Jeho světlo
Danielle Steel
Nick Traina byl od chvíle, kdy se narodil, matčinou pýchou, radostí i chloubou, ale v 19 letech jeho srdce navždy utichlo navždy. Láska, odříkání, strach a odvaha lemují jeho krátkou životní pouť syna, světoznámé spisovatelky, Daniely Steellové. Přestože od smrti neuplynul ani rok, autorka v sobě našla tolik síly a odvahy a pustila se do příběhu, který nemusela vůbec fabulovat. Stačilo se ohlédnout a krok za krokem seřadit vzpomínky a vyprávění. Vzniklo tak neobyčejné vyprávění o lidském zápasu s nemocí, jejíž důsledky si obyčejný smrtelník nedokáže představit. Tato kniha není jen dojímavou vzpomínkou na milovaného syna, ale i varováním těm, kteří se již s maniodepresivní psychózou již setkali. Příznaky této plíživé choroby připomínají ticho před bouří, vzduch je naplněn hrozbou. Z anglického originálu His bright light (Delacorte Press, Bantam Doubleday Dell Publishing Group, Inc., New York 1998) přeložila Alena Šimková. Vydání první.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Ikar (ČR)Originální název:
His bright light , 1998
více info...
Přidat komentář
Byla doba , kdy jsem ráda četla knihy D. Steelové a přečetla jsem i tuto knihu .
Byla stejně čtivá jako její smyšlené romány a obdivovala a stále obdivuji její sílu překonávat životní překážky .
Tuto sílu předává všem ženským hrdinkám .
Moc se mi tato kniha líbila...Už jen proto, že to není smyšlený příběh, ale skutečnost, která se odehrála v autorčině rodině.Knihu jsem četla už před lety, ale chystám se na ni znova.
Nelíbilo se mi to, měl jsem pocit úzkost z toho, jak k synovi přistupuje. Ani po slohové stránce mě to neuchvátilo, spíš naopak.
Moje jediná přečtená kniha od této světoznámé autorky. A nelituji. Nádherný příběh...
Doporučuji každému, kdo che aspoň trochu porozumět lidem trpcím maniodepresivní psychózou.
Ano, byla to změna oproti jejím "vymyšleným" příběhům, a přece si nedokáži představit, že bych ji v půli odložila. Je jasné, že když někdo píše ze svého soukromí, napíše jen to, co chce a uzná za vhodné, přesto je tam toho dost, aby člověk pochopil těžkost situace. Mě se líbila. Na maniodepresivní psychózu se od té doby dívám tak nějak jinak...
Knihu jsem četla již několikrát a klobouk dolů před paní spisovatelkou.
Prožívala jsem to jako bych tam žila s nimi, neubránila jsem se slzám.opravdu stojí za přečtení
Danielle Steel opravdu není můj šálek čaje, ale tato kniha pojednává o maniodepresivní psychóze jejího syna a o tom, jaký je život s takovým člověkem i to,co cítí on sám. Bohužel Steelová se nezapře, její srdceryvné pasáže předčí i argentinskou telenovelu. . . i tak ale tři hvězdičky za snahu.
dobrý den sháním tuto knihu jeho světlo dá se koupit na teto stránce nebo je to jen recenze děkuji za odpověd
Štítky knihy
americká literatura bipolární afektivní porucha
Kniha Jeho světlo je v
| Přečtených | 93x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 79x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 3x |
Vôbec netuším, ako mám túto knihu hodnotiť. To, čo autorka opisuje sa vážne dialo a ja som z toho zhrozená a znechutená. Som znechutená z autorkiných bludov a neskutočných dezinformácií o bipolárnej poruche, z jej romantizovania vlastného toxického správania, z jej démonizovania svojho bipolárneho syna (prakticky už od plienok), z jej obviňovania všetkých okolo seba (len seba nie), z jej absolútneho nezáujmu o jej ďalších osem detí...
Zároveň mi však bolo počas čítania veľmi ľúto Nicka. Pretože to mal sakra ťažké, frustrovalo ma, čím všetkým si musel prejsť, že nedokázal vyhrať nad svojou chorobou a že mala jeho matka potrebu napísať takúto hroznú knihu. Pretože ona svojím neuváženým správaním spôsobila neskutočne veľa tragických udalostí a ešte sa o nich neštítila napísať tak, akoby za ne nemohla (a pritom z jej vlastného textu jej vina jasne vyplýva).
Ďalšia vec, ktorá ma neskutočne serie, je tá, že túto TOXIC knihu nazvala His Bright Light. His Darkness by bol pre tento jej počin určite výstižnejší názov. Ja som sa totiž vôbec nedozvedela (ako sľuboval prológ) prečo Nicka všetci tak zbožňovali. Prečo bol ako anjeliček dobručký milučký. Žiadne jeho svetlo skutočne neopísala, iba des, temnotu, zlobu, hrôzu, agresivitu, šialenstvo, násilie, slzy a trápenie. Nič naozaj dobré o svojom synovi nenapísala. Len kde-tu spomenula nejakého odveci človeka, ktorý ho pre niečo miloval a trávil s ním veľa času (kedy?!).
Neskutočne ma frustruje, že čitateľ, ktorý miluje autorkine fiktívne romance a zároveň absolutne netuší nič o bipolárnej poruche, bude mať totálne skreslené predstavy prakticky o všetkom, čo sa tejto choroby týka. A navyše zlý !!TOXICKÝ!! príklad toho, ako sa k bipolárnemu človeku správať.
Najviac ma na celej knihe frustruje to, že autorka (of course) ani raz neodlíšila synove skutočné správanie od jeho diagnózy. Ľudia, ktorí touto poruchou trpia, sú totiž úplne iní počas remisie, než počas manických a depresívnych stavov (a to vravím z vlastnej skúsenosti, pretože táto problematika sa ma bytostne dotýka). Ja naozaj nechápem, ako mohla táto kniha plná totálnych dezinformácií vyjsť (a ešte ako memoár) a ako mohla byť niekedy považovaná za "praktický návod", ktorý pomáha ľuďom túto poruchu pochopiť. (Jednu hviezdičku dávam knihe iba z úcty k Nickovi)
Jednoznačne silno neodporúčam! Ak vás táto téma zaujíma, určite siahnite radšej po knihách Má půvabná žena v blázinci, Electroboy alebo Okovy naděje.