Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky

11.12.2019

Byla jsem zklamaná. Kdysi jsem viděla tři povídky od Poeho: Zánik rodu Usherů, Jáma a kyvadlo a Havran. Bylo to trochu drásající, ale jinak se mi líbily. Proto jsem očekávala, že kniha bude ještě lepší, většinou to tak bývá, ale nebylo. Povídky jsem nepřečetla všechny, a ty, které jsem četla mi nedávaly mnohdy smysl, nedokázala jsem se soustředit a pointa tajemna se vytratila. Víc mě zajímalo, co jsem se dozvěděla v úvodu knihy, o spisovateli. Jeho několikeré obtočení šátku kolem krku si myslím signalizovalo jeho depresivní povahu a taky si myslím, že prokletí, o kterém psal, vycházelo z jeho vlastního života. Celá jeho rodina byla poznamenaná brzkou smrtí, vlastně i sám pisatel zemřel ve středním věku. Jediné, co se mu nedá upřít, byla jeho vytrvalost při psaní. Jeho dílo bylo obsáhlé, ale už si z něj nic nehodlám přečíst.

02.12.2019

Nevím, kniha mě nijak moc nenadchla. Vlastně ani nevím čím. Asi sem ji jen četla ve špatnou dobu. Do čtení jsem se musela vyloženě dokopávat.
Třeba ji zkusím ještě někdy jindy.

21.11.2019

Moje vydání tu chybí. Dostal jsem snad jako první knihu pro dospělé po operaci nosních mandlí ve 13 letech. Ilustrováno A. Bornem.

31.10.2019

Zajímavé čtení, dřív se lidi víc báli.. Ale i tak některé hororové povidky:)

23.09.2019

Ehm, ehm, ehm... Nějak jsem z té knihy v rozpacích. Jazykem krásným jsou popisovány úchylné myšlenky, šílení lidé, šílené psychické stavy, absurdity... Kniha mne nenadchla, některé povídky jsem vynechal. V mezičase jsem přečetl Antikrista od Nietzscheho - jeden autor větší magor než ten druhý...

04.09.2019

úžasné povídky, které jsem přečetla jedním dechem! Nejednou.

02.09.2019

Strach. Tajemno. Úzkost. Hrůza. Šílenství. To vše čpí z Poeových hororových povídek - ať už se jedná o jakoukoliv. Některé ve mně vzbudily takové pocity, že jsem knihu musela na pár minut odložit. Jiné jsem musela přelouskávat hned několikrát, abych se v textu neztrácela (viz. "Démon zvrácenosti" - tam jsem se trochu cítila jako při úpěnlivém biflování se fyziky). Co dělá Poeovy povídky snad ještě hrůznější, je, že jsou psány ich-formou a to tak dovedně a věrohodně, že se člověk cítí, jako by je opravdu vyprávěl ten samý šílenec, které ty popisované zločiny spáchal.
Nejspíš svými následujícími slovy nevybočím z řady, ale největší znepokojení u mě budí povídka "Jáma a kyvadlo". Číst o nepohodlí hlavního hrdiny a o jeho zjištěních týkajících se žaláře mě nechaly ještě relativně klidnou, ale jakmile se dostalo na kyvadlo, samým napětím jsem se vrtěla. Ty scény jsou v povídce tak dobře vykreslené, že jsem zkrátka nemohla jinak, než si představovat sama sebe na nezáviděníhodném místě hlavního hrdiny.
Také jsem si oblíbila povídku, kterou mé vydání hned začínalo - tedy "Sud vína amontilladského". Všechny ty popisy sklepení spojení s Fortunatovým nachlazením ve mně budí úzkostné vzpomínky na zimní dny, kdy jsem ležela v posteli v horečkách s vrchovatou hromádkou papírových kapesníků na nočním stolku, rozedřeným nosem a bolavými svaly.
A samozřejmě ještě zmíním "Černého kocoura". U něj si vždy vzpomenu tu zarážející stoickost, se kterou muž přistupoval k vraždě své ženy.

02.09.2019

Některé povídky jsem úplně doslova hltala

02.07.2019

Povídky byly nápaditě vylíčeny že má z nich člověk husí kůži :)

21.06.2019

Mistr hororu,skvělé,opravdu atmosférické povídky.

18.06.2019

Dost možná je to legendou, která autorovo jméno provází, ale měl jsem zřejmě příliš vysoká očekávání.
Jádro všech povídek je stejné - smrt. Někdy vlivem nemoci, někdy něčí rukou. Povídky jsou krátké a čtivé, ale i přesto jsem se k jejich přečtení musel z netušeného důvodu nutit. Možná ten starobylý jazyk? Kdoví. I tak mi ale celá sbírka zabrala jen několik málo hodin a zvládnete ji za delší večer.
Jsem rád, že jsem si konečně doplnil tuto svou literární mezeru, ale další díla autora nejspíš hledat nebudu. V daném žánru daleko spíš doporučuji díla Lovecraftova.

13.06.2019

Výborné povídky.

23.05.2019

Čekala jsem toho od Poea víc. Těšila jsem se na popisy hrůzy a utrpení postav, ale jak byly povídky krátké, tak to celé působilo povrchně (ne příliš rozepsaně) a hrůzně by to působilo jedině pro čtenáře autorovy doby.
Budu se zase muset vrátit k současnějším autorům a neočekávat tolik od těch starších.
Povídky, které se mi z celé sbírky aspoň trochu líbili:
Zrádné srdce,
Zánik domu Usherů (konec - od čtení Šíleného Trista),
Jáma a kyvadlo (až na závěr)
a Černý kocour, který byl takový, jak jsem si představovala, že budou vypadat všechny povídky.

07.03.2019

Tak jsem se chtěla obohatit klasikou ale Poe tedy za mě ne kniha mě neoslovila a ani jsem povídky nepochopila jediný účel povídek vidím v tom znechutit čtenáře no ale aby se neřeklo nejlepší byla Jáma a kyvadlo

01.03.2019

Měla jsem velký problém se u knihy soustředit. Občas se tam vyskytovaly neobvyklé názvy. Takže jste se opravdu museli soustředit, aby vám neunikla pointa povídky.

17.02.2019

Strašidelné hororové povídky, které jsem poprvé četl k maturitě (a pak ještě dvakrát) se mi dostaly pěkně hluboko pod kůži - nejvíc asi Černý kocour a Jáma a kyvadlo. Člověk by se nechtěl dostat do podobné situace jako alkoholik týrající svého kocoura Pluta nebo trestanec, který se tak tak zachrání před ostrým břitem kyvadla, aby se pak odhodlal pro skok do jámy...

Jinak asi nejznámější povídka Havran se mi ještě více líbila v anglickém originále a také v namluvené podobě tajemným hlasem Christophera Lee.

12.01.2019

Kniha, která vyvolávala především pocit znechucení. Splnila mé očekávání. Některé povídky byly lepší, jiné zase horší

03.01.2019

Výlet do šílené a zvrácené mysli. Nejvíc se mi líbil asi Černý kocour, byla jsem tak nějak uspokojivě znechucená - jinak se to asi říct nedá.

27.12.2018

Edgar bol, je a bude otcom hororu nech si hovorí kto chce, čo chce!