Jsou světla, která nevidíme

Jsou světla, která nevidíme

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dce... celý text

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/24_/247487/jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg 4.41278
Originální název:

All the Light We Cannot See (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, MOBA (Moravská bastei)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (369)

Přidat komentář
Maanna
25. dubna

Na základě anotace bych po knize pravděpodobně nikdy nesáhla. Kombinace německého sirotka, slepé francouzské dívky a války na první poslech slibuje spíš nějakou sentimentální ptákovinu. Pak jsem ale narazila na několik velmi kladných hodnocení od lidí, které respektuji, a rozhodla jsem se knize dát šanci. Ze začátku to nebylo jednoduché a nemohla jsem knize přijít na chuť, ale pak se něco změnilo a já jsem tomu příběhu o křehkosti člověka s jeho strachy a sny, který se musí potýkat s tím, co mu uchystaly dějiny, úplně propadla. Není to žádný napínavý thriller, je to takové trochu smutné, ale nádherné.

Globuska
23. dubna

Nenechte se odradit bichlí, protože tahle knížka patří mezi ty otylejší. O to silnější je ale příběh uvnitř. Nádherně vypsaný příběh několika aktérů 2. světové války, kdy každý prožívá svou vlastní válku na pozadí hlavních bojišť, kde se prolévá krev a ničí vše, co jim přijde do cesty. Pullizerovu cenu dostal autor právem. Jeho vytříbený jazyk, květnatý projev a dokonalé vyjádření emocí i dějin mě opravdu dostal. Doporučuji.

muti1
23. dubna

Úžasná kniha, která na mne velmi zapůsobila. Všem doporučuji!

jisimi
22. dubna

Zklamala jsem já, jako čtenář, zklamala kniha.
Jsou světla, která nevidíme je kniha, kterou jsem nedočetla. Dvě stě osmdesát stran přečtených, přesto jsem k ní nenašla cestu. Nezáživné vyprávění, rozvleklý příběh bez napětí. Přeskakování v ději a příliš krátké kapitoly, které končí dřív, než se do nich začtu, mi prostě nesedí.
Pulitzerova cena a kladné recenze sice říkají o této knize něco jiného, ale nemůžu si pomoct…Zřejmě jsem pro takové dílo ještě nedozrála.

veronika9174
21. dubna

Ze začátku jsem se potřebovala začíst. Krátké kapitoly jsou na to jako dělané a kniha mě velmi potěšila. Neni rozplizlá a přitom sleduje dvě dějové linie několika různých postav. Za mě bezva.

Alizon
20. dubna

Puvodne jsem cekala neco jineho - setkani Marie-Laure a Wernera uz o neco driv a vetsi propojenost jejich pribehu na jednom miste. Nakonec mi ale to ze se fakticky setkavaji az skoro na konci knihy nevadilo. Pribeh je i tak kouzelny. Mozna maji pravdu ti, kteri tu pisou ze pribehu psanych "na preskacku" je v posledni dobe az moc a jedna se o urcitou modni vlnu a i ja jsem si ze zacatku rikala, ze vypravet pribeh chronologicky by uplne stacilo, nakonec jsem to ale autorovi "odpustila", Dostal me poetickym jazykem, vnimanim sveta slepe Marie-Laure, popisem nelitostne masinerie, ktera znicila nejeden lidsky osud. Kniha je to rozhodne krasna.

FillaSFC
19. dubna

Knihu jsem si vybral podle hodnocení a kroutím hlavou. Nebýt kapitol o dvou až třech stránkách, asi bych se nedonutil ji dočíst. Autor si doslova libuje v nekonečných detailních popisech všeho možného, děje je v knize minimum. Kdyby měla místo 530 stran 150, z mého pohledu by tím nijak neutrpěla. Já prostě tyhle detailní popisy toho, čím voní vzduch, jakou barvu má v sobě ukryt vítr, kde v dáli zacvrlikal takový a makový ptáček, ale možná to nebyl on, možná to byl jiný, a při troše představivosti ještě nějaký další, protože bla bla bla... nemusím, stejně tak ta v co třetí větě přítomná přirovnání ("jako když..."), která by se významem hodila spíše do básní. Ne, od tohohle člověka už si nic nepřečtu, sorry, četlo se mi to hrozně špatně a místy jsem fakt zuřil. :D
Většinou dávám knihám čtyři nebo pět hvězd, vybírám si je podle hodnocení - v tom množství není prostor číst braky. Ale tady teda musím jít výrazně proti proudu. Dávám jednu hvězdu za téma války a popisovaných hrůz, víc ze mě nevyloudí. :)

JEJJ
18. dubna

Knihu jsem přečetla jedním dechem, moc se mi líbilo, jak se zdánlivě nesouvisející děje najednou střetly v dojemném závěru. I když jsem asi trochu doufala, že se werner s marii někdy znovu setkají. A také mi tam stále chybí jeden odstavec: kam se asi poděl kámen?

kika 13
16. dubna

Nádherná knížka,která má sice hodně stránek,ale obsah stojí za to.Děj je napínavý až do samého konce.Více slov není potřeba prostě je užitečné si román přečíst.

Vikina333
14. dubna

Krásná kniha!! I když smutná a velice dojemná, psaná s citem a není ukňouraná, právě naopak! Pefekně propracovaný děj, který udržuje pozornoust čtenáře od začátku do konce. Moc pěkný!

zuzana4291
13. dubna

Velmi zajímavý a poutavý příběh, i když smutný a čtenář nemůže čekat šťastný konec, i když když válka skončí je to vždycky šťastné.
Příběh obou hlavních hrdinů je velmi chytlavý, napínavý a chvilkami až neuvěřitelný.

DoDidDone
10. dubna

Kniha pro mě byla natolik smutná, že už se obávám, že po ní asi už nesáhnu. Co taky čekat od válečné literatury?
Byla ale skvěle napsána a titul Pulitzerovy ceny si určitě zaslouží. Sice mi trochu trvalo, než jsem se dostal do autorova stylu psaní, takže jsem knihu dočetl až na třetí pokus, ale vím, že to za to stálo a mohu ji jen doporučit.

zdazilek
10. dubna

Krásné, na to jak byla kniha tlustá se četla velice rychle. Krásně napsané, ale smutné. To jsou příběhy z války. Trošku mě mrzel konec. Určitě skvělá kniha, kterou bych doporučila.

Plocan
07. dubna

Dokonalost. Perfektně napsané postavy, strhující příběh, všechno do sebe mistrně zapadalo a knížku jsem přečetl jedním dechem.

marketa8518
05. dubna

Mistrně vystavěný příběh, od kterého se nelze odtrhnout.

EvikU.
05. dubna

Válka a o ní knížky. Píší se tam hrůzy, protože to hrůzy byly. Moc hezká kniha.

dadako
04. dubna

Nádherný skvěle napsaný příběh. Posledních čtvrtinu knihy už jsem se nedokázal odtrhnout a přečetl jsem ji v kuse. Jediné co se mi nelíbilo byl konec. Mám rád happyendy a i když chápu, že v té době jich být moc nemohlo, myslím že jedna z hlavních postav neudělala nic natolik špatného, aby ji Doerr musel nechat zemřít (navíc takovým způsobem).

Majdule
02. dubna

Něžný a křehký příběh o nevinnosti a vině. Slepá dívka Marie-Laure jako symbol nevinnosti, chytrá, statečná a odvážná. Sirotek Werner jako symbol viny, kterou nelze šmahem odsoudit. Kdo by tak výjimečnému a talentovanému chlapci vyčítal, že se chce uplatnit, že chce uspět a přeci právě tady se začne příběh viny, při prvním odvrácení očí.
Zbývá smutek nad válkou zmařenými životy.
Velmi mě zaujal i příběh Jutty, jsou lidé, kteří mají vnitřní morální kompas, který jim sice ztěžuje život, ale umožňuje jim hledět zpříma. A Jutta k nim patřila.
Co se mi naopak zdálo nadbytečné, byla linka s diamantem, myslím, že bez ní by to fungovalo stejně dobře. Trochu zbytečná manýra pro zatraktivnění.
A ještě k jednomu zamyšlení mě Světla přivedla. K tomu , proč vlastně jednotlivé knihy vznikají, co mají přinést. A přes moje nesporné okouzlení mám pocit, že to je hlavně úhledný příběh o silném tématu bez hlubších ambicí. Což na druhou stranu nemusí vadit, ba právě naopak.
85 %

Renatecka
31. března

Nedočteno, v polovině ji odkládám. Kniha mě nebavila, čekala jsem s ohledem na recenze víc.

1v8na
29. března

Příběh mě dostal. Byl velmi emotivní, plný citů i nebezpečí. Moc se mi líbilo zpracování - krátké podkapitoly psané z pohledu Marie-Laury i Wernera či jiných postav. Líbilo se mi i dobové rozvržení - kapitoly na sebe nenavazovaly v čase - střídala se časová rovina a to mě udržovalo v napětí a očekávání.
Příběh mne velmi zaujal a velmi se mi líbil.
Přečtu si i jiné knihy od spisovatele.

brabofka
28. března

Nemám moc dobré zkušenosti s mimoevropskými autory, kteří píší o Evropě a její válečné historii. Přesto se této knížce nedá nic vytknout.
Naposledy mě tímto způsobem dostala Zlodějka knih. Příběh, který ve vás zanechá takový zážitek, emoce, dojem, se vyskytne jednou za dlouho dobu. Podle popisu knihy si řeknete, o čem může psát více než 500 stran. Pak otevřete knížku a příběh Marie-Laure a dalších postav Vás zcela pohltí. Na konci Vás knížka doslova vyplivne ven a vy jen tak sedíte a přemýšlíte nad tím že už je konec? Je to jako by Váš život skončil s knížkou, protože s Marií Laurou dýcháte, jíte, spíte, a cestou do práce počítáte odtokové kanálky. Najednou nejste v Bretani u oceánu, venku je půlka března, svítí sluníčko a začíná klasické české jaro....

mynamail
28. března

NÁDHERA! Krásný zážitek z příběhu, z postav, z psaní, ze všeho! Skoro nemám slov, jak setkání s tímto autorem a touto knihou popsat.
Výborné bylo členění do krátkých kapitol. Střídající se rovina příběhu Marie-Laury a příběhu Wernera vůbec nevadila. Stejně tak střídání děje v čase tam a zpět nijak nenarušilo požitek z četby. Posledních 100 stran jsem plakala... Silné momenty v závěru....
Opravdu úžasné, doporučuji.

Hell_Rihova
26. března

Tato kniha mě velmi zaujala svým námětem. Téma druhé světové války se mi celkově líbí, nebo teda spíše, se o něj hodně zajímám. Zajímají mě příběhy lidí, kteří to neměli v té době úplně jednoduché. Ať už jsou to příběhy podle pravdy, nebo smyšlené příběhy. Příběh se mi líbil i z úhlu vyprávění více postav. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, potřebovala jsem vědět, jak to s postavami dopadne. Za mě doporučuji všem lidem, kteří se zajímají o téma druhé světové války. I když vím, že toto téma není zrovna veselé, ale myslím si, že je dobré znát co nejvíce příběhů a nikdy na mě nezapomenout.

veselaa
24. března

Zajímavy příběh,akorát mě mrzí,že se autorka málo věnovala příběhu hocha.Autorka krásně popisuje prostředí ve kterém se postavy pohybují a život za války.Vůbec mi nevadilo přeskakování z jednoho děje do druhého.Knihu doporučuji k přečtení.

aginecka
24. března

Zajímavý příběh, různé úhly pohledu, silné, nepatetické. Nenudila jsem, ale nebyla jsem ani nadšená.

Matita310
23. března

Kniha napínavá od začátku až do konce! Doporučuji si ji přečíst!

mariva
23. března

Nad knihou jsem dlouho váhala, přece jen patří k těm objemnějším a téma války taky zrovna moc nevyhledávám, ale hodila by se mi do Čtenářské výzvy. Nakonec rozhodl jeden z níže uvedených komentářů informující o tom, že se velká část děje odehrává v Saint-Malo. Pak už nebylo o čem přemýšlet. Je to sice už spousta let, co jsem se tam byla podívat, ale toto kamenné opevněné město mi učarovalo, a možnost zasadit si děj do reálných kulis mi vždycky při čtení hodně pomáhá. Stejně tomu bylo i s touto knihou a nelituji. Byl to úžasný čtenářský zážitek a nedivím se, že za ni dostal autor tolik ocenění. V duchu jsem se přenesla na francouzské pobřeží, viděla děla na mohutných hradbách, procházela úzkými uličkami mezi vysokými kamennými domy, dnes už nově postavenými. Kromě krásného a silného příběhu jsem poznala i více z historie tohoto zajímavého města a zatoužila se tam vrátit. Po přečtení knihy už bych těmi uličkami procházela s úplně jinými pocity. Kniha je jednou z těch, které z paměti nevymizí ani dlouho po přečtení.

katkavasik2908
22. března

Kniha byla na mě asi až moc dlouhá a děj jsem si občas vůbec neužívala a konec pro mě nebyl ani moc zajímavý. I tak kniha byla skvělá a to hlavně díky tomu, jak autor krásně popisuje prostředí, postavy a ten vlastně život. Krásné poukázání na současný svět, který si neuvědomuje, jak strašné to bylo za války.

Sonica
21. března

krásně napsaná kniha

Hadrna
17. března

Námět pěkny i když podle popisu jsem čekala jiný příběh. Nemůžu se však ubránit pocitu, že autor se svým osobitým psaním by měl psát kratší knížky. Mě nedokázal svým vyprávéním zaujmout na celých 534 stran na 100%. Mám ráda v knihách několik dějových linií najednou, ale přišlo mi, že autor to nedokáže dost dobře uchopit. Kniha pro mě nebyla zklamáním, já jsem hrozná, že vždy něco očekávám dopředu. :D. Příběh byl určitě originální, ale autor podle mě moc nevěděl co si s ním počít, měl hodně nápadů které nedokázal spojit do nenuceného milého celku. Jsem rádá, že jsem jí dočetla, ale myslím, že Anthony Doerr není můj šále čaje :)


Štítky

2. světová válka anglická literatura Pulitzerova cena

Autor a jeho další knihy

Anthony Doerr

Anthony Doerr

americká, 1973

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Přečtených1814x
v Právě čtených171x
v Knihotéce453x
v Doporučených231x
v Chystám se číst2366x
v Chci si koupit565x