Zamrznutí
Brian Azzarello , Marcelo Frusin , Steve Dillon
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137561/bmid_john-constantine-hellblazer-zamrznu-Fsq-137561.jpg
4
72
13
John Constantine, Hellblazer série
< 4. díl >
Lidské srdce je chladné jako led. A nikdo to neví lépe než John Constantine, který ví o zlu víc než většina normálních lidí dohromady. Cena za tuto znalost je pochopitelně vysoká, ale Constantine měl vždycky štěstí - pokaždé byl poblíž někdo, koho za sebe mohl nastrčit a kdo tuto cenu zaplatil místo něj. A teď, jak pokračuje ve své pouti temnými zadními uličkami Ameriky, se znovu a znovu utvrzuje v tom, že jedinou věcí, na kterou se může doopravdy spolehnout - a kterou může využít - je lidská krutost. Některé věci se nikdy nezmění.... celý text
Literatura světová , Komiksy
Vydáno: 2012 , Crew
Originální název:
Freezes Over , 2003
více info...
Přidat komentář
Doslova mrazivá atmosféra! Ústřední příběh sleduje skupinu lidí, odříznutých v odlehlém motelu sněhovou vánicí. Azzarello si hraje s charaktery postav. Každý má nějaké to tajemství, a John, který se zde náhodou objeví, je bude postupně odkrývat. Když se objeví první mrtvola, vapadá to, že mezi osazenstvem se skrývá legendární sériový vrah, Ledař. A tím teprve problémy začínají.
Jsou tu ještě dva příběhy od jiných kreslířů. První je hospodská dialogovka, opět s hutnou atmosférou a druhý je taková veselá historka z punkového mládí (ovšem, v dalších knihách se ukáže její důležitost, proto dávat dobrý pozor!).
Jako vždy, až při opětovné četbě si člověk všimne různých skrytých detailů. Není to comics pro každého, není to akční jízda. Je to ponuré, mrazivé, odehrává se to v pár místnostech a samozřejmě, dokonale vypointované.
Frusinova dost barevná kresba mě baví, zde hostují ještě Dillon a Davis. A obálky jako obvykle, má nastarost ten nejpovolanější, Tim Bradstreet.
Mám Constantinea hodně rád. A mám velkou radost, že si můžu některé komiksy s ním přečíst, ale pořád jsem nedostal příběh, který by mě posadil na zadek. Komiks má tři části, a každá z nich má spoustu věcí do sebe. První je zajímavá dialogovka, která snad bude někdy v budoucnu pokračovat. Druhý příběh je hlavní, a ten mě dost bavil. Mám rád, že když je několik postav uzavřený na jednom místě a nemůžou pryč, a na jednou se začnou kupit mrtvoly a atmosféra houstne. A to je případ i Zamrznutí. Je to dobré, napínavé a má to skvělou atmosféru, jen mě tam něco málo chybělo. Třetí příběh je takový komediální, není to úplně zlé, ale na první dva příběhy se to nechytá. Co se týče samotného komiksu, tak ten mě bavil, jen se pořád nemůže dostavit ten pocit, že čtu něco výraznějšího. A hodně mě to štve. Jinak opět parádní práce od Azzarelloa a ostatních kreslířů.
Pohřbený bylo parádní dílko . Chtělo to podle mého dostat více prostoru . Zamrznutí ušlo . Rozhodně se člověk tak moc nenudí . Ten poslední příběh byl tak trochu navíc . Jediné co mne opravdu mrzí je že Constantine nepoužívá magii trochu více . Aspoň mne to v těchto příbězích znatelně chybí . Jinak fajn počtení
„…a pohřbený“ a „Zamrznutí“ jsou příběhy, které byste sehráli i v bytovém divadle, i když těžko tak, jak je sehrávají Azzarello a Dillon / Frusin. Oba se odehrávají prostřednictvím dialogů a pohledů převážně asi tak ve dvou místnostech, vlastně v lokálech. Hospody jsou místem, kam chodí lidi pít a někdy hledat úkryt, ale kde se neschovají před svojí minulostí… Nejlepší z knihy je titulní Zamrznutí. Jeden motorest v krásně zimním zapadákově a jeho osazenstvo, od kterého nevíte, co čekat – a oni zase, co čekat od nově příchozích. Atmosféra houstne tak, že by se dala rozhánět lopatou na sníh, a zatímco v prvním příběhu se mluví o Constantinově talentu štvát (slušně řečeno) lidi, tady to naplno dokazuje - a jeho škleb se v žebříčku uklidňujících výrazů řadí někam za Jokera a Jacka Nicholsona v Osvícení. A atmosféra houstne značnou měrou díky Frusinově kresbě. Bez „Pokojových psíků a anglických pánů“ bych se ale obešel. Myslím, že postava jako Hellblazer má mít minulost spíš nejasnou než takovou, kde je v roli mladého punkýše s telecím pohledem, což souvisí i s Davisovou kresbou. Jinde třeba, ale sem se nehodí a vedle „Zamrznutí“ jsou to omalovánky.
Brian Azzarello vyniká v umění zdánlivě civilního, ale přitom brutálně temného příběhu. Umí navodit dokonalou atmosféru strachu jen pomocí drobných náznaků a nekonkrétních pojmů, přičemž výsledný dojem ještě umocňuje neochota čtenáři mazat med kolem pusy, co se stran lidské morálky týče. Tohle všechno pak brilantně dokresluje výtvarné zpracování Marcela Frusina, jehož Zamrznutí by se dalo klidně přihodit do truhly s hororovými klenoty. Steve Dillon ani Guy Davis sice ve svých povídkách nijak nezaostávají, ale tam kde si u Zamrznutí vychutnáváte stupňující gradaci, tady už drobet leze na povrch základní neřest většiny Azzarellových scénářů. Protože ať je jeho talent sebenespornější, pořád mám pocit, že mi uniká něco zásadního; informace, která všechno staví do úplně jiného světla. Ať už je to tím, že nechává k dispozici otevřené konce nebo významně mrkne a očekává, že souvislosti samy naskočí, prostě a jednoduše i když mě jeho práce hodně baví, pořád mám pocit nedovtipného uhlobarona.
Prostě mám rád Fargo (filmový, natož seriálový;)... a nesmrtelnej punk samozřejmě taky, úžasně rozmanitý čáry už jen podtrhujou Azzarellovy pozoruhodný máry, díky kterým si mě tahle jeho sérka s Constantinem získala fakt stejně jako Mooreův Bažináč, kde jsem se do Johna platonicky zabouchnul.
Náhlé zlepšení. Příběh Zamrznutí má skvělou, a dusnou, atmosféru. Constantine v podstatě nedělá nic jiného než, že celou dobu někým manipuluje. Ale jde mu to znamenitě.
Tetokráte tu máme tři příběhy z nichž Zamrznutí je jednoznačně nejlepší - jedna vánice, banda vrahounů, nějáké to rukojmí, sériový vrah a sněhuláci. Frusinova kresba, kde John vypadá jako vtělení ďábla (hlavně když se usměje) je sázkou na jistotu. Pokojoví psíci a angličtí páni mají asi nejodpornější grafické ztvárnění, které jsem za posledních pár let viděl. Davisův styl mi nesedí, ba co hůř kazí celkový dojem. Zápletka o budoucnosti jinak není vůbec marná, ale co z toho? Intro je pouze verbální procvičovačka, kde jen Dillonova kresba ve mě vzbudila naději, že se brzy dočkáme sešitů jako Plamen prokletí nebo Světák před branami pekla. Kde se Ennis dal dohromady s Dillonem.... (až toho časem vznikl Preacher).
Rozhodně lepší než předchozí díl. Kresebně u mně zabodoval pouze Frusin, Dillon mi nesedl a Davis se mi přímo nelíbil. Zamrznutí je hutný příběh, který jsem si ještě nějakou dobu znova projížděl v hlavě, když jsem tlačil kočár sněhovou vánicí;-) a on je to ten Constantine opravdu cinycký a zlý člověk. Nejsem taky žádný odborník na Hellblazera a tak nevím, jestli se ty zlé události začnou dít tam, kde se John objeví, jako magnet neštěstí, nebo jestli zkrátka cítí, že se to blíží a jde si tam na to místo užít toho divadla... (případně na obranu naverbovat nějakou příšeru z bažin a spirituální komando)...?? No každopádně zhltnul jsem to skoro naráz, limitován pouze délkou cesty MHD a bavil jsem se dobře. Oba kraťasy pak dávají tušit, že jejich příběhy se dočkají pokračování - aspoň teda ten první příběh mi teda nepřišel, že by byl uspokojivě ukončen a měl by mít nějaké rozuzlení. Takže celkově hodně dobré, letos doufám vyjdou zbylé dva díly a budu mít doma Azzarellova Hellblazera komplet.
Štítky knihy
násilí komiksy vrazi DC Comics Vertigo Comics Hellblazer
Kniha Zamrznutí je v
| Přečtených | 95x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
"Jedný věci ten samolibej náfuka v autě rozuměl moc dobře: Udržovat legendu naživu je správný." Zamrznutí je adrenalinová jízda. John se přes své hříchy z minulosti, a americký vidlákov dostal do zamrzlé pustiny, kde rozehrává psychologickou hru. Hru, která mezi lidmi existuje už po staletí. Azarello si mě pomalu, ale jistě omotává kolem prstu, a líbí se mi, jak si hraje se čtenářovou hlavou. A jeho Constantin do toho vesele mává prostředníkem s cigárem v puse a sarkastickým pohledem. Úvodní příběh mě nechal relativně chladným. Ústřední příběh přikoval čtenáře atmosférou, dokázal občas i rozesmát, aby divákovi v další sekci zamrzl úsměv na tváři. Zvraty, které Zamrznutí provází se závěrečnou myšlenkou, chytrým scénářem na mě udělaly dost dobrý dojem, a v dojezdu je pro mě čtvrtý Constantine prozatím nejlepší sbírkou. Závěrečný příběh z Constantinova mládí dokázal člověka navnadit a předpokládám, že s konkrétní postavou se ještě do konce téhle šestidílné série určitě John potká. "Víra a strach je to, co drží naši lidskost pohromadě." 9/10