Isidorias

25.05.2021

(SPOILER) Cesta muslimského obchodníka ke křesťanskému Bohu na pozadí osmansko-křesťanských válek.I tak by se dalo vyprávění popsat.Vyprávění o hledání blízkých a poznávání marnosti lidské touhy po moci a bohatství.
Stylem mi připomínalo Waltariho Krvavou lázeň,ale bez ironie.
Číst dlouhá květnatá souvětí mi nevadilo,naopak jsem si je užíval a nemohl se od čtení odtrhnout.
A co možná z knihy dělá vyjímečný literární počin,je nenásilný přenos autorovy pravoslavné víry a myšlenek do textu ,a přitom to nepůsobí dojmem propagace,ale jedná se o plnokrevné dobrodružství s bojovými krvavými scénami,a zároveň místy,kde se hrdina zamýšlí nad svým vztahem k Bohu.
Nejlépe vystihuje knihu asi poslední odstavec recenze na I literatuře.cz :
"V dnešní době, plné jazykových experimentů, literárních snah šokovat nebo se jinak vymezovat, a především v době, která již tak dlouho tvrdí, že „román je mrtev“, působí toto klasické dílo „jako z dřívějších časů“ s pevnou výstavbou děje, jednotlivými propracovanými epizodními příběhy a již zmíněným čistým spisovným jazykem vskutku osvěžujícím dojmem. Nehledě na dobrodružné a dramatické zápletky máte pocit jakéhosi smíření, které románu vdechl autor tím, že nikdy zbytečně netlačí, nespěchá, ale ani se neloudá a nezasekává. Kniha plyne jako život. A nejspíš tak i vznikala, pomalu, pečlivě, krok za krokem bez zbytečného spěchu až ke správnému momentu dozrání.

08.07.2018

Přečetla jsem o něco víc než třetinu, víc jsem nestihla, protože mi vypršela elektronická vypůjčka. Vzhledem k tomu, že jsem se za měsíc nedokázala začíst dál, znovu si ji půjčovat nebudu. Tedy se nedozvím, jestli ke konci nastala nějaká zajímavá změna.
Neoslovil mě styl psaní ani moc příběh sám, navíc v orientálních jménech se mi hůř orientuje.

06.06.2018

Autor sám v závěru knihy přiznává, že začal s rozpracováním byzantské legendy. Nakolik se od ní vzdálil, to nejsem schopen posoudit. Ale to, co napsal, napsal bravurně.
A výhrady ke zvolené formě mi přijdou samoúčelné. V ich formě je psán třeba Komenského Labyrint světa, jehož finální podoba se, od v románu uváděné datace, odchyluje pouze o 7 let. A kdo měl tu sílu číst ho v "původním znění", musí sáhnout po jakémkoliv jazykově upraveném vydání s velkým ulehčením. Osobně považuji zvolenou formu za vybranou šťastně, použití třetí osoby by možná bylo formálně čistší, ale lidskou i duchovní sílu knihy by "sterilizovalo".
Pro mě jeden z nejlepších českých románů posledních let.

Mám poněkud smíšené pocity. Poslední část byla dobrá a moc se mi líbila, i když ten konec po příchodu na Athos by se dal ještě rozvinout, části předtím mi svou dobrodružností až připomínaly mayovky. Je vidět, že autor se orientuje ve věcech, o nichž píše, co ale ubralo na historické věrohodnosti, bylo vyprávění stylizované jako zápis jeromonacha Theodosia, protože takhle se tehdy opravdu nepsalo (a už vůbec ne, aby někdo psal v ich formě za někoho jiného). Kdyby to všechno autor popisoval jako pouhé myšlenky protagonistů, bylo by to daleko lepší. Smutné na tom je, že tohle překopání má na svědomí redaktor z Hostu. Fakt díky, kvůli lepší čtivosti a pár čtenářům navíc přinutit autora, aby překopal něco, co psal ve stylu byzantské legendy, opravdu nebylo nutné. Autorovi palec nahoru (pokud napíše něco dalšího, ráda po tom sáhnu), Hostu palec dolů.