčšiu časť svojho života. Ocenil som taktiež to, že sa autor do deja snažil zakomponovať aj ďalšieho rakúskeho psychoanalytika - Sigmunda Freuda, s ktorým sa Breuer radil o tom, ako má pri liečbe svojho pacienta postupovať - Freud je v tomto diele vyobrazený ako mladý, nadaný lekár - hlavne ale ako najbližší Breuerov priateľ -, ktorý je budúcnosťou svojho oboru (tak sa aj stalo). Atmosféru dokresľuje opis viedenského života na prelome 19. a 20. storočia.
Tak toto byla moje první kniha od Yaloma a rozhodně ne poslední. Četla se velmi lehce. Už má své čestné místo v mé knihovně.
Je to intelektuálně náročnější kniha, ale výborně napsaná. Yalom prostě umí. A nadchne člověka pro filosofii a psychologii. Některé moudré věty si chci vypsat.
Spojit zábavné se zajímavým (a možná pro někoho i nudným) a vytvořit takhle skvělou knihu moc autorů neumí. Čtivé, zábavné, vtipné!
Knihu čtu potřetí a při každém čtení je lepší a lepší. Yalomův meisterstück.
...je jako dobře odehraná šachová partie - oba dva hlavní protagonisté by byli spokojeni. ;)
Poměrně čtivý román. Líbí se mi jeho kompozice , pozadí hlavní trojice postav jež je Sigmund Freud, F.N. , Joaef Breuer. Proč tedy tak nízké hodnocení? Čekal jsem víc... Onoho DUCHA DOBY jsem zatiím nepocítil.
Téma knihy je skvělé. Různé myšlenky, které se zde objevovaly, jsem si musela opisovat, protože mají svou hloubku. Ovšem celkově se mi kniha četla velmi těžce, a ten styl mi vůbec neseděl. Ale kdoví. Možná to jen kopíruje celý můj postoj k psychoanalýze.
Prvý "románový" Yalom, ktorého som čítal. Kniha bola pre mňa zaujímavá už len tým, že nemám rád Freuda, mám výhrady voči psychoanalýze a jediné Nietzscheho dielo, ktoré som kedy prečítal bolo Tak pravil Zarathustra (niežeby som sa aktívne hrnul do čítania ostatných).
Yalom však celú tému podáva veľmi čtivo. Okrem ústredného príbehu posadnutosti láskou a hľadania zmyslu sa tu obe hlavné postavy striedajú v pozícii lekár - pacient (hoci každý z nich po svojom) a z knihy priam cítiť atmosféru dobovej Viedne. Pozitívom je, že kniha nie je úplne fikciou a mnohé autorom spomínané veci sa dajú dohľadať.
"Aby mohl člověk navázat plný vztah s někým jiným, musí mít plný vztah sám k sobě. Pokud nedokážeme přijmout svou osamělost, budeme toho druhého používat jen jako štít proti samotě"
Dlouho jsem otálela, bylo mi jasné, že to nebude lehké čtení, nebo v mém případě poslech. Ale po prvních pár minutách mě to pohltilo, nejvíc se mi líbil příměr "byl jsem svědkem pomyslné šachové partie"... a to trvalo až do konce
“Vědomí je jen průsvitná blána pokrývající lidskou existenci. Zkušené oko ji snadno prohlédne a uvidí primitivní síly a instinkty, které člověka skutečně pohánějí, které tvoří základ jeho touhy po moci.”
Málokdy čtu dvakrát jednu knihu, ale u této jsem udělala výjimku. Tematika příběhů profesora Yalona mne hodně baví, tenhle příběh od začátku do konce nemá chybu.
Když Nietzsche plakal je beletristické dílo, ve kterém jeho autor kombinuje fikci se skutečností. Autorem je Irvin D. Yalom, dle přebalu knihy, emeritní profesor psychiatrie na Stanfordu. V knize pracuje se skutečnými historickými postavami (dr. Breuer a prof. Nietzsche), kolem kterých vytváří fiktivní příběh a nechává je spolu položit základy dnešní psychoterapie (a ano, Freud je tam také).
Kniha je zajímavá v tom, že nabízí zajímavou syntézu životopisných prvků s filozofií Friedricha Nietzscheho a to vše je zabaleno do čtivého příběhu. Musím se přiznat, že kniha ve mne zanechala silný dojem a tak trochu mě přivedla k tomu, abych přehodnotil svůj pohled na psychoterapii.
Každý si z knihy nepochybně odnese, či zapamatuje, něco jiného. Na mně ale obzvlášť zapůsobila skutečnost, která z příběhu vyplývá, a sice, že stěží bychom hledali člověka, který je zcela normální. Jinými slovy, pokud jde o psychiku člověka, každý se nejspíš potýkáme se svými vlastními démony. Autor sugestivně vystavěl příběh, ve kterém dva hlavní hrdinové vystupují zároveň jako lékař i pacient. Jejich rozhovory jsou poutavé a chytře zapracovávají myšlenky z díla Nietzscheho (alespoň pokud mohu soudit podle toho mála, co z jeho díla znám – staň se sám sebou, věčný návrat).
Kniha nabízí prostor nahlédnout do sebe sama a slovy Breuera: "vymést vlastní komín". Každá z postav (i čtenář) vstupuje do příběhu s určitým očekáváním, které se postupně promění. Rozhovory Nietzcheho a Breuera totiž léčí nejen je, nýbrž i čtenáře samotného, který se spolu s nimi stává pacientem. Tato sofistikovaná proměna rolí je spolu s filozofickou a psychologickou hloubkou na knize to nejvíce fascinující.
Toto si tu odložím:
"Najväčšia odmena pre mŕtveho: už viac neumrie!"
"Vieš, Josef, že vedľa každej krásnej ženy ženy žije úbohý muž, ktorý ju netúži kefovať?"
"Je oveľa jednoduchšie poslúchať iného človeka, ako veliť sám sebe".
"Čas sa nedá skrotiť, čas je naším najväčším bremenom. A našou najväčšou výzvou je žiť napriek tomu bremenu"
"Človek je väčšmi zamilovaný do túžby ako do objektu túžby"
... a je tam toho oveľa viac!
Tušil som, že dostanem veľa, dostal som veľa. Sebaskúmanie je veľmi dôležitá vec - správne poňatie seba samého determinuje to, ako sami pôsobíme vo vzťahoch. Ono je to niekedy ťažké, pretože z najhlbšieho vnútra je občas mne samému mierne nevoľno, čo si budem nahovárať. No ignorovať tento pohľad a nedívať sa, neskúmať, by bola duchovná samovražda, som študent, ktorý sa učí a knihy, ako táto, ktoré mi prihráva osud, a ktorých je ako šafránu, mi pomáhajú byť tým, kým som. Posledných možno 5-8 rokov sa liečim z choroby zvanej nihilizmus - niekedy vtedy som zabil Boha. Táto kniha nielen potvrdzuje mnohé moje pocity a myšlienkové pochody, ale aj otvára nové dvere.
PS: zistil som, že nemám strúhadlo na ceruzky
"Slzy, které jsou projevem síly, mají očistnou moc."
Přemýšlím, zda knihu okomentovat spíše z pozice čtenáře, nebo člověka zabývajícího se psychologií; nakonec, tyto pohledy se příliš nevylučují. :) Skládám profesoru Yalomovi poklonu za velmi elegantní propojení historických reálií a fikce, jelikož jedno se do druhého přelévalo bez jakéhokoliv násilí. Musím říct, že si zvolil velmi ambiciózní cíl v podobě zachycení filosofa Nietzscheho v pozici, v jaké ho neznáme - přesto se mu podařilo, aby literární Nietzsche zůstal věrný svým ideím. Zdá se, že si jeho raná díla nastudoval velmi pečlivě.
Okouzlila mě myšlenka zprostředkování určitých psychických fenoménů (nejen) uvnitř (zárodku) psychoterapeutického vztahu čtenáři pomocí příběhu. Touto formou je sdělení srozumitelné pro každého, protože ukazuje neuvěřitelnou léčivou sílu, ale i nástrahy a vlastní temná zákoutí, která se zvýrazní pokaždé, když se dva lidé jeden druhého dotknou "nitrem nitra".
Děkuji za strhující cestu a mnoho podnětů k přemýšlení. Zdá se, že knihu budu trávit delší chvíli, přesto se moc těším na volná pokračování této trilogie. :)
Krásné a hluboké. Skvělý čtenářský zážitek, který si musím znovu zopakovat. Doporučuji 4*/5*
Jedna z nejlepších knih o životě a jeho smyslu, kterou jsem četl. Přestože se jedná o fikci, tak knížka přiblíží i život Nietzscheho a Breuera.
Štítky knihy
19. století Vídeň zfilmováno psychoterapie Friedrich Nietzsche, 1844-1900 filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Kniha Když Nietzsche plakal je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 691x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 82x |
| Knihotéce | 191x |
| Chystám se číst | 388x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) Dobrá kniha. Zpočátku mě nebavily ty hry, kdy se Breuer snažil přelstít Nietzscheho, ale když už svolil ke spolupráci, tak četba utíkala velmi rychle. Baví mě, jak je pohlíženo na náboženství jako na nesmysl.
Některé myšlenky mě inspirovaly. Např.: "Pravdy člověk dosahuje skrze nevíru a skepticismus, nikoli dětinským přáním, aby se stalo to, co chce. Přání vašeho pacienta, aby byl v Božích rukou, není pravda. Je to jen dětinské přaní a nic víc. Je to přání nezemřít, přání mít neustále k dispozici prs plný mléka, který jsme nazvali Bohem. Evoluční teorie vědecky dokazuje, že Bůh je zbytečný - třebaže Darwin sám neměl odvahu dovést důkazy do jejích důsledků. Jistě si musíte uvědomovat, že jsme si Boha stvořili my a že jsme jej teď všichni společně zabili."
"Staň se tím, kým jsi."
"Skutečným nepřítelem není objekt, ale skrytý význam posedlosti."
"Sním o takové lásce, kdy oba touží po tom, aby spolu hledali nějakou vyšší pravdu. Možná bych to neměl nazývat láskou. Možná jde ve skutečnosti o přátelství."
"Zemřete v pravý čas. Vyčerpal jste možnosti svého života? Žil jste svůj život? Nebo jste se jím nechal vléct? Zvolil jste si jej sám nebo si život zvolil vás?"
"Prvotní zdroj úzkosti je způsoben tím, že ve svém nitru překypujete životem, který jste nežil. Čas je nenasytný, a co schvátí, to nenavrátí. Je hrozné stanout tváří v tvář smrti, aniž byste kdy okusil svobodu, přes veškerá nebezpečí, jež přináší."
"Já učím, že by život nikdy neměl být měněn nebo utiskován kvůli přílivu nějakého jiného druhu života v budoucnosti. Nesmrtelný život je tento život, tento okamžik. Není žádný život po životě, žádný cíl, k němuž tento život směřuje, žádný apokalyptický tribunál nebo soud. Tento okamžik trvá věky, a svým publikem je jen každý sám."
"Je lepší mít odvahu své přesvědčení změnit. Povinnost a věrnost jsou jen zástěrka, pod nimiž se skrývame. Osvobození sebe sama znamená svaté ne, je třeba říct ho i povinnosti."
"Musíte se naučit poznat svou zkaženost. Nemůžete být svobodný jen zčásti: vaše instinkty také touží po svobodě; ti zdivočelí psi zavření ve sklepě štěkají, protože chtějí svobodu."
"Abyste mohl formovat děti, musíte být nejdříve zformovaný vy sám. Jinak je budete chtít kvůli svým zvířecím potřebám nebo samotě nebo proto, aby záplatovaly díry na vašem já. Úkolem rodiče není vyprodukovat další své já, ale něco vyššího. Znamená to vytvořit stvořitele."...(jaká škoda, že se tím většina neřídí)
"Manželství by nemělo být vězením, ale zahradou, v níž je pěstováno cosi vyššího. Možná své manželství můžete zachránit jen tak, že se jej vzdáte. Manželství je slib posvátný, ale přesto je lépe porušit slib než se jím nechat zlomit."
"Pravda je také iluze - ale taková, bez které nelze přežít."
"Navždy zůstanu sám, ale je to jiné, je to tak nádherně jiné, když si mohu vybrat, jestli to tak chci. Amor fati - vyber si svůj osud a miluj jej."
Každopádně v sobě musím ještě toto celé nechat uzrát.